Skip to main content

Text 16

Sloka 16

Texto

Verš

śuśrūṣoḥ śraddadhānasya
vāsudeva-kathā-ruciḥ
syān mahat-sevayā viprāḥ
puṇya-tīrtha-niṣevaṇāt
śuśrūṣoḥ śraddadhānasya
vāsudeva-kathā-ruciḥ
syān mahat-sevayā viprāḥ
puṇya-tīrtha-niṣevaṇāt

Palabra por palabra

Synonyma

śuśrūṣoḥ — aquel que está dedicado a oír; śraddadhānasya — con cuidado y atención; vāsudeva — en relación con Vāsudeva; kathā — mensaje; ruciḥ — atracción; syāt — se hace posible; mahat-sevayā — por prestarle servicio a los devotos puros; viprāḥ — ¡oh, nacidos por segunda vez!; puṇya-tīrtha — aquellos que están limpios de todo vicio; niṣevaṇāt — mediante el servicio.

śuśrūṣoḥ — ten, kdo naslouchá; śraddadhānasya — s bedlivou pozorností; vāsudeva — vztahující se na Vāsudeva; kathā — poselství; ruciḥ — záliba; syāt — je možná; mahat-sevayā — sloužením čistému oddanému; viprāḥ — ó dvojzrození; puṇya-tīrtha — ti, kteří jsou očištěni od všech nectností; niṣevaṇāt — prostřednictvím služby.

Traducción

Překlad

¡Oh, sabios nacidos por segunda vez!, gran servicio se realiza al servir a aquellos devotos que están completamente libres de todo vicio. En virtud de ello, uno se aficiona a oír los mensajes de Vāsudeva.

Ó dvojzrození mudrci, je vskutku velikou službou sloužit oddaným, kteří jsou zcela oproštěni ode všech nectností. Taková služba probouzí v člověku zálibu v naslouchání poselství o Vāsudevovi.

Significado

Význam

La vida condicionada de un ser viviente la causa su rebelión en contra del Señor. Existen los hombres llamados devas, o seres vivientes santos, y existen los hombres llamados asuras, o demonios, que están en contra de la autoridad del Señor Supremo. En el Bhagavad-gītā (decimosexto capítulo) se da una descripción vívida de los asuras, en la que se dice que los asuras son puestos en estados de ignorancia cada vez más bajos, vida tras vida, y así se sumen en las formas animales inferiores y no tienen información alguna de la Verdad Absoluta, la Personalidad de Dios. Estos asuras son gradualmente corregidos y restablecidos en el estado de conciencia de Dios, por la misericordia de los liberados servidores del Señor, en diferentes países, conforme a la voluntad suprema. Esos devotos de Dios son asociados muy íntimos del Señor, y cuando vienen a salvar a la sociedad humana de los peligros del ateísmo, son conocidos como poderosas encarnaciones del Señor, como hijos del Señor, como sirvientes del Señor o como asociados del Señor. Pero ninguno de ellos proclama falsamente que él mismo es Dios. Esta es una blasfemia que profieren los asuras, y los demoníacos seguidores de esos asuras toman también a unos farsantes por Dios o por una encarnación de Él. En las Escrituras reveladas hay información definida sobre la encarnación de Dios. Nadie debe ser aceptado como Dios o una encarnación de Dios, a menos que lo confirmen las Escrituras reveladas.

Podmíněný život, který musí živá bytost podstoupit, je způsoben její revoltou proti Pánu. Existují devové, zbožné živé bytosti, a asurové — démonské bytosti, které se staví proti autoritě Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gītě (v šestnácté kapitole) jsou asurové velice živě popsáni. Asurové jsou odsouzeni klesat do stále nižších a nižších sfér nevědomého života. Život za životem se tak propadají až do nejnižších zvířecích forem, ve kterých neexistuje žádné poznání Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Znovu usměrnit k vědomí Boha může tyto asury milost osvobozených služebníků Pána, který je podle Své vůle posílá do různých zemí. Tito oddaní jsou velice důvěrní společníci Pána, a když se zjevují, aby zachránili lidskou společnost před nebezpečím bezbožnosti, svět je zná jako mocné inkarnace Boha, Boží syny, služebníky Pána nebo Jeho společníky. Nikdo z nich se však neopovažuje o sobě tvrdit, že on sám je Bůh. To by bylo rouhání, kterého se dopouštějí jen asurové, a jen démonští stoupenci těchto asurů přijímají samozvaného boha jako inkarnaci. Zjevená písma poskytují o každé Boží inkarnaci přesné informace. Nikdo nemůže být prohlášen za Boha či inkarnaci, není-li jeho zjevení doloženo v písmech.

Los devotos que verdaderamente quieren ir de vuelta a Dios, deben respetar a los sirvientes de Dios de la misma manera en que respetan a Dios. Dichos sirvientes de Dios reciben el nombre de mahātmās, o tīrthas, y ellos predican conforme al tiempo y lugar particulares. Los sirvientes de Dios exhortan a la gente a volverse devotos del Señor. Ellos nunca toleran que se les llame Dios. Śrī Caitanya Mahāprabhu era Dios Mismo, según la indicación de las Escrituras reveladas, pero Él desempeñó el papel de un devoto. La gente que sabía que Él era Dios se dirigía a Él llamándolo Dios, pero Él solía taparse los oídos con las manos y cantar el nombre del Señor Viṣṇu. Él protestaba enérgicamente en contra de ser llamado Dios, aunque, indudablemente, era Dios Mismo. El Señor se comporta así para ponernos en guardia en contra de hombres inescrupulosos que disfrutan de que se les llame Dios.

Chtějí-li se oddaní skutečně vrátit do Božího království, musí služebníka Boha respektovat jako Boha Samotného. Služebníci Boha se nazývají mahātmové nebo tīrthové a jejich kázání je vždy přizpůsobené místu a době. Boží služebníci nabádají každého, aby také sloužil Bohu. Nikdy nedopustí, aby je někdo označoval za Boha. Ačkoliv Śrī Caitanya Mahāprabhu byl podle náznaků zjevených písem Bůh Sám, choval se jako oddaný Boha. Ti, kteří věděli že je Bůh, Ho tak oslovovali; On si však vždy zacpal uši a nahlas volal jméno Pána Viṣṇua. Nechtěl, aby Ho lidé nazývali Bohem, ačkoliv Jím bezesporu byl. Pán se tak chová, aby nás varoval před nestydatými blázny, kteří se pro vlastní uspokojení nechávají oslovovat jako Bůh.

Los sirvientes de Dios vienen a propagar el cultivo de la conciencia de Dios, y la gente inteligente debe cooperar con ellos en todo aspecto. Por prestarle servicio al sirviente de Dios, uno puede complacer a Dios más que por prestarle servicio al Señor directamente. El Señor se siente más complacido cuando ve que Sus sirvientes son debidamente respetados, porque esos sirvientes arriesgan todo por el servicio del Señor y, por ello, son muy queridos por Él. El Señor declara en el Bhagavad-gītā (18.69) que nadie es más querido por Él que aquel que arriesga todo para predicar Su gloria. Por prestarles servicio a los sirvientes del Señor, uno adquiere gradualmente la calidad de esos sirvientes, y de esa forma uno se vuelve apto para oír hablar de las glorias de Dios. El anhelo de oír hablar de Dios es el primer requisito con el que debe cumplir un devoto merecedor de entrar en el reino de Dios.

Boží služebníci šíří vědomí Boha a inteligentní lidé by s nimi měli ve všem spolupracovat. Služba Jeho služebníkům Boha uspokojuje víc, než když Pánu sloužíme přímo. Pána víc těší to, když vidí, že se patřičné úcty dostává Jeho služebníkům. Vždyť tito služebníci riskují pro službu Pánu všechno; proto Mu jsou nadmíru drazí. Pán v Bhagavad-gītě (18.69) praví, že nikdo Mu není tak drahý jako ten, kdo riskuje vše, aby kázal Jeho slávu. Sloužíme-li služebníkům Pána, získáme tak postupně jejich vlastnosti a tím pádem i kvalifikace naslouchat Boží slávě. Dychtivá touha naslouchat o Bohu je prvním předpokladem, pokud se chce oddaný ucházet o vstup do Božího království.