Skip to main content

Text 81

Text 81

Texto

Verš

śiṣya kahe, — ‘īśvara-tattva sādhi anumāne’
ācārya kahe, — ‘anumāne nahe īśvara-jñāne
śiṣya kahe, — ‘īśvara-tattva sādhi anumāne’
ācārya kahe, — ‘anumāne nahe īśvara-jñāne

Palabra por palabra

Synonyma

śiṣya kahe — los discípulos dijeron; īśvara-tattva — la verdad del Absoluto; sādhi — adquirimos; anumāne — con hipótesis; ācārya kahe — Gopīnātha Ācārya contestó; anumāne — con hipótesis; nahe — no hay; īśvara-jñāne — conocimiento verdadero de la Suprema Personalidad de Dios.

śiṣya kahe — žáci řekli; īśvara-tattva — pravdu o Absolutním; sādhi — získáváme; anumāne — hypotézou; ācārya kahe — Gopīnātha Ācārya odpověděl; anumāne — hypotézou; nahe — nelze; īśvara-jñāne — skutečné poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství.

Traducción

Překlad

Los discípulos del Bhaṭṭācārya dijeron: «Nosotros adquirimos el conocimiento de la Verdad Absoluta mediante hipótesis lógicas.»

Bhaṭṭācāryovi žáci řekli: „My získáváme poznání o Absolutní Pravdě logickou úvahou.“

Significado

Význam

Gopīnātha Ācārya contestó: «Con esas hipótesis y argumentos lógicos no se puede obtener conocimiento verdadero de la Suprema Personalidad de Dios.»

Gopīnātha Ācārya odpověděl: „Pravé poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství nelze získat žádnou logickou úvahou či argumenty.“

Los filósofos māyāvādīs en particular hacen determinadas hipótesis acerca de la Verdad Absoluta. Su razonamiento es que en el mundo material podemos ver que todo ha sido creado. Si estudiamos la historia de algo, hallamos un creador. Por consiguiente, esta enorme manifestación cósmica también debe tener un creador. Con ese razonamiento llegan a la conclusión de que la manifestación cósmica ha sido creada por un poder superior. Los māyāvādīs no aceptan que ese gran poder sea una persona. En sus cerebros no cabe la idea de que esta gran manifestación cósmica pueda ser creación de una persona. Esa duda se debe a que, tan pronto como piensan en una persona, piensan en una persona del mundo material, con potencia limitada. A veces, los filósofos māyāvādīs reconocen que el Señor Kṛṣṇa o el Señor Rāma son Bhagavān, pero piensan que el Señor es una persona con cuerpo material. Los māyāvādīs no entienden que la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, tiene un cuerpo espiritual. Piensan que Kṛṣṇa es una gran personalidad, un ser humano, en cuyo interior está el Brahman, el poder impersonal supremo. Por eso, su conclusión final es que el Supremo no es la persona Kṛṣṇa, sino el Brahman impersonal. Ésa es la base de la filosofía māyāvādī. Los śāstras, sin embargo, nos hacen comprender que la refulgencia Brahman está constituida por los rayos del cuerpo de Kṛṣṇa.

Jsou to zvláště māyāvādští filosofové, kteří vytvářejí určité hypotézy o Absolutní Pravdě. Říkají, že v tomto hmotném světě máme zkušenost s tím, že vše je stvořené. Budeme-li tedy sledovat historii čehokoliv, najdeme vždy nějakého stvořitele. Musí tedy existovat i stvořitel celého obrovského vesmírného projevu. Takovým uvažováním dospívají k závěru, že tento vesmírný projev byl stvořen nějakou vyšší silou. Māyāvādī nepřipustí, že by touto vyšší silou mohla být osoba. Jejich mozky nedokáží pojmout skutečnost, že by tento obrovský vesmírný projev mohl být stvořen osobou. Pochybují o tom, protože jakmile uvažují o osobě, představují si někoho v tomto hmotném světě, kdo má omezenou sílu. Māyāvādští filosofové někdy uznávají Pána Kṛṣṇu nebo Pána Rāmu jako Bhagavāna, ale myslí si, že Pán je osoba s hmotným tělem. Nechápou, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, má duchovní tělo. Uvažují o Kṛṣṇovi jako o velké osobnosti, lidské bytosti, ve které se nachází svrchovaná neosobní síla, Brahman. Docházejí tedy k závěru, že Nejvyšší je neosobní Brahman, nikoliv osobnost Kṛṣṇy. To je základ māyāvādské filosofie. Ze śāster se však dozvídáme, že záře Brahmanu sestává z paprsků vycházejících z Kṛṣṇova těla:

yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi-
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi-vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi-
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi-vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

«Yo sirvo a la Suprema Personalidad de Dios, Govinda, el Señor primigenio, la refulgencia de cuyo cuerpo trascendental recibe el nombre de brahmajyoti. Ese brahmajyoti, que es ilimitado, insondable y omnipresente, es la causa de la creación de ilimitadas cantidades de planetas con diversidad de climas y condiciones de vida particulares» (Brahma-saṁhitā 5.40).

„Sloužím Nejvyšší Osobnosti Božství, Govindovi, původnímu Pánu, jehož tělesná záře je známá jako brahmajyoti. Tato neomezená, nepředstavitelná a všeprostupující brahmajyoti je příčinou stvoření neomezeného množství planet s různým podnebím a různými životními podmínkami.“ (Brahma-saṁhitā 5.40)

Los filósofos māyāvādīs estudian las Escrituras védicas, pero no entienden que la Verdad Absoluta, en la última etapa de comprensión, es la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa. Sí aceptan el hecho de que la creación cósmica tiene un creador, pero eso es anumāna (hipótesis). La lógica de los filósofos māyāvādīs es como ver humo en una montaña y concluir que allí hay fuego. Cuando hay un incendio en una montaña, lo primero que se ve es el humo. Puesto que es bien sabido que el humo se crea cuando hay fuego, al ver humo en la montaña se puede concluir que allí hay fuego. De modo parecido, los filósofos māyāvādīs, al ver la manifestación cósmica, concluyen que debe existir un creador.

Māyāvādští filosofové sice studují védskou literaturu, ale nechápou, že konečnou úrovní realizace Absolutní Pravdy je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Uznávají sice skutečnost, že tento vesmírný projev má svého stvořitele, ale u nich je to anumāna (hypotéza). Māyāvādská logika je něco jako vidět na kopci kouř a z toho usoudit, že tam hoří. Když na vysokém kopci hoří les, je nejdříve vidět dým. A protože je známo, že dým pochází z ohně, lze na základě spatření dýmu na kopci dospět k závěru, že tam hoří. Podobně z toho, že vidíme tento vesmírný projev, docházejí māyāvādští filosofové k závěru, že musí existovat jeho stvořitel.

Los discípulos de Sārvabhauma Bhaṭṭācārya querían pruebas que demostrasen que Śrī Caitanya Mahāprabhu era realmente el creador de la manifestación cósmica. Sólo entonces Le reconocerían como Suprema Personalidad de Dios, la causa original de la creación. Gopīnātha Ācārya contestó que no se puede comprender a la Suprema Personalidad de Dios mediante el esfuerzo deductivo. Así lo dice Kṛṣṇa en la Bhagavad-gītā (7.25):

Žáci Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi chtěli důkaz, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je opravdu stvořitelem tohoto vesmírného projevu. Jedině tehdy by Ho přijali jako Nejvyšší Osobnost Božství, původní příčinu stvoření. Gopīnātha Ācārya odpověděl, že Nejvyšší Osobnost Božství nelze poznat pomocí dohadů. V Bhagavad-gītě (7.25) Kṛṣṇa říká:

nāhaṁ prakāśaḥ sarvasyayoga-māyā-samāvṛtaḥ
mūḍho ’yaṁ nābhijānāti
loko mām ajam avyayam
nāhaṁ prakāśaḥ sarvasyayoga-māyā-samāvṛtaḥ
mūḍho ’yaṁ nābhijānāti
loko mām ajam avyayam

«Yo nunca Me manifiesto a los necios y faltos de inteligencia. Para ellos, permanezco cubierto por Mi potencia interna [yogamāyā], y por lo tanto, no saben que soy innaciente e infalible». La Suprema Personalidad de Dios Se reserva el derecho de no revelarse a los no devotos. A Él sólo pueden comprenderle los devotos genuinos. En otro pasaje de la Bhagavad-gītā, el Señor Kṛṣṇa dice: bhaktyā mām abhijānāti: «Únicamente se Me puede comprender por medio del proceso devocional» (Bg. 18.55). En el Capítulo Cuatro de la Bhagavad-gītā (4.3), el Señor Kṛṣṇa dice: bhakto ´si me sakhā ceti rahasyaṁ hy etad uttamam. En ese verso, el Señor Kṛṣṇa informa a Arjuna de que le está revelando a él los secretos de la Bhagavad-gītā porque él es Su devoto. Arjuna no era ni un sannyāsī, ni un vedāntīsta ni un brāhmaṇa. Era, sin embargo, un devoto de Kṛṣṇa. La conclusión es que tenemos que entender a la Suprema Personalidad de Dios por medio de los devotos. El propio Śrī Caitanya Mahāprabhu dice: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja (Cc. Madhya 19.151).

„Nikdy se nezjevuji hloupým a méně inteligentním. Pro ně jsem zahalený svou věčnou tvořivou silou (yogamāyou). Celý svět je takto zmatený, a proto nezná Mě, jenž jsem nezrozený a nikdy neklesám.“ Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, si vyhrazuje právo nezjevovat se neoddaným. Poznat Ho mohou pouze praví oddaní. Jinde v Bhagavad-gītě (18.55) Pán Kṛṣṇa říká: bhaktyā mām abhijānāti – „Poznat Mě lze jedině oddanou službou.“ Ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty (4.3) Pán Kṛṣṇa říká: bhakto 'si me sakhā ceti rahasyaṁ hy etad uttamam. Pán Kṛṣṇa zde Arjunovi říká, že mu odhaluje tajemství Bhagavad-gīty, protože je Jeho oddaným. Arjuna nebyl sannyāsī, vedāntista ani brāhmaṇa. Byl však oddaný Kṛṣṇy. Závěrem tedy je, že Nejvyšší Osobnost Božství musíme poznat od oddaných. Śrī Caitanya Mahāprabhu sám říká: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja. (Caitanya-caritāmṛta Madhya 19.151)

Hay muchas más citas que demuestran que, sin la misericordia del devoto o sin la misericordia de Kṛṣṇa, no es posible entender quién es Kṛṣṇa y quién es la Suprema Personalidad de Dios. Así se confirma en el verso siguiente.

Dalo by se citovat mnohem více důkazů, že bez milosti oddaného nebo milosti Kṛṣṇy nelze poznat, kdo Kṛṣṇa je a kdo je Nejvyšší Osobnost Božství. To potvrzuje další verš.