Skip to main content

Text 128

Text 128

Texto

Verš

kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ‘guru’ haya
kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ‘guru’ haya

Palabra por palabra

Synonyma

kibā — si; vipra — un brāhmaṇa; kibā — si; nyāsī — un sannyāsī; śūdra — un śūdra; kene — por qué; naya — no; yei — todo el que; kṛṣṇa-tattva-vettā — el que conoce la ciencia de Kṛṣṇa; sei — esa persona; guru — el maestro espiritual; haya — es.

kibā — ať už; viprabrāhmaṇa; kibā — ať už; nyāsīsannyāsī; śūdraśūdra; kene — proč; naya — ne; yei — každý, kdo; kṛṣṇa-tattva-vettā — znalec vědy o Kṛṣṇovi; sei — ten; guru — duchovní mistr; haya — je.

Traducción

Překlad

«Sea brāhmaṇa, sannyāsī, śūdra o cualquier otra cosa, quien conoce la ciencia de Kṛṣṇa puede actuar como maestro espiritual.»

„Duchovním mistrem se může stát každý, kdo zná vědu o Kṛṣṇovi, bez ohledu na to, zda se jedná o brāhmaṇu, sannyāsīho, nebo śūdru.“

Significado

Význam

Éste es un verso muy importante para el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa. En su Amṛta-pravāha-bhāṣya, Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura explica que no debemos pensar que era inadecuado que Śrī Caitanya Mahāprabhu, por ser brāhmaṇa de nacimiento y miembro de la orden espiritual más elevada, sannyāsī, recibiera instrucciones de Śrīla Rāmānanda Rāya, que pertenecía a la casta śūdra. Para aclarar esto, Śrī Caitanya Mahāprabhu informó a Rāmānanda Rāya que el conocimiento consciente de Kṛṣṇa es más importante que la casta. En el sistema varṇāśrama-dharma, los brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas y śūdras tienen sus respectivos deberes. En realidad, el brāhmaṇa debe ser el maestro espiritual de todos los demás varṇas o grupos, pero en lo que a conciencia de Kṛṣṇa se refiere, todos tienen la capacidad de ser maestros espirituales, pues el conocimiento consciente de Kṛṣṇa se halla en el plano del alma espiritual. Para propagar el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa, lo único que se necesita es estar bien versado en la ciencia del alma espiritual. No importa si se es brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, sannyāsī, gṛhastha o cualquier otra cosa. Quien entiende esta ciencia puede ser maestro espiritual.

Tento verš je v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy velice důležitý. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi vysvětluje, že by nikdo neměl považovat za nesprávné, když se Śrī Caitanya Mahāprabhu, narozený ve třídě brāhmaṇů a člen nejvyššího duchovního stavu jako sannyāsī, nechal poučovat Śrīlou Rāmānandou Rāyem, jenž náležel k třídě śūdrů. Na vyjasnění této záležitosti Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Rāmānandovi Rāyovi, že poznání o vědomí Kṛṣṇy je důležitější než kasta. V systému varṇāśrama-dharmy mají brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové různé povinnosti. Brāhmaṇa by měl být ve skutečnosti učitelem všech ostatních vareṇ neboli tříd, ale z hlediska vědomí Kṛṣṇy se může stát duchovním mistrem každý, protože poznání spojené s vědomím Kṛṣṇy existuje na úrovni duše. Aby člověk mohl šířit vědomí Kṛṣṇy, je pouze třeba, aby byl obeznámený s vědou o duši. Není důležité, zda je brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, sannyāsī, gṛhastha nebo cokoliv jiného. Pokud jednoduše zná tuto vědu, může se stát duchovním mistrem.

En el Hari-bhakti-vilāsa se afirma que, siempre que haya una persona capacitada, miembro de la orden brahmínica, no debe aceptarse iniciación de una persona que no pertenezca a la orden brahmínica. Esa instrucción va dirigida a quienes dependen en gran medida del orden social mundano, y es adecuada para quienes desean permanecer en la vida mundana. Quien comprende la verdad consciente de Kṛṣṇa y desea sinceramente alcanzar conocimiento trascendental para lograr la perfección de la vida, puede aceptar un maestro espiritual de cualquier clase social, siempre y cuando el maestro espiritual esté plenamente versado en la ciencia de Kṛṣṇa. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura también afirma que, cualquiera que sea su posición —brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, vānaprastha, gṛhastha o sannyāsī—, quien domina la ciencia de Kṛṣṇa puede actuar como maestro espiritual vartma-pradarśaka-guru, dikṣa guru o śikṣā-guru. El maestro espiritual que nos da información por primera vez acerca de la vida espiritual recibe el nombre de vartma-pradarśaka-guru. El maestro espiritual que inicia siguiendo las regulaciones de los śāstras recibe el nombre de dīkṣā-guru, y el maestro espiritual que da instrucciones para que nos elevemos es el śikṣā-guru. En realidad, las cualidades del maestro espiritual dependen de su conocimiento de la ciencia de Kṛṣṇa. No importa si es brāhmaṇa, kṣatriya, sannyāsī o śūdra. Este mandamiento dado por Śrī Caitanya Mahāprabhu no contradice en absoluto los mandamientos de los śāstras. En el Padma Purāṇa se afirma:

Hari-bhakti-vilāsa doporučuje nepřijímat zasvěcení od někoho, kdo není brāhmaṇa, je-li možnost přijmout zasvěcení od brāhmaṇy. Tento pokyn je určen pro ty, kdo příliš závisejí na světském společenském rozdělení, a hodí se pro ty, kdo chtějí pokračovat v materialistickém životě. Pokud však někdo rozumí pravdě o vědomí Kṛṣṇy a vážně touží po dosažení transcendentálního poznání, aby jeho život mohl být dokonalý, může přijmout duchovního mistra z jakékoliv společenské skupiny za předpokladu, že tento duchovní mistr je plně obeznámený s vědou o Kṛṣṇovi. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura také říká, že se člověk může stát duchovním mistrem jako vartma-pradarśaka-guru, dīkṣā-guru nebo śikṣā-guru, i když je brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, vānaprastha, gṛhastha nebo sannyāsī. Duchovní mistr, který nás jako první poučí o duchovním životě, se nazývá vartma-pradarśaka-guru, duchovní mistr, který zasvěcuje podle pravidel śāster, se nazývá dīkṣā-guru a duchovní mistr, který nás poučuje, abychom dělali pokrok, se nazývá śikṣā-guru. Kvalifikace duchovního mistra ve skutečnosti závisejí na jeho poznání vědy o Kṛṣṇovi a není rozhodující, zda je brāhmaṇa, kṣatriya, sannyāsī nebo śūdra. Tento pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua není v žádném případě v rozporu s pokyny śāster. V Padma Purāṇě je řečeno:

na śūdrā bhagavad-bhaktāste ’pi bhāgavatottamāḥ
sarva-varṇeṣu te śūdrā
ye na bhaktā janārdane
na śūdrā bhagavad-bhaktās
te 'pi bhāgavatottamāḥ
sarva-varṇeṣu te śūdrā
ye na bhaktā janārdane

La persona realmente avanzada en el conocimiento espiritual de Kṛṣṇa nunca es śūdra, aunque pueda haber nacido en una familia śūdra. Sin embargo, incluso un vipra, un brāhmaṇa, por experto que sea en las seis actividades brahmínicas (paṭhana, pāṭhana, yajana, yājana, dāna, pratigraha), y aunque conozca a la perfección los himnos védicos, no podrá ser maestro espiritual si no es vaiṣṇava. Sin embargo, una persona nacida en familia de caṇḍālas, si está bien versado en el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa, puede ser guru. Se trata de mandamientos de los śāstras, y Śrī Caitanya Mahāprabhu, que, como gṛhastha Se llamaba Śrī Viśvambhara, siguió estrictamente esas instrucciones, y fue iniciado por un guru sannyāsī llamado Īśvara Purī. De forma semejante, también Śrī Nityānanda Prabhu recibió iniciación de Mādhavendra Purī, que era sannyāsī, aunque otros opinan que fue iniciado por Lakṣmīpati Tīrtha. Advaita Ācārya, pese a ser gṛhastha, fue iniciado por Mādhavendra Purī, y Śrī Rasikānanda, aunque había nacido en una familia brāhmaṇa, recibió iniciación de Śrī Śyāmānanda Prabhu, que no había nacido en familias brāhmaṇas de casta. Son muchos los ejemplos de personas que, nacidas brāhmaṇas, reciben iniciación de personas que no han nacido en familias brāhmaṇas. Las características de los brāhmaṇas se explican en el Śrīmad-Bhāgavatam (7.11.35), donde se afirma:

Ten, kdo je opravdu pokročilý v duchovním poznání o Kṛṣṇovi, není nikdy śūdra, i kdyby se v rodině śūdrů narodil. Naopak ani vipra neboli brāhmaṇa zběhlý v šesti brāhmaṇských činnostech (paṭhana, pāṭhana, yajana, yājana, dāna, pratigraha) a znající védské mantry, se nemůže stát duchovním mistrem, není-li vaiṣṇavou. Když se však někdo narodí v rodině caṇḍālů, ale zná dobře vědu o Kṛṣṇovi, pak se může stát guruem. To jsou příkazy śāster, a v přísném souladu s nimi přijal Śrī Caitanya Mahāprabhu jako gṛhastha jménem Śrī Viśvambhara zasvěcení od sannyāsī-gurua Īśvary Purīho. Také Śrī Nityānanda Prabhu byl zasvěcen sannyāsīm Mādhavendrou Purīm. Podle jiných Ho ale zasvětil Lakṣmīpati Tīrtha. I když byl Advaita Ācārya gṛhastha, zasvětil Ho Mādhavendra Purī a Śrī Rasikānanda narozený v brāhmaṇské rodině dostal zasvěcení od Śrī Śyāmānandy Prabhua, který se jako kastovní brāhmaṇa nenarodil. Je mnoho případů, kdy rozený brāhmaṇa přijal zasvěcení od někoho, kdo nepocházel z brāhmaṇské rodiny. Příznaky brāhmaṇy jsou vysvětlené ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.11.35), kde je řečeno:

yasya yal-lakṣaṇaṁ proktaṁpuṁso varṇābhivyañjakam
yad anyatrāpi dṛśyeta
tat tenaiva vinirdiśet
yasya yal-lakṣaṇaṁ proktaṁ
puṁso varṇābhivyañjakam
yad anyatrāpi dṛśyeta
tat tenaiva vinirdiśet

A la persona nacida en familia śūdra, pero dotada de todas las cualidades de un maestro espiritual, debe considerársela, no sólo brāhmaṇa, sino también maestro espiritual cualificado. Ésa es también la instrucción de Śrī Caitanya Mahāprabhu. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura, por consiguiente, introdujo la ceremonia del cordón sagrado para todos los vaiṣṇavas, conforme a las reglas y regulaciones.

Pokud se člověk narodí v rodině śūdry, ale má všechny vlastnosti duchovního mistra, měl by být přijat nejen jako brāhmaṇa, ale i jako kvalifikovaný duchovní mistr. To je také pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura proto v souladu s usměrňujícími zásadami zavedl pro všechny vaiṣṇavy obřad udílení posvátné šňůry.

A veces, los vaiṣṇavas bhajanānandīs no pasan por el sāvitra-saṁskāra (la ceremonia del cordón sagrado), pero eso no significa que sea ése el sistema a seguir en una misión de prédica. Hay dos tipos de vaiṣṇavas: bhajanānandīs y goṣṭhy-ānandīs. El bhajanānandī no tiene interés por la labor de prédica, pero el interés del goṣṭhy-ānandī es propagar el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa para beneficiar a la gente y aumentar el número de vaiṣṇavas. La posición del vaiṣṇava se considera superior a la posición del brāhmaṇa. Por ser predicador, debe reconocérsele como brāhmaṇa; de lo contrario, hay riesgo de entender erróneamente su posición como vaiṣṇava. Sin embargo, al brāhmaṇa vaiṣṇava no se le designa en función de su nacimiento, sino por sus cualidades. Por desdicha, quienes están faltos de inteligencia no conocen la diferencia entre el brāhmaṇa y el vaiṣṇava. Viven con la creencia de que no puede ser maestro espiritual quien no sea brāhmaṇa. Por esa razón, Śrī Caitanya Mahāprabhu dice:

Vaiṣṇavský bhajanānandī někdy sāvitra-saṁskāru (zasvěcení posvátnou šňůrou) nepodstupuje, ale to neznamená, že by se tento postup měl používat i při kázání. Vaiṣṇavové se dělí na dva druhy: bhajanānandī a goṣṭhy-ānandī. Bhajanānandī se o kazatelskou činnost nijak nezajímá, ale goṣṭhy-ānandī chce šířit vědomí Kṛṣṇy, aby lidem přinášel prospěch a zvětšoval počet vaiṣṇavů. Vaiṣṇava stojí výše než brāhmaṇa. Jako kazatel by však měl být uznáván za brāhmaṇu, protože jinak může být jeho postavení vaiṣṇavy mylně chápáno. Vaiṣṇavský brāhmaṇa se však neurčuje na základě zrození, ale podle jeho vlastností. Ti, kterým schází inteligence, bohužel rozdíl mezi brāhmaṇou a vaiṣṇavou nechápou. Žijí v domnění, že dokud člověk není brāhmaṇa, nemůže být duchovním mistrem. Pouze z toho důvodu Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslovil tento verš:

kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ‘guru’ haya
kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei`guru' haya

Quien es guru es, de por sí, un brāhmaṇa. A veces, algún guru de casta dice que «ye kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ‘guru’ haya» significa que quien no es brāhmaṇa puede actuar como śikṣā-guru o como vartma-pradarśaka-guru, pero no como guru iniciador. Según esos gurus de casta, el nacimiento y los lazos familiares tienen una importancia primordial. Sin embargo, esa consideración hereditaria no puede aceptarse en relación con los vaiṣṇavas. La palabra guru se aplica por igual al vartma-pradarśaka-guru, al śikṣā-guru y al dīkṣā-guru. Sin aceptar el principio formulado por Śrī Caitanya Mahāprabhu, el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa no se puede expandir por el mundo. Pṛthivīte āche yata nagarādi-grāma sarvatra pracāra haibe mora nāma, es la instrucción de Śrī Caitanya Mahāprabhu. El culto de Śrī Caitanya Mahāprabhu debe predicarse por todo el mundo. Eso no significa que quienes siguen Sus instrucciones continúen siendo śūdras o caṇḍālas. Quien sea educado como un vaiṣṇava puro debe ser considerado un brāhmaṇa genuino. Ésa es la esencia de la instrucción de Śrī Caitanya Mahāprabhu en este verso.

Pokud se někdo stane guruem, je automaticky brāhmaṇou. Kastovní guruové někdy vykládají slova yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei guru haya tak, že ten, kdo není brāhmaṇa, se může stát śikṣā-guruem nebo vartma-pradarśaka-guruem, ale ne zasvěcujícím guruem. Podle takových kastovních guruů jsou původ a rodinné svazky to nejdůležitější. Vaiṣṇavové však dědické ohledy neuznávají. Slovo guru se může stejně dobře vztahovat jak na vartma-pradarśaka-gurua, tak na śikṣā-gurua i na dīkṣā-gurua. Dokud nepřijmeme tuto zásadu zavedenou Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, nemůže se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy šířit po celém světě tak, jak si to Śrī Caitanya Mahāprabhu přál: pṛthivīte āche yata nagarādi-grāma sarvatra pracāra haibe mora nāma. Učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua se musí kázat po celém světě. To neznamená, že by lidé měli přijmout Jeho učení a zůstat i nadále śūdry a caṇḍāly. Jakmile je někdo vytrénován jako čistý vaiṣṇava, je nutné ho uznat za pravého brāhmaṇu. To je podstata pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua v tomto verši.