Skip to main content

Text 27

Sloka 27

Texto

Verš

sitātapatra-vyajanair upaskṛtaḥ
prasūna-varṣair abhivarṣitaḥ pathi
piśaṅga-vāsā vana-mālayā babhau
ghano yathārkoḍupa-cāpa-vaidyutaiḥ
sitātapatra-vyajanair upaskṛtaḥ
prasūna-varṣair abhivarṣitaḥ pathi
piśaṅga-vāsā vana-mālayā babhau
ghano yathārkoḍupa-cāpa-vaidyutaiḥ

Palabra por palabra

Synonyma

sita-ātapatra — sombrilla blanca; vyajanaiḥ — con un abanico cāmara; upaskṛtaḥ — siendo servido por; prasūna — flores; varṣaiḥ — por las lluvias; abhivarṣitaḥ — siendo así cubierto; pathi — en el camino; piśaṅga-vāsāḥ — mediante ropa amarilla; vana-mālayā — mediante las guirnaldas de flores; babhau — así se volvió; ghanaḥ — nube; yathā — como si; arka — el sol; uḍupa — la luna; cāpa — el arco iris; vaidyutaiḥ — por el relámpago.

sita-ātapatra — bílý slunečník; vyajanaiḥ — s cāmarou; upaskṛtaḥ — obsluhovaný; prasūna — květiny; varṣaiḥ — ve sprškách; abhivarṣitaḥ — tak pokrytý; pathi — na cestě; piśaṅga-vāsāḥ — žlutými oděvy; vana-mālayā — květinovými girlandami; babhau — tak se stalo; ghanaḥ — mrak; yathā — jako kdyby; arka — slunce; uḍupa — měsíc; cāpa — duha; vaidyutaiḥ — bleskem.

Traducción

Překlad

Mientras el Señor desfilaba por el camino público de Dvārakā, una sombrilla blanca le protegía la cabeza de los rayos del sol. Blancos abanicos cāmara se movían en semicírculos, y lluvias de flores caían sobre el camino. Su ropa amarilla y Sus guirnaldas de flores hacían ver como si una nube oscura estuviera rodeada simultáneamente por el sol, la luna, el relámpago y el arco iris.

Když Pán procházel po veřejných cestách Dvāraky, hlavu Mu chránil bílý slunečník. Vějíře z bílých per se pohybovaly do polokruhů a na cestu padaly spršky květin. Jeho žluté šaty a girlandy z květů vytvářely dojem, jako kdyby temný mrak obklopovalo zároveň slunce, měsíc, blesk a duha.

Significado

Význam

El sol, la luna, el arco iris y el relámpago no aparecen en el cielo simultáneamente. Cuando hay sol, la luz de la Luna se vuelve insignificante, y si hay nubes y un arco iris, el relámpago no se manifiesta. El color del cuerpo del Señor es tal como el de una nube nueva del monzón. Aquí se dice que Él es como una nube. La sombrilla blanca que tiene sobre la cabeza es como el sol. El movimiento del abanico de pelos es como la luna. Las lluvias de flores son como las estrellas. Su ropa amarilla es como el arco iris. Así que todas estas actividades del firmamento, siendo factores cuya simultaneidad es imposible, no pueden conciliarse mediante la comparación. El ajuste solo es factible cuando pensamos en la potencia inconcebible del Señor. El Señor es todopoderoso, y en Su presencia cualquier cosa imposible puede hacerse realidad, por medio de Su energía inconcebible. Pero la situación que se creó en la ocasión en que Él pasaba por los caminos de Dvārakā era hermosa, y no se la podía comparar con nada mas, fuera de la descripción de los fenómenos naturales.

Slunce, měsíc, duha a blesk se nikdy neobjeví na nebi zároveň. Když svítí slunce, svit měsíce je zanedbatelný, a když se v mracích objeví duha, tak se neblýská. Barva Pánova těla je jako nový monzunový mrak. Pán je zde přirovnaný k mraku. Bílý slunečník nad Jeho hlavou je přirovnaný ke slunci. Pohyb vějíře z jačího ohonu je přirovnaný k měsíci. Spršky květin jsou přirovnané ke hvězdám. Jeho žluté šaty jsou přirovnané k duze. Všechny tyto úkazy na nebeské klenbě, které se nikdy nevyskytují společně, nelze žádným způsobem srovnat tak, aby navzájem ladily. Takové sladění je možné jedině tehdy, když pomyslíme na nepředstavitelnou moc Pána. Pán je všemocný a v Jeho přítomnosti se může všechno nemožné stát možným působením Jeho nepředstavitelné energie. Obraz vzniklý tím, jak Pán procházel ulicemi Dvāraky, byl ale tak nádherný, že ho nelze přirovnat k ničemu jinému, než k popisu přírodních úkazů.