Skip to main content

Texts 13-15

Sloka 13-15

Texto

Verš

tatra tatropaśṛṇvānaḥ
sva-pūrveṣāṁ mahātmanām
pragīyamāṇaṁ ca yaśaḥ
kṛṣṇa-māhātmya-sūcakam
tatra tatropaśṛṇvānaḥ
sva-pūrveṣāṁ mahātmanām
pragīyamāṇaṁ ca yaśaḥ
kṛṣṇa-māhātmya-sūcakam
ātmānaṁ ca paritrātam
aśvatthāmno ’stra-tejasaḥ
snehaṁ ca vṛṣṇi-pārthānāṁ
teṣāṁ bhaktiṁ ca keśave
ātmānaṁ ca paritrātam
aśvatthāmno ’stra-tejasaḥ
snehaṁ ca vṛṣṇi-pārthānāṁ
teṣāṁ bhaktiṁ ca keśave
tebhyaḥ parama-santuṣṭaḥ
prīty-ujjṛmbhita-locanaḥ
mahā-dhanāni vāsāṁsi
dadau hārān mahā-manāḥ
tebhyaḥ parama-santuṣṭaḥ
prīty-ujjṛmbhita-locanaḥ
mahā-dhanāni vāsāṁsi
dadau hārān mahā-manāḥ

Palabra por palabra

Synonyma

tatra tatra — adondequiera que el rey iba; upaśṛṇvānaḥ — oía continuamente; sva-pūrveṣām — hablar de sus propios antepasados; mahā-ātmanām — todos los cuales eran grandes devotos del Señor; pragīyamāṇam — a aquellos que estaban hablando así; ca — también; yaśaḥ — glorias; kṛṣṇa — el Señor Kṛṣṇa; māhātmya — actos gloriosos; sūcakam — indicando; ātmānam — de sí mismo; ca — también; paritrātam — salvado; aśvatthāmnaḥ — de Aśvatthāmā; astra — arma; tejasaḥ — rayos poderosos; sneham — afecto; ca — también; vṛṣṇi-pārthānām — entre los descendientes de Vṛṣṇi y los de Pṛthā; teṣām — de todos ellos; bhaktim — devoción; ca — también; keśave — al Señor Kṛṣṇa; tebhyaḥ — a ellos; parama — extremadamente; santuṣṭaḥ — complacido; prīti — atracción; ujjṛmbhita — abiertos con agrado; locanaḥ — aquel que tiene esa clase de ojos; mahā-dhanāni — valiosas riquezas; vāsāṁsi — ropa; dadau — dio como caridad; hārān — collar; mahā-manāḥ — aquel que tiene una visión amplia.

tatra tatra — všude, kam král zavítal; upaśṛṇvānaḥ — neustále slyšel; sva-pūrveṣām — o svých předcích; mahā-ātmanām — kteří byli velkými oddanými Pána; pragīyamāṇam — těm, kteří ho takto oslovovali; ca — také; yaśaḥ — slávu; kṛṣṇa — Pán Kṛṣṇa; māhātmya — slavné činy; sūcakam — naznačující; ātmānam — jeho vlasní já; ca — také; paritrātam — osvobodil; aśvatthāmnaḥ — Aśvatthāmy; astra — zbraň; tejasaḥ — mocné paprsky; sneham — náklonnost; ca — také; vṛṣṇi-pārthānām — mezi potomky Vṛṣṇiho a potomky Pṛthy; teṣām — ti všichni; bhaktim — oddanost; ca — také; keśave — k Pánu Kṛṣṇovi; tebhyaḥ — k nim; parama — krajně; santuṣṭaḥ — potěšen; prīti — přitažlivost; ujjṛmbhita — potěšeně otevřené; locanaḥ — ten, kdo má takové oči; mahā-dhanāni — hodnotné bohatství; vāsāṁsi — oblečení; dadau — dával milodarem; hārān — náhrdelník; mahā-manāḥ — ten, kdo má širší rozhled.

Traducción

Překlad

Adondequiera que el rey iba, oía hablar continuamente de las glorias de sus grandes antepasados, que eran todos devotos del Señor, y también de los gloriosos actos del Señor Kṛṣṇa. Él también oía hablar de cómo él mismo había sido protegido por el Señor, del poderoso calor del arma de Aśvatthāmā. La gente también hacía mención del gran afecto que había entre los descendientes de Vṛṣṇi y los de Pṛthā, debido a la gran devoción que estos últimos tenían por el Señor Keśava. El rey, estando muy complacido con los cantores de esas glorias, abrió los ojos con gran satisfacción. Movido por la magnanimidad, tuvo el agrado de hacerles entrega de ropa y collares de mucho valor.

Všude, kam král zavítal, neustále slyšel o slávě svých velkých předků, kteří byli všichni oddanými Pána, a také o slavných činech Pána Kṛṣṇy. Slyšel také, jak jeho samotného Pán ochránil před mocným žárem Aśvatthāmovy zbraně. Lidé rovněž hovořili o veliké náklonnosti mezi potomky Vṛṣṇiho a Pṛthy plynoucí z velké oddanosti, kterou Pṛthā a její potomci měli k Pánu Keśavovi. Král, kterého velice potěšili zpěváci opěvující tuto slávu, otevřel oči s velkým uspokojením. Při jeho velkodušnosti mu bylo potěšením darovat jim velice cenné náhrdelníky a oděvy.

Significado

Význam

A los reyes y grandes personalidades del Estado se los recibe con discursos de bienvenida. Ese es un sistema que data de tiempo inmemorial, y como Mahārāja Parīkṣit era uno de los emperadores más conocidos del mundo, en todas partes del mundo adonde llegaba de visita se lo obsequió también con discursos de bienvenida. El tema de esos discursos de bienvenida era Kṛṣṇa. «Kṛṣṇa» significa Kṛṣṇa y Sus devotos eternos, al igual que «el rey» significa el rey y sus asociados íntimos.

Král a velké osobnosti ve státě jsou vítáni proslovy. Je to zvykem od nepaměti a Mahārāja Parīkṣit jako jeden ze známých světových vladařů byl rovněž vítán proslovy ve všech částech světa, které navštívil. Námětem těchto uvítacích projevů byl Kṛṣṇa. Kṛṣṇa znamená Kṛṣṇa a Jeho věční oddaní, stejně jako král znamená král a jeho blízcí společníci.

Kṛṣṇa y Sus devotos no pueden ser separados, y, por ende, glorificar al devoto significa glorificar al Señor, y viceversa. A Mahārāja Parīkṣit no le hubiera agradado oír hablar de las glorias de antepasados suyos tales como Mahārāja Yudhiṣṭhira y Arjuna, de estos no haber estado relacionados con los actos del Señor Kṛṣṇa. El Señor desciende principalmente para liberar a Sus devotos (paritrāṇāya sādhūnām). A los devotos los glorifica la presencia del Señor, porque ellos no pueden vivir ni por un momento sin la presencia del Señor y Sus diferentes energías. Para el devoto, el Señor está presente mediante Sus actos y glorias, y, por lo tanto, Mahārāja Parīkṣit sintió la presencia del Señor cuando a Este se lo estaba glorificando por Sus actos, especialmente por aquel mediante el cual salvó al rey en el vientre de su madre. Los devotos del Señor nunca están en peligro, pero en el mundo material, que está lleno de peligros a cada paso, a los devotos se los pone aparentemente en posiciones peligrosas, y cuando el Señor los salva, Él es glorificado. El Señor Kṛṣṇa no habría sido glorificado como el expositor del Bhagavad-gītā, si devotos Suyos tales como los Pāṇḍavas no hubieran estado en dificultades en el campo de batalla de Kurukṣetra. Todos esos actos del Señor se mencionaron en los discursos de bienvenida, y Mahārāja Parīkṣit, lleno de satisfacción, recompensó a aquellos que dieron los discursos. La diferencia que hay entre los discursos de bienvenida que se dan hoy en día y los de aquellos días, es que antiguamente se le daban a una persona como Mahārāja Parīkṣit. Los discursos de bienvenida estaban llenos de relatos de hechos y cifras reales, y aquellos que los presentaban eran recompensados debidamente; mientras que en la actualidad, el discurso de bienvenida no se presenta siempre con declaraciones ciertas, sino para complacer al funcionario, y a menudo están llenos de mentiras aduladoras. Y muy rara vez aquellos que dan esos discursos de bienvenida son recompensados por el pobre funcionario a quien se le dirigen.

Kṛṣṇa a Jeho čistí oddaní nemohou být nikdy odděleni, a proto oslavovat oddaného znamená oslavovat Kṛṣṇu a naopak. Mahārāje Parīkṣita by netěšilo naslouchat o slávě svých předků jako byl Mahārāja Yudhiṣṭhira a Arjuna, kdyby se to nepojilo s činy Pána Kṛṣṇy. Pán sestupuje zvláště proto, aby osvobodil Své oddané (paritrānāya sādhūnām). Oddaní jsou oslavováni přítomností Pána, protože nemohou žít ani na okamžik bez přítomnosti Pána a Jeho různých energií. Pán je pro oddaného přítomen Svými činy a slávou, a proto Mahārāja Parīkṣit cítil Jeho přítomnost, když byly oslavovány činy Pána, zvláště jak zachránil krále v lůně jeho matky. Oddaní Pána nejsou nikdy v nebezpečí, ale v hmotném světě, kde číhají různá nebezpečí na každém kroku, se někdy zdánlivě dostanou do nebezpečných situací, a když jsou Pánem zachráněni, Pán je oslavován. Pán Kṛṣṇa by nebyl oslavován jako mluvčí Bhagavad-gīty, kdyby na Kuruovském bitevním poli nestáli Jeho oddaní Pāṇḍuovci. O všech těchto činech Pána se mluvilo v uvítacích projevech a Mahārāja Parīkṣit, který byl plně uspokojen, řečníky odměňoval. Rozdíl mezi dnešními a tehdejšími uvítacími projevy spočívá v tom, že dříve byly tyto projevy určeny osobám jako byl Mahārāja Parīkṣit. Projevy byly plné faktů a skutečných postav, a ti, kteří je přednášeli, dostali náležitou odměnu, zatímco v současné době uvítací projevy nehovoří vždy o skutečnosti, ale často jsou plné lichotivých lží, aby potěšily toho, kdo je právě u moci, a ubohý adresát zřídkakdy přednašeče těchto uvítacích proslovů odmění.