Skip to main content

Text 82

Text 82

Texto

Verš

tomāra caraṇa mora vraja-pura-ghare
udaya karaye yadi, tabe vāñchā pūre
tomāra caraṇa mora vraja-pura-ghare
udaya karaye yadi, tabe vāñchā pūre

Palabra por palabra

Synonyma

tomāra — Tus; caraṇa — pies de loto; mora — mío; vraja-pura-ghare — en el hogar en Vṛndāvana; udaya — manifestarse; karaye — yo hago; yadi — si; tabe — entonces; vāñchā — deseos; pūre — se cumplen.

tomāra — Tvé; caraṇa — lotosové; mora — mém; vraja-pura-ghare — v domově ve Vrindávanu; udaya — zjevené; karaye — dělám; yadi — když; tabe — potom; vāñchā — touhy; pūre — jsou splněné.

Traducción

Překlad

Las gopīs pensaron: «Querido Señor, si Tus pies de loto vuelven de nuevo a nuestro hogar, a Vṛndāvana, nuestros deseos se habrán cumplido.»

Gopī uvažovaly: „Drahý Pane, pokud Tvé lotosové nohy znovu přijdou do našich domovů ve Vrindávanu, naše touhy se naplní.“

Significado

Význam

En su Anubhāṣya, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura comenta: «Las gopīs están ocupadas en el servicio del Señor de un modo puro, sin motivaciones personales. No están cautivadas por la opulencia de Kṛṣṇa, ni por la comprensión de que Él es la Suprema Personalidad de Dios». Las gopīs sentían una inclinación natural por amar a Kṛṣṇa, pues Él era un joven y atractivo muchacho de la aldea de Vṛndāvana. Como muchachas aldeanas que eran, las gopīs no sentían mucha atracción por el campo de Kurukṣetra, donde Kṛṣṇa había ido con elefantes, caballos y galas de rey. En verdad, no les gustaba mucho ver a Kṛṣṇa en aquella atmósfera. Kṛṣṇa no Se sentía atraído por la opulencia o la belleza personal de las gopīs, sino por su servicio devocional puro. Del mismo modo, las gopīs sentían atracción por Kṛṣṇa vestido como pastorcillo de vacas, y no con aquella sofisticada indumentaria. El Señor Kṛṣṇa es inconcebiblemente poderoso. Para llegar a comprenderle, los grandes yogīs y personas santas abandonan todas las ocupaciones materiales y meditan en Él. Del mismo modo, las personas que están demasiado atraídas por el disfrute material, por realzar su opulencia material, por mantener a su familia o por liberarse de los enredos del mundo material, se refugian en la Suprema Personalidad de Dios. Pero las gopīs son ajenas a esas actividades y motivaciones; no son expertas en realizar esas actividades auspiciosas. Puesto que ya gozan de iluminación trascendental, simplemente ocupan sus sentidos purificados en el servicio del Señor en la remota aldea de Vṛndāvana. Las gopīs no sienten interés ni por las áridas especulaciones, ni por las artes, ni por la música, ni por ninguna otra condición de la vida material. Los conceptos de disfrute material y renunciación no existen para ellas. Su único deseo es ver regresar a Kṛṣṇa para que disfrute con ellas de pasatiempos espirituales trascendentales. Las gopīs sólo quieren que Él Se quede en Vṛndāvana, de forma que puedan ofrecerle servicio, para complacerle. No hay en ello ni el más mínimo rastro de complacencia personal de los sentidos.

Ve své Anubhāṣyi Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvětluje: „Gopī slouží Pánu čistě, bez jakéhokoliv motivu. Nejsou uchváceny ani Kṛṣṇovým bohatstvím, ani vědomím, že je Nejvyšší Osobností Božství.“ Gopī cítily ke Kṛṣṇovi přirozenou náklonnost, protože byl mladý, přitažlivý chlapec z vesnice Vrindávanu. Jako vesničanky je nepřitahovala Kurukšétra, kde byl Kṛṣṇa obklopen slony, koňmi a oblečen v královských šatech. V tomto prostředí Kṛṣṇu příliš neobdivovaly. Ani Kṛṣṇu nepřitahovalo bohatství či osobní krása gopī, ale jejich čistá oddaná služba. Také gopī byly přitahovány ke Kṛṣṇovi jako k pasáčkovi, a ne k někomu v drahém oblečení. Pán Kṛṣṇa je nepochopitelně mocný a velcí yogī a svaté osoby se zříkají všech světských činností, aby o Něm meditovali a poznali Ho. U Nejvyšší Osobnosti Božství však hledají útočiště i ti, kdo jsou příliš připoutaní k hmotnému požitku, zvětšování svého hmotného bohatství, k péči o rodinu či k vysvobození ze zapletení v tomto hmotném světě. Takové činnosti a motivace jsou však gopīm neznámé; ty nejsou vůbec zběhlé ve vykonávání takových příznivých činností. Protože jsou transcendentálně osvícené, zaměstnávají své očištěné smysly pouze službou Pánu v odlehlé vesnici Vrindávanu. Nezajímají se o suché spekulování, umění, hudbu nebo jiné podoby hmotného života. O hmotném požitku či odříkání nemají ani ponětí. Jejich jedinou touhou je, aby se Kṛṣṇa vrátil a užíval si s nimi duchovních transcendentálních zábav. Gopī pouze chtějí, aby zůstal ve Vrindávanu a aby Mu mohly sloužit pro Jeho potěšení. Není v tom ani náznak osobního uspokojování smyslů.