Skip to main content

Mantra Dieciocho

Mantra osmnáctá

Texto

Verš

agne naya supathā rāye asmān
viśvāni deva vayunāni vidvān
yuyodhy asmaj juhurāṇam eno
bhūyiṣṭhāṁ te nama-uktiṁ vidhema
agne naya supathā rāye asmān
viśvāni deva vayunāni vidvān
yuyodhy asmaj juhurāṇam eno
bhūyiṣṭhāṁ te nama-uktiṁ vidhema

Palabra por palabra

Synonyma

agne — ¡oh mi Señor, poderoso como el fuego!; naya — por favor guía; supathā — por el sendero correcto; rāye — para llegar a Ti; asmān — nosotros; viśvāni — todas; deva — ¡oh mi Señor!; vayunāni — acciones; vidvān — el conocedor; yuyodhi — por favor remueve; asmat — de nosotros; juhurāṇam — todos los obstáculos del sendero; enaḥ — todos los vicios; bhūyiṣṭhām — tan numerosos; te — a Ti; namaḥ-uktim — palabras reverenciales; vidhema — yo rindo.

agne — ó Pane můj, jenž jsi mocný jako oheň; naya — veď laskavě; supathā — pravou cestou; rāye — abych Tě dosáhl; asmān — nás; viśvāni — všechny; deva — ó Pane můj; vayunāni — činy; vidvān — ten, kdo zná; yuyodhi — odstraň laskavě; asmat — od nás; juhurāṇam — všechny překážky, které stojí v cestě; enaḥ — všechny neřesti; bhūyiṣṭhām — nejpočetnější; te — Tobě; namaḥ uktim — slova pocty; vidhema — činím.

Traducción

Překlad

¡Oh, mi Señor, poderoso como el fuego! ¡Oh, Omnipotente! Ahora Te ofrezco todas mis reverencias y caigo al piso a Tus pies. ¡Oh, mi Señor!, por favor guíame por el sendero correcto que lleva a Ti, y ya que sabes todo lo que he hecho en el pasado, libérame por favor de las reacciones de mis pecados pasados para que no haya obstáculo en mi avance.

Ó můj Pane, jenž jsi všemohoucí, mocný jako oheň, v této chvíli Ti vzdávám poctu a padám na zem k Tvým nohám. Ó můj Pane, prosím, veď mne pravou cestou k Tobě, a protože víš vše, co jsem v minulosti učinil, prosím, osvoboď mě od následků minulých hříchů, aby mému vývoji nestála v cestě žádná překážka.

Significado

Význam

Al entregarse e implorar la misericordia sin causa del Señor, el devoto puede avanzar en el sendero de la completa autorrealización. El Señor recibe el trato de fuego porque puede reducirlo todo a cenizas, incluso los pecados del alma entregada. Como ya se describió en los mantras anteriores, el aspecto verdadero o último del Absoluto es Su aspecto como la Personalidad de Dios. Su aspecto impersonal de brahmajyoti es un resplandor que cubre Su cara. Las actividades fruitivas, o sea el sendero karma-kāṇa de la autorrealización, son la etapa más baja que hay en este intento.

Tan pronto como esas actividades se desvían aunque sea un poco de los principios regulativos de los Vedas, se transforman en vikarma, o sea actos que van en contra de los intereses del ejecutor. La entidad viviente ilusionada incurre en ese vikarma con la única intención de satisfacer sus sentidos, y de esta manera, esas actividades se vuelven obstáculos en el sendero de la autorrealización.

Odevzdáním se a prosbou o bezpříčinnou milost Pána může oddaný postupovat po cestě k úplné seberealizaci. Pán je zde osloven jako oheň, protože je schopen spálit všechno, včetně hříchů odevzdané duše, na popel. Předešlé mantry popisují skutečný a konečný aspekt Absolutního jako Osobnost Božství. Aspekt Jeho neosobní brahmadžjóti je oslnivým pokryvem Jeho tváře. Plodonosné činnosti neboli karma-kándská cesta seberealizace jsou nejnižším stupněm tohoto úsilí. Jakmile se takovéto činy jen nepatrně odchýlí od usměrňujících zásad Véd, promění se ve vikarmu neboli jednání, jež škodí zájmům jednajícího. Tuto vikarmu provádí zbloudilá živá bytost prostě pro smyslový požitek, a tak se takové činnosti stávají jen překážkou na cestě k seberealizaci.

En la forma humana de vida es posible alcanzar la autorrealización, mas no en las otras formas. Hay 8.400.000 especies o formas de vida y, entre ellas, la forma humana, calificada gracias a la cultura brahmínica, presenta la única posibilidad de adquirir conocimiento acerca de la trascendencia. La cultura brahmínica incluye la veracidad, el control de los sentidos, la paciencia, la sencillez, el conocimiento completo, y la fe total en Dios. No se trata simplemente de estar orgulloso de una ascendencia elevada. Ser el hijo de un brāhmaṇa brinda la oportunidad de volverse un brāhmaṇa así como ser el hijo de una gran persona brinda la posibilidad de volverse una gran persona. Sin embargo, esos derechos de nacimiento no lo son todo porque todavía falta que uno desarrolle las aptitudes brahmínicas. En el momento que uno se enorgullece de haber nacido como el hijo de un brāhmaṇa y descuida adquirir las aptitudes de un verdadero brāhmaṇa, se degrada de inmediato y cae del sendero de la autorrealización. La misión de su vida como un ser humano fracasa así.

Seberealizace je možná jen v lidské životní podobě. Existuje 8 400 000 různých druhů nebo podob života, z nichž pouze lidská podoba ve spojení s bráhmanskou kulturou poskytuje možnost poznání transcendentálna. Bráhmanská kultura zahrnuje pravdivost, ovládání smyslů, shovívavost, prostotu, plné poznání a plnou víru v Boha. Neznamená to, že člověk má být hrdý na svůj vysoký původ. Kdo se narodil jako syn bráhmana, má možnost stát se bráhmanem, stejně jako syn významného muže má možnost stát se významným mužem. Avšak toto rodové právo není všechno, protože člověk musí také získat bráhmanské kvalifikace. Jakmile zpyšní na své zrození v bráhmanské rodině, aniž by měl skutečné vlastnosti bráhmana, okamžitě sklouzne z cesty seberealizace. Tak je jeho lidské životní poslání zmařeno.

En El Bhagavad-gītā (6.41-42) el Señor nos asegura que los yoga-bhraṣṭas, o sea las almas que han caído del sendero de la autorrealización, reciben una oportunidad para rectificarse naciendo en familias de buenos brāhmaṇas o en familias de comerciantes ricos. Tales nacimientos proporcionan mejores oportunidades para lograr la autorrealización. Si alguien desaprovecha esas oportunidades debido a la ilusión, pierde la gran oportunidad que ofrece la vida humana, brindada por el Señor todopoderoso.

V Bhagavad-gítě (6.41-42) nás Pán ujišťuje, že duši odpadlé s cesty seberealizace (yoga-bhraṣṭa) je dána další možnost tím, že se narodí buď v rodině dobrých bráhmanů nebo v rodině bohatého kupce. Takovéto narození poskytuje větší možnosti k seberealizaci. Jestliže však jsou tyto možnosti pod vlivem iluze promarněny, ztratí člověk dobrou příležitost, kterou mu dal všemohoucí Pán ve formě lidského života.

Los principios regulativos son aquellos que, al seguirlos, lo elevan a uno del plano de las actividades fruitivas al plano del conocimiento trascendental. Después de muchísimos nacimientos y después de llegar al plano del conocimiento trascendental, uno se perfecciona cuando se entrega al Señor. Éste es el procedimiento general. Pero alguien que se entrega desde el mismo comienzo, tal como se recomienda en este mantra, supera de inmediato todas las etapas con sólo adoptar la actitud devocional. Como se afirma en El Bhagavad-gītā (18.66), el Señor se hace cargo inmediatamente de esa alma entregada y la libera de las reacciones de sus actos pecaminosos. En las actividades karma-kāṇa hay muchas reacciones pecaminosas implicadas; y en el jñāna-kāṇa, el sendero del desarrollo filosófico, el número de dichas actividades pecaminosas es menor. Sin embargo, en el servicio devocional al Señor, el sendero del bhakti, prácticamente no hay oportunidad de incurrir en reacciones pecaminosas. El devoto del Señor consigue todas las buenas cualidades del Señor Mismo, y ¿qué decir de las cualidades de un brāhmaṇa? El devoto desarrolla automáticamente la competencia de un brāhmaṇa experto y autorizado para conducir sacrificios, aunque no haya nacido de una familia brāhmaṇa. Así de grandiosa es la omnipotencia del Señor. Él puede hacer que alguien nacido de una familia brāhmaṇa se degrade tanto como un plebeyo comeperros, y que un plebeyo comeperros se vuelva superior a un brāhmaṇa competente, todo por virtud del servicio devocional.

Usměrňující zásady jsou takové povahy, že ten, kdo se jimi řídí, je povýšen z roviny plodonosné činnosti na rovinu transcendentálního poznání, a když se po mnoha a mnoha zrozeních odevzdá Pánu, stává se dokonalým. To je běžný postup. Ten však, kdo se odevzdá již na samém počátku, jak se zmiňuje tato mantra, překročí okamžitě všechna stádia pouhým přijetím oddaného postoje. V Bhagavad-gítě (18.66) stojí, že Pán se takovéto odevzdané duše okamžitě ujme a osvobodí ji od reakcí za hříšné činnosti. Mnohé karma-kándské činnosti vyvolávají tyto reakce a stejně tak je tomu s džňána-kándou—cestou filozofického rozvoje—kde je však těchto hříšných činů méně. Avšak vykonávání oddané služby Pánu neboli přijetí cesty bhakti prakticky vylučuje možnost dopouštět se hříšných činů a možnosti být tedy vystaven jejich reakcím. Člověk oddaný Pánu získá všechny dobré kvalifikace samotného Pána, o bráhmanských kvalifikacích ani nemluvě. Oddaný získá automaticky kvalifikaci zkušeného bráhmana, oprávněného vykonávat obřady, i když se nenarodil v bráhmanské rodině. Taková je všemohoucnost Pána. Pán může degradovat člověka narozeného v bráhmanské rodině na úroveň pojídače psů, člověka nízkého původu, ale může také povýšit pojídače psů, člověka nízkého původu, na úroveň kvalifikovaného bráhmana, jenom díky síle oddané služby.

Puesto que el Señor omnipotente está situado en el corazón de todos, puede instruir a Sus devotos sinceros para que encuentren el sendero correcto. Aun cuando el devoto desee alguna otra cosa, el Señor le ofrece especialmente esas instrucciones. Con respecto a los demás, el Señor les deja hacer lo suyo por su cuenta y riesgo solamente. Sin embargo, en el caso del devoto, el Señor lo guía de manera que nunca actúe equivocadamente. En El Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.42) se dice:

Protože všemohoucí Pán je umístěn v srdci každé živé bytosti, může svým upřímným oddaným dávat pokyny, jak dosáhnout pravé cesty. Těchto pokynů se dostává hlavně oddaným, i když si třeba přejí něco jiného. Pokud se týká ostatních, Bůh vyhovuje jejich přání jen na jejich vlastní nebezpečí. Oddaného však Pán vede tak, aby nikdy nejednal chybně. Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.42) říká:

sva-pāda-mūlaṁ bhajataḥ priyasya
tyaktānya-bhāvasya hariḥ pareśaḥ
vikarma yac cotpatitaṁ kathañcid
dhunoti sarvaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ
sva-pāda-mūlaṁ bhajataḥ priyasya
tyaktānya-bhāvasya hariḥ pareśaḥ
vikarma yac cotpatitaṁ kathañcid
dhunoti sarvaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ

“El Señor es tan bondadoso con Su devoto que aunque éste caiga a veces en el embrollo de vikarma - los actos que van en contra de las instrucciones védicas - el Señor en seguida rectifica en el corazón los errores del devoto. Esto ocurre porque el Señor quiere mucho a Sus devotos”.

„Kdo takto zanechal všech ostatních činností a plně přijal útočiště u lotosových nohou Hariho, Nejvyšší Osobnosti Božství, je Pánu velmi drahý. Pokud se tato odevzdaná duše shodou okolností dopustí něčeho hříšného, Nejvyšší Pán, jenž sídlí v srdci každé bytosti, okamžitě odstraní reakci za tento hřích."

En este mantra el devoto le ruega al Señor que lo rectifique internamente en el corazón. Errar es humano. El alma condicionada es muy a menudo susceptible a cometer errores, y la única medida correctiva para esos pecados desconocidos es abandonarse a los pies de loto del Señor para que pueda guiarlo. El Señor se hace cargo de las almas completamente entregadas; así, todos los problemas se solucionan al entregarse al Señor y obrar en función de las instrucciones del Señor. El devoto sincero recibe estas instrucciones de dos maneras. Una es por vía de los santos, las Escrituras y el maestro espiritual; y la otra es por vía del Señor Mismo, quien reside internamente en el corazón de todos. El devoto queda así protegido en todo aspecto.

V této mantře oddaný prosí Pána, aby ho napravil z vnitřku jeho srdce. Chybovat je lidské. Podmíněná duše velmi často chybuje, a jediným prostředkem proti těmto nevědomým hříchům je odevzdat se lotosovým nohám Pána, aby Pán svého oddaného mohl vést. Pán se ujme duší, které se Mu zcela odevzdaly. Všechny problémy se vyřeší jednoduše tím, že se člověk odevzdá Pánu a jedná podle Jeho pokynů. Upřímní oddaní dostávají tyto pokyny dvojím způsobem: prostřednictvím světců, spisů a duchovního mistra nebo od Pána samotného, jenž sídlí v srdci každé živé bytosti. Takto je oddaný ochraňován v každém ohledu.

El conocimiento védico es trascendental y no puede ser comprendido por medio de sistemas educativos mundanos. Sólo es posible comprender los mantras védicos por la gracia del Señor y del maestro espiritual. Si alguien se refugia en un maestro espiritual fidedigno, debe entenderse que ha recibido la gracia del Señor. El Señor aparece ante el devoto en la forma del maestro espiritual. Así, el maestro espiritual, los mandamientos védicos, y el Señor Mismo que se encuentra interiormente, guían al devoto con toda fuerza. Así no hay posibilidad de que el devoto caiga de nuevo en el māyā de la ilusión material. Estando protegido así por todos lados, el devoto seguramente alcanza el destino final de la perfección. En este mantra se presenta una idea acerca de todo el proceso, y El Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17-20) lo explica con mayor detalle.

Védské poznání je transcendentální a nemůže být pochopeno cestou světských vzdělávacích metod. Védským mantrám je možno porozumět pouze z milosti Pána a duchovního mistra. Když se někdo uchýlí pod ochranu duchovního mistra, rozumí se tím, že získal milost Pána. Pán vůči oddanému vystupuje v roli duchovního mistra. Duchovní mistr, védské pokyny a samotný Pán zevnitř srdce vedou oddaného s jistotou, že nemůže sklouznout zpět do světa hmotné iluze. Takto chráněn ze všech stran, si může oddaný být jist, že dosáhne konečného cíle, dokonalosti. Celý postup je naznačen v této mantře a Šrímad- Bhágavatam jej objasňuje dále. (1.12.17-20)

El oír y el cantar las glorias del Señor son en sí actos de piedad. El Señor quiere que todos oigan y canten, debido a que Él es el bienqueriente de todas las entidades vivientes. Al oír y cantar las glorias del Señor, uno se limpia de todo lo indeseable, y se establece su devoción por el Señor. Cuando llega a ese punto el devoto desarrolla la competencia de un brāhmaṇa y desaparecen por completo las reacciones resultantes de las modalidades inferiores de la naturaleza (la pasión y la ignorancia). El devoto se ilumina plenamente en virtud de su servicio devocional, y así logra conocer el sendero del Señor y la forma de llegar a Él. Cuando las dudas disminuyen, se vuelve un devoto puro.

Naslouchání a rozmlouvání o slávě Pána jsou již samy o sobě zbožné činy. Pán chce, aby je každý prováděl, protože je příznivcem všech živých bytostí. Nasloucháním a rozmlouváním o Pánově slávě se člověk očistí od všeho nežádoucího a jeho oddanost se upevní. Na tomto stupni nabývá oddaný bráhmanské kvalifikace a výsledné reakce nižších kvalit přírody (vášně a nevědomosti) úplně zmizí. Mocí oddané služby je oddaný osvícen a pozná Pánovu cestu i způsob, jakým Ho dosáhnout. Když pak všechny pochyby zmizí, člověk se stává čistým oddaným.

Así terminan los significados de Bhaktivedanta de El Śrī Īśopaniṣad.

Takto končí Bhaktivédantovy výklady Šrí Íšópanišady, poznání, jež člověka přivádí blíže k Nejvyšší Osobnosti Božství, Kršnovi.