Skip to main content

Text 19

Sloka 19

Texto

Verš

kecid vikalpa-vasanā
āhur ātmānam ātmanaḥ
daivam anye ’pare karma
svabhāvam apare prabhum
kecid vikalpa-vasanā
āhur ātmānam ātmanaḥ
daivam anye ’pare karma
svabhāvam apare prabhum

Synonyms

Synonyma

kecit — algunos de ellos; vikalpa-vasanāḥ — aquellos que niegan toda clase de dualidades; āhuḥ — declaran; ātmānam — el propio yo; ātmanaḥ — del yo; daivam — sobrehumano; anye — otros; apare — algún otro; karma — actividad; svabhāvam — naturaleza material; apare — muchas otras; prabhum — autoridades.

kecit — někteří z nich; vikalpa-vasanāḥ — ti, kteří popírají veškerou dualitu; āhuḥ — prohlašují; ātmānam — vlastní já; ātmanaḥ — vlastního já; daivam — nadpřirozené; anye — jiní; apare — někdo jiný; karma — činnosti; svabhāvam — hmotná příroda; apare — mnoho jiných; prabhum — autorit.

Translation

Překlad

Algunos de los filósofos que niegan toda clase de dualidades, declaran que el propio yo es el responsable de la felicidad y la aflicción de uno. Otros dicen que unos poderes sobrehumanos son los responsables, mientras que otros más dicen que la actividad es la responsable, y los muy materialistas sostienen que la naturaleza es la causa última.

Někteří filozofové, kteří popírají veškerou dualitu, prohlašují, že příčinou štěstí a neštěstí živé bytosti je její vlastní já. Jiní říkají, že příčinou jsou nadpřirozené síly, a ještě jiní říkají, že příčinou jsou činnosti, zatímco hrubí materialisté tvrdí, že konečnou příčinou je příroda.

Purport

Význam

SIGNIFICADO: Como se dijo antes, filósofos tales como Jaimini y sus seguidores establecen que la actividad fruitiva es la causa fundamental de toda aflicción y felicidad, y que incluso si hay una autoridad superior, algún poderoso Dios o dioses sobrehumanos, Él o ellos también se encuentran bajo la influencia de la actividad fruitiva, porque, según la acción de uno, ellos recompensan con el resultado. Ellos dicen que la acción no es independiente, ya que esta la lleva a cabo un ejecutor; por lo tanto, el propio ejecutor es la causa de su propia felicidad o aflicción. También en el Bhagavad-gītā (6.5) se confirma que la mente de uno, libre del afecto material, puede liberarnos de los sufrimientos de los tormentos materiales. De modo que, uno no debe enredarse en la materia con los afectos materiales de la mente. Es así como la propia mente de uno es amiga o enemiga en la felicidad o la aflicción materiales.

Jak jsme poukázali výše, filozofové jako Jaimini a jeho následovníci považují za hlavní příčinu všeho štěstí a neštěstí plodonosné činnosti, a i kdyby připustili existenci vyšší autority, nějakého nadlidsky mocného Boha nebo bohů, pak i oni podléhají vlivu plodonosných činností, neboť nám musejí dát výsledky odpovídající našim činům. Tito filozofové říkají, že čin není nezávislý, protože každý čin vykonává nějaký konatel, a proto konatel sám je příčinou svého štěstí či neštěstí. V Bhagavad-gītě (6.5) je rovněž potvrzeno, že svojí myslí, osvobozenou od hmotných sklonů, se může živá bytost osvobodit od utrpení a hmotných bolestí. Činnostmi své mysli bychom se tedy neměli zaplétat do hmoty. Mysl je takto přítelem či nepřítelem v našem hmotném štěstí a neštěstí.

Los sankhyaístas, que son materialistas y ateos, concluyen que la naturaleza material es la causa de todas las causas. Según ellos, las combinaciones de los elementos materiales son la causa de la felicidad y aflicción material, y la desintegración de la materia es la causa que libera de todos los tormentos materiales. Gautama y Kaṇāda declaran que la combinación de los átomos es la causa de todo, e impersonalistas tales como Aṣṭāvakra descubren que la refulgencia espiritual del Brahman es la causa de todas las causas. Pero en el Bhagavad-gītā, el propio Señor declara que Él es la fuente del Brahman impersonal, y, en consecuencia, Él, la Personalidad de Dios, es la causa fundamental de todas las causas. En la Brahma-saṁhitā también se confirma que el Señor Kṛṣṇa es la causa fundamental de todas las causas.

Ateističtí stoupenci sāṅkhyové filozofie docházejí k závěru, že příčinou všech příčin je hmotná příroda. Podle nich zapříčiňují hmotné štěstí a neštěstí kombinace hmotných prvků a rozklad hmoty je příčinou osvobození od všech hmotných bolestí. Gautama a Kaṇāda prohlašují, že příčinou všeho je kombinace atomů, a impersonalisté jako Aṣṭāvakra odhalují jako příčinu všech příčin duchovní záři Brahmanu. V Bhagavad-gītě ale Pán Sám prohlašuje, že je zdrojem neosobního Brahmanu, a proto On, Osobnost Božství, je konečnou příčinou všech příčin. Také Brahma-saṁhitā potvrzuje, že Pán Kṛṣṇa je konečnou příčinou všech příčin.