Skip to main content

Capítulo Dieciocho

Kapitola osmnáctá

Carácter de Aquel que Posee Amor Extático

Povaha člověka v extatické lásce

Rūpa Gosvāmī describe a continuación las características de alguien que realmente ha manifestado su amor extático por Kṛṣṇa. Esas características son las siguientes:

Rúpa Gósvámí dále popisuje vlastnosti člověka, který skutečně vyvinul extatickou lásku ke Kršnovi:

1. Él siempre está ansioso de utilizar su tiempo en el servicio devocional del Señor. A él no le gusta estar ocioso, y quiere servir siempre - las veinticuatro horas del día - , sin desviación.

(1) Vždy se úzkostlivě snaží využít svého času k oddané službě Pánu. Nerad je nečinný. Chce sloužit neustále, dvacet čtyři hodiny denně bez odchýlení.

2. Él siempre es reservado y perseverante.

(2) Je pevný a vytrvalý.
perseverant.

3. Él siempre está desapegado de toda atracción material.

(3) Je vždy oproštěn od všech hmotných pout.

4. Él no anhela ningún respeto material a cambio de sus actividades.

(4) Netouží na oplátku za své činy po hmotné úctě.

5. Él siempre está seguro de que Kṛṣṇa le otorgará Su misericordia.

(5) Je si vždy jistý tím, že se mu dostane Kršnovy milosti.

6. Él siempre está muy ansioso de servir fielmente al Señor.

(6) Neustále touží sloužit věrně Pánu.

7. Él está sumamente apegado al canto de los santos nombres del Señor.

(7) Velice ho poutá zpívání svatých jmen Kršny.

8. Él siempre está ansioso de describir las cualidades trascendentales del Señor.

(8) Neustále chce popisovat transcendentální vlastnosti Pána.

9. Él está muy contento de vivir en un lugar en donde se lleven a cabo los pasatiempos del Señor, tal como Mathurā, Vṛndāvana o Dvārakā.

(9) Velice rád žije na místech, kde se Pán oddával svým zábavám, například v Mathuře, ve Vrndávaně nebo ve Dvárace.

Utilización del tiempo

Využívání času

Un devoto puro en quien se ha manifestado un amor extático por Kṛṣṇa, siempre utiliza sus palabras para recitar oraciones al Señor. En su fuero interno, él siempre piensa en Kṛṣṇa, y con el cuerpo o bien ofrece reverencias postrándose ante la Deidad, o se dedica a algún otro servicio. Durante estas actividades extáticas, algunas veces él derrama lágrimas. De esa forma, toda su vida está dedicada al servicio del Señor, sin perder un solo momento en otras ocupaciones.

Ryzí oddaný, který vyvinul čistou lásku ke Kršnovi, svá slova neustále zaměstnává pronášením modliteb Pánu. Neustále přemýšlí o Kršnovi a tělem se buď klaní před Božstvem nebo nějak jinak slouží. Při těchto extatických činnostech mu někdy tečou slzy. Takto zaměstnává ve službě Pánu celý svůj život a ani jediný okamžik nepromarní něčím jiným.

Perseverancia

Vytrvalost

Cuando una persona no se altera ni aun en presencia de varias causas de perturbación, se le llama reservada y perseverante. Un ejemplo de esta perseverancia y reserva lo encontramos en el comportamiento del rey Parīkṣit, que se describe en el Primer Canto, Capítulo Diecinueve, verso 15, de El Śrīmad-Bhāgavatam. Ahí, el Rey les dice a todos los sabios presentes ante él en el momento de su muerte:
"Mis queridos brāhmaṇas, ustedes me deben aceptar siempre como su rendido sirviente. Yo he venido a la ribera del Ganges solamente para dedicar mi corazón y mi alma a los pies de loto del Señor Kṛṣṇa. Así que, por favor bendíganme, para que la madre Ganges también quede complacida conmigo. Que la maldición del hijo del brāhmaṇa caiga sobre mí - no me importa - Yo sólo pido que en el último instante de mi vida, todos ustedes tengan la bondad de cantar el santo nombre de Viṣṇu, para que yo pueda llegar a comprender Sus cualidades trascendentales".

Není-li člověk rozrušen ani tehdy, když k tomu jsou mnohé důvody, pak je pevný a vytrvalý. Příklad najdeme v chování Krále Paríkšita, jak popisuje 15. verš devatenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Král tam říká všem světcům, kteří byli přítomní okamžiku jeho smrti: „Moji drazí bráhmani, měli byste mě vždy přijímat jako svého odevzdaného služebníka. Přišel jsem na břeh Gangy jen proto, abych odevzdal své srdce a duši lotosovým nohám Pána Kršny. Prosím o vaše požehnání, aby se mnou mohla být i matka Ganga spokojená. Ať na mě dolehne kletba bráhmanova syna — to mi nevadí. Pouze vás prosím, abyste v posledním okamžiku mého života všichni zpívali svaté jméno Višnua, abych mohl realizovat Jeho transcendentální vlastnosti.“

Este ejemplo del comportamiento de Mahārāja Parīkṣit, el de ser paciente hasta en el último instante de su vida, y la condición imperturbable de su mente, es una muestra de reserva. Ésta es una de las características de un devoto en quien se ha manifestado un amor extático por Kṛṣṇa.

Toto chování Mahárádži Paríkšita, jeho trpělivost až do poslední chvíle života a jeho nerozrušená mysl jsou příkladem vytrvalosti. To je jedna z vlastností oddaného, který vyvinul extatickou lásku ke Kršnovi.

Desapego

Odpoutanost

Los sentidos siempre están deseando gozar, pero cuando en el devoto se manifiesta el amor trascendental por Kṛṣṇa, los sentidos dejan de estar atraídos a los deseos materiales. Este estado mental se conoce como desapego. Existe un buen ejemplo de ese desapego en relación con el carácter del rey Bharata. En el Quinto Canto, Capítulo Catorce, verso 43, de El Śrīmad-Bhāgavatam, se afirma:
"El emperador Bharata sentía tal atracción hacia los pies de loto de Kṛṣṇa, que estando todavía en la juventud de su vida, renunció a toda clase de apegos a la familia, a los hijos, a los amigos, al reino, etc., igual que si fueran excremento intocable".

Smysly neustále touží po smyslovém požitku, ale když oddaný vyvine transcendentální lásku ke Kršnovi, jeho smysly již hmotné touhy nepřitahují. Takovému stavu mysli se říká odpoutanost. Pěkným příkladem odpoutanosti je povaha krále Bharaty. V pátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 43. verši Šrímad Bhágavatamu se říká: „Krále Bharatu tak přitahovala krása lotosových nohou Kršny, že se už jako mladík vzdal všech pout k rodině, dětem, přátelům, království atd., jako by to byl nedotknutelný trus.“

El emperador Bharata es un ejemplo típico de desapego. Él tenía todo lo que se puede disfrutar en el mundo material, pero lo abandonó. Eso quiere decir que desapego no significa mantenerse alejado artificialmente de las tentaciones de los apegos. Si incluso en presencia de esas tentaciones podemos evitar sentirnos atraídos por los apegos materiales, se dice que somos desapegados. Por supuesto, al principio un devoto neófito debe tratar de mantenerse apartado de toda clase de apegos tentadores, pero la verdadera posición de un devoto maduro es que aun en presencia de todas las tentaciones, no se siente nada atraído por ellas. Ése es el verdadero criterio del desapego.

Král Bharata je dobrým příkladem odpoutanosti. Měl vše, co přináší požitek v hmotném světě, ale on to opustil. Být odpoutaný neznamená se uměle vyhýbat všem lákadlům. Člověk je odpoutaný, jestliže ho hmotná lákadla nepřitahují ani tehdy, když je má před sebou. Na počátku se začínající oddaný musí samozřejmě snažit všem druhům lákadel vyhýbat, ale skutečné postavení pokročilého oddaného je, že ani v přítomnosti všech možných lákadel není vůbec přitahován. To je skutečné měřítko odpoutanosti.

Humildad

Nebýt pyšný

Cuando un devoto, a pesar de poseer todas las cualidades de la iluminación pura, no se enorgullece de su posición, se le llama humilde. En El Padma Purāṇa se dice que el rey Bhagīratha era emperador por sobre todos los demás reyes, y que, sin embargo, manifestó tal amor extático por Kṛṣṇa, que se convirtió en mendigo y salió a pedir limosna incluso a las casas de sus enemigos políticos y de los intocables. Él era tan humilde, que se postraba respetuosamente ante ellos.

Má-li oddaný všechny vlastnosti čisté realizace a přesto není na své postavení pyšný, pak se nazývá skromný. V Padma Puráně stojí, že král Bhagíratha byl vládcem všech ostatních králů, a přesto vyvinul tak extatickou lásku ke Kršnovi, že se stal poutníkem a vydal se žebrat dokonce i k domům svých politických nepřátel a nedotknutelných. Byl tak pokorný, že se před nimi uctivě klaněl.

Existen muchos casos similares en la historia de la India. Incluso muy recientemente, hace unos doscientos años o menos, un importante terrateniente de Calcuta conocido como Lāl Bābu, se convirtió en vaiṣṇava y vivió en Vṛndāvana. Él también pedía limosna de puerta en puerta, incluso en las casas de sus enemigos políticos. Mendigar implica estar dispuesto a recibir insultos de las personas a cuyas casas uno acude. Eso es natural. Pero se tienen que tolerar esos insultos por Kṛṣṇa. El devoto de Kṛṣṇa puede aceptar cualquier posición por el servicio de Kṛṣṇa.

V historii Indie najdeme mnoho podobných příkladů. I velice nedávno, asi před dvěma sty či méně lety, se jeden velký nájemce půdy z Kalkaty, Lál Bábu, stal vaišnavou a žil ve Vrndávaně. Také žebral ode dveří ke dveřím, dokonce i v domech svých politických nepřátel. Žebrání vyžaduje být připraven na urážky od lidí, do jejichž domů přicházíme. To je přirozené, ale pro Kršnu takové urážky musíme snášet. Kršnův oddaný může přijmout ve službě Kršnovi jakékoliv postavení.

Gran Esperanza

Veliká naděje

La firme convicción de que recibiremos sin duda el favor de la Suprema Personalidad de Dios, se llama en sánscrito āśā-bandhaĀśā-bandha significa pensar constantemente que. "Como estoy haciendo todo lo posible por seguir los principios rutinarios del servicio devocional, estoy seguro de que iré de vuelta a Dios, de vuelta a casa".

Pevné přesvědčení, že určitě dosáhneme přízně Nejvyšší Osobnosti Božství, se v sanskrtu nazývá āśā-bandha. Āśā-bandha znamená stále si myslet: „Snažím se jak nejlépe umím neustále dodržovat předepsané zásady oddané služby, a proto jsem si jistý, že se vrátím zpátky k Bohu, zpátky domů.“

A este respecto, una oración de Rūpa Gosvāmī es suficiente para ejemplificar esta esperanza. Él dice:
"Yo no siento amor por Kṛṣṇa ni por las causas que manifiestan el amor por Kṛṣṇa - es decir, oír y cantar - Y también carezco del proceso del bhakti-yoga, por el cuál siempre se piensa en Kṛṣṇa y se fijan Sus pies de loto en el corazón. Por lo que toca al conocimiento filosófico o al trabajo piadoso, no veo que yo tenga ninguna oportunidad de realizar esas actividades. Pero sobre todo, ni siquiera nací en una buena familia. Por consiguiente, lo único que puedo hacer es orarte a Ti, Gopījana-vallabha [Kṛṣṇa, el sustentador y amado de las gopīs]. Tan sólo deseo y espero que de una forma u otra pueda acercarme a Tus pies de loto, y esta esperanza me causa dolor, porque me considero muy incompetente para acercarme a esa meta trascendental de la vida".
El significado de eso es que bajo este concepto de āśā-bandha, debemos continuar esperando con toda esperanza, de que de una forma u otra podremos acercarnos a los pies de loto del Señor Supremo.

Modlitba Rúpy Gósvámího je dostatečným příkladem jeho nadějí: „Nemám žádnou lásku ke Kršnovi, ani sklony k naslouchání a opěvování, které ji rozvíjejí. Bhakti-jógy, pomocí které člověk neustále myslí na Kršnu a vkládá si Jeho lotosové nohy do svého srdce, se mi také nedostává. Co se týče filozofického poznání nebo zbožné práce, nedovedu si představit příležitost, jak bych je prováděl, a nadto jsem se nenarodil v dobré rodině. Musím se proto pouze modlit k Tobě, Gópídžana-vallabho (Kršno, ochránče a milenče gópí), s přáním a nadějí, že se nějakým způsobem budu schopen obrátit k Tvým lotosovým nohám, a tato naděje mi způsobuje bolest, protože si myslím, že nejsem hoden, abych dospěl k tomuto transcendentálnímu cíli života.“ To znamená, že v duchu āśā-bandha bychom měli i v beznadějné situaci doufat, že se nějakým způsobem budeme schopni dostat k lotosovým nohám Nejvyššího Pána.

Anhelo de lograr el éxito deseado

Touha dosáhnout vytouženého úspěchu

Cuando se está sumamente deseoso de lograr el éxito en el servicio devocional, ese anhelo se llama samutkaṇṭhā. Esto quiere decir "anhelo total". En realidad, ese anhelo es el precio que hay que pagar para lograr el éxito en el proceso de conciencia de Kṛṣṇa. Todas las cosas tienen algún valor, y uno debe pagar el valor de una cosa para obtenerla o poseerla. Se dice en la literatura védica que para comprar la cosa más valiosa, el estado de conciencia de Kṛṣṇa, debemos manifestar un intenso anhelo de lograr el éxito. Bilvamaṅgala Ṭhākura, en su libro El Kṛṣṇa-karṇāmṛta, expresa muy bien ese intenso anhelo. Él dice:
"Estoy esperando ansiosamente para ver a ese joven de Vṛndāvana cuya belleza corporal cautiva a todo el universo, cuyos ojos siempre están bordeados por negras cejas y se extienden como pétalos de loto, y quien siempre mira ansiosamente a Sus devotos y que, por lo tanto, se mueve ligeramente de aquí para allá. Sus ojos siempre están húmedos, Sus labios tienen el color del cobre, y a través de esos labios sale un sonido que nos vuelve más locos que un elefante enloquecido. ¡Cómo deseo verlo en Vṛndāvana!".

Má-li člověk dostatečnou touhu dosáhnout úspěchu v oddané službě, říká se tomu samutkaṇṭhā, což znamená „naprostá touha“. Tato touha je vlastně cenou, kterou musíme zaplatit za úspěch ve vědomí Kršny. Všechno něco stojí a člověk musí nejdříve zaplatit, nežli něco získá a vlastní. Ve védských písmech stojí, že chceme-li získat tu nejcennější věc, vědomí Kršny, musíme vyvinout velkou touhu dosáhnout úspěchu. Bilvamangala Thákura tuto touhu vyjadřuje ve své knize Kršna-karnámrta: „Toužebně čekám na to, až uvidím vrndávanského chlapce, Jehož tělesná krása uchvacuje celý vesmír. Jeho oči lemované černým obočím jsou vždy rozevřené jako okvětní lístky lotosu, a On jimi vždy nedočkavě přelétá své oddané, a proto se mírně pohupuje ze strany na stranu. Jeho oči jsou vždy vlhké a rty zbarvené jako měď, a z těchto rtů vychází taková zvuková vibrace, že člověk začíná být ještě šílenější než šílený slon. Tolik Ho chci vidět ve Vrndávaně!“

Apego al canto de los santos nombres del Señor

Připoutanost ke zpívání svatých jmen Pána

En el mismo Kṛṣṇa-karṇāmṛta hay otro pasaje, que trata del canto de Rādhārāṇī. Una de las compañeras de Rādhārāṇī dice lo siguiente:
"¡Oh Señor Govinda!, la joven que es hija del rey Vṛṣabhānu está ahora derramando lágrimas, y está cantando ansiosamente Tu santo nombre: '¡Kṛṣṇa¡ ¡Kṛṣṇa!'".

V Kršna-karnámrtě také jedna společnice Rádhárání říká o Jejím zpěvu: „Ó Šrí Góvindo, ta dívka, dcera krále Vršabhánua, nyní roní slzy a v úzkosti zpívá Tvé svaté jméno — ,Kršna! Kršna!̀“

Anhelo de describir las cualidades trascendentales del Señor

Touha popisovat Pánovy transcendentální vlastnosti

El apego al canto de las glorias del Señor también se expresa en El Kṛṣṇa-karṇāmṛta con las siguientes palabras:
"¿Qué podré hacer por Kṛṣṇa, quien es más complaciente que todas las concepciones placenteras, y que es más travieso que todos los niños inquietos? La idea de las bellas actividades de Kṛṣṇa me atrae el corazón, y ¡yo no sé qué puedo hacer!".

Kršna-karnámrta též líčí připoutanost k opěvování slávy Pána: „Co mohu udělat pro Kršnu, který přináší větší potěšení, než jaké jsme schopni si představit, a je nezbednější než všichni neposední hoši? Představa Jeho úžasných činností přitahuje mé srdce a já nevím, co mám dělat!“

Deseo de vivir en un lugar en donde Kṛṣṇa tiene Sus pasatiempos

Touha žít v místech, kde Kršna měl své zábavy

En el libro El Padyāvalī de Rūpa Gosvāmī, se encuentra la siguiente declaración sobre Vṛndāvana:
"En este lugar, el hijo de Mahārāja Nanda vivía con Su padre, que era el rey de todos los pastores de vacas. En este lugar, el Señor Kṛṣṇa rompió la carretilla en la que estaba escondido el demonio Śakaṭāsura. En este lugar, Dāmodara, quien puede cortar el nudo de nuestra existencia material, fue atado por Su madre, Yaśodā".

Rúpa Gósvámí říká o Vrndávaně v knize Padjávalí: „Na tomto místě žil syn Mahárádži Nandy se svým otcem, který byl králem všech pastevců. Zde Kršna rozbil vůz, ve kterém byl skrytý démon Šakatásura. A zde Dámódaru, který může přeseknout pouto hmotného bytí, svázala Jeho matka Jašódá.“

Un devoto puro del Señor Kṛṣṇa reside en el distrito de Mathurā o en Vṛndāvana y visita todos los lugares en donde se llevaron a cabo los pasatiempos de Kṛṣṇa. En estos santos lugares, Kṛṣṇa manifestó las actividades de Su infancia con los pastorcillos de vacas y la madre Yaśodā. El sistema de caminar alrededor de todos estos lugares, todavía se practica entre los devotos del Señor Kṛṣṇa, y todos los que van a Mathurā y a Vṛndāvana, siempre sienten placer trascendental. En verdad, si alguien va a Vṛndāvana, inmediatamente sentirá la separación de Kṛṣṇa, quien realizaba esas hermosas actividades cuando estaba presente ahí.

Čistý oddaný Pána Kršny žije v oblasti Mathury nebo Vrndávany a navštěvuje všechna místa, kde měl Kršna své zábavy. Na těchto posvátných místech Kršna ukázal své dětské činnosti s pasáčky a matkou Jašódou. Oddaní Pána Kršny dodnes tato místa obcházejí, a ti, kteří do Mathury a Vrndávany přichází, vždy cítí transcendentální radost. Jde-li někdo do Vrndávany, bude okamžitě cítit odloučení od Kršny, který se tam za své přítomnosti věnoval tak pěkným činnostem.

Esa atracción por recordar las actividades de Kṛṣṇa, se conoce como apego a Kṛṣṇa. Existen filósofos impersonalistas y místicos, sin embargo, que mediante un espectáculo de servicio devocional quieren fundirse finalmente en la existencia del Señor Supremo. Algunas veces ellos tratan de imitar el anhelo del devoto puro de visitar los santos lugares en donde Kṛṣṇa tuvo Sus pasatiempos, pero ellos sólo tienen en miras la salvación, por lo que sus actividades no pueden definirse como apego.

Ten, koho přitahuje vzpomínání na Kršnovy činnosti, má ke Kršnovi pouto. Existují však neosobní filozofové a mystici, kteří předstíranou oddanou službou chtějí nakonec splynout s existencí Nejvyššího Pána. Někdy se snaží napodobovat sentiment čistého oddaného při navštěvování posvátných míst, kde měl Kršna své zábavy, ale mají na mysli pouze spasení, a tak jejich činy nemůžeme považovat za pouto.

Rūpa Gosvāmī dice que el apego que muestran los devotos puros de Kṛṣṇa no puede perfeccionarse en el corazón de los trabajadores fruitivos (karmīs) o de los especuladores mentales, porque ese apego en el estado puro de conciencia de Kṛṣṇa es muy difícil de encontrar y no existe posibilidad de que lo adquieran ni siquiera muchas de las personas liberadas. Como se dice en El Bhagavad-gītā, la liberación de la contaminación material es la etapa en la cual se puede conseguir el servicio devocional. A una persona que tan sólo quiere lograr la liberación y fundirse en el brahmajyoti impersonal, no le será posible adquirir el apego a Kṛṣṇa. Este apego es guardado por Kṛṣṇa muy confidencialmente, y se les concede solamente a los devotos puros. Ni siquiera los devotos ordinarios pueden tener ese apego puro por Kṛṣṇa. Entonces, ¿cómo es posible que logren el éxito las personas cuyo corazón está contaminado por las acciones y reacciones de las actividades fruitivas y que están enredadas en diversos tipos de especulaciones mentales?

Rúpa Gósvámí řekl, že připoutanost ke Kršnovi, kterou ukázali čistí oddaní, se nemůže plně rozvinout v srdcích lidí, kteří touží po plodech své práce (karmí), nebo v srdcích mentálních spekulantů, protože takové pouto a čisté vědomí Kršny je velice vzácné a nemohou ho získat ani mnohé osvobozené bytosti. Podle Bhagavad-gíty je osvobození z hmotného znečištění úroveň, na které je možno dosáhnout oddané služby. Člověk, který chce pouze osvobození a splynutí s neosobní brahmajyoti, pouto ke Kršnovi získat nemůže. Takové pouto je velice důvěrné Kršnovo vlastnictví a udílí ho pouze čistým oddaným. Dokonce ani běžní oddaní nemohou mít čisté pouto ke Kršnovi. Jak je možné, aby dosáhli úspěchu lidé, jejichž srdce je znečištěno akcemi a reakcemi plodonosných činností a kteří jsou zapleteni v různých mentálních spekulacích?

Existen muchos supuestos devotos que piensan artificialmente en los pasatiempos de Kṛṣṇa conocidos como aṣṭa-kālika-līlā. A veces puede que alguien los imite artificialmente aparentando que Kṛṣṇa le habla en la forma de un muchacho, o, si no, que tanto Rādhārāṇī como Kṛṣṇa han venido a él y le están hablando. Estas características las exhiben algunas veces los impersonalistas, y puede que cautiven a algunas personas inocentes que no tienen conocimiento de la ciencia del servicio devocional. Sin embargo, tan pronto como un devoto con experiencia ve todas estas caricaturas, de inmediato puede determinar que son unas bribonadas. Si alguna vez se ve que uno de estos simuladores posee un apego imitativo por Kṛṣṇa, eso no será aceptado como apego verdadero. Puede decirse, no obstante, que ese apego le da al simulador la esperanza de que algún día podrá elevarse al verdadero plano del servicio devocional puro.

Existuje mnoho takzvaných oddaných, kteří uměle myslí na Kršnovy zábavy známé jako aṣṭa-kālika-līlā. Občas je mohou strojeně napodobovat a předstírat, že s nimi Kršna v podobě chlapce mluví, nebo mohou předstírat, že za nimi přišla Rádhárání s Kršnou, a že s nimi mluví. To někdy dělají impersonalisté, a mohou tím upoutat pozornost nějakých nevinných lidí, kteří o vědě oddané služby nic nevědí. Když však tyto příznaky uvidí zkušený oddaný, okamžitě takové darebáctví odhalí. Předstírá-li tento pokrytec, že má pouto ke Kršnovi, nemůžeme jeho pouto přijmout jako skutečné. Můžeme však říci, že takové pouto dává pokrytci naději, že se může nakonec povznést na skutečnou úroveň čisté oddané služby.

Este apego imitativo puede dividirse en dos tipos, es decir, apego sombra y apego parā (trascendental). Si alguien muestra ese apego imitativo sin someterse a los principios regulativos del servicio devocional o sin ser guiado por un maestro espiritual genuino, a eso se le llama apego sombra. Algunas veces se observa que una persona que realmente está apegada al goce material o a la salvación, tiene la buena fortuna de relacionarse con devotos puros mientras éstos se dedican a cantar el santo nombre del Señor. Por la gracia del Señor, esta persona puede que también coopere y se una al canto. En ese momento, simplemente por su relación con los devotos puros, se reflejan en ella los rayos de luna de sus corazones y, por la influencia de los devotos puros, esta persona puede que muestre algo semejante al apego, debido a la curiosidad, pero eso es muy vacilante. Y si por la manifestación de ese apego sombra sentimos que desaparecen todas las angustias materiales, entonces se le llama apego parā.

Předstírané pouto můžeme rozdělit na dva druhy — stínové pouto a parā (transcendentální) pouto. Jestliže člověk nedodržující usměrňující zásady oddané služby nebo bez vedení duchovního mistra projeví takové napodobené pouto, říká se tomu stínové pouto. Někdy vidíme, že člověku zjevně připoutanému k hmotnému požitku nebo k osvobození se poštěstí a setká se s čistými oddanými, když zpívají svaté jméno Pána. Milostí Pána může člověk také spolupracovat a připojit se ke zpívání. Díky pouhému styku s čistými oddanými ho osvítí paprsky z jejich srdcí, které připomínají měsíční svit, a vlivem těchto čistých oddaných se u něj může projevit nějaké podobné pouto způsobené zvědavostí, které je však velice pomíjivé. A cítí-li člověk, že s projevem stínového pouta mizí všechny hmotné bolesti, pak se to nazývá parā pouto.

Ese apego sombra o el apego parā se pueden manifestar si nos relacionamos con un devoto puro o si visitamos lugares santos tales como Vṛndāvana o Mathurā, y si un hombre ordinario manifiesta ese tipo de apego a Kṛṣṇa y por fortuna ejecuta actividades devocionales en compañía de devotos puros, también podrá elevarse al plano del servicio devocional puro. La conclusión de esto es que el apego trascendental es tan poderoso, que si se llega a manifestar incluso en un hombre común, por su relación con un devoto puro lo puede llevar a la etapa perfecta. Pero ese apego a Kṛṣṇa no se puede invocar en una persona que no haya sido bendecida suficientemente con la compañía de devotos puros.

Stínové pouto nebo parā pouto se může vyvinout ve styku s čistým oddaným nebo návštěvou posvátných míst jako je Vrndávana a Mathurá, a vyvine-li takové pouto ke Kršnovi obyčejný člověk a poštěstí-li se mu oddaně sloužit ve společnosti čistých oddaných, může se také povýšit na úroveň čisté oddané služby. Transcendentální pouto je tak mocné, že když se projeví dokonce i u obyčejného člověka, může ho přivést na dokonalou úroveň. Takové pouto se však nemůže v člověku probudit aniž byl dostatečně požehnán společností čistých oddaných.

Así como el apego se puede invocar por la relación con devotos puros, también se puede extinguir debido a las ofensas cometidas a los pies de loto de los devotos puros. Para ser más claros, por la relación con devotos puros se puede despertar el apego a Kṛṣṇa, pero si cometemos ofensas a los pies de loto de un devoto, se puede extinguir nuestro apego sombra o nuestro apego parā. Esta extinción es como la mengua de la Luna llena, que gradualmente se reduce y al final se vuelve Luna nueva. Debemos, pues, ser muy cuidadosos cuando nos relacionamos con los devotos puros, para evitar cometer alguna ofensa a sus pies de loto.

Stejně jako může být ve společnosti čistých oddaných pouto probuzeno, tak ho také mohou přestupky proti lotosovým nohám čistých oddaných zničit. Jinými slovy, společnost čistých oddaných tedy může pouto ke Kršnovi probudit, ale dopustí-li se člověk přestupků proti lotosovým nohám oddaného, stínové pouto nebo parā pouto může být zničeno. Je to jako ubývání měsíce, který se postupně zmenšuje, až nastane úplná tma. Při styku s čistými oddanými bychom proto měli být velice opatrní, abychom se nedopustili přestupku proti jejich lotosovým nohám.

El apego trascendental, ya sea sombra o parā, puede ser anulado por diferentes grados de ofensas que se cometan a los pies de loto de los devotos puros. Si la ofensa es muy grave, nuestro apego llega a ser casi nulo, y si la ofensa no es muy grave, nuestro apego puede llegar a ser de segunda o de tercera clase.

Transcendentální pouto, parā nebo stínové, mohou zničit různé stupně přestupků proti lotosovým nohám čistých oddaných. Je-li přestupek vážný, pouto téměř zmizí, a není-li tak vážný, zmenší se a bude druhého nebo třetího stupně.

Si alguien se siente atraído hacia los principios de la salvación o al hecho de fundirse en la existencia del brahmajyoti, sus éxtasis disminuyen gradualmente hasta convertirse en apego sombra y apego parā, o si no se transforman en los principios de ahaṅgrahopāsanā. Este ahaṅgrahopāsanā describe a una entidad viviente cuando inicia su iluminación espiritual mediante su identificación con el Señor Supremo. Este estado de autorrealización se conoce técnicamente como monismo. El monista se cree idéntico al Señor Supremo. Así pues, como él no ve diferencia entre él y el Señor Supremo, considera que al venerarse a sí mismo está venerando al todo supremo.

Přitahuje-li někoho spasení nebo splynutí s existencí brahmajyoti, jeho extáze se postupně zmenší na stínové pouto nebo parā pouto, nebo se přemění v princip ahaṁgrahopāsanā. Ahaṁgrahopāsanā označuje živé bytosti, které začnou svou duchovní realizaci ztotožňováním se s Nejvyšším Pánem. Taková seberealizace se odborně nazývá monismus. Monista si myslí, že je totožný se Svrchovaným Pánem, a protože mezi sebou a Pánem nerozlišuje, má za to, že uctíváním sebe uctívá nejvyšší celek.

Algunas veces se observa que un neófito participa en el canto y en el baile con mucho entusiasmo, pero en su fuero interno tiene la impresión de que se ha vuelto idéntico al todo supremo. Esta concepción monista es totalmente diferente al servicio devocional trascendental y puro. Sin embargo, si se ve que en una persona se ha desarrollado un alto nivel de devoción sin haber observado ni siquiera los principios regulativos, debe sobrentenderse que ella alcanzó esa posición en el servicio devocional en una vida anterior. Por una u otra razón ella la había perdido temporalmente, lo más probable debido a una ofensa cometida a los pies de loto de un devoto. Ahora, con una segunda oportunidad, ha comenzado a manifestarse de nuevo. Se concluye, pues, que un progreso constante en el servicio devocional sólo se puede lograr en compañía de devotos puros.

Někdy vidíme, že začátečník zpívá a tančí velice nadšeně, ale uvnitř je pod dojmem, že se ztotožnil s nejvyšším celkem. Monistické pojetí se zcela liší od čisté transcendentální oddané služby. Vidíme-li však, že se někdo pozdvihl na vysokou úroveň oddanosti a nepodroboval se přitom ani usměrňujícím zásadám, měli bychom vědět, že je to postavení, kterého dosáhl ve svém dřívějším životě. Z nějakého důvodu, nejpravděpodobněji následkem přestupku, kterého se dopustil proti lotosovým nohám oddaného, byl jeho vývoj oddané služby na čas zastaven, a nyní tento člověk dostal další možnost, aby opět pokračoval. Závěrem je, že vyrovnaného pokroku v oddané službě můžeme dosáhnout pouze ve společnosti čistých oddaných.

Si podemos mejorar gradualmente nuestra posición en el servicio devocional, se sobrentiende que ello se debe a la misericordia sin causa del propio Kṛṣṇa. Si una persona está totalmente desapegada del goce material y ha manifestado una devoción extática pura, incluso si algunas veces se observa que por casualidad no vive de acuerdo con las normas del servicio devocional, no se debe sentir envidia de ella. En El Bhagavad-gītā también se confirma que a un devoto que tiene fe inquebrantable en el Señor y devoción por Él, aunque algunas veces se observe que se aleja accidentalmente de las características devocionales puras, debe seguírsele contando entre los puros. La fe inquebrantable en el servicio devocional, en el Señor Kṛṣṇa y en el maestro espiritual, nos vuelve sumamente elevados en las actividades del servicio devocional.

Může-li člověk postupně pozvedat svou úroveň oddané služby, měli bychom vědět, že je to bezpříčinnou milostí samotného Kršny. Pokud je někdo zcela odpoután od hmotného požitku a vyvinul čistou extatickou oddanost, neměli bychom mu závidět, přestože někdy nedopatřením nežije podle zásad oddané služby. V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, že i když občas shledáme, že oddaný, který má neochvějnou víru a oddanost k Pánu, se náhodně odchyluje od vlastností čistých oddaných, měli bychom ho stále počítat mezi čisté oddané. Neochvějná víra v oddanou službu, v Pána Kršnu a v duchovního mistra každého v činnostech oddané služby rychle povýší.

En El Nṛsiṁha Purāṇa se declara:
"Si una persona ha dedicado por entero su mente, su cuerpo y sus actividades al servicio del Supremo Dios, pero externamente se observa que se dedica a algunas actividades abominables, estas actividades abominables sin duda que las conquistará pronto la influencia de su sólida fuerza devocional".
El ejemplo que se da es que en la Luna llena hay unas manchas que parecen ser cicatrices de viruela. Aun así, la iluminación que la Luna llena difunde no puede contenerse. De manera similar, una pequeña falta en medio de grandes cantidades de servicio devocional, no se debe contar en absoluto como una verdadera falta. El apego a Kṛṣṇa es dicha trascendental. En medio de cantidades ilimitadas de dicha trascendental, la mancha de algún defecto material no puede tener ningún efecto.

V Nrsinha Puráně stojí: „Jestliže člověk zcela zaměstnal svou mysl, tělo a činnosti ve službě Nejvyšší Osobnosti Božství, ale navenek shledáme, že se dopouští ohavných činů, vlivem jeho poctivé oddané služby tyto nedostatky jistě rychle zmizí.“ Uvádí se příklad, že měsíc v úplňku může mít nějaké skvrny, ale jeho zář nelze zastavit. Podobně malou chybu ve velkém množství oddané služby nelze vůbec počítat jako chybu. Pouto ke Kršnovi je transcendentální blažeností. V neomezeném množství transcendentální blaženosti se malý hmotný nedostatek nemůže nijak projevit.