Skip to main content

Text 176

Text 176

Texto

Verš

sei ghara āmāke deha’ — āche prayojana
nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa
sei ghara āmāke deha’ — āche prayojana
nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa

Palabra por palabra

Synonyma

sei ghara — esa habitación; āmāke deha’ — por favor, dadme; āche prayojana — hay necesidad; nibhṛte — en el lugar solitario; vasiyā — sentándome; tāhāṅ — ahí; kariba smaraṇa — recordaré los pies de loto del Señor.

sei ghara — tuto místnost; āmāke deha' — dej Mi prosím; āche prayojana — je potřeba; nibhṛte — na osamělém místě; vasiyā — sedící; tāhāṅ — tam; kariba smaraṇa — budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.

Traducción

Překlad

«Por favor, dadme a Mí esa habitación, pues la necesito. En ese lugar solitario, podré recordar los pies de loto del Señor.»

„Dejte Mi prosím tuto místnost, protože ji potřebuji. Na tomto osamělém místě se posadím a budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.“

Significado

Význam

Esto que dice Śrī Caitanya Mahāprabhu es importante. Nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa: «Me sentaré en ese lugar solitario y recordaré los pies de loto del Señor». Los estudiantes neófitos no deben imitar ese sentarse en un lugar solitario y recordar los pies de loto del Señor cantando el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa. Siempre debemos recordar que era Śrī Caitanya Mahāprabhu quien quería aquel lugar, bien fuera para Él mismo o para Haridāsa Ṭhākura. Nadie puede elevarse de pronto hasta el nivel de Haridāsa Ṭhākura y sentarse en un lugar solitario para cantar el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa y recordar los pies de loto del Señor. Sólo personalidades tan excelsas como Haridāsa Ṭhākura o Śrī Caitanya Mahāprabhu, que está mostrando con Su ejemplo personal el comportamiento propio de un ācārya, pueden ocuparse en esa práctica.

Tento výrok Śrī Caitanyi Mahāprabhua je významný. Nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa: „Posadím se na tom osamělém místě a budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.“ Začátečníci by neměli toto sezení na osamělém místě a vzpomínání na Pána zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry napodobovat. Vždy musíme mít na paměti, že to byl samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, kdo chtěl takové osamělé místo, ať pro sebe, nebo pro Haridāse Ṭhākura. Nikdo nedokáže znenadání dosáhnout úrovně Haridāse Ṭhākura, sednout si na osamělém místě, zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a vzpomínat na lotosové nohy Pána. Tímto způsobem může jednat pouze vznešená osobnost, jako je Haridāsa Ṭhākura nebo Śrī Caitanya Mahāprabhu, který osobně ukazuje správné chování ācāryi.

En la actualidad, vemos que algunos miembros de la Asociación Internacional para la Conciencia de Krishna tienden a abandonar sus actividades de prédica para sentarse en lugares solitarios. Eso no es buena señal. Es un hecho que Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ha condenado la práctica de ese proceso por parte de neófitos. Incluso dice en una canción: pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare, tava hari-nāma kevala kaitava: «Sentarse en un lugar solitario con idea de cantar el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa se considera un engaño». No es, en absoluto, una práctica para neófitos. El devoto neófito debe estar siempre activo y trabajar esforzadamente bajo la dirección del maestro espiritual, y debe predicar las enseñanzas de Śrī Caitanya Mahāprabhu. Sólo cuando su devoción haya madurado podrá sentarse en un lugar solitario para cantar el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa como hizo Śrī Caitanya Mahāprabhu. Pese a ser la Suprema Personalidad de Dios, Śrī Caitanya Mahāprabhu, para enseñarnos una lección, viajó por toda la India durante seis años seguidos, y sólo entonces Se retiró a Jagannātha Purī. Pero incluso en Jagannātha Purī, entre un gran número de personas en el templo de Jagannātha, el Señor cantaba el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa. De lo que se trata es de que no debemos tratar de imitar a Haridāsa Ṭhākura en el comienzo de nuestra vida trascendental. Primero es necesario alcanzar una gran madurez devocional, para así recibir la aprobación de Śrī Caitanya Mahāprabhu. Sólo entonces podremos sentarnos verdaderamente en un lugar solitario para cantar el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa y recordar los pies de loto del Señor. Los sentidos son muy fuertes, y, si un devoto neófito imita a Haridāsa Ṭhākura, sus enemigos (kāma, krodha, lobha, moha, mada y mātsarya) le perturbarán hasta el agotamiento. En lugar de seguir cantando el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa, el neófito acabará cayendo profundamente dormido. La misión de prédica es para los devotos avanzados, y, cuando el devoto avanzado se eleva todavía más en la escala devocional, entonces puede retirarse a cantar el mantra Hare Kṛṣṇa a un lugar solitario. Sin embargo, quien sólo imita la vida espiritual avanzada, acaba por caer, como los sahajiyās de Vṛndāvana.

V současnosti vidíme, že někteří členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy mají tendenci opustit svoje kazatelské činnosti, aby se usadili na nějakém odlehlém místě. To však není dobré znamení. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento postup, co se týče začátečníků, odsoudil. V jedné své písni dokonce říká: pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare, tava hari-nāma kevala kaitava: „Sezení na osamělém místě s úmyslem zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru se považuje za podvádění.“ Začátečník to v žádném případě nedokáže. Začínající oddaný musí velice usilovně pracovat pod vedením duchovního mistra a tak kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Sednout si na odlehlém místě a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, jak to dělal samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, může teprve tehdy, když ve své oddanosti dosáhne zralosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Osobnost Božství, ale aby nám ukázal správný příklad, cestoval nepřetržitě šest let po Indii a teprve potom se usadil v Džagannáth Purí. Dokonce i tam zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru na velkých shromážděních v Jagannāthově chrámu. Důležité tedy je nesnažit se na začátku svého transcendentálního života napodobovat Haridāse Ṭhākura. Nejdříve musíme ve své oddanosti zcela dozrát a tak dostat svolení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jedině tehdy se můžeme v klidu posadit na odlehlém místě, zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a vzpomínat na lotosové nohy Pána. Smysly jsou velmi silné, a pokud chce začátečník napodobovat Haridāse Ṭhākura, jeho nepřátelé (kāma, krodha, lobha, moha, mada a mātsarya) jej budou vyrušovat a unaví ho. Začátečník místo zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry jen tvrdě usne. Kazatelská práce je určena pokročilým oddaným, a když pokročilý oddaný na žebříčku oddanosti pokročí ještě dále, může se uchýlit na odlehlé místo a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru tam. Pokud ale někdo jen imituje pokročilé úrovně duchovního života, poklesne jako sahajiyové ve Vrindávanu.