Skip to main content

Text 139

Text 139

Texto

Verš

puruṣa, yoṣit, kibā sthāvara-jaṅgama
sarva-cittākarṣaka, sākṣāt manmatha-madana
puruṣa, yoṣit, kibā sthāvara-jaṅgama
sarva-cittākarṣaka, sākṣāt manmatha-madana

Palabra por palabra

Synonyma

puruśa — masculinas; yośit — femeninas; kibā — todas; sthāvara-jaṅgama — entidades vivientes que no pueden moverse y entidades vivientes que pueden moverse; sarva — de todos; citta-ākarṣaka — el que atrae la mente; sākśāt — directamente; manmatha-madana — que cautiva al propio Cupido.

puruṣa — mužského pohlaví; yoṣit — ženského pohlaví; kibā — všechny; sthāvara-jaṅgama — nehybné i pohyblivé živé bytosti; sarva — všech; citta-ākarṣaka — ten, který přitahuje mysl; sākṣāt — přímo; manmatha-madana — ten, který uchvacuje samotného Amora.

Traducción

Překlad

«El mismo nombre Kṛṣṇa significa que Él atrae incluso a Cupido. Él es, por lo tanto, atractivo para todas las entidades vivientes, tanto masculinas como femeninas, móviles e inertes. En verdad, Kṛṣṇa es conocido por ser la persona plenamente atractiva.

„Už samotné jméno Kṛṣṇa znamená, že přitahuje i Amora. Je tedy přitažlivý pro všechny – živé bytosti mužského i ženského pohlaví, pohyblivé i nehybné. Kṛṣṇa je ve skutečnosti známý jako nejpřitažlivější.“

Significado

Význam

Del mismo modo que en el mundo material hay muchos orbes llamados estrellas o planetas, en el mundo espiritual hay muchos planetas espirituales llamados Vaikuṇṭhalokas. El universo espiritual, sin embargo, está a una enorme distancia del grupo de universos materiales. Los científicos materialistas ni siquiera pueden calcular el número de estrellas y planetas de este universo. Tampoco son capaces de ir a otras estrellas en naves espaciales. Según la Bhagavad-gītā, existe también un mundo espiritual:

Stejně jako v hmotném světě existuje mnoho nebeských těles zvaných hvězdy nebo planety, je v duchovním světě mnoho duchovních planet zvaných Vaikuṇṭhaloky. Duchovní vesmír se však nachází daleko od shluku hmotných vesmírů. Materialističtí vědci nejsou schopni odhadnout ani množství planet a hvězd v tomto vesmíru a nedokáží rovněž vesmírnými loděmi cestovat k jiným hvězdám. Podle Bhagavad-gīty (8.20) existuje také duchovní svět:

paras tasmāt tu bhāvo ’nyo’vyakto ’vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati
paras tasmāt tu bhāvo 'nyo
'vyakto 'vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati

«Sin embargo, existe otra naturaleza no manifiesta, que es eterna y trascendental a esta materia manifestada. Es suprema y nunca es aniquilada. Cuando todo en este mundo es aniquilado, esa parte permanece tal como es» (Bg. 8.20).

„Existuje ještě jiná, neprojevená příroda, která je věčná a transcendentální vůči této projevené a neprojevené hmotě. Je svrchovaná a není nikdy zničena. Když je vše v tomto světě zničeno, tato oblast zůstává beze změny.“

Existe, entonces, otra naturaleza, que es superior a la naturaleza material. La palabra bhāva o svabhāva se refiere a «naturaleza». La naturaleza espiritual es eterna, y los planetas del mundo espiritual permanecen incluso cuando los universos materiales son destruidos. Su permanencia es como la del alma espiritual, que perdura después de la aniquilación del cuerpo material. Ese mundo espiritual recibe el nombre de mundo aprākṛta (antimaterial). El sistema planetario más elevado de ese mundo o universo trascendental es Goloka Vṛndāvana, la morada personal del Señor Kṛṣṇa, quien también es plenamente espiritual. Kṛṣṇa es allí conocido con el nombre de Aprākṛta-madana. El nombre Madana se refiere a Cupido, pero Kṛṣṇa es el Madana espiritual. Su cuerpo no es material como el del Cupido del universo material. El cuerpo de Kṛṣṇa es completamente espiritual, sac-cid-ānanda-vigraha (Bg. 5.1). Por eso recibe el nombre de Aprākṛta-madana. También se Le conoce con el nombre de Manmatha-madana, que significa que es atractivo incluso para Cupido. A veces, las actividades y los atractivos rasgos de Kṛṣṇa los interpretan de forma equivocada los materialistas burdos, que Le acusan de ser inmoral por haber danzado con las gopīs; esa acusación, sin embargo, surge como resultado de no saber que Kṛṣṇa está más allá del mundo material. Su cuerpo es sac-cid-ānanda-vigraha, completamente espiritual. En Su cuerpo no hay contaminación material, y no debemos pensar que Su cuerpo es un amasijo de carne y huesos. El concepto de los filósofos māyāvādīs de que el cuerpo de Kṛṣṇa es material es una idea abominable y burdamente materialista. Del mismo modo que Kṛṣṇa es completamente espiritual, las gopīs también son espirituales. Así lo confirma la Brahma-saṁhitā (5.37):

Existuje tedy ještě jiná příroda, která je nadřazená hmotné přírodě. Slovo bhāva či svabhāva znamená příroda. Duchovní příroda je věčná, a dokonce i když jsou všechny hmotné vesmíry zničeny, planety v duchovním světě zůstávají. Přetrvávají stejně, jako duše přetrvá zánik hmotného těla. Tento duchovní svět se nazývá aprākṛta (nehmotný). Nejvyšší planetární soustavou v tomto transcendentálním duchovním světě je Goloka Vṛndāvan. Je to sídlo samotného Pána Kṛṣṇy, který je také zcela duchovní. Kṛṣṇa je tam známý jako Aprākṛta-madana. Jméno Madana označuje Amora, ale Kṛṣṇa je duchovní Madana. Jeho tělo není hmotné jako tělo Amora v tomto hmotném vesmíru. Kṛṣṇovo tělo je zcela duchovní – sac-cid-ānanda-vigraha. Proto se nazývá Aprākṛta-madana. Je také známý jako Manmatha-madana, což znamená, že přitahuje dokonce i Amora. Zapřisáhlí materialisté někdy Kṛṣṇovy činnosti a přitažlivé rysy vykládají scestně a obviňují Ho jako nemorálního za to, že tančil s gopīmi, ale takové nařčení má původ v neznalosti Kṛṣṇova postavení mimo tento hmotný svět. Jeho tělo je sac-cid-ānanda-vigraha, zcela duchovní. V Jeho těle tedy není žádné znečištění hmotou a nikdo by ho neměl považovat za kus masa a kostí. Māyāvādští filosofové považují Kṛṣṇovo tělo za hmotné, což je odporné materialistické pojetí. Stejně jako je Kṛṣṇa zcela duchovní, jsou duchovní i gopī, což potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.37):

ānanda-cin-maya-rasa-pratibhāvitābhis
tābhir ya eva nija-rūpatayā kalābhiḥ
goloka eva nivasaty akhilātma-bhūto
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
ānanda-cin-maya-rasa-pratibhāvitābhis
tābhir ya eva nija-rūpatayā kalābhiḥ
goloka eva nivasaty akhilātma-bhūto
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

«Yo adoro a Govinda, el Señor primigenio. Él reside en Su propio reino, Goloka, con Rādhā, que Se asemeja a Su propia figura espiritual y que personifica la potencia extática [hlādinī]. Tiene como compañeras a las amigas íntimas de Ella, que personifican extensiones de Su forma corporal y que están imbuidas y penetradas del rasa espiritual perennemente dichoso».

„Uctívám Govindu, původního Pána, jenž sídlí ve své vlastní říši, Goloce, s Rādhou, která se podobá Jeho vlastní duchovní postavě a je vtělením extatické energie (hlādinī). Společnost Jim dělají Její důvěrné přítelkyně, ztělesněné expanze Její podoby, které jsou prostoupené věčně blaženou duchovní rasou.

Esa cualidad espiritual es también la de las gopīs (nija-rūpatayā), pues son expansiones de la potencia de placer de Kṛṣṇa. Ni Kṛṣṇa ni las gopīs tienen nada que ver con amasijos de materia o con el concepto material. En el mundo material, la entidad viviente está enjaulada en un cuerpo material y, debido a la ignorancia, piensa que es el cuerpo. Por tanto, aquí el deseo lujurioso, el disfrute entre varón y hembra, es completamente material. No se pueden comparar los deseos lujuriosos de un materialista con los deseos lujuriosos trascendentales de Kṛṣṇa. Quien no sea avanzado en la ciencia espiritual no podrá entender los deseos lujuriosos que se dan entre Kṛṣṇa y las gopīs. En el Caitanya-caritāmṛta, el deseo lujurioso de las gopīs se compara al oro. Por otra parte, los deseos lujuriosos de los materialistas se comparan al hierro. El hierro y el oro no se pueden asemejarse en absoluto. Las entidades vivientes —móviles e inmóviles— son partes integrales de Kṛṣṇa; por lo tanto, originalmente tienen el mismo tipo de deseo lujurioso que Él. Pero, cuando ese deseo lujurioso se expresa a través de la materia, es abominable. La entidad viviente que es espiritualmente avanzada y que se ha liberado del cautiverio material puede entender a Kṛṣṇa en verdad. Como se afirma en la Bhagavad-gītā:

Gopī jsou také stejné duchovní kvality (nija-rūpatayā), protože jsou expanzemi Kṛṣṇovy energie blaženosti. Kṛṣṇa ani gopī nemají nic společného s kusy hmoty nebo s hmotným pojetím. Živá bytost v hmotném světě je uvězněná v hmotném těle a z nevědomosti se s tímto tělem ztotožňuje. Zdejší požitek z naplňování chtivých tužeb mezi mužem a ženou je tedy zcela hmotný. Chtivé touhy materialisty se s transcendentálními chtivými touhami Kṛṣṇy nedají srovnávat. Dokud člověk nepokročí v duchovní vědě, nemůže chtivé touhy mezi Kṛṣṇou a gopīmi pochopit. V Caitanya-caritāmṛtě jsou chtivé touhy gopī přirovnány ke zlatu, zatímco chtivé touhy materialisty jsou přirovnány k železu. Železo a zlato nelze za žádných okolností brát jako rovnocenné. Pohyblivé i nehybné živé bytosti jsou nedílnými částmi Kṛṣṇy, a proto mají původně stejný druh chtivé touhy jako On. Je-li však tato chtivá touha vyjádřena prostřednictvím hmoty, je odporná. Když je živá bytost duchovně pokročilá a vysvobozená z hmotného otroctví, může pochopit Kṛṣṇu takového, jaký je. V Bhagavad-gītě (4.9) je řečeno:

janma karma ca me divyamevaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna

«¡Oh, Arjuna!, aquel que conoce la naturaleza trascendental de Mi advenimiento y actividades, al abandonar el cuerpo no vuelve a nacer en este mundo material, sino que alcanza Mi morada eterna» (Bg. 4.9).

„Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.“

Quien puede entender el cuerpo de Kṛṣṇa y los deseos lujuriosos del Señor se libera inmediatamente. El alma condicionada enjaulada en el cuerpo material no puede entender a Kṛṣṇa. Como se afirma en la Bhagavad-gītā:

Ten, kdo porozumí Kṛṣṇovu tělu a Jeho chtivým touhám, je okamžitě osvobozený. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (7.3), podmíněná duše, uvězněná v hmotném těle, Kṛṣṇu pochopit nemůže:

manuṣyāṇāṁ sahasreṣukaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ
manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

«De entre muchos miles de hombres, puede que uno se esfuerce por alcanzar la perfección; y de entre aquellos que han logrado la perfección, difícilmente uno Me conoce en verdad» (Bg. 7.3).

„Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě stěží jeden zná v pravdě.“

La palabra siddhaye significa liberación. Sólo después de liberarnos del condicionamiento material podemos entender a Kṛṣṇa. Quien puede entender a Kṛṣṇa tal y como es (tattvataḥ), aunque aparentemente viva en el cuerpo material, vive en realidad en el mundo espiritual. Esa ciencia técnica puede comprenderla la persona realmente avanzada en la vida spiritual.

Slovo siddhaye vyjadřuje osvobození. Kṛṣṇu lze poznat jedině po vysvobození z hmotného podmínění. Ten, kdo Kṛṣṇu zná takového, jaký je (tattvataḥ), žije ve skutečnosti v duchovním světě, i když zdánlivě žije v hmotném těle. Této odborné vědě lze porozumět tehdy, když je člověk skutečně duchovně pokročilý.

En su Bhakti-rāsamṛta-sindhu (1.2.187), Śrīla Rūpa Gosvāmī dice:

Ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.187) Śrīla Rūpa Gosvāmī říká:

īhā yasya harer dāsyekarmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

La persona que, en este mundo material, solamente desea servir a Kṛṣṇa con amor y devoción, está liberada aunque actúe en el mundo material. La Bhagavad-gītā lo confirma:

Když si někdo v tomto hmotném světě přeje pouze s láskou a oddaností sloužit Kṛṣṇovi, je osvobozený, i když jedná v hmotném světě. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26):

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇabhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa gunān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

«Aquel que se dedica por completo al servicio devocional, firme en todas las circunstancias, trasciende de inmediato las modalidades de la naturaleza material y llega así al plano del Brahman» (Bg. 14.26).

„Ten, kdo se plně zaměstná oddanou službou a za žádných okolností se neodchýlí, okamžitě překoná kvality hmotné přírody a tak dosáhne úrovně Brahmanu.“

Por el simple hecho de ocuparnos en el servicio amoroso del Señor, podemos alcanzar la liberación. Como se afirma en la Bhagavad-gītā (18.54): brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati. La persona que es muy avanzada en el conocimiento espiritual y que ha alcanzado la etapa brahma-bhūta (Bhāg. 4.30.20) ni se lamenta ni desea nada material. Ésa es la etapa de la iluminación spiritual.

Osvobození je možné dosáhnout samotnou láskyplnou službou Pánu. V Bhagavad-gītě (18.54) je řečeno: brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati. Člověk, který udělal velký pokrok v duchovním poznání a dosáhl úrovně brahma-bhūta, nenaříká ani netouží po něčem hmotném. To je úroveň duchovní realizace.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura hace dos divisiones en la etapa brahma-bhūtaḥ: svarūpa-gata y vastu-gata. Quien ha comprendido a Kṛṣṇa en verdad, pero mantiene todavía algún vínculo material, está situado en su svarūpa, su conciencia original. Esa conciencia original, cuando es completamente espiritual, se denomina conciencia de Kṛṣṇa. Quien vive en ese estado de conciencia está de hecho viviendo en Vṛndāvana. Puede que viva en cualquier otro lugar; la localización material no importa. Quien, por la gracia de Kṛṣṇa, progresa de ese modo, queda completamente libre de la contaminación del cuerpo y la mente materiales; en ese momento está viviendo de hecho en Vṛndāvana. Esa etapa se denomina vastu-gata.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura chápe úroveň brahma-bhūta ve dvou rovinách – svarūpa-gata a vastu-gata. Ten, kdo opravdu poznal Kṛṣṇu, ale ještě udržuje nějaké spojení s hmotou, došel ke své svarūpě, původnímu vědomí. Když je toto vědomí zcela duchovní, nazývá se vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo žije s takovým vědomím, žije ve skutečnosti ve Vrindávanu. Může žít kdekoliv, hmotné místo nehraje roli. Jakmile Kṛṣṇovou milostí takto pokročí, je zcela neznečištěný hmotným tělem a myslí, a tehdy skutečně žije ve Vrindávanu. Této úrovni se říká vastu-gata.

Debemos realizar nuestras actividades espirituales en el estado de conciencia svarūpa-gata. También debemos cantar los mantras espirituales tales como: oṁ namo bhagavate vāsudevāya y los cin-mayī-gāyatrīs, klīṁ kṛṣṇāya govindāya gopījana-vallabhāya svāhā, y klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no naṅgaḥ pracodayāt. Estos son los mantras kāma-gāyatrī o kāma-bīja. Debemos recibir iniciación de un maestro espiritual genuino y adorar a Kṛṣṇa con estos mantras trascendentales.

Své duchovní činnosti by měl člověk vykonávat ve stavu vědomí zvaném svarūpa-gata. Měl by také zpívat duchovní mantry, jako je oṁ namo bhagavate vāsudevāya a cin-mayī Gāyatrī: klīṁ kṛṣṇāya govindāya gopījana-vallabhāya svāhā a klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no 'naṅgaḥ pracodayāt. To jsou Kāma-gāyatrī neboli kāma-bīja mantry. Je třeba přijmout zasvěcení od pravého duchovního mistra a uctívat Kṛṣṇu těmito transcendentálními mantrami.

Como explica Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī en el verso anterior y en éste:

Jak vysvětlil Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī v tomto a předešlém verši:

vṛndāvane ‘aprākṛta navīna madana’
kāma-gāyatrī kāma-bīje yāṅra upāsana
vṛndāvane`aprākṛta navīna madana'
kāma-gāyatrī kāma-bīje yāṅra upāsana
puruṣa, yoṣit, kibā sthāvara-jaṅgama
sarva-cittākarṣaka, sākṣāt manmatha-madana
puruṣa, yoṣit, kibā sthāvara-jaṅgama
sarva-cittākarṣaka, sākṣāt manmatha-madana

La persona debidamente purificada que ha recibido iniciación del maestro espiritual adora a la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, recitando este mantra, el kāma-gāyatrī con el kāma-bīja. La Bhagavad-gītā nos confirma que debemos ocuparnos en adoración trascendental a fin de capacitarnos para sentirnos atraídos por Kṛṣṇa, el plenamente atractivo.

Člověk, který je náležitě očištěný a zasvěcený duchovním mistrem, uctívá Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇu pronášením této Kāma-gāyatrī mantry s kāma-bījou. Bhagavad-gītā (18.65) potvrzuje, že bychom se měli věnovat transcendentálnímu uctívání, aby nás Kṛṣṇa, který přitahuje všechny bytosti, mohl přitahovat:

man-manā bhava mad-bhaktomad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo ’si me
man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo 'si me

«Piensa siempre en Mí, sé Mi devoto, adórame y ofréceme tu homenaje. De ese modo, vendrás a Mí sin falta. Yo te prometo esto porque tú eres Mi muy querido amigo» (Bg. 18.65).

„Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Tak ke Mně bezpochyby přijdeš. Slibuji ti to, protože jsi Můj velice drahý přítel.“

Puesto que todas las entidades vivientes son partes integrales de Kṛṣṇa, Kṛṣṇa las atrae de forma natural. La cobertura material nos impide sentir atracción por Kṛṣṇa. En el mundo material no solemos sentir atracción por Kṛṣṇa, pero, tan pronto como nos liberamos del condicionamiento material, esa atracción resulta natural. Por eso este verso dice: sarva-cittākarṣaka: «Todos, por naturaleza, sentimos atracción por Kṛṣṇa». Esa atracción está en el corazón de todos, y se manifiesta cuando el corazón se limpia (ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam) (Cc. Antya 20.12).

Jelikož je každá živá bytost nedílnou částí Kṛṣṇy, je Kṛṣṇa přirozeně přitažlivý. Naše náklonnost ke Kṛṣṇovi je však oslabena tím, že jsme pokryti hmotou. V hmotném světě živá bytost obyčejně ke Kṛṣṇovi přitahována není, ale jakmile se zbaví hmotného podmínění, je přirozeně přitahována. Proto je v tomto verši řečeno sarva-cittākarṣaka: „Kṛṣṇa přirozeně přitahuje každého.“ Tato náklonnost existuje v srdci každého, a když je srdce očištěné, náklonnost se projeví (ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam).