Skip to main content

Text 26

Sloka 26

Texto

Verš

śriyo nivāso yasyoraḥ
pāna-pātraṁ mukhaṁ dṛśām
bāhavo loka-pālānāṁ
sāraṅgāṇāṁ padāmbujam
śriyo nivāso yasyoraḥ
pāna-pātraṁ mukhaṁ dṛśām
bāhavo loka-pālānāṁ
sāraṅgāṇāṁ padāmbujam

Palabra por palabra

Synonyma

śriyaḥ — de la diosa de la fortuna; nivāsaḥ — residencia; yasya — aquel cuyo; uraḥ — pecho; pāna-pātram — la vasija de beber; mukham — cara; dṛśām — de ojos; bāhavaḥ — los brazos; loka-pālānām — los semidioses administradores; sāraṅgāṇām — de los devotos que hablan y cantan acerca de la esencia o sustancia; pada-ambujam — los pies de loto.

śriyaḥ — bohyně štěstí; nivāsaḥ — sídlo; yasya — Jehož; uraḥ — hruď; pāna-pātram — nádoba na pití; mukham — tvář; dṛśām — očí; bāhavaḥ — paže; loka-pālānām — vládnoucích polobohů; sāraṅgāṇām — oddaných, kteří mluví a zpívají o esenci neboli podstatě; pada-ambujam — lotosové nohy.

Traducción

Překlad

El pecho del Señor es la morada de la diosa de la fortuna. Su cara cual luna es el recipiente del que beben los ojos que anhelan todo lo hermoso. Sus brazos son los lugares de reposo de los semidioses administradores. Y Sus pies de loto son el refugio de los devotos puros, que nunca hablan ni cantan acerca de nada más que no sea de Su Señoría.

Pánova hruď je sídlem bohyně štěstí. Jeho měsíci podobná tvář je číší pro oči těch, kteří dychtí po všem krásném. Jeho paže jsou místem spočinutí vládnoucích polobohů. A Jeho lotosové nohy jsou útočištěm čistých oddaných, kteří nikdy nehovoří a nezpívají o ničem jiném, než o Něm.

Significado

Význam

Existen diferentes clases de seres humanos, y todos buscan disfrutes en diferentes objetos. Hay personas que buscan el favor de la diosa de la fortuna, y, para ellas, las Escrituras védicas proporcionan la información de que al Señor siempre lo sirven con toda reverencia miles y miles de diosas de la fortuna, en el cintāmaṇi-dhāma*, la morada trascendental del Señor, en donde los árboles son todos árboles de los deseos, y las construcciones están hechas de piedra de toque. El Señor Govinda se dedica allí a cuidar de las vacas surabhi, lo cual tiene como Su ocupación natural. A esas diosas de la fortuna se las puede ver automáticamente, si se es atraído por los rasgos físicos del Señor. Los impersonalistas no pueden observar a esas diosas de la fortuna, debido a su árido hábito de especular. Y aquellos que son artistas y que están fascinados por la bella creación, es mejor que vean la hermosa cara del Señor para poder lograr la satisfacción plena. La cara del Señor es la personificación de la belleza. Lo que ellos llaman «hermosa naturaleza» no es más que Su sonrisa, y lo que llaman «las dulces canciones de los pájaros» no son más que muestras de la voz susurrante del Señor. Hay semidioses administradores que están a cargo del servicio departamental de la administración cósmica, y hay diminutos dioses administradores en el servicio estatal. Ellos siempre les temen a los competidores, pero si se refugian en los brazos del Señor, Él puede protegerlos siempre de los ataques de los enemigos. Un fiel sirviente del Señor, dedicado al servicio de administrar, es un director ejecutivo ideal, y puede proteger bien los intereses de la gente. Otros supuestos administradores son símbolos de anacronismos que conducen hacia la aguda aflicción de la gente a la que gobiernan. Los administradores pueden permanecer a salvo bajo la protección de los brazos del Señor. El Señor Supremo es la esencia de todo: a Él se le da el nombre de sāram. Y aquellos que cantan y hablan acerca de Él reciben el nombre de sāraṅgas, o devotos puros. Los devotos puros siempre buscan con anhelo los pies de loto del Señor. El loto tiene una clase de miel de la que los devotos disfrutan de modo trascendental. Ellos son como las abejas, que siempre están tras la miel. Śrīla Rūpa Gosvāmī, el gran devoto ācārya de la Gauḍīya-Vaiṣṇava-sampradāya, ha compuesto una canción acerca de esa miel del loto, diciendo de sí mismo que es como la abeja: «¡Oh, mi Señor Kṛṣṇa!, permíteme ofrecerte mis oraciones. Mi mente es como la abeja, y está buscando algo de miel. Luego ten la bondad de darle a la abeja de mi mente un lugar en Tus pies de loto, que son la fuente de toda la miel trascendental. Sé que ni siquiera grandes semidioses tales como Brahmā ven lo rayos de las uñas de Tus pies de loto, aun a pesar de estar dedicados a una profunda meditación durante muchísimos años. No obstante, ¡oh, infalible!, esa es mi ambición, pues Tú eres muy misericordioso con Tus entregados devotos. ¡Oh, Mādhava!, también sé que no tengo ninguna devoción genuina por el servicio de Tus pies de loto, pero como Su Señoría es inconcebiblemente poderoso, puede hacer lo imposible. Tus pies de loto pueden mofarse incluso del néctar del reino celestial, y, en consecuencia, estoy muy atraído a ellos. ¡Oh, Tú, el eterno supremo!, por favor, deja entonces que mi mente se aferre a Tus pies de loto, de manera que yo pueda disfrutar eternamente del sabor de Tu servicio trascendental». A los devotos los satisface el estar colocados a los pies de loto del Señor, y no tienen ninguna ambición de ver Su cara supremamente bella, ni ambicionan ser protegidos por los fuertes brazos del Señor. Ellos son humildes por naturaleza, y el Señor siempre se inclina hacia esos humildes devotos.

Existují různé třídy lidských bytostí a všechny vyhledávají různé druhy požitku v různých oblastech. Někteří lidé usilují o přízeň bohyně štěstí — jim védská literatura oznamuje, že tisíce bohyní štěstí vždy slouží Pánu se vší úctou v zemi cintāmaṇi-dhāmu*, v transcendentálním sídle Pána, kde všechny stromy jsou stromy přání a obydlí jsou postavená ze zázračného kamene. Pán Govinda tam pase stáda krav surabhi a to je Jeho přirozeným zaměstnáním. Jakmile nás začnou přitahovat tělesné rysy Pána, tyto bohyně štěstí uvidíme automaticky. Impersonalisté bohyně štěstí vidět nemohou, protože si navykli jen suché spekulaci. A umělci, které okouzluje krása stvoření, budou plně uspokojeni, když spatří nádhernou tvář Pána. Pánova tvář je ztělesněním krásy. To, čemu se říká krásná příroda, není nic než Jeho úsměv a to, čemu se říká krásný zpěv ptáků, je jen ukázkou šepotu Pána. O různá odvětví vesmírné správy se starají vládnoucí polobozi, stejně jako malí vládnoucí bozi slouží státu. Vždy se obávají svých soupeřů, ale jakmile najdou útočiště u Pánových paží, Pán je vždy ochrání před útoky nepřátel. Věrný služebník Pána, jehož službou je vládnout, je ideálním představitelem výkonné moci a umí dobře chránit zájmy všech lidí. Jiní takzvaní vládci jsou symbolem anachronismu, který lidi pod jejich vládou přivádí do neštěstí. Pod ochranou Pánových paží jsou vládci v bezpečí. Nejvyšší Pán je podstatou všeho; nazývá se proto sāram. A ti, kteří o Něm mluví a opěvují Ho, se nazývají sāraṅgové neboli čistí oddaní. Čistí oddaní vždy touží po lotosových nohách Pána. Lotos je zdrojem zvláštního medu, který oddaní transcendentálně vychutnávají. Jsou jako včely, které vždy hledají med. Śrīla Rūpa Gosvāmī, velký oddaný-ācārya Gauḍīya-vaiṣṇava-sampradāyi, zpíval o tomto lotosovém medu píseň, kde sebe přirovnává ke včele: “Ó můj Pane Kṛṣṇo, dovol, abych Ti složil své modlitby. Má mysl je jako včela, která touží po medu. Poskytni prosím mé včelí mysli místo u Svých lotosových nohou, které jsou zdrojem všeho medu. Vím, že ani velcí polobozi jako Brahmā nevidí paprsky, vycházející z nehtů Tvých lotosových nohou, přestože se mnoho dlouhých let věnují hluboké meditaci. Ó neomylný, přesto toužím jen po tom, neboť jsi velice milostivý ke Svým odevzdaným oddaným. Ó Mādhavo, vím také, že postrádám ryzí oddanost službě Tvým lotosovým nohám, ale jelikož jsi nepředstavitelně mocný, můžeš učinit nemožné. Tvé lotosové nohy se vysmívají nektaru z nebeského království, a proto mě velice přitahují. Ó nejvyšší věčný, prosím, dovol, aby se má mysl upoutala na Tvé lotosové nohy, abych mohl věčně vychutnávat Tvoji transcendentální službu.” Oddaní jsou spokojení, když mohou zůstat u lotosových nohou Pána, a nesnaží se shlédnout Jeho překrásnou tvář a neusilují o ochranu Jeho silných paží. Jsou přirozeně pokorní, a Pán je takovým pokorným oddaným vždy nakloněn.

* cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-
lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi (Bs. 5.29)