Text 253

Texto

Verš

vyādha kahe, — “bālya haite ei āmāra karma
kemane tarimu muñi pāmara adhama?

Palabra por palabra

Synonyma

vyādha kahe — el cazador dijo; bālya haite — desde el mismo comienzo de mi infancia; ei āmāra karma — se me ha enseñado esta ocupación (dejar a los animales a medio matar); kemane — cómo; tarimu — me liberaré de esas actividades pecaminosas; muñi — yo; pāmara adhama — pecaminoso y descarriado.

vyādha kahe — lovec řekl; bālya haite — už od nejútlejšího dětství; ei āmāra karma — učili mě tuto činnost (zabíjet zvířata napůl); kemane — jak; tarimu — se osvobodím od těchto hříšných činností; muñi — já; pāmara adhama — hříšný a svedený.

Traducción

Překlad

«El cazador confesó entonces estar convencido de que su actividad era pecaminosa, y dijo: “Me han enseñado esta ocupación desde que era niño. Ahora me pregunto cómo voy a liberarme de esta ilimitada cantidad de actividades pecaminosas”.

„Lovec potom přiznal, že je o svých hříšných činnostech přesvědčen, a řekl: ,Učili mě to už od samého dětství. Teď přemýšlím, jak se mohu takového nekonečného množství hříšných činností zbavit.̀ “

Significado

Význam

Este tipo de confesión es muy beneficiosa siempre y cuando no se peque de nuevo. Las autoridades superiores no toleran el engaño y la hipocresía. Quien entiende en qué consiste el pecado, debe abandonarlo con sinceridad y arrepentimiento y entregarse a los pies de loto de la Suprema Personalidad de Dios por medio de Su agente, el devoto puro. De ese modo es posible liberarse de las reacciones del pecado y progresar en la vida devocional. Sin embargo, quien continúe cometiendo pecados después de someterse a alguna expiación, no se salvará. En los śāstras, esa expiación se compara al baño del elefante. El elefante se baña y se limpia muy bien el cuerpo, pero, tan pronto como sale del agua, recoge el polvo de la orilla y se lo lanza por todo el cuerpo. Podemos someternos a una perfecta expiación, pero, si continuamos cometiendo pecados, no nos servirá de nada. Por esa razón, el cazador confesó primero su actividad pecaminosa ante la santa persona de Nārada, pero después preguntó cómo podía salvarse.

Takové doznání je velmi prospěšné, pokud člověk nepáchá další hříchy. Vyšší autority podvádění a pokrytectví netolerují. Pokud někdo pochopí, co je hřích, měl by se ho upřímně a s lítostí vzdát a odevzdat se lotosovým nohám Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, prostřednictvím Jeho zástupce, čistého oddaného. Tak může být uchráněn před následky hříchů a dělat pokrok v oddané službě. Pokud však někdo hřeší i poté, co provedl nějaké odčinění, pak zachráněn nebude. V śāstrāch se takové odčinění přirovnává ke koupeli slona. Slon se pečlivě vykoupe a umyje, ale jakmile vyleze z vody, celé tělo si popráší prachem. Člověk může pečlivě vykonat odčinění, ale pokud se bude i nadále dopouštět hříchů, moc mu to nepomůže. Lovec proto nejprve před světcem Nāradou přiznal své hříchy a potom se zeptal, jak může být zachráněn.