Text 178
Text 178
Texto
Verš
premā — ‘prayojana’, vede tina-vastu kaya
premā — ‘prayojana’, vede tina-vastu kaya
Palabra por palabra
Synonyma
Traducción
Překlad
Śrī Caitanya Mahāprabhu continuó: «La Suprema Personalidad de Dios es el punto central de todas las relaciones. Actuar para Él con actitud de servicio devocional es nuestra verdadera ocupación, y el logro del amor por Dios es el objetivo supremo de la vida. Estos tres temas se explican en las Escrituras védicas.»
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Nejvyšší Osobnost Božství je středem všech vztahů, skutečným zaměstnáním živé bytosti je oddaně Mu sloužit a dosáhnout lásky k Bohu je konečný cíl života. Tato tři témata popisuje védská literatura.“
Significado
Význam
En la Bhagavad-gītā (15.15) el Señor Kṛṣṇa confirma estas palabras: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ: La verdadera finalidad de la lectura de los Vedas es aprender a ser devotos del Señor Supremo. El Señor mismo aconseja: man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru (Bg. 9.34). Por lo tanto, después de estudiar los Vedas debemos realizar servicio devocional pensando siempre en el Señor Supremo (man-manā), volviéndonos Sus devotos, adorándole y ofreciéndole siempre reverencias. Esto se denomina viṣṇu-ārādhana, y es el deber supremo de todos los seres humanos. El marco adecuado para llevar a cabo este deber es el sistema de varṇāśrama-dharma, que divide la sociedad en brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha y sannyāsa, y en brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya y śūdra. Así se organiza la sociedad védica. Esa institución, sin embargo, es muy difícil de establecer en la era actual; por consiguiente, Śrī Caitanya Mahāprabhu nos aconseja que no nos preocupemos del sistema védico de varṇāśrama-dharma. En lugar de ello, debemos adoptar directamente el canto del mantra Hare Kṛṣṇa y simplemente escuchar acerca de la Suprema Personalidad de Dios de labios de los devotos puros. Ése es el proceso que recomienda Śrī Caitanya Mahāprabhu, y es también la finalidad del estudio de los Vedas.
V Bhagavad-gītě (15.15) Pán Kṛṣṇa tento výrok potvrzuje: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Skutečným účelem čtení Véd je naučit se, jak se stát oddaným Nejvyššího Pána. Samotný Pán nabádá: man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru (Gītā 9.34). Po prostudování Véd tedy člověk musí vykonávat oddanou službu tak, že bude neustále myslet na Nejvyššího Pána (man-manā), stane se Jeho oddaným, bude Ho uctívat a vždy se Mu bude klanět. To se nazývá viṣṇu-ārādhana a pro všechny lidské bytosti je to nejvyšší předepsanou povinností. Nejlepším prostředím pro vykonávání těchto činností je systém varṇāśrama-dharmy, který společnost dělí na brahmacaryu, gṛhasthu, vānaprasthu a sannyās a dále na brāhmaṇu, kṣatriyu, vaiśyu a śūdru. Tak je uspořádaná celá védská civilizace. Tuto instituci je však v současném věku velmi těžké zavést, a tak Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučuje, abychom si s védským systémem varṇāśrama-dharmy nedělali starosti. Spíše bychom měli přímo začít zpívat Hare Kṛṣṇa mantru a jednoduše naslouchat o Nejvyšší Osobnosti Božství od čistých oddaných. To je postup doporučený Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a to je účel studia Véd.