Skip to main content

Text 22

Sloka 22

Texto

Verš

rājovāca
dharmaṁ bravīṣi dharma-jña
dharmo ’si vṛṣa-rūpa-dhṛk
yad adharma-kṛtaḥ sthānaṁ
sūcakasyāpi tad bhavet
rājovāca
dharmaṁ bravīṣi dharma-jña
dharmo ’si vṛṣa-rūpa-dhṛk
yad adharma-kṛtaḥ sthānaṁ
sūcakasyāpi tad bhavet

Palabra por palabra

Synonyma

rājā uvāca — el rey dijo; dharmam — religión; bravīṣi — mientras hablas; dharma-jña — ¡oh, tú, que conoces los códigos de la religión!; dharmaḥ — la personalidad de la religión; asi — eres; vṛṣa-rūpa-dhṛk — disfrazado de toro; yat — todo lo que; adharma-kṛtaḥ — aquel que actúa de modo irreligioso; sthānam — lugar; sūcakasya — del identificador; api — también; tat — eso; bhavet — se vuelve.

rājā uvāca — král řekl; dharmam — náboženství; bravīṣi — jak mluvíš; dharma-jña — ó ty, který znáš zákony náboženství; dharmaḥ — osobnost náboženství; asi — jsi; vṛṣa-rūpa-dhṛk — v převleku za býka; yat — cokoliv; adharma-kṛtaḥ — ten, kdo jedná bezbožně; sthānam — místo; sūcakasya — toho, kdo ukazuje; api — také; tat — to; bhavet — stane se.

Traducción

Překlad

El rey dijo: ¡Oh, tú, que tienes la forma de un toro! Tú conoces la verdad de la religión, y estás hablando de conformidad con el principio que dice que el destino dispuesto para el que perpetra actos irreligiosos, es el mismo que se dispone para aquel que identifica al autor. Tú no eres otro que la personalidad de la religión.

Král řekl: Ó ty, jenž jsi v podobě býka! Znáš pravdu o náboženství a mluvíš podle zásady, že osud, který čeká pachatele bezbožných činů, čeká také toho, kdo na pachatele ukazuje. Nejsi nikdo jiný než osobnost náboženství.

Significado

Význam

El devoto concluye que nadie es directamente responsable de ser benefactor o malhechor sin la sanción del Señor; por lo tanto, él no considera a nadie directamente responsable de una acción tal. Más bien, en ambos casos él da por sentado que, ya sea la ganancia o la pérdida, ambas son un don de Dios y, por ende, constituyen Su gracia. En caso de ganancia, nadie niega que venga del cielo, pero en caso de pérdida o reveses uno se pregunta cómo el Señor puede ser tan cruel con Su devoto como para ponerlo en grandes dificultades. Aparentemente, Jesucristo fue puesto en una de esas grandes dificultades al ser crucificado por los ignorantes, pero él nunca se puso furioso con los malhechores. Esa es la manera de aceptar las cosas, ya sean favorables o no. Así pues, para el devoto, el que identifica es tan pecador como el malhechor. Por la gracia de Dios, el devoto tolera todos los reveses. Mahārāja Parīkṣit observó eso y, por lo tanto, se dio cuenta de que el toro no era otro que la propia personalidad de la religión. En otras palabras, el devoto no tiene ningún sufrimiento en absoluto, porque para el devoto que ve a Dios en todo, el llamado sufrimiento también es la gracia de Dios. La vaca y el toro nunca pusieron ninguna queja ante el rey de que la personalidad de Kali los estaba torturando, aunque todo el mundo presenta esa clase de quejas ante las autoridades estatales. El extraordinario comportamiento del toro hizo que el rey concluyera que se trataba sin duda de la personalidad de la religión, ya que nadie más podía entender las complejidades sutiles de los códigos de la religión.

Závěr oddaného je takový, že nikdo se nestává dobrodincem nebo zloduchem bez svolení Pána; oddaný proto nedává nikomu přímou zodpovědnost za jeho jednání. V obou případech je však pro něho samozřejmé, že prospěch či ztrátu seslal Bůh a že obojí je Jeho milostí. Pokud jde o prospěch, nikdo nepopírá, že pochází od Boha, ale v případě ztráty nebo nezdaru lidé začínají pochybovat — jak mohl být Pán ke Svému oddanému tak bezcitný, že ho přivedl do takových potíží? Ježíš Kristus byl zdánlivě přiveden do velkých potíží, když ho ukřižovali nevědomí lidé, ale on se na tyto nevědomce nikdy nerozhněval. Takto se má přijímat vše, ať už je to příznivé či nepříznivé. Pro oddaného je ten, kdo ukazuje na pachatele zla, stejný hříšník jako zloduch sám. Boží milostí oddaný toleruje všechny nezdary. Mahārāja Parīkṣit si toho povšiml a pochopil, že býk není nikdo jiný než samotná osobnost náboženství. Jinak řečeno, oddaný nikdy netrpí, protože pro oddaného, který vidí Boha ve všem, je i takzvané utrpení Boží milostí. Kráva a býk si králi nikterak nestěžovali, že je mučí osobnost Kaliho, i když takové stížnosti podává autoritám ve státě každý. Býkovo neobvyklé chování krále přivedlo k závěru, že býk je jistě osobností náboženství, protože nikdo jiný nemohl chápat tyto jemnosti náboženských zákonů.