Skip to main content

Text 2

Sloka 2

Texto

Verš

dharmaḥ projjhita-kaitavo ’tra paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ
vedyaṁ vāstavam atra vastu śivadaṁ tāpa-trayonmūlanam
śrīmad-bhāgavate mahā-muni-kṛte kiṁ vā parair īśvaraḥ
sadyo hṛdy avarudhyate ’tra kṛtibhiḥ śuśrūṣubhis tat-kṣaṇāt
dharmaḥ projjhita-kaitavo ’tra paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ
vedyaṁ vāstavam atra vastu śivadaṁ tāpa-trayonmūlanam
śrīmad-bhāgavate mahā-muni-kṛte kiṁ vā parair īśvaraḥ
sadyo hṛdy avarudhyate ’tra kṛtibhiḥ śuśrūṣubhis tat-kṣaṇāt

Palabra por palabra

Synonyma

dharmaḥ — religiosidad; projjhita — rechazada por completo; kaitavaḥ — cubierta por la intención fruitiva; atra — aquí; paramaḥ — lo más elevado; nirmatsarāṇām — de los que tienen el corazón cien por ciento puro; satām — devotos; vedyam — comprensible; vāstavam — real; atra — aquí; vastu — esencia; śivadam — bienestar; tāpa-traya — sufrimiento triple; unmūlanam — causando el desarraigo de; śrīmat — hermoso; bhāgavate — el Bhāgavata Purāṇa; mahā-muni — el gran sabio (Vyāsadeva); kṛte — habiendo recopilado; kim — cuál es; — la necesidad; paraiḥ — otras; īśvaraḥ — el Señor Supremo; sadyaḥ — de inmediato; hṛdi — dentro del corazón; avarudhyate — se consolida; atra — aquí; kṛtibhiḥ — por los hombres piadosos; śuśrūṣubhiḥ — mediante el cultivo; tat-kṣaṇāt — sin demora.

dharmaḥ — náboženství; projjhita — úplně zavrženo; kaitavaḥ — zastřená chtíčem po plodech konání; atra — v tomto; paramaḥ — nejvyšší; nirmatsarāṇām — těch, kteří mají stoprocentně čisté srdce; satām — oddaní; vedyam — srozumitelný; vāstavam — skutečný; atra — v tomto; vastu — podstata; śivadam — blaho; tāpa-traya — trojí utrpení; unmūlanam — který umožní vykořenění; śrīmat — překrásný; bhāgavateBhāgavata Purāṇa; mahā-muni — velký mudrc (Vyāsadeva); kṛte — který sestavil; kim — kde je; — potřeba; paraiḥ — jiných; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán; sadyaḥ — okamžitě; hṛdi — v srdci; avarudhyate — upevní se; atra — v tomto; kṛtibhiḥ — zbožnými lidmi; śuśrūṣubhiḥ — kulturou; tat-kṣaṇāt — neprodleně.

Traducción

Překlad

Rechazando por completo todas las actividades religiosas que tienen motivaciones materiales, este Bhāgavata Purāṇa expone la verdad más elevada que existe, y que entienden aquellos devotos cuyo corazón está totalmente puro. La verdad más elevada que existe es la realidad que, por el bien de todos, se hace distinguir de lo ilusorio. Esa verdad elimina el sufrimiento triple. Este hermoso Bhāgavatam, recopilado por el gran sabio Vyāsadeva [en su madurez], es suficiente en sí para comprender a Dios. ¿Qué necesidad hay de alguna otra Escritura? Tan pronto como se cultiva conocimiento mediante el hecho de oír atenta y sumisamente el mensaje del Bhāgavatam, el Señor Supremo se establece en el corazón de uno.

Śrīmad-Bhāgavatam, důsledně zavrhující veškeré náboženství motivované hmotným chtíčem, ustanovuje nejvyšší pravdu, kterou chápou oddaní čistého srdce. Nejvyšší Pravda je realita a je zde oddělená od iluze pro blaho všech. Taková pravda vykořeňuje trojí druh utrpení. Překrásný Śrīmad-Bhāgavatam byl sestaven velkým mudrcem Vyāsadevem (v jeho zralosti) a sám o sobě stačí k realizaci Boha. K čemu jsou potřeba jiná písma? Vyslyšíme-li pozorně a pokorně poselství Bhāgavatamu, bude pěstováním tohoto poznání Svrchovaný Pán okamžitě pevně ustanoven v našem srdci.

Significado

Význam

La religión comprende cuatro cuestiones principales: las actividades piadosas, el desarrollo económico, la satisfacción de los sentidos y, finalmente, la liberación del cautiverio material. La vida irreligiosa constituye una condición de barbarie. En efecto, la vida humana comienza cuando comienza la religión. Comer, dormir, temer y aparearse son los cuatro principios de la vida animal. Estos son comunes tanto a los animales como a los seres humanos. Pero la religión es la función adicional del ser humano. Sin religión, la vida humana no es más que vida animal. Por ello en las sociedades humanas existe alguna forma de religión que apunta hacia la autorrealización, y que hace referencia a la eterna relación que el hombre tiene con Dios.

Náboženství se dělí na čtyři základní složky — zbožné činy, hospodářský vývoj, uspokojení smyslů a konečně vysvobození z otroctví hmoty. Bezbožný život je barbarství; lidský život začíná tam, kde začíná náboženství. Jíst, spát, strachovat se a pářit se — to jsou jen čtyři principy zvířecího života. Lidem i zvířatům jsou tyto životní principy společné, co však člověka od zvířete odlišuje, je právě religiozita neboli náboženství. Lidský život bez náboženství není o nic lepší, nežli život zvířete, a proto se v každé lidské společnosti nachází určitá náboženská nauka, která lidi vede k seberealizaci, k uskutečnění věčného vztahu člověka s Bohem.

En las etapas bajas de la civilización humana, siempre existe una competencia para enseñorearse de la naturaleza material, o, en otras palabras, hay una rivalidad continua para satisfacer los sentidos. Impulsado por esa clase de conciencia, el hombre recurre a la religión. En consecuencia, realiza actividades piadosas o funciones religiosas con el propósito de obtener algo material. Pero si esos beneficios materiales se pueden obtener de otra manera, entonces se hace caso omiso de la supuesta religión. Esa es la situación en que se encuentra la civilización moderna. El hombre está prosperando económicamente, por lo cual actualmente no está muy interesado en la religión. Hoy en día, las iglesias, mezquitas o templos están prácticamente vacíos. Los hombres están más interesados en fábricas, tiendas y cines, que en lugares religiosos erigidos por sus antepasados. Esto demuestra de forma práctica que la religión se profesa en busca de algunos beneficios económicos. A menudo, cuando uno fracasa en la consecución de la complacencia de los sentidos, se dedica a la salvación y trata de volverse uno con el Supremo. Así pues, todos esos estados son sencillamente diferentes tipos de complacencia de los sentidos.

Na nižším stupni lidské civilizace člověk stále bojuje o to, aby ovládl přírodu. Jedná se jednoznačně o soupeření v rámci uspokojení smyslů. Tento druh vědomí vede člověka k náboženství a s touhou po hmotném zisku pak člověk vykonává zbožné činy a jiné náboženské obřady. Je-li však možné dosáhnout hmotného zisku jiným způsobem, pak člověk na takzvané náboženství úplně zapomene. To je nejlépe vidět na dnešním tzv. civilizovaném světě. Protože dnes člověk žije v hospodářském blahobytu, většina lidí se o náboženství příliš nezajímá. Kostely, mešity a chrámy zejí prázdnotou. Spíše než chodit do těchto míst, která vybudovali jejich předkové, chodí dnes lidé raději do továren, obchodů a kin. Tato situace je praktickým důkazem skutečnosti, že náboženství je pro lidi zajímavé jen tehdy, vede-li k hospodářskému vzestupu. Hospodářský vzestup je základní podmínka pro uspokojení smyslů. Často se také stává, že když se určitému člověku nepodaří dosáhnout uspokojení v tomto světě, snaží se dosáhnout vysvobození z něho a chce splynout se Svrchovaným Pánem. To vše jsou tedy jen různé druhy smyslového požitku.

En los Vedas se prescribe la ejecución de forma regulada de las cuatro actividades antes mencionadas, para que no exista una competencia desmedida en pos de la complacencia de los sentidos. Pero el Śrīmad-Bhāgavatam es trascendental a todas esas actividades que buscan satisfacer los sentidos. Es un material de lectura puro y trascendental, que únicamente pueden entender los devotos puros del Señor, quienes se encuentran en un estado trascendental a la complacencia sensual competitiva. En el mundo material existe una reñida competencia entre los animales, entre los hombres, entre las comunidades y entre las naciones. Pero los devotos del Señor se elevan por encima de esas competencias. Ellos no compiten con los materialistas, pues se encuentran en el sendero que conduce de vuelta a Dios, en cuya morada la vida es eterna y bienaventurada. Esos trascendentalistas no sienten envidia, y son de corazón puro. En el mundo material, cada cual envidia a todos los demás, y por ello existe la competencia. Pero los trascendentales devotos del Señor no solo están libres de la envidia material, sino que además son bienquerientes de todo el mundo, pues procuran establecer una sociedad sin competencias, que tenga a Dios en el centro. El concepto socialista contemporáneo de una sociedad sin competencias es artificial, porque en el Estado socialista se compite por el puesto de dictador.

Desde el punto de vista de los Vedas o desde el punto de vista de las actividades humanas comunes, la complacencia de los sentidos constituye la base de la vida material. En los Vedas se mencionan tres senderos. Uno de ellos comprende las actividades fruitivas para obtener la promoción a planetas mejores que este. Otro implica la adoración de diferentes semidioses para lograr la promoción a los planetas de los semidioses; y el último trata de la comprensión de la Verdad Absoluta y Su aspecto impersonal, y del hecho de volverse uno con Él.

Vedy doporučují, aby se člověk výše zmíněným čtyřem druhům činností věnoval podle určitých pravidel. Tím se omezí nežádoucí soupeření o smyslový požitek. Śrīmad-Bhāgavatam však všechny tyto otázky smyslového uspokojení jednoduše transcenduje. Jedná se o čistě transcendentální dílo, které pochopí jen ryzí oddaní Pána, oproštění od jakékoli žádosti po smyslovém uspokojení. Ve světě hmoty mezi sebou stále všichni neúprosně soupeří — zvíře se zvířetem, člověk s člověkem, společnost se společností, stát se státem. Oddaní Pána jsou však nad tímto či jiným soupeřením. S materialisty nemají proč soupeřit; jsou na cestě zpět k Bohu, do království Boha, kde je život věčný a blažený. Transcendentalista tohoto druhu je v srdci čistý a nezávistivý. V tomto hmotném světě každý závidí každému, a proto také existuje neustálé soupeření. Transcendentální oddaní Pána jsou nejen dokonale oproštěni od hmotné závisti, ale navíc jsou příznivě nakloněni všem. Jejich snahou je uspořádat společnost bez soupeření, s Bohem v jejím středu. Současná představa socialistického zřízení, kde by neexistovalo soupeření, nemá reálnou podstatu, neboť i v socialismu se soupeří o pozici diktátora. Ať už podle védského nebo všedního lidského stanoviska — základem hmotného života je smyslový požitek. Vedy se zmiňují o třech cestách. Jedna vede prostřednictvím plodonosných činů na lepší planety. Druhá vede prostřednictvím uctívání polobohů na planety polobohů, a konečně třetí se zaobírá realizací Absolutní Pravdy a neosobního aspektu Absolutního s cílem splynout s Ním.

El aspecto impersonal de la Verdad Absoluta no es el más elevado de todos. Por encima del aspecto impersonal está el aspecto Paramātmā, y por encima de este se halla Bhagavān, o el aspecto personal de la Verdad Absoluta. El Śrīmad-Bhāgavatam nos da información acerca de la Verdad Absoluta en Su aspecto personal. Es más elevado que los libros impersonalistas, y más elevado que la división jñāna-kāṇḍa de los Vedas. Es incluso más elevado que la división karma-kāṇḍa y que la división upāsanā-kāṇḍa, debido a que recomienda la adoración de la Suprema Personalidad de Dios, el Señor Śrī Kṛṣṇa. En el karma-kāṇḍa hay competencia por llegar a los planetas celestiales en pos de una mejor complacencia de los sentidos, y hay una competencia similar en el jñāna-kāṇḍa y en el upāsanā-kāṇḍa. El Śrīmad-Bhāgavatam es superior a todos ellos, porque tiene como meta la Verdad Suprema, que es la esencia o la raíz de todas las categorías. Con el Śrīmad-Bhāgavatam uno puede llegar a conocer la esencia, así como también las categorías. La esencia es la Verdad Absoluta, el Señor Supremo, y todas las emanaciones son formas relativas de energía.

Neosobní aspekt Absolutní Pravdy však není nejvyšší. Nad neosobním aspektem se nachází aspekt Paramātmy a nad Paramātmou se nachází osobní aspekt Absolutní Pravdy, Bhagavān. Śrīmad-Bhāgavatam poskytuje informace právě o tomto osobním aspektu Absolutní Pravdy, a proto stojí výše nežli literatura pojednávající o neosobním aspektu a část Ved zvaná jñāna-kāṇḍa. Śrīmad-Bhāgavatam doporučuje přímo uctívat Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu, a proto je na vyšší úrovni nejenom než část Ved zvaná karma-kāṇḍa, ale i než část zvaná upāsanā-kāṇḍa. Karma-kāṇḍa nabádá k soupeření za účelem dosáhnout nebeských planet, kde lze lépe uspokojovat smysly. Podobné soupeření je jak ve jñāna-kāṇḍě, tak i v upāsanā-kāṇḍě. Śrīmad-Bhāgavatam toto vše převyšuje, neboť je zaměřený na Nejvyšší Pravdu, na podstatu a kořen všech kategorií. Śrīmad-Bhāgavatam nás dovede k dokonalému poznání jak podstaty, tak i kategorií. Absolutní Pravda, Svrchovaný Pán, je podstatou a veškeré emanace jsou druhy energie.

No hay nada que esté separado de la esencia, pero al mismo tiempo las energías son diferentes de la esencia. Este concepto no es contradictorio. El Śrīmad-Bhāgavatam promulga de forma explícita esa filosofía de unidad y diferencia simultáneas que figura en el Vedānta-sūtra, el cual comienza con el sūtra «janmādy asya».

Nic nemůže být od podstaty oddělené, současně se však energie od podstaty liší. Jedno neodporuje druhému. Śrīmad-Bhāgavatam jednoznačně potvrzuje tuto filozofii současné jednoty a rozdílu — filozofii Vedānta-sūtry, která začíná sūtrou “janmādy asya”.

Ese conocimiento que expone que el Señor y Su energía son uno y, simultáneamente, diferentes, es una respuesta al intento que realizan los especuladores mentales para establecer que la energía es el Absoluto. Cuando de hecho uno entiende ese conocimiento, ve que los conceptos de monismo y dualismo son imperfectos. El desarrollo de esta conciencia trascendental, basado en la concepción de la unidad y diferencia simultáneas, lo conduce a uno inmediatamente a la etapa en que se libera del sufrimiento triple. El sufrimiento triple está constituido por (1) aquellos sufrimientos que provienen de la mente y del cuerpo, (2) aquellos sufrimientos que infligen otros seres vivientes, y (3) aquellos sufrimientos que resultan de las catástrofes naturales sobre las que uno no tiene control. El Śrīmad-Bhāgavatam comienza con la entrega del devoto a la Persona Absoluta. El devoto está plenamente consciente de que es uno con el Absoluto y que, al mismo tiempo, tiene la posición eterna de ser sirviente del Absoluto. En el concepto material, uno cree falsamente ser el amo de todo lo que ve y, por consiguiente, siempre lo molesta el sufrimiento triple de la vida. Pero tan pronto como uno llega a comprender su verdadera posición de sirviente trascendental, de inmediato queda libre de todos los sufrimientos. Mientras la entidad viviente esté tratando de dominar la naturaleza material, no hay ninguna posibilidad de que se vuelva sirviente del Supremo. El servicio que se le presta al Señor, se realiza con una conciencia pura de la identidad espiritual de uno; mediante el servicio, uno queda libre de inmediato de las molestias materiales.

Toto poznání skutečnosti, že energie Pána je současně totožná s Pánem a od Pána odlišná, je odpovědí na mentální spekulace všech těch, kteří se snaží dokázat, že Absolutno je energie. Pochopit dokonale tuto skutečnost znamená uvědomit si neúplnost jak filozofie monismu, tak i filozofie dualismu. Dalším vývojem tohoto transcendentálního vědomí, založeného na nauce současné jednoty a rozdílu, lze dosáhnout okamžité vysvobození ze trojího utrpení. Tři druhy utrpení jsou: 1) utrpení, které je způsobeno vlastním tělem nebo myslí, 2) utrpení způsobené jinými živými bytostmi a 3) utrpení, kterému jsme vystaveni příčinou přírodních katastrof, na něž nemáme vliv. Śrīmad-Bhāgavatam začíná tím, že se oddaný odevzdává Absolutní Osobě. Oddaný si je vědom jak své totožnosti s Absolutním, tak i odlišnosti od Absolutního v tom smyslu, že jeho věčným posláním je Absolutní Osobě sloužit. Hmotné chápání života znamená, že si člověk o sobě myslí, že je vládcem nad vším a nade všemi, a to dotyčnému člověku neustále přináší trojí utrpení. Sezná-li však pravdu o svém skutečném postavení transcendentálního služebníka, bude z těchto utrpení ihned vysvobozen. Dokud se ale živá bytost snaží panovat nad přírodou, nemá možnost stát se služebníkem Nejvyššího. Službu pro Pána lze vykonávat jedině s čistým vědomím své vlastní duchovní totožnosti. Taková služba vysvobozuje z tíže hmotné existence.

Por encima de esto, el Śrīmad-Bhāgavatam es un comentario personal que Śrī Vyāsadeva le hizo al Vedānta-sūtra. Fue escrito en la madurez de su vida espiritual, a través de la misericordia de Nārada. Śrī Vyāsadeva es la encarnación autorizada de Nārāyaṇa, la Personalidad de Dios. Por lo tanto, no hay ninguna duda de su autoridad. Él es el autor de todas las demás Escrituras védicas, más, no obstante, recomienda el estudio del Śrīmad-Bhāgavatam por encima de todas las demás. En otros Purāṇas se presentan diferentes métodos mediante los cuales uno puede adorar a los semidioses. Pero en el Bhāgavatam se menciona únicamente al Señor Supremo. El Señor Supremo es el cuerpo completo, y los semidioses son las diferentes partes del cuerpo. En consecuencia, al adorar al Señor Supremo, uno no necesita adorar a los semidioses. El Señor Supremo queda de inmediato fijo en el corazón del devoto. El Señor Caitanya Mahāprabhu ha recomendado el Śrīmad-Bhāgavatam, diciendo que es el Purāṇa inmaculado, y lo distingue de los demás Purāṇas.

Śrīmad-Bhāgavatam je však především Vyāsadevovým komentářem k Vedānta-sūtře. Byl sepsán Śrī Vyāsadevem ve zralosti duchovního života milostí Nārady. Śrīla Vyāsadeva je zplnomocněnou inkarnací Nārāyaṇa, Osobnosti Božství. Není tudíž pochyb o jeho povolanosti. A přestože je autorem všech védských písem, doporučuje nade vše studovat Śrīmad-Bhāgavatam. Jiné Purāṇy učí uctívat různými metodami polobohy, Śrīmad-Bhāgavatam však výhradně uvádí uctívání Svrchovaného Pána. Svrchovaný Pán je jako celé tělo, zatímco polobozi jsou jen částmi tohoto těla. Z toho plyne, že jakmile uctíváme Svrchovaného Pána, nemusíme uctívat polobohy. Svrchovaný Pán je tímto způsobem okamžitě pevně ustanoven v srdci oddaného. Caitanya Mahāprabhu doporučil Śrīmad-Bhāgavatam jako bezeskvrnnou Purāṇu, výjimečnou mezi ostatními.

El método apropiado para recibir este mensaje trascendental, consiste en oírlo sumisamente. Una actitud desafiante no puede ayudarnos a comprender este mensaje trascendental. Una palabra en particular se usa aquí para dar la guía debida. Esa palabra es śuśrūṣu. Uno debe estar ansioso de oír este mensaje trascendental. El deseo de oírlo sinceramente es el primer requisito que debe cumplirse.

Správným postupem při přijímání tohoto transcendentálního poselství je pokorně naslouchat. Vyzývavý postoj při realizaci transcendentálního poselství nikomu neprospěje. Slovo śuśrūṣu v tomto verši obzvlášť poukazuje na správné vedení. Člověk by měl dychtit po poslechu transcendentálního poselství — upřímná touha naslouchat tomuto poselství je prvořadou kvalifikací.

Las personas poco afortunadas no están interesadas en absoluto en oír este Śrīmad-Bhāgavatam. El proceso es simple, pero la aplicación es difícil. La gente desafortunada encuentra suficiente tiempo para oír ociosas conversaciones sociales y políticas, pero cuando se les invita a asistir a una reunión de devotos y a oír el Śrīmad-Bhāgavatam, repentinamente se vuelven renuentes. A veces, los lectores profesionales del Bhāgavatam se sumergen de inmediato en los temas íntimos de los pasatiempos del Señor Supremo, que aparentemente interpretan como literatura sexual. El Śrīmad-Bhāgavatam está hecho para oírlo desde el principio. En este śloka se menciona a aquellos que son aptos para asimilar esta obra: «Uno se capacita para oír el Śrīmad-Bhāgavatam, después de muchas acciones piadosas». El gran sabio Vyāsadeva le asegura a la persona inteligente que posee un discernimiento cuidadoso, que podrá llegar a comprender a la Suprema Personalidad directamente, por el hecho de oír el Śrīmad-Bhāgavatam. Sin tener que pasar por las diferentes etapas de comprensión que se presentan en los Vedas, uno puede ser elevado de inmediato a la posición de paramahaṁsa, si simplemente consiente en recibir este mensaje.

Lidé, kterým štěstí nedopřálo, se o naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu nezajímají. I když je to metoda tak jednoduchá, její aplikace bývá obtížná. Nešťastní lidé si vždy najdou dostatek času k poslouchání nesmyslných rozhovorů sociálně politického rázu, jsou-li však pozváni na schůzku s oddanými, kde se přednáší Śrīmad-Bhāgavatam, nemají najednou čas ani náladu. Někdy se také stává, že placení recitátoři Bhāgavatamu čtou přímo z kapitol, které se týkají nejdůvěrnějších zábav Svrchovaného Pána, a tímto způsobem se snaží Bhāgavatam interpretovat jako dílo sexuálního charakteru. Śrīmad-Bhāgavatam je však nutné vyslyšet od začátku. V tomto verši jsou definováni ti, kterým je dáno toto dílo vskutku pochopit: “K poslechu Śrīmad-Bhāgavatamu je způsobilý člověk, který vykonal mnoho zbožných činů.” Inteligentní člověk, který je schopný uvažovat, může prostřednictvím poslechu Śrīmad-Bhāgavatamu realizovat přímo Nejvyšší Osobnost. Tím se zaručil sám autor, veliký mudrc Vyāsadeva. I bez postupného procesu realizace, jak je uveden na stranách Ved, může člověk okamžitě dosáhnout postavení paramahaṁsy, pokud souhlasí přijmout poselství Bhāgavatamu.