Skip to main content

Text 146

Text 146

Texto

Verš

siddhāntatas tv abhede ’pi
śrīśa-kṛṣṇa-svarūpayoḥ
rasenotkṛṣyate kṛṣṇa-
rūpam eṣā rasa-sthitiḥ
siddhāntatas tv abhede ’pi
śrīśa-kṛṣṇa-svarūpayoḥ
rasenotkṛṣyate kṛṣṇa-
rūpam eṣā rasa-sthitiḥ

Palabra por palabra

Synonyma

siddhāntataḥ — en realidad; tu — pero; abhede — ninguna diferencia; api — aunque; śrī-īśa — del esposo de Lakṣmī, Nārāyaṇa; kṛṣṇa — del Señor Kṛṣṇa; svarūpayoḥ — entre las formas; rasena — por melosidades trascendentales; utkṛṣyate — es superior; kṛṣṇa-rūpam — la forma del Señor Kṛṣṇa; eṣā — este; rasa-sthitiḥ — el receptáculo de placer.

siddhāntataḥ — ve skutečnosti; tu — ale; abhede — žádný rozdíl; api — i když; śrī-īśa — manžela Lakṣmī, Nārāyaṇa; kṛṣṇa — Pána Śrī Kṛṣṇy; svarūpayoḥ — mezi podobami; rasena — transcendentálními náladami; utkṛṣyate — je vyšší; kṛṣṇa-rūpam — podoba Pána Kṛṣṇy; eṣā — ta; rasa-sthitiḥ — schránka blaženosti.

Traducción

Překlad

«“Conforme a la comprensión trascendental, no hay diferencia entre las formas de Kṛṣṇa y Nārāyaṇa. Kṛṣṇa, sin embargo, ejerce una atracción trascendental muy especial debida a la melosidad conyugal, y por ello supera a Nārāyaṇa. Ésa es la conclusión de las melosidades trascendentales.”

„,Na úrovni transcendentální realizace není mezi podobami Kṛṣṇy a Nārāyaṇa rozdíl. Kṛṣṇa je však díky své milostné náladě zvláště transcendentálně přitažlivý, a proto Nārāyaṇa překonává. To je závěr transcendentálních nálad.̀“

Significado

Význam

Éste es un verso del Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.59). En la narración de Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja vemos que el Señor Caitanya habló este verso a Veṅkata Bhaṭṭa, y un poco antes vimos que fue Veṅkata Bhaṭṭa quien lo habló al Señor. Pero la conversación que mantuvieron ocurrió muchísimo tiempo antes de que se escribiera el Bhakti-rasāmṛta-sindhu. Por ello cabría preguntarse cómo es que ambos citaron el verso. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura explica que este verso, y muchos otros como éste, eran conocidos entre los devotos desde mucho antes de que se escribiera el Bhakti-rasāmṛta-sindhu. Por eso los devotos solían citarlos y comentar con gran éxtasis su significado.

Tento verš je z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.59). Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja zde říká, že Pán Caitanya přednesl tento verš Veṅkaṭovi Bhaṭṭovi, a dříve řekl, že Veṅkaṭa Bhaṭṭa ho přednesl Pánu. Protože však k jejich rozhovoru došlo dávno před sepsáním Bhakti-rasāmṛta-sindhu, naskýtá se otázka, jak mohl kterýkoliv z nich tento verš citovat. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvětluje, že tento i mnohé další takové verše byly mezi oddanými známé dlouho předtím, než byl Bhakti-rasāmṛta-sindhu sepsán. Oddaní je tedy neustále citovali a v extázi vysvětlovali jejich význam.