Skip to main content

Text 4

Sloka 4

Texto

Verš

naimiṣe ’nimiṣa-kṣetre
ṛṣayaḥ śaunakādayaḥ
satraṁ svargāya lokāya
sahasra-samam āsata
naimiṣe ’nimiṣa-kṣetre
ṛṣayaḥ śaunakādayaḥ
satraṁ svargāya lokāya
sahasra-samam āsata

Palabra por palabra

Synonyma

naimiṣe — en el bosque conocido como Naimiṣāraṇya; animiṣa-kṣetre — el lugar que, de forma especial, es uno de los favoritos de Viṣṇu (quien no cierra Sus párpados); ṛṣayaḥ — sabios; śaunaka-ādayaḥ — encabezados por el sabio Śaunaka; satram — sacrificio; svargāya — el Señor que es glorificado en el cielo; lokāya — y para los devotos que siempre están en contacto con el Señor; sahasra — mil; samam — años; āsata — realizaron.

naimiṣe — v lese známém pod jménem Naimiṣāraṇya; animiṣa-kṣetre — zvláště oblíbené místo Viṣṇua (který nezavírá Svá víčka); ṛṣayaḥ — mudrci; śaunaka-ādayaḥ — vedení mudrcem Śaunakou; satram — obětování; svargāya — pro Pána, který je oslavován v ráji; lokāya — a pro oddané, kteří jsou stále ve styku s Pánem; sahasra — tisíc; samam — roků; āsata — vykonávali.

Traducción

Překlad

Una vez, en un lugar sagrado del bosque de Naimiṣāraṇya y en aras de la satisfacción del Señor y Sus devotos, unos grandes sabios, encabezados por el sabio Śaunaka, se reunieron a fin de realizar un gran sacrificio de mil años de duración.

Stalo se jednou, že na posvátném místě v lese Naimiṣāraṇyi se shromáždili velcí mudrci vedení mudrcem Śaunakou, aby po tisíc let vykonávali velkolepou oběť pro uspokojení Pána a Jeho oddaných.

Significado

Význam

El preludio del Śrīmad-Bhāgavatam se expuso en los tres ślokas anteriores. Ahora se está presentando el tema principal de esta gran obra literaria. El Śrīmad-Bhāgavatam, después de que Śrīla Śukadeva Gosvāmī lo recitó por primera vez, se repitió por segunda vez en Naimiṣāraṇya.

Předešlé tři śloky jsou úvodem ke Śrīmad-Bhāgavatamu, a nyní se představuje hlavní námět tohoto významného díla. Poté, co ho poprvé přednesl Śukadeva Gosvāmī, byl Śrīmad-Bhāgavatam v Naimiṣāraṇyi přednesen podruhé.

En el Vāyavīya Tantra se dice que Brahmā, el ingeniero de este universo en particular, contempló una gran rueda que podía encerrar el universo. El eje de ese gran círculo se fijó en un lugar especial, conocido como Naimiṣāraṇya. De igual manera, en el Varāha Purāṇa se encuentra otra alusión al bosque de Naimiṣāraṇya. En ese Purāṇa se declara que, por realizar sacrificios en ese lugar, se merma la fuerza de la gente demoníaca. Así pues, los brāhmaṇas prefieren Naimiṣāraṇya para esas ejecuciones de sacrificios.

Z Vāyavīya Tantry se dozvídáme, že Brahmā, strůjce našeho vesmíru, dumal o obrovském kole, které by obepínalo celý vesmír. Osa tohoto velikého kruhu prochází bodem, který se nazývá Naimiṣāraṇya. Další pojednání o lese Naimiṣāraṇyi najdeme ve Varāha Purāṇě, kde je řečeno, že vykonáváním oběti na tomto místě lze zmenšit sílu démonských lidí. Brāhmaṇové proto k vykonávání těchto obřadů a obětování využívají nejraději tohoto místa.

Los devotos del Señor Viṣṇu ofrecen toda clase de sacrificios para placer de Él. Los devotos siempre están apegados al servicio del Señor, mientras que las almas caídas están apegadas a los placeres de la existencia material. En el Bhagavad-gītā se dice que cualquier cosa que se realice en el mundo material por alguna otra razón que no sea para el placer de Viṣṇu, le ocasiona un mayor cautiverio al ejecutor. Por consiguiente, se ordena que todos los actos se realicen a manera de sacrificio, para la satisfacción de Viṣṇu y Sus devotos. Esto le traerá paz y prosperidad a todo el mundo.

Oddaní Viṣṇua vykonávají pro Jeho potěšení různé obřady a obětování. Oddaní lpí na službě, kterou pro Pána vykonávají, zatímco pokleslé duše lpí na štěstí v hmotné existenci. V Bhagavad-gītě je řečeno, že vše, co v tomto hmotném světě vykonáme s jiným cílem, nežli je uspokojení Viṣṇua, způsobuje jen poddanství. V tomto smyslu je tu i přikázání, abychom veškeré činy vykonávali jako obětování pro uspokojení Viṣṇua a Jeho oddaných. Tak lze pro všechny docílit míru a blahobytu.

Los grandes sabios siempre están ansiosos de hacerle el bien a la gente en general, y por eso los sabios encabezados por Śaunaka y otros se reunieron en ese sagrado lugar de Naimiṣāraṇya, con el plan de realizar una gran y continua cadena de ceremonias de sacrificio. Los hombres olvidadizos no conocen el sendero correcto para la paz y la prosperidad. Sin embargo, los sabios lo conocen bien, y, en consecuencia, por el bien de todos los hombres, siempre están ansiosos de realizar actos que tengan por resultado la paz del mundo. Ellos son amigos sinceros de todas las entidades vivientes y, a riesgo de grandes inconvenientes personales, se dedican siempre al servicio del Señor por el bien de toda la gente.

El Señor Viṣṇu es exactamente igual que un enorme árbol, y todos los demás, incluso los semidioses, los hombres, los siddhas, los cāraṇas, los vidyādharas y otras entidades vivientes, son como ramas, ramitas y hojas de ese árbol. Al regar la raíz del árbol, todas las partes de este se nutren automáticamente. Solo aquellas ramas y hojas que están desprendidas, no pueden ser satisfechas así. Las ramas y las hojas desprendidas se secan gradualmente, a pesar de que se haga toda clase de intentos de regarlas. De forma similar, cuando la sociedad humana se halla desprendida de la Personalidad de Dios como ramas y hojas desprendidas, no puede ser regada, y aquel que intenta hacerlo, simplemente está desperdiciando su energía y sus recursos.

Velcí světci se stále snaží dělat dobro pro celé lidstvo, a z tohoto důvodu se tito mudrci pod vedením Śaunaky shromáždili na posvátném místě Naimiṣāraṇyi s předsevzetím vykonat nepřetržitou oběť. Zapomnětliví lidé neznají správnou cestu, která by je dovedla k míru a blahobytu. Mudrci však tuto cestu dobře znají, a pro všeobecné blaho se neustále snaží vykonávat činnosti, které by na světě nastolily mír. Jsou to dobrodinci a přátelé všech živých bytostí. Na úkor vlastního pohodlí se pro blaho všech lidí neustále zaměstnávají ve službě Pánu. Viṣṇu je jako strom, zatímco všichni — polobozi, lidé, Siddhové, Cāraṇové, Vidyādharové a ostatní živé bytosti — jsou jako větve, výhonky a listy tohoto stromu. Zalévání kořene stromu automaticky prospěje také všem ostatním částem stromu. Jen ty větve a listy, které jsou od stromu odděleny, nemohou být uspokojené. Oddělené větve a listy časem usychají, přes veškerou snahu, kterou vynaložíme na jejich zalévání. Stejně je to s lidskou společností, která je oddělená od Osobnosti Božství jako větve a listy od stromu. Takováto společnost není schopna oživení, a kdokoli se o to pokouší, ztrácí jak energii, tak i prostředky.

La sociedad materialista moderna está desprendida de su relación con el Señor Supremo, y es seguro que todos sus planes, elaborados por líderes ateos, fracasarán a cada paso. Aun así, la gente no se da cuenta de ello.

Moderní materialistická společnost se Svrchovanému Pána zcela odcizila a veškeré plánování jejích ateistických vůdců se setkává s neúspěchem na každém kroku. Ani to je ale neprobudí.

En esta era, el canto en congregación de los santos nombres del Señor es el método prescrito para despertarse y darse cuenta. El Señor Śrī Caitanya Mahāprabhu presenta los medios de forma sumamente científica, y las personas inteligentes pueden sacar provecho de Sus enseñanzas, para hacer que haya paz y prosperidad reales. El Śrīmad-Bhāgavatam se presenta también con el mismo propósito, y posteriormente ello se explicará de una manera más específica.

Předepsaným postupem k probuzení je v tomto věku zpěv svatých jmen Pána. Śrī Caitanya Mahāprabhu vědecky předložil, jak toho docílit. Inteligentní lidé by k dosažení opravdového míru a blahobytu měli Jeho učení využít. Śrīmad-Bhāgavatam nyní předkládáme za stejným účelem, což bude náležitě vysvětleno později.