Skip to main content

Mantra Seis

Mantra šestá

Texto

Verš

yas tu sarvāṇi bhūtāny
ātmany evānupaśyati
sarva-bhūteṣu cātmānaṁ
tato na vijugupsate
yas tu sarvāṇi bhūtāny
ātmany evānupaśyati
sarva-bhūteṣu cātmānaṁ
tato na vijugupsate

Palabra por palabra

Synonyma

yaḥ — aquel que; tu — pero; sarvāṇi — todas; bhūtāni — las entidades vivientes; ātmani — en relación con el Señor Supremo; eva — únicamente; anupaśyati — observa en forma sistemática; sarva-bhūteṣu — en todos los seres vivientes; ca — y; ātmānam — la Superalma; tataḥ — después de eso; na — no; vijugupsate — no odia a nadie.

yaḥ — ten, kdo; tu — ale; sarvāṇi — všechno; bhūtāni — živé bytosti; ātmani — ve vztahu k Nejvyššímu Pánu; eva — pouze; anupaśyati — soustavně spatřuje; sarva-bhūteṣu — v každém živém tvoru; ca — a; ātmānam — Nadduše; tataḥ — potom; na — ne; vijugupsate — nenávidí nikoho.

Traducción

Překlad

Aquel que lo ve todo en relación con el Señor Supremo, que ve a todas las entidades como partes integrales de Él, y que ve al Señor Supremo dentro de todo lo que hay, nunca odia a ser o cosa alguna.

Kdo vidí všechno ve vztahu k Nejvyššímu Pánu, kdo vidí všechny bytosti jako Jeho částice a kdo spatřuje Nejvyššího Pána ve všem, ten nikdy nic a nikoho nemůže nenávidět.

Significado

Význam

Aquí se da una descripción del mahā-bhāgavata, la gran personalidad que lo ve todo en relación con la Suprema Personalidad de Dios. La comprensión de la presencia del Señor ocurre en tres etapas. El kaniṣṭha-adhikārī está en la etapa inferior de comprensión. Él va a un lugar de adoración tal como un templo, iglesia o mezquita, dependiendo de su tipo de fe religiosa, y ahí se dedica a la adoración conforme a los mandamientos de las Escrituras. Ese devoto piensa que el Señor está presente en el lugar de la adoración, pero no en otras partes. Él no puede determinar la posición que tienen otros dentro del sevicio devocional, ni puede distinguir al que ha comprendido plenamente al Señor Supremo. Esos devotos siguen las fórmulas rutinarias y a veces pelean entre sí, considerando que un tipo de devoción es mejor que otro. Estos kaniṣṭha-adhikārīs en realidad son devotos materialistas que sólo están tratando de trascender los linderos materiales para llegar al plano espiritual.

Toto je popis mahá-bhágavaty, velké osobnosti, jež vidí vše ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství. Realizace přítomnosti Nejvyššího Pána má tři stupně. Na nejnižším stupni realizace stojí kaniṣṭha-adhikārī, člověk, který navštěvuje bohoslužebná místa—chrám, kostel nebo mešitu podle své náboženské víry—a vykonává tam pobožnosti podle příkazů písma. Takový oddaný má za to, že Pán je přítomen pouze tam a nikde jinde. Není s to rozpoznat, kdo stojí na jakém stupni oddané služby a ani nemůže říci, kdo poznal Nejvyššího Pána. Takoví oddaní následují obřadní rutinu a občas se přou o tom, který druh uctívání je nejlepší. Jsou to vlastně oddaní, kteří jsou na nejnižším stupni oddanosti. Někdy se jim říká materialističtí oddaní nebo ti, kteří se pouze pokoušejí vysvobodit z pout materialismu a dosáhnout duchovní úrovně.

A los que han alcanzado la segunda etapa de comprensión se les llama madhyama-adhikārīs. Estos devotos observan los siguientes cuatro principios: (1) primeramente reconocen al Señor Supremo. (2) Luego reconocen a los devotos del Señor. (3) Reconocen a los inocentes que no conocen al Señor. (4) Reconocen a los ateos que no tienen ninguna fe en el Señor y que odian a los que practican el servicio devocional. El madhyama-adhikārī se comporta de diferentes maneras de acuerdo con las circunstancias. Él adora al Señor, considerándolo el objeto del amor, y hace amistad con los que ejecutan servicio devocional. Él trata de despertar el amor latente por Dios que se encuentra en el corazón de los inocentes, pero no se acerca a los ateos que se mofan del mismo nombre del Señor.

Ten, kdo dosáhl druhého stupně realizace, se nazývá madhyama-adhikārī. Ve vztahu k Nejvyššímu Pánu mají tito oddaní na zřeteli čtyři zásady: 1. především vidí Nejvyššího Pána, 2. pak vidí Jeho oddané, 3. vidí nevinné, kteří postrádají poznání o Bohu, 4. vidí ateisty, kteří nevěří v Pána a kteří nenávidí ty, kteří jsou Mu oddáni. Madhyama-adhikārī jedná různě v souladu s těmito čtyřmi zásadami. Uctívá Pána, vidí v Něm předmět své lásky a stýká se přátelsky s těmi, kdo Mu zasvětili život. Snaží se probudit v srdcích nevinných spící lásku k Bohu, ale straní se ateistů, kteří hanobí Boha, jakmile jen o Něm uslyší.

En la tercera etapa de comprensión se encuentra el uttama- adhikārī, quien lo ve todo en relación con el Señor Supremo. Ese devoto no discrimina entre un ateo y un teísta sino que ve a todo el mundo como parte integral de Dios. Él sabe que no hay diferencia entre un brāhmaṇa sumamente erudito y un perro de la calle, porque ambos provienen del Señor, aunque estén en cuerpos diferentes debido a las cualidades de la naturaleza material. Él ve que la partícula brāhmaṇa del Señor Supremo no ha abusado de la pequeña independencia que el Señor le ha dado, y que la partícula perro ha abusado de su independencia y, por consiguiente, las leyes de la naturaleza la han castigado encerrándola en una forma corporal ignorante. Sin tomar en cuenta las respectivas acciones del brāhmaṇa y del perro, el uttama-adhikārī procura beneficiar a ambos. Ese devoto tan erudito no se confunde con los cuerpos materiales, sino que se siente atraído por la chispa espiritual que mora dentro de las entidades respectivas.

Na třetím stupni realizace stojí uttama-adhikārī, který vidí vše ve vztahu k Nejvyššímu Pánu. Takový oddaný nečiní rozdílu mezi ateistou a teistou, nýbrž vidí každého jako nedílnou částici Boha. Ví, že není rozdílu mezi učeným bráhmanem a psem na ulici, protože oba pocházejí z Pána, třebaže mají různou tělesnou podobu podle různých kvalit přírody. Ví, že tento bráhman—částice Nejvyššího Pána—nezneužil nepatrné nezávislosti, kterou mu dal Pán, zatímco pes—částice Nejvyššího Pána—této nezávislosti zneužil, a proto ho přírodní zákony potrestaly uvězněním do nevědomé životní formy. Uttama-adhikārī se snaží činit dobro jak bráhmanovi, tak i psu, aniž by se ohlížel na jejich činy. Oddaný, který již dosáhl tohoto stupně realizace, se nedá oklamat hmotnými těly a přitahuje ho duchovní jiskra uvnitř každé bytosti.

Aquellos que imitan al uttama-adhikārī, ostentando un sentido de unidad o fraternidad, pero cuyo comportamiento está en la plataforma corporal, son en realidad falsos filántropos. Se debe aprender el concepto de hermandad universal de parte de un uttama-adhikārī y no de algún tonto que no entiende correctamente lo que es el alma individual y la expansión Superalma del Señor Supremo que habita en todas partes.

Ti, kdo takové oddané napodobují a předstírají vizi jednoty a přátelství, ale jednají přitom na tělesné úrovni, jsou falešní lidumilové. Univerzálnímu bratrství se člověk musí naučit od oddaného na úrovni uttama-adhikārī a ne od pošetilce, který ani pořádně nerozumí postavení individuální duše a Nadduše, jež je všudypřítomnou expanzí Nejvyššího Pána.

En este sexto mantra se menciona claramente que uno debe observar, o ver. Esto significa que uno debe seguir al ācārya previo, el maestro perfeccionado. Anupaśyati es la palabra sánscrita exacta usada al respecto. Paśyati significa observar. Esto no quiere decir que uno deba tratar de ver las cosas a simple vista. Debido a los defectos materiales, nunca es posible ver las cosas correctamente a simple vista. Uno no puede ver correctamente a menos que haya escuchado de una fuente superior, y la fuente más elevada es la sabiduría védica que habló el Señor Mismo. Las verdades védicas nos llegan a través de la sucesión discipular pasando del Señor a Brahmā, de Brahmā a Nārada, de Nārada a Vyāsa, y de Vyāsa a muchos otros discípulos. Anteriormente no había necesidad de anotar los mensajes de los Vedas porque la gente de eras anteriores era más inteligente y poseía una memoria más aguda. Ellos podían seguir las instrucciones con escucharlas tan sólo una vez de labios del maestro espiritual fidedigno.

V této mantře Šrí Íšópanišady je jasně řečeno, že člověk má spatřovat neboli vidět. Znamená to, že musí následovat předchozího áčárju, dokonalého učitele. Přesný sanskrtský výraz, jehož se používá v této souvislosti, je anupaśyati. Paśyati znamená spatřovat. Neznamená to, že člověk se má pokoušet vidět věci pouhým okem, neboť oko pro své hmotné vady nemůže vidět věci, jak jsou. Člověk nemůže dobře vidět, dokud nebyl poučen z vyššího pramene, a nejvyšším pramenem je védská moudrost, sdělená samotným Pánem. Védské pravdy přicházejí v učednické posloupnosti od Pána k Brahmovi, od Brahmy k Náradovi, od Nárady k Vjásovi a od Vjásy k mnoha jiným učedníkům. Dříve nebylo třeba zaznamenávat poselství védských spisů, neboť za dřívějších věků byli lidé inteligentnější a měli lepší paměť. Aby mohli následovat pokyny, stačilo jim jednou si je vyslechnout z úst opravdového duchovního mistra.

En la actualidad hay muchos comentarios sobre las Escrituras reveladas, pero en su mayoría no están en la línea de sucesión discipular que proviene de Śrīla Vyāsadeva, quien enseñó originalmente la sabiduría védica. El Śrīmad-Bhāgavatam es la obra final, la más perfecta y sublime de Śrīla Vyāsadeva, y es el comentario autorizado sobre El Vedānta-sūtra. También está El Bhagavad-gītā que habló el Señor Mismo y que anotó Vyāsadeva. Éstas son las Escrituras reveladas más importantes, y cualquier comentario que contradiga los principios del Gītā o de El Śrīmad-Bhāgavatam, está desautorizado. Hay una plena concordancia entre los Upaniṣads, el Vedānta, los Vedas, El Bhagavad-gītā, y El Śrīmad-Bhāgavatam, y nadie debe tratar de llegar a ninguna conclusión sobre los Vedas si no ha recibido instrucciones de los miembros de la sucesión discipular de Vyāsadeva, o por lo menos de aquellos que creen en la Personalidad de Dios y en Sus diversas energías.

V nynější době existuje mnoho komentářů zjevených spisů, ale většina z nich nenáleží do učednické posloupnosti počínající Šrílou Vjásadévou, který první učil védské moudrosti. Poslední, dokonalé a vznešené dílo Vjásadévy je Šrímad-Bhágavatam, jenž je správným výkladem Védánta-sútry.Vjásadéva zaznamenal také Bhagavad-gítu, kterou vyjevil samotný Pán. Tato dvě písma jsou ze všech zjevených spisů nejdůležitější a výklady, které se rozcházejí s jejich zásadami, nejsou autentické. Mezi Upanišadami, Védántou, Védami, Bhagavad-gítou a Šrímad- Bhágavatamem je naprostý soulad a shoda a nikdo se nemá pokoušet dospět k nějakému závěru o védských spisech, aniž byl poučen příslušníkem Vjásadévovy učednické posloupnosti, nebo alespoň těmi, kdo věří v Nejvyššího Pána a Jeho rozličné energie.

De acuerdo con El Bhagavad-gītā (6.9), solamente alguien que ya se encuentra en la plataforma de la liberación puede volverse un devoto uttama-adhikārī y ver a todos los seres vivientes como a sus propios hermanos. Los políticos que siempre andan buscando alguna ganancia material no pueden tener esta visión. Cuando alguien imita los síntomas de un uttama-adhikārī, él quizá sirva a su cuerpo externo con el propósito de conseguir fama o una recompensa material, pero no está sirviendo al alma espiritual. Semejante imitador no puede tener información alguna sobre el mundo espiritual. El uttama-adhikārī ve el alma espiritual de la entidad viviente y le sirve aceptándola como espíritu. De esta manera, queda incluido automáticamente el aspecto material.

Podle Bhagavad-gíty (6.9) se uttama-adhikārī, který vidí ve všech tvorech své bratry, může stát pouze ten, kdo je již vysvobozen. Politikové, kteří mají neustále na zřeteli materiální zisk, takový náhled mít nemohou. Člověk, jenž napodobuje osvobozeného člověka, může snad posloužit vnějšímu tělu a proslavit se nebo získat podobné odměny, ale to není skutečná služba duši. Takový napodobovatel není poučen o duchovním světě. Uttama-adhikārī vidí v živém tvoru duši a slouží mu jakožto duši. Tak je automaticky obsloužen i hmotný aspekt.