Skip to main content

Text 49

Sloka 49

Texto

Verš

iti putra-kṛtāghena
so ’nutapto mahā-muniḥ
svayaṁ viprakṛto rājñā
naivāghaṁ tad acintayat
iti putra-kṛtāghena
so ’nutapto mahā-muniḥ
svayaṁ viprakṛto rājñā
naivāghaṁ tad acintayat

Palabra por palabra

Synonyma

iti — así pues; putra — hijo; kṛta — hecho por; aghena — por el pecado; saḥ — él (el muni); anutaptaḥ — lamentando; mahā-muniḥ — el sabio; svayam — personalmente; viprakṛtaḥ — siendo insultado así; rājñā — por el rey; na — no; eva — ciertamente; agham — el pecado; tat — eso; acintayat — lo pensó.

iti — takto; putra — syn; kṛta — co učinil; aghena — hříchem; saḥ — on (muni); anutaptaḥ — litoval; mahā-muniḥ — mudrc; svayam — osobně; viprakṛtaḥ — takto uražen; rājñā — králem; na — ne; eva — jistě; agham — hřích; tat — tento; acintayat — myslel na.

Traducción

Překlad

El sabio se lamentó así del pecado que cometió su propio hijo. Él no le dio mucha importancia al insulto de que lo había hecho objeto el rey.

Mudrc takto litoval hříchu, kterého se dopustil jeho syn. Sám nebral urážku od krále příliš vážně.

Significado

Význam

Todo el incidente queda ahora aclarado. Que Mahārāja Parīkṣit enguirnaldara al sabio con una serpiente muerta no era en absoluto una ofensca muy seria, pero que Śṛṅgi maldijera al rey sí lo era. La ofensa seria la había hecho únicamente un niño tonto; en consecuencia, merecía que el Señor Supremo lo perdonara, aunque no era posible librarse de la reacción pecaminosa. A Mahārāja Parīkṣit tampoco le importó la maldición de que lo había hecho objeto un brāhmaṇa tonto. Por el contrario, sacó pleno provecho de la difícil situación y, por la gran voluntad del Señor, Mahārāja Parīkṣit logró la máxima perfección de la vida, a través de la gracia de Śrīla Śukadeva Gosvāmī. En realidad, eso era lo que el Señor deseaba, y Mahārāja Parīkṣit, Ṛṣi Śamīka y su hijo Śṛṅgi, contribuyeron todos a que se cumpliera el deseo del Señor. Así que ninguno de ellos fue puesto en dificultades, porque todo se hizo en relación con la Persona Suprema.

Celý případ je nyní vyjasněn. To, že Mahārāja Parīkṣit pověsil mudrci kolem ramen mrtvého hada, nebylo nikterak vážným přestupkem, ale to, že Śṛṅgi krále proklel, vážným přestupkem bylo. Tohoto vážného přestupku se však dopustilo pouze pošetilé dítě, a proto si chlapec zasloužil odpuštění Nejvyššího Pána, i když nebylo možné zbavit se hříšné reakce. Mahārājovi Parīkṣitovi také nevadila kletba, kterou dostal od pošetilého brāhmaṇy. Naopak, plně využil situace a vůlí Pána dosáhl prostřednictvím milosti Śrīly Śukadeva Gosvāmīho nejvyšší životní dokonalosti. Vše bylo vlastně Pánovou touhou a Mahārāja Parīkṣit, Ṛṣi Śamīka a jeho syn Śṛṅgi byli pouze nástroji při plnění Jeho touhy. Žádný z nich se proto nedostal do nesnází, jelikož vše se odehrávalo ve spojení s Nejvyšší Osobou.