Skip to main content

TEXTO DIEZ

Text 10

Texto

Verš

karmibhyaḥ parito hareḥ priyatayā vyaktiṁ yayur jñāninas
tebhyo jñāna-vimukta-bhakti-paramāḥ premaika-niṣṭhās tataḥ
tebhyas tāḥ paśu-pāla-paṅkaja-dṛśas tābhyo ’pi sā rādhikā
preṣṭhā tadvad iyaṁ tadīya-sarasī tāṁ nāśrayet kaḥ kṛtī
karmibhyaḥ parito hareḥ priyatayā vyaktiṁ yayur jñāninas
tebhyo jñāna-vimukta-bhakti-paramāḥ premaika-niṣṭhās tataḥ
tebhyas tāḥ paśu-pāla-paṅkaja-dṛśas tābhyo ’pi sā rādhikā
preṣṭhā tadvad iyaṁ tadīya-sarasī tāṁ nāśrayet kaḥ kṛtī

Palabra por palabra

Synonyma

karmibhyaḥ — que todos los trabajadores fruitivos; paritaḥ — en todos los aspectos; hareḥ — por la Suprema Personalidad de Dios; priyatā — por ser favorecidos; vyaktim yayuḥ — se dice en el śāstra; jñāninaḥ — aquellos que son adelantados en cuanto al conocimiento; tebhyaḥ — superiores a ellos; jñāna-vimukta — liberados debido al conocimiento; bhakti-paramāḥ — aquellos que están ocupados en el servicio devocional; prema-eka-niṣṭhāḥ — aquellos que han logrado amor puro por Dios; tatah — superiores a ellos; tebhyaḥ — mejores que ellos; tāḥ — esas; paśu-pāla-paṅkaja-dṛśaḥ — las gopīs que siempre dependen de Kṛṣṇa, el pastorcillo de vacas; tābhyaḥ — por encima de todas ellas; api — ciertamente;  — Ella; rādhikā — Śrīmatī Rādhikā; preṣṭhā — muy querida; tadvat — en forma similar; iyam — éste; tadīya-saras — Su largo, Śrī Rādhā-kuṇḍa; tām — Rādhā-kuṇḍa; na — no; āśrayet — no se refugiaría en; kaḥ — quién; kṛtī — muy afortunado.

karmibhyaḥ — než všichni lidé pracující pro plody své práce; paritaḥ — ve všech ohledech; hareḥ — Nejvyšší Osobností Božství; priyatayā — protože jim prokázal přízeň; vyaktim yayuḥ — uvádí se v śāstrāch; jñāninaḥ — ti, kdo jsou pokročilí v poznání; tebhyaḥ — jim nadřazení; jñāna-vimukta — osvobozeni poznáním; bhakti-paramāḥ — ti, kdo se věnují oddané službě; prema-eka-niṣṭāḥ — ti, kteří dosáhli čisté lásky k Bohu; tataḥ — nadřazenější než oni; tebhyaḥ — lepší než oni; tāḥ — oni; paśu-pāla-paṅkaja-dṛśaḥgopī, které neustále závisejí na Kṛṣṇovi, pasáčkovi krav; tābhyaḥ — nade všemi; api — zajisté; — Ona; rādhikā — Śrīmatī Rādhikā; preṣṭā — velmi drahé; tadvat — podobně; iyam — toto; tadīya-sarasī — Její jezírko, Śrī Rādhākuṇḍ; tām — Rādhākuṇḍ; na — ne; āśrayet — by se uchýlil; kaḥ — kdo; kṛtī — nanejvýš požehnaný.

Traducción

Překlad

En el śāstra se dice que todos los tipos de trabajadores fruitivos, aquel que es adelantado en cuanto al conocimiento de los valores superiores de la vida, es favorecido por el Supremo Señor Hari. De entre muchas personas así que han desarrollado conocimiento [jñānīs], aquel que está prácticamente liberado en virtud de su conocimiento, quizás emprenda el servicio devocional. Él es superior a los otros. Sin embargo, alguien que realmente ha desarrollado prema, amor puro por Kṛṣṇa, es superior a él. Las gopīs se destacan entre todos los devotos adelantados, pues siempre dependen totalmente de Śrī Kṛṣṇa, el pastorcillo trascendental de vacas. Entre las gopīs, Śrīmatī Rādhārāṇī es la más querida de Kṛṣṇa. Su kuṇḍa [lago] es tan profundamente querido del Señor Kṛṣṇa como lo es ésta, la más querida de las gopīs. Entonces, ¿quién no vivirá en el Rādhā-kuṇḍa y, en un cuerpo espiritual rebosante de sentimientos devocionales extáticos [aprākṛta-bhāva], no le prestará servicio amoroso a la pareja divina, Śrī Śrī Rādhā-Govinda, quienes llevan a cabo Su aṣṭakālīya līlā, es decir Sus óctuples y eternos pasatiempos diarios? En verdad, aquellos que ejecutan servicio devocional a orillas del Rādhā-kuṇḍa, son las personas más afortunada del universo.

V śāstrāch se uvádí, že ze všech druhů lidí, kteří pracují pro plody své práce, prokazuje Nejvyšší Pán Hari přízeň tomu, kdo je pokročilý v poznání vyšších hodnot života. Z mnoha těchto lidí s pokročilý poznáním (jñānī) může začít oddaně sloužit ten, kdo je díky svému poznání prakticky osvobozen. Je nadřazen ostatním. Ten, kdo však dosáhl premy, čisté lásky ke Kṛṣṇovi, je na vyšší úrovni než on. Gopī se nacházejí nade všemi pokročilými oddanými, protože vždy zcela závisejí na Śrī Kṛṣṇovi, transcendentálnímu pasáčkovi krav. Z gopī je Śrīmatī Rādhārāṇī Kṛṣṇovi nejdražší. Její jezírko (kuṇḍ) je Kṛṣṇovi stejně drahé jako tato nejmilovanější z gopī. Kdo by potom nežil u Rādhākuṇḍu a v duchovním těle plném extatických pocitů oddanosti (aprākṛta-bhāva) neprokazoval láskyplnou službu božskému páru Śrī Śrī Rādhā-Govindovi při jejich věčných osmerých denních zábavách (aṣṭakālīya-līlā)? Ti, kteří se věnují oddané službě na březích Rādhākuṇḍu, jsou nejpožehnanější lidé ve vesmíru.

Significado

Význam

En la actualidad casi todo el mundo está ocupado en algún tipo de actividades fruitiva. Se llama karmīs, o sea trabajadores fruitivos, a aquellos que desean ganar beneficios materiales mediante su trabajo. Todas las entidades vivientes de este mundo material han quedado bajo el hechizo de māyā. El Viṣṇu Purāṅa (6.7.61) describe esto:

V současné době se téměř každý zabývá nějakým druhem plodonosné činnosti. Ti, kteří touží získat hmotný zisk prací, se nazývají karmī neboli lidé toužící po plodech své práce. Všechny živé bytosti v hmotném světě podléhají vlivu māyi. Popisuje to Viṣṇu Purāṇa (6.7.61):

viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate
viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate

Los sabios han dividido las energías de la Suprema Personalidad de Dios en tres categorías, llamadas la energía espiritual, la energía marginal, y la energía material. La energía material es considerada la energía de tercera clase (tṛtīyā śaktiḥ), Los seres vivientes que están dentro de la jurisdicción de la energía material a veces actúan como perros y cerdos trabajando muy arduamente simplemente para complacer sus sentidos. Sin embargo, ya sea en esta vida o en la siguiente vida, después de haber ejecutado actividades piadosas, algunos karmīs quedan fuertemente atraídos a realizar diversos sacrificios que se mencionan en los Vedas. Así, ellos son elevados a los planetas celestiales en base a sus méritos piadosos. Efectivamente, aquellos que realizan sacrificios que están estrictamente en conformidad con los mandatos védicos, son elevados a la Luna y a los planetas que están por encima de la Luna. Tal como se menciona en El Bhagavad-gītā (9.21), kṣṣṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti: después de agotar los resultados de sus supuestas actividades piadosas, ellos regresan de nuevo a la Tierra, la cual es llamada martya-loka, el lugar de la muerte. Aunque dichas personas quizá sean elevadas a los planetas celestiales a causa de sus actividades piadosas, y disfruten allí de la vida durante muchos miles de años, de todos modos deben regresar a este planeta cuando se hayan agotado los resultados de sus actividades piadosas.

Mudrci rozdělili energii Nejvyšší Osobnosti Božství do tří skupin – duchovní energie, okrajová energie a hmotná energie. Hmotná energie se považuje za energii třetího řádu (tṛtīyā śaktiḥ). Živé bytosti podléhající hmotné energii se někdy jako psi a prasata tvrdě namáhají pro pouhé uspokojení smyslů. V tomto životě nebo po vykonání zbožných činností v příštím začnou však některé karmī silně přitahovat různé druhy obětí popsaných ve Vedách. Díky svým zbožným zásluhám jsou povýšeni na nebeské planety. Ti, kteří provádějí oběti přesně podle védských příkazů, jsou ve skutečnosti povýšeni na Měsíc a na planety nad Měsícem. O tom se zmiňuje Bhagavad-gītā (9.21), kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti: po vyčerpání výsledků svých takzvaných zbožných činností se opět vracejí na Zemi, která se nazývá martya-loka, místo smrti. Tito lidé sice mohou být za své zbožné činnosti povýšeni na nebeské planety a užívat si zde života po mnoho tisíc let, ale přesto se musí vrátit na tuto planetu, až se vyčerpají výsledky jejich zbožných činností.

Éstas es la situación de todos los karmīs, incluyendo a los que actúan en forma piadosa o impía. Observando que en este planeta hay muchos hombres de negocios, políticos y otros, que únicamente se interesan en la felicidad material. Ellos tratan de ganar dinero usando cualquier medio, sin tomar en cuenta que dicho medio sea piadoso o impío. Tales personas son llamadas karmīs, o sea muy materialistas. Entre los karmīs hay algunos vikarmīs, o sea gente que actúa sin la guía del conocimiento védico. Aquellos que actúan en base al conocimiento védico realizan sacrificios para satisfacer al Señor Viṣṇu y recibir Sus bendiciones. Ellos son elevados así a los sistemas planetarios superiores. Dichos karmīs son superiores a los vikarmīs, ya que son fieles a los mandatos de los Vedas e indudablemente le son queridos a Kṛṣṇa. En El Bhagavad-gītā (4. 11) Kṛṣṇa dice: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. “Yo recompenso a alguien según la manera en que se entregue a Mí”. Kṛṣṇa en tan bondadoso que satisfizo los deseos de los karmīs y de los jñānīs, y qué decir de los bhaktas. Aunque los karmīs son a veces elevados a los sistemas planetarios superiores, deberán tomar nuevos cuerpos materiales después de la muerte mientras continúen apegados a las actividades fruitivas. Si uno actúa piadosamente, puede recibir un cuerpo nuevo entre los semidioses de los sistemas planetarios superiores, o alcanzar otra posición en la que pueda disfrutar un nivel superior de felicidad material. Por otro lado, quienes se ocupan en actividades impías se degradan y nacen como animales, árboles o plantas. Las personas eruditas y santas no aprecian por eso a los trabajadores fruitivos (vikarmīs) que hacen caso omiso de las instrucciones védicas. Como se afirma en El Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.4):

To je postavení všech karmīch, včetně těch, kteří jednají zbožně a těch, kteří jednají bezbožně. Na této planetě najdeme mnoho obchodníků, politiků a jiných, které zajímá pouhé hmotné štěstí. Snaží se vydělat peníze jakýmikoliv prostředky a neberou v úvahu, zda jsou zbožné nebo bezbožné. Nazývají se karmī neboli hrubí materialisté. Někteří z karmīch jsou vikarmī – lidé, kteří se ve svém jednání neřídí védským poznáním. Ti, kteří jednají na základě védského poznání, provádějí oběti pro uspokojení Pána Viṣṇua a aby od Něho dostávali požehnání. Tímto způsobem jsou povýšeni na vyšší planetární soustavy. Tito karmī jsou nadřazeni vikarmīm, protože důvěřují příkazům Ved a jsou jistě drazí Kṛṣṇovi. V Bhagavad-gītě (4.11) Kṛṣṇa říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. „Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává.“ Kṛṣṇa je tak laskavý, že plní touhy karmīch i jñānīch, o bhaktech nemluvě. Karmī jsou někdy povýšeni na vyšší planetární soustavy, ale dokud lpí na plodonosných činnostech, musí po smrti přijmout nová hmotná těla. Když člověk jedná zbožně, může získat nové tělo mezi polobohy ve vyšších planetárních soustavách nebo může dosáhnout jiného postavení, ve kterém si může užívat vyšší úrovně hmotného štěstí. Naproti tomu ti, kdo jednají bezbožně, jsou degradováni a narodí se jako zvířata, stromy a rostliny. Učení světci proto neoceňují lidi pracující pro plody své práce, kteří se nestarají o védské příkazy (vikarmī). Ve Śrīmad Bhāgavatamu je uvedeno (5.5.4):

nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ
nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ

“Los materialistas que trabajan arduamente como perros y cerdos, sólo para complacer sus sentidos, en realidad son unos locos. Ellos simplemente realizan todo tipo de actividades abominables para satisfacer sus sentidos. Las actividades materialistas no son en absoluto dignas de un hombre inteligente, pues como resultado de dichas actividades uno recibe un cuerpo material, el cual está lleno de sufrimiento”. El propósito de la vida humana es liberarse de las tres clases de condiciones desoladoras, las cuales son concomitantes a la existencia material. Desgraciadamente los trabajadores fruitivos están locos por ganar dinero y adquirir comodidades materiales temporales y están dispuestos a usar cualquier medio, por lo tanto se arriesgan a ser degradados a especies inferiores de vida. Los materialistas hacen tontamente muchos planes para ser felices en este mundo material. Ellos no se paran a reflexionar que vivirán sólo un determinado número de años, la mayoría de los cuales pasarán adquiriendo dinero para complacer sus sentidos. Finalmente dichas actividades terminarán con la muerte. Los materialistas no reflexionan que después de abandonar su cuerpo, pueden encarnar como animales inferiores, plantas o árboles. Así todas sus actividades simplemente arruinan el propósito de la vida. No únicamente nacen ignorantes, sino que también actúan en la plataforma de ignorancia, pensando que están obteniendo beneficios materiales en la forma de rascacielos, grandes automóviles, posiciones honorables, etc. Los materialistas no saben que en la siguiente vida serán degradados, y que todas sus actividades sólo sirven como parābhava, su derrota. Éste es el veredicto de El Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.5): parābhava tāvad abodha- jātaḥ.

„Když někdo považuje smyslový požitek za životní cíl, pak nepochybně zešílí touhou po materialistickém životě a začne páchat všemožné hříšné činnosti. Neví, že již za své minulé hříšné jednání získal tělo, které – třebaže je dočasné – je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojování smyslů, za něž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.“ Účelem lidského života je dostat se z podmínek trojího utrpení, které jsou průvodním jevem hmotné existence. Lidé toužící po plodech své práce naneštěstí šílí po vydělávání peněz a zařizování si pomíjivého hmotného pohodlí jakýmikoliv způsoby a tak riskují, že budou degradováni do nižších živočišných druhů. Materialisté pošetile plánují, jak být šťastní v hmotném světě. Nezastaví se, aby uvážili, že se dožijí jen určitého počtu let, které z velké části musí strávit vyděláváním peněz pro uspokojování smyslů. Tyto činnosti končí smrtí. Materialisté neberou v úvahu, že po opuštění těla se mohou narodit v tělech nízkých zvířat, rostlin nebo stromů. Všechny jejich činnosti se pouze příčí naplnění smyslu života. Nejenže se narodí nevědomí, ale také na úrovni nevědomosti jednají a myslí si, že získávají hmotný užitek v podobě mrakodrapů, velkých aut, váženého postavení a tak dále. Netuší, že v příštím životě budou degradováni, a že všechny jejich činnosti slouží pouze jako parābhava, jejich porážka. To je výrok Śrīmad Bhāgavatamu (5.5.5): parābhavas tāvad abodha-jātaḥ.

Por lo tanto, uno debe anhelar comprender la ciencia del alma (ātma-tattva). Uno permanece en el plano de la ignorancia a menos que ascienda al plano de ātma-tattva, en el cual se comprende que uno es alma y no el cuerpo. De entre miles y millones de ignorantes que sólo pierden el tiempo complaciendo sus sentidos. Puede que uno ascienda al plano del conocimiento y comprenda los valores más elevados de la vida. Tal persona recibe el nombre de jñānī. El jñānī sabe que las actividades fruitivas lo atarán a la existencia material y le harán transmigrar de un tipo de cuerpo a otro. El Śrīmad-Bhāgavatam indica con el término śarīra-bandha (atado a la existencia corporal) que, mientras se mantenga algún concepto de disfrute de los sentidos, la mente permanecerá absorta en karma, las actividades fruitivas, y esto obligará que uno transmigre de un cuerpo a otro.

Člověk by měl proto dychtit porozumět nauce o duši (ātma-tattva). Dokud se nedostane na úroveň ātma-tattva, na které rozumí, že je duše a ne tělo, zůstane na úrovni nevědomosti. Z tisíců a dokonce miliónů nevědomých lidí, kteří ztrácejí svůj čas pouhým uspokojováním smyslů, se jeden může dostat na úroveň poznání a porozumět vyšším hodnotám života. Tento člověk se nazývá jñānī. Ví, že plodonosné činnosti ho budou poutat k hmotné existenci a zapříčiní jeho převtělování z jednoho druhu těla do druhého. Ve Śrīmad Bhāgavatamu je termínem śarīra-bandha (poután k tělesné existenci) naznačeno, že dokud si člověk udržuje jakékoliv pojetí smyslového požitku, jeho mysl bude pohroužena v karmě, plodonosné činnosti, a to ho přinutí převtělovat se z jednoho těla do druhého.

Así, se considera que el jñānī es superior al karmī, pues por lo menos se abstiene de las ciegas actividades del goce de los sentidos. Éste es el veredicto de la Suprema Personalidad de Dios. Sin embargo, aunque el jñānī esté libre de la ignorancia (avidyā), a menos que ascienda a la plataforma del servicio devocional. Aunque se acepte a alguien como jñānī, o sea alguien avanzado en cuanto al conocimiento, se considera que su conocimiento en impuro porque no tiene información sobre el servicio devocional, y por ello olvida la adoración directa de los pies de loto de la Suprema Personalidad de Dios.

Jñānī se tedy považuje za nadřazeného karmīmu, protože se alespoň vyhýbá slepým činnostem smyslového požitku. To je výrok Nejvyšší Osobnosti Božství. Jñānī sice může být osvobozen od nevědomosti karmīch, ale dokud nepokročí na úroveň oddané služby, stále se považuje za nevědomého (avidyā). I když člověk může být přijímán jako jñānī neboli pokročilý v poznání, jeho poznání se považuje za nečisté, protože nemá informace o oddané službě a zanedbává přímé uctívání lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Cuando el jñānī adopta el proceso de servicio devocional, se vuelve rápidamente superior al jñānī ordinario. Dicha persona avanzada es descrita como jñāna-vimukta-bhakti-parama. En El Bhagavad-gītā (7.19) se menciona la forma en que el jñānī abraza el proceso de servicio devocional; allí Kṛṣṇa dice:

Když se jñānī zapojí do oddané služby, velmi rychle získá postavení nadřazenější obyčejnému jñānīmu. Je popsán jako jñāna-vimukta-bhakti-parama. Jak se jñānī zapojí do oddané služby, je uvedeno v Bhagavad-gītě (7.19), kde Kṛṣṇa říká:

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

“Después de muchos nacimientos y muertes, aquel que realmente tiene conocimiento se entrega a Mí, conociéndome como la causa de todas las causas y de todo lo que existe. Es muy raro encontrar a semejante gran alma”. En realidad, una persona es sabia cuando se entrega a los pies de loto de Kṛṣṇa, pero es muy raro encontrar a tal mahātmā, gran alma.

„Ten, kdo má opravdu poznání – po mnoha zrozeních a smrtích – se Mi odevzdá, když ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírně vzácná.“ Člověk je moudrý, když se odevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, ale takový mahātmā, velká duše, je velmi vzácný.

Después de que la persona adopta la causa del servicio devocional siguiendo los principios regulativos, puede pasar al plano de amor espontáneo por Dios, si sigue los pasos de grandes devotos tales como Nārada, Sanaka y Sanātana. Entonces la Suprema Personalidad de Dios lo reconoce como superior. Los devotos que han desarrollado amor por Dios ciertamente están en una posición excelsa.

Poté, co se člověk zapojí do oddané služby podle usměrňujících zásad, může se dostat na úroveň spontánní lásky k Bohu díky následování ve stopách velkých oddaných jako jsou Nārada, Sanaka a Sanātana. Nejvyšší Osobnost Božství ho pak uznává jako nadřazeného. Oddaní, kteří vyvinuli lásku k Bohu, jsou jistě ve vznešeném postavení.

De todo estos devotos, se reconoce a las gopīs como superiores debido a que no saben nadaexcepto satisfacer a Kṛṣṇa.Las gopīs no esperan que Kṛṣṇa les dé nada a cambio. En verdad Kṛṣṇa a veces las hace sufrir en sumo grado separándose de ellas. Sin embargo, ellas no pueden olvidar a Kṛṣṇa. Cuando Kṛṣṇa dejó Vṛndāvana para ir a Mathurā, las gopīs quedaron sumamente abatidas y simplemente pasaron el resto de su vida llorando en separación de Kṛṣṇa. Eso significa que en un sentido nunca se separaron realmente de Kṛṣṇa. No hay diferencia alguna entre pensar en Kṛṣṇa y asociarse con Él. Más bien, vipralambha-sevā, pensar en Kṛṣṇa en separación, tal como lo hizo Śrī Caitanya Mahāprabhu, es mucho mejor que servir a Kṛṣṇa directamente. Es por eso que, de entre todos los devotos que han desarrollado amor devocional puro por Kṛṣṇa, las gopīs son de lo más excelso, y de entre todas estas gopīs excelsas, Śrīmatī Rādhārāṇī es la más elevada. Nadie puede superar el servicio devocional de Śrīmatī Rādhārāṇī. En realidad ni siquiera Kṛṣṇa puede comprender la actitud de Śrīmatī Rādhārāṇī; por eso tomó la posición de Ella y apareció como Śrī Caitanya Mahāprabhu, únicamente para comprender los sentimientos trascendentales de Ella.

Ze všech těchto oddaných jsou gopī uznány za nejvznešenější, protože neznají nic jiného než uspokojování Kṛṣṇy. Gopī od Kṛṣṇy ani neočekávají žádnou odplatu. Kṛṣṇa jim někdy přivodí velké utrpení tím, že se od nich odloučí. Ony však přesto na Kṛṣṇu nemohou zapomenout. Gopī velmi zarmoutilo, když Kṛṣṇa odjel z Vṛndāvanu do Mathury, a strávily zbytek svých životů naříkáním v odloučení od Kṛṣṇy. To znamená, že v určitém smyslu od Kṛṣṇy ve skutečnosti nikdy odloučeny nebyly. Mezi myšlením na Kṛṣṇu a stýkáním se s Ním není rozdíl. Vipralambha-sevā, myšlení na Kṛṣṇu v odloučení, jak to dělal Śrī Caitanya Mahāprabhu, je daleko lepší než přímá služba Kṛṣṇovi. Ze všech oddaných, kteří vyvinuli ryzí oddanou lásku ke Kṛṣṇovi, jsou gopī nejvznešenější a mezi nimi je nejvznešenější Śrīmatī Rādhārāṇī. Nikdo nepředčí oddanou službu Śrīmatī Rādhārāṇī. Dokonce ani Kṛṣṇa nemůže porozumět postoji Śrīmatī Rādhārāṇī, a proto přijal Její postavení a zjevil se jako Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby porozuměl Jejím transcendentálním pocitům.

Śrīla Rūpa Gosvāmī concluye gradualmente que Śrīmatī Rādhārāṇī es la devota más excelsa de Kṛṣṇa, y que Su kuṇḍa (lago), Śrī Rdhā-kuṇḍa, es el lugar más excelso. Esto es verificado en un pasaje de El Laghu-bhāgavatāmṛta (Uttara-khaṇḍa 45), citado en El Caitanya-caritāmṛta:

Śrīla Rūpa Gosvāmī takto postupně dospěl k závěru, že Śrīmatī Rādhārāṇī je Kṛṣṇova nejvznešenější oddaná a Její kuṇḍ, jezírko, Śrī Rādhākuṇḍ, je nejvznešenější místo. Potvrzuje to Laghu-bhāgavatāmṛta [Padma Purāṇa] (Uttara-khaṇḍa 1.45) citovaná v Caitanya-caritāmṛtě:

yathā rādhā priyā viṣṇos
tasyāḥ kuṇḍaṁ priyaṁ tathā
sarva-gopīṣu saivaikā
viṣṇor atyanta-vallabhā
yathā rādhā priyā viṣṇos
tasyāḥ kuṇḍaṁ priyaṁ tathā
sarva-gopīṣu saivaikā
viṣṇor atyanta-vallabhā

“Así como el Señor Supremo Kṛṣṇa [Viṣṇu] quiere a Śrīmatī Rādhārāṇī, Kṛṣṇa también quiere igualmente al sitio de Su baño [Rādhā-kuṇḍa]. De entre todas las gopīs, sólo Ella figura como suprema, siendo la más amada del Señor”.

„Místo, kde se Śrīmatī Rādhārāṇī koupe (Rādhākuṇḍ), je Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi (Viṣṇuovi) stejně drahé jako Śrīmatī Rādhārāṇī samotná. Mezi všemi gopīmi stojí nejvýše jako Kṛṣṇova nejmilovanější.“

Por consiguiente, todo aquel que esté interesado en cultivar conciencia de Kṛṣṇa debe refugiarse finalmente en el Rādhā-kuṇḍa y ejecutar allí servicio devocional durante toda su vida. Ésta es la conclusión de Rūpa Gosvāmī en el décimo verso de El Upadeśāmṛta.

Každý, kdo se zajímá o vědomí Kṛṣṇy, by se proto měl nakonec uchýlit k Rādhākuṇḍu a věnovat tam celý svůj život oddané službě. To je závěr Rūpy Gosvāmīho v desátém verši Upadeśāmṛty.