Skip to main content

Text 96

Text 96

Texto

Verš

pulakāśru, kampa, sveda, — yāvat paṭhana
dekhi’ ānandita haila mahāprabhura mana
pulakāśru, kampa, sveda, — yāvat paṭhana
dekhi’ ānandita haila mahāprabhura mana

Palabra por palabra

Synonyma

pulaka — erizamiento de los vellos del cuerpo; aśru — lágrimas; kampa — temblor; sveda — transpiración; yāvat — durante; paṭhana — la lectura del libro; dekhi’ — al ver esto; ānandita — muy feliz; haila — estaba; mahāprabhura — de Śrī Caitanya Mahāprabhu; mana — la mente.

pulaka — ježení chlupů na těle; aśru — slzy; kampa — třes; sveda — pocení; yāvat — během; paṭhana — čtení knihy; dekhi' — když to viděl; ānandita — velmi šťastná; haila — stala se; mahāprabhura — Śrī Caitanyi Mahāprabhua; mana — mysl.

Traducción

Překlad

Mientras leía el libro, el brāhmaṇa experimentaba transformaciones trascendentales en su cuerpo. El vello del cuerpo se le erizaba, los ojos se le llenaban de lágrimas, y su cuerpo temblaba y transpiraba. Al ver esto, Śrī Caitanya Mahāprabhu Se sintió muy feliz.

Brāhmaṇa během čtení zakoušel transcendentální tělesné proměny. Ježily se mu chlupy na těle, z očí mu tekly slzy a při čtení se třásl a potil. Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl, měl velkou radost.

Significado

Význam

Pese a que, por su falta de formación, no sabía pronunciar bien las palabras, el brāhmaṇa experimentaba signos de éxtasis al leer la Bhagavad-gītā. Śrī Caitanya Mahāprabhu Se sintió muy complacido al observar esos signos; esto indica que la Suprema Personalidad de Dios Se complace con la devoción, no con la erudición académica. Aunque la pronunciación de las palabras era imperfecta, Śrī Caitanya Mahāprabhu, el Señor Kṛṣṇa en persona, no consideró que eso fuese grave. En cambio, el Señor Se sintió complacido con la devoción (bhāva). Esto se confirma en el Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.11):

I když brāhmaṇa kvůli své negramotnosti nedokázal správně vyslovovat, přesto zakoušel při čtení Bhagavad-gīty příznaky extáze. Śrī Caitanya Mahāprabhu měl velkou radost, když tyto příznaky viděl, což naznačuje, že Nejvyšší Osobnost Božství těší oddanost, a ne učenost. I když byla slova nedokonale vyslovována, Śrī Caitanya Mahāprabhu, samotný Pán Kṛṣṇa, to nebral příliš vážně. Spíše se radoval z bhāvy (oddanosti). To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.11):

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo-’ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ
tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo 'ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ

«Por otro lado, la literatura que está colmada de descripciones de las glorias trascendentales del nombre, la fama, las formas y los pasatiempos del ilimitado Señor Supremo es una creación diferente, llena de palabras trascendentales dirigidas a provocar una revolución en las impías vidas de la descarriada civilización de este mundo. Personas purificadas y completamente honestas escuchan, cantan y aceptan esas obras trascendentales aunque estén compuestas de manera imperfecta».

„Avšak literatura plná popisů transcendentálního jména, slávy, podob a zábav neomezeného Svrchovaného Pána je transcendentálním výtvorem určeným k tomu, aby přinesl revoluci do bezbožně žijící civilizace, která se ubírá nesprávným směrem. Taková transcendentální písma ani nemusí být vždy literárně dokonalá, a přesto je poslouchají, zpívají a přijímají čistí lidé, kteří jsou naprosto upřímní.“

Para mayor información sobre este tema, se puede consultar el significado de ese verso.

Pro další informace ohledně tohoto tématu lze nahlédnout do výkladu k tomuto verši.