Skip to main content

Text 186

Text 186

Texto

Verš

pragāḍha-premera ei svabhāva-ācāra
nija-duḥkha-vighnādira nā kare vicāra
pragāḍha-premera ei svabhāva-ācāra
nija-duḥkha-vighnādira nā kare vicāra

Palabra por palabra

Synonyma

pragāḍha — intenso; premera — de amor por Dios; ei — ese; svabhāva — natural; ācāra — comportamiento; nija — personal; duḥkha — dificultades; vighna — obstáculos; ādira — y demás; — no; kare — hace; vicāra — consideración.

pragāḍha — hluboké; premera — lásky k Bohu; ei — toto; svabhāva — přirozené; ācāra — chování; nija — osobní; duḥkha — nepohodlí; vighna — překážky; ādira — a tak dále; — ne; kare — činí; vicāra — úvahu.

Traducción

Překlad

«Ése es el resultado natural del intenso amor por Dios. El devoto no tiene en cuenta los obstáculos ni las dificultades personales que tenga que soportar. Quiere servir a la Suprema Personalidad de Dios en toda circunstancia.»

„To je přirozený výsledek hluboké lásky k Bohu. Oddaný nebere v úvahu osobní nepohodlí ani překážky. Za všech okolností chce sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Significado

Význam

Quienes han adquirido un intenso amor por Kṛṣṇa, es natural que no se preocupen de los obstáculos y dificultades personales que tengan que soportar. Esos devotos simplemente están determinados a cumplir la orden de la Suprema Personalidad de Dios o de Su representante, el maestro espiritual. En toda circunstancia, e incluso en medio de los mayores peligros, siguen adelante con gran determinación y sin desviarse. Así se demuestra de modo concluyente el intenso amor del servidor. Como se afirma en el Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.8): tat te ´nukampāṁ su-samīkṣamāṇaḥ: Quienes tienen un sincero deseo de liberarse de las garras de la existencia material, habiendo adquirido un intenso amor por Kṛṣṇa, son candidatos dignos de ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios. Quien ama intensamente a Kṛṣṇa no se preocupa de ningún tipo de incomodidades materiales, escasez, obstáculos o desdicha. Se explica que la desdicha o los sufrimientos aparentes que podamos ver en un vaiṣṇava perfecto, él no los ve en absoluto como sufrimientos, sino como bienaventuranza trascendental. En el Śikṣāṣṭaka (8), Śrī Caitanya Mahāprabhu nos instruye además: āśliṣya vā pāda-ratāṁ pinaṣṭu mām (Cc. Antya 20.47). Quien ama intensamente a Kṛṣṇa nunca se aparta de su servicio, por muchos obstáculos y dificultades que se le presenten.

Pro ty, kdo rozvinuli silnou lásku ke Kṛṣṇovi, je přirozené, že se nestarají o osobní nepohodlí či překážky. Takoví oddaní jsou odhodlaní pouze vykonávat nařízení Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a Jeho zástupce, duchovního mistra. Za všech okolností, i v největším nebezpečí, bez odchýlení pokračují s tím největším odhodláním. To jasně dokazuje sílu služebníkovy lásky. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.8) je řečeno: tat te 'nukampāṁ su-samīkṣamāṇaḥ: ti, kdo se vážně chtějí vysvobodit ze zajetí hmotné existence a kdo rozvinuli silnou lásku ke Kṛṣṇovi, jsou vhodnými uchazeči o návrat domů, zpátky k Bohu. Ten, kdo Kṛṣṇu opravdu silně miluje, se nestará o hmotné nepohodlí, nedostatek, překážky nebo neštěstí. Pokud u dokonalého vaiṣṇavy vidíme zdánlivé neštěstí či zármutek, pro něho to není neštěstí, ale spíše transcendentální radost. V Śikṣāṣṭace (8) Śrī Caitanya Mahāprabhu také učil: āśliṣya vā pāda-ratāṁ pinaṣṭu mām. Ten, kdo Kṛṣṇu hluboce miluje, se nikdy od své služby neodchýlí, a to ani uprostřed všech možných problémů a překážek, které se mu postaví do cesty.