Skip to main content

Text 30

Sloka 30

Texto

Verš

sa eṣa loke vikhyātaḥ
parīkṣid iti yat prabhuḥ
pūrvaṁ dṛṣṭam anudhyāyan
parīkṣeta nareṣv iha
sa eṣa loke vikhyātaḥ
parīkṣid iti yat prabhuḥ
pūrvaṁ dṛṣṭam anudhyāyan
parīkṣeta nareṣv iha

Palabra por palabra

Synonyma

saḥ — él; eṣaḥ — en este; loke — mundo; vikhyātaḥ — famoso; parīkṣit — aquel que examina; iti — así pues; yat — que; prabhuḥ — ¡oh, rey mío!; pūrvam — antes; dṛṣṭam — visto; anudhyāyan — contemplando constantemente; parīkṣeta — examinará; nareṣu — a cada hombre; iha — aquí.

saḥ — on; eṣaḥ — v tomto; loke — světě; vikhyātaḥ — slavný; parīkṣit — ten, který zkouší; iti — takto; yat — co; prabhuḥ — ó můj králi; pūrvam — předtím; dṛṣṭam — viděl; anudhyāyan — neustále rozjímající; parīkṣeta — bude zkoušet; nareṣu — každého člověka; iha — zde.

Traducción

Překlad

Así pues, su hijo se volvería famoso en el mundo con el nombre de Parīkṣit [el examinador], porque llegaría a examinar a todos los seres humanos, en su búsqueda de aquella personalidad que vio antes de nacer. De ese modo, llegaría a contemplar al Señor constantemente.

Jeho syn se tedy proslaví po celém světě jako Parīkṣit (zkoušející), neboť bude hledat osobnost, kterou viděl před narozením, a bude proto zkoušet všechny lidské bytosti. Tak bude neustále rozjímat o Pánu.

Significado

Význam

Mahārāja Parīkṣit, por lo afortunado que era, obtuvo una impresión del Señor incluso en el vientre de su madre, y por eso su meditación en el Señor estaba constantemente consigo. Una vez que la impresión de la forma trascendental del Señor se fija en la mente de uno, jamás se lo puede olvidar, bajo ninguna circunstancia. Después de salir del vientre, el niño Parīkṣit tenía el hábito de examinar a todo el que se encontraba, para ver si era o no la misma personalidad que vio por primera vez en el vientre. Pero nadie podía ser igual ni más atractivo que el Señor y, debido a eso, nunca aceptó a nadie. Sin embargo, el Señor estaba constantemente con él en virtud de ese examen y, en consecuencia, Mahārāja Parīkṣit siempre se hallaba dedicado al servicio devocional del Señor, mediante el recuerdo.

Mahārāja Parīkṣit měl to štěstí, že viděl Pána už v lůně své matky, a proto nikdy nepřestával o Pánovi rozjímat. Ten, kdo má ve své mysli obraz transcendentální podoby Pána, nemůže na Pána nikdy zapomenout. Od té doby, kdy malý Parīkṣit vyšel z lůna matky, zkoušel každého, zda to není ona osobnost, kterou poprvé viděl v matčině lůně. Nikdo se však Pánovi nevyrovnal svojí přitažlivostí a nikdo Ho nikdy nepředčil, proto Parīkṣit nikoho takového nenašel. Pán ho však vždy doprovázel díky jeho hledání a Mahārāja Parīkṣit se tak neustále věnoval oddané službě Pánu vzpomínáním.

Śrīla Jīva Gosvāmī señala en relación con esto que, si a cada niño se le inculca una impresión del Señor desde su misma infancia, sin duda que se volverá un gran devoto del Señor, tal como Mahārāja Parīkṣit. Puede que un niño no sea tan afortunado como Mahārāja Parīkṣit y por eso no tenga la oportunidad de ver al Señor en el vientre de su madre, pero aun así puede volverse igual de afortunado, si sus padres lo desean. Mi propia vida es un ejemplo práctico de esto. Mi padre era un devoto puro del Señor, y cuando yo tenía tan solo cuatro o cinco años de edad, me dio un par de formas de Rādhā y Kṛṣṇa. A modo de juego, yo solía adorar esas Deidades junto con mi hermana, y solía imitar las ceremonias de un templo vecino de Rādhā-Govinda. Por el hecho de visitar constantemente ese templo vecino y copiar las ceremonias al jugar con mis propias Deidades, se desarrolló en mí una atracción natural por el Señor. Mi padre solía observar en casa todas las ceremonias que eran apropiadas para mi posición. Más adelante, esas actividades se suspendieron debido a mi asociación en las escuelas y universidades, y perdí la práctica por completo. Pero en mi juventud, cuando conocí a mi maestro espiritual, Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja, reviví de nuevo mi antigua costumbre, y las mismas Deidades de juego se convirtieron en mis Deidades venerables, bajo la debida regulación. Esto lo seguí hasta que abandoné las relaciones familiares, y me siento complacido de que mi generoso padre me diera la primera impresión, que Su Divina Gracia transformó luego en servicio devocional regulativo. Mahārāja Prahlāda también aconsejó que desde los albores de la infancia se inculcaran dichas impresiones de una relación divina, pues, de lo contrario, uno podía perder la oportunidad que se tiene en la forma humana de vida, la cual es muy valiosa, aunque sea tan temporal como otras.

Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti poznamenává, že každé dítě, kterému bude dáno už v nejútlejším dětství ponětí o Pánu, se jistě stane velkým oddaným Pána jako byl Mahārāja Parīkṣit. Ne každý má to štěstí jako Mahārāja Parīkṣit, aby mohl vidět Pána v lůně své matky, ale rodiče mohou svému dítěti takové štěstí dát, pokud si to přejí. V mém vlastním životě se odehrála podobná věc. Můj otec byl čistý oddaný Pána a když mi bylo zhruba pět let, daroval mi malá Božstva Rādhy a Kṛṣṇy. Společně s mojí sestrou jsme napodobovali obřady z nedalekého chrámu Rādhā-Govindy a takto jsme si jako děti hráli. Díky častým návštěvám tohoto chrámu a napodobováním tamních obřadů s mými Božstvy na hraní se u mě vyvinula přirozená náklonnost k Pánu. Můj otec pečlivě dodržoval všechny obřady, odpovídající mému postavení. Později jsem těchto činností na nějaký čas zanechal vlivem společnosti na škole a na fakultě a úplně jsem vyšel ze cviku, ale ještě v době svého mládí jsem se setkal se svým duchovním mistrem Śrī Śrīmad Bhaktisiddhāntou Sarasvatīm Gosvāmīm Mahārājem a obnovil jsem svůj starý zvyk. Božstva, se kterými jsem si dříve hrál, jsem nyní začal pravidelně uctívat podle všech pravidel a zásad. Pokračoval jsem v tom do té doby, dokud jsem nepřerušil styky s rodinou, a jsem vděčný svému šlechetnému otci za to, že mi dal první impuls, který se později vyvinul v usměrněnou oddanou službu díky Jeho Božské Milosti. Také Mahārāja Prahlāda doporučoval, aby děti už v raném věku získaly ponětí o transcendentálních záležitostech, jinak by mohly promarnit příležitost, kterou jim dává lidská životní podoba, jež je sice stejně dočasná jako všechny ostatní, ale zároveň velice cenná.