Skip to main content

Text 105

Text 105

Texto

Verš

yukta-vairāgya-sthiti saba śikhāila
śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila
yukta-vairāgya-sthiti saba śikhāila
śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila

Palabra por palabra

Synonyma

yukta-vairāgya — de la renunciación correcta; sthiti — la situación; saba — toda; śikhāila — instruyó; śuṣka-vairāgya — árida renunciación; jñāna — conocimiento especulativo; saba — todo; niṣedhila — prohibió.

yukta-vairāgya — správného odříkání; sthiti — postavení; saba — veškerém; śikhāila — poučil o; śuṣka-vairāgya — suché odříkání; jñāna — spekulativní poznání; saba — veškeré; niṣedhila — zakázal.

Traducción

Překlad

Śrī Caitanya Mahāprabhu habló entonces a Sanātana Gosvāmī acerca de la renunciación correcta conforme a una determinada situación; el Señor prohibió por completo la renunciación árida y el conocimiento especulativo.

Śrī Caitanya Mahāprabhu pak poučil Sanātanu Gosvāmīho o správném odříkání podle dané situace a ve všech ohledech zakázal suché odříkání a spekulativní poznání.

Significado

Význam

Ésa es la técnica para entender śuṣka-vairāgya y yukta-vairāgya. La Bhagavad-gītā (6.17) dice:

To je způsob, jak porozumět tomu, co znamená śuṣka-vairāgya a yukta-vairāgya. V Bhagavad-gītě (6.17) stojí:

yuktāhāra-vihārasyayukta-ceṣṭasya karmasu
yukta-svapnāvabodhasya
yogo bhavati duḥkha-hā
yuktāhāra-vihārasya
yukta-ceṣṭasya karmasu
yukta-svapnāvabodhasya
yogo bhavati duḥkha-hā

«Aquel que es regulado en sus hábitos de comer, dormir, recrearse y trabajar puede mitigar todos los sufrimientos materiales mediante la práctica del sistema de yoga». Para propagar el culto de conciencia de Kṛṣṇa, hay que aprender la posibilidad de renunciar en función del país, el momento y el candidato. Al candidato al estado de conciencia de Kṛṣṇa de occidente se le debe enseñar la renunciación a la existencia material, pero a los candidatos de un país como la India se les debe enseñar de otra manera. El maestro (ācārya) debe tener en cuenta el momento, el candidato y el país, y debe evitar el principio de niyamāgraha, es decir, no debe tratar de hacer lo imposible. Lo que es posible en un país, puede no serlo en otro. El deber del ācārya es adoptar la esencia del servicio devocional. Puede haber pequeños cambios en lo que se refiere a yukta-vairāgya (la renunciación correcta). Śrī Caitanya Mahāprabhu ha prohibido la renunciación árida, y eso mismo es lo que hemos aprendido de nuestro maestro espiritual, Su Divina Gracia Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura Gosvāmī Mahārāja. Se debe tener en cuenta la esencia del servicio devocional, y no el aparato externo.

„Ten, kdo je umírněný v jedení, spaní, odpočinku i práci, může praktikováním systému yogy zmírnit všechny hmotné bolesti.“ Pro šíření vědomí Kṛṣṇy je třeba zjistit možnosti odříkání podle země, času a uchazeče. Zájemce o vědomí Kṛṣṇy v západních zemích je třeba poučit o zříkání se hmotné existence, ale uchazeče ze země, jako je Indie, je třeba poučit jiným způsobem. Učitel (ācārya) musí brát v úvahu čas, uchazeče a zemi. Musí se vyhnout zásadě niyamāgraha – snažit se o nemožné. Co je možné v jedné zemi, nemusí být možné jinde. Povinností ācāryi je přijmout podstatu oddané služby. Co se týče yukta-vairāgyi (správného odříkání), zde se může tu a tam udělat malá změna. Suché odříkání Śrī Caitanya Mahāprabhu zakazuje, a my jsme se to samé naučili od našeho duchovního mistra, Jeho Božské Milosti, Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura Gosvāmīho Mahārāje. V úvahu je třeba vzít podstatu oddané služby, ne její vnější prostředky.

Sanātana Gosvāmī escribió su vaiṣṇava smṛti, Hari-bhakti-vilāsa, concebido concretamente para la India. En aquella época, la India seguía, de forma bastante general, los principios de smārta-viddhi. Śrīla Sanātana Gosvāmī tenía que considerar esas pautas, y las tuvo bien presentes al redactar su Hari-bhakti-vilāsa. Según los smārta-brāhmaṇas, una persona que no ha nacido en familia de brāhmaṇas no se puede elevar a la posición de brāhmaṇa. Sin embargo, en el Hari-bhakti-vilāsa (2.12), Sanātana Gosvāmī dice que todos pueden elevarse a la posición de brāhmaṇa mediante el proceso de iniciación.

Sanātana Gosvāmī napsal své vaiṣṇavské smṛti, Hari-bhakti-vilāsu, zvláště pro Indii, která v těch dnech následovala víceméně zásady smārta-vidhi. Śrīla Sanātana Gosvāmī s tím musel držet krok a myslet na to při sestavování Hari-bhakti-vilāsy. Podle smārta-brāhmaṇů se člověk, který se nenarodil v brāhmaṇské rodině, nemohl povýšit na úroveň brāhmaṇy. Sanātana Gosvāmī nicméně v Hari-bhakti-vilāse (2.12) říká, že procesem zasvěcení může být na úroveň brāhmaṇy povýšen každý:

yathā kāñcanatāṁ yātikāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena
dvijatvaṁ jāyate nṛṇām
yathā kāñcanatāṁ yāti
kāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena
dvijatvaṁ jāyate nṛṇām

«Así como el bronce se vuelve oro cuando se mezcla con mercurio en un proceso de alquimia, aquel que es debidadamente adiestrado e iniciado por un maestro espiritual genuino llega a ser brāhmaṇa inmediatamente».

„Tak jako se alchymistickým procesem ze zvonoviny stane zlato přimícháním rtuti, stane se ten, kdo je správně vycvičen a zasvěcen pravým duchovním mistrem, okamžitě brāhmaṇou.

Hay una diferencia entre el proceso smārta y el proceso gosvāmī. Según el proceso smārta, no se puede aceptar a nadie como brāhmaṇa a menos que haya nacido en una familia brāhmaṇa. Según el proceso gosvāmī, el Hari-bhakti-vilāsa y el Nārada-pañcarātra, cualquiera puede ser brāhmaṇa si es debidamente iniciado por un maestro espiritual genuino. Ése es también el veredicto de Śukadeva Gosvāmī en el Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.18):

Mezi procesy smārtů a gosvāmīch je rozdíl. Podle smārtů se člověk nemůže stát brāhmaṇou, dokud se nenarodí v brāhmaṇské rodině. Podle gosvāmīch, Hari-bhakti-vilāsy a Nārada-pañcarātry, se brāhmaṇou může stát každý, kdo je řádně zasvěcen pravým duchovním mistrem. Totéž tvrdí i Śukadeva Gosvāmī ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.4.18):

kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā
ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ
ye ’nye ca pāpā yad-apāśrayāśrayāḥ
śudhyanti tasmai prabhaviṣṇave namaḥ
kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā
ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ
ye 'nye ca pāpā yad-apāśrayāśrayāḥ
śudhyanti tasmai prabhaviṣṇave namaḥ

«Los miembros de las razas kirāta, hūṇa, āndhra, pulinda, pulkaśa, ābhīra, śumbha, yavana y khasa, e incluso otras personas adictas a las actividades pecaminosas, pueden purificarse si se refugian en los devotos del Señor, pues Él es el poder supremo. Permítaseme ofrecerle respetuosas reverencias».

„Kirātové, Hūṇové, Āndhrové, Pulindové, Pulkaśové, Ābhīrové, Śumbhové, Yavanové, příslušníci ras Khasa a i jiní lidé propadlí hříšným činnostem mohou být očištěni přijetím útočiště u oddaných Pána, neboť Pán představuje svrchovanou moc. Skládám Mu proto uctivé poklony.“

El vaiṣṇava se purifica inmediatamente, siempre y cuando siga las reglas y regulaciones de su maestro espiritual genuino. No es necesario que las reglas y regulaciones que se sigan en Europa, América y otros países occidentales sean las mismas que las que se siguen en la India. La simple imitación sin resultados recibe el nombre de niyamāgraha. No seguir los principios regulativos y vivir de una forma extravagante también se llama niyamāgraha. La palabra niyama significa «principios regulativos», y āgraha significa «intenso deseo». La palabra agraha significa «no aceptar». No debemos seguir principios regulativos que no dan resultado, ni tampoco debemos dejar de aceptar los principios regulativos. Lo que se necesita es una técnica especial conforme al país, el momento y el candidato. Sin la aprobación del maestro espiritual, no debemos tratar de imitar. Ése es el principio que se recomienda en este verso: śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila. Ésa es la liberalidad con que Śrī Caitanya Mahāprabhu manifestó el culto del bhakti. No debemos introducir nada en forma caprichosa, sin la aprobación del maestro espiritual genuino. En relación con esto, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura comenta estos puntos citando dos versos de Śrī Rūpa Gosvāmī (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255-256):

Pokud vaiṣṇava následuje usměrňující zásady dané jeho pravým duchovním mistrem, je okamžitě očištěný. Není nezbytně nutné, aby usměrňující zásady následované v Indii byly stejné jako ty v Evropě, Americe a dalších západních zemích. Pouhé bezvýsledné napodobování se nazývá niyamāgraha. Nenásledovat usměrňující zásady a žít marnotratně je také niyamāgraha. Slovo niyama znamená „usměrňující zásady“ a slovo āgraha znamená „dychtivost“. Slovo agraha znamená „nepřijímat“. Usměrňující zásady bychom neměli následovat bezúčelně, ani bychom je neměli zanedbávat. Nutné je přijmout určitou metodu podle země, času a uchazeče. Pokud nemáme souhlas duchovního mistra, neměli bychom se snažit o napodobování. Tato zásada je doporučena zde: śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila. Takto velkomyslně Śrī Caitanya Mahāprabhu představuje učení o oddané službě. Neměli bychom nic zavádět podle svého rozmaru, aniž by to schválil pravý duchovní mistr. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tyto body vysvětluje citováním dvou veršů Śrī Rūpy Gosvāmīho (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255–256):

anāsaktasya viṣayānyathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
prāpañcikatayā buddhyāhari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
prāpañcikatayā buddhyāhari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate

«La persona que no está apegada a nada y al mismo tiempo lo acepta todo en relación con Kṛṣṇa, está correctamente situada por encima del sentimiento de posesión. Por otra parte, el que lo rechaza todo sin conocimiento de su relación con Kṛṣṇa, no es tan completo en su renunciación». Para predicar el culto del bhakti, debemos considerar con seriedad estos versos.

„Nelpí-li člověk na ničem, ale zároveň přijímá vše ve vztahu ke Kṛṣṇovi, je správně umístěný nad vlastnickými pocity. Na druhou stranu ten, kdo vše odmítá, aniž by věděl, jaký to má vztah ke Kṛṣṇovi, není ve svém odříkání tak úplný.“ Kdo chce kázat učení bhakti, musí tyto verše vzít vážně v úvahu.