Text 148
Text 148
Texto
Verš
‘āmā’ haite kichu nahe — prabhu tabe kahila
‘āmā’ haite kichu nahe — prabhu tabe kahila
Palabra por palabra
Synonyma
Traducción
Překlad
En verdad, cuando los devotos pidieron al Señor que concediese Su misericordia a Gopīnātha Paṭṭanāyaka, el Señor había contestado que no podía hacer nada.
Pán totiž na žádosti všech oddaných o milost Gopīnāthovi Paṭṭanāyakovi odpovídal, že s tím nemůže nic dělat.
Significado
Význam
La persona que es pecaminosa pierde la posibilidad de avanzar espiritualmente, así como la de obtener opulencia material. Quien disfruta del mundo material para complacer los sentidos, ciertamente está condenado. El progreso en la opulencia material no es la misericordia directa de la Suprema Personalidad de Dios; sin embargo, indica la misericordia indirecta del Señor, pues hasta una persona demasiado apegada a la prosperidad material puede desapegarse poco a poco y elevarse al plano espiritual. Entonces podrá ofrecer al Señor un servicio inmotivado y purificado. Cuando Śrī Caitanya Mahāprabhu dijo: āmā haite kichu nahe («No es cosa Mía hacer nada al respecto»), estableció el ejemplo ideal para la persona en la orden de vida de renuncia. El carácter del sannyāsī que se ponga de parte de un viṣayī, una persona ocupada en actividades materiales, será criticado. La persona en la orden de vida de renuncia no debe mostrar interés por las actividades materiales, pero si lo hace, llevada del afecto por una determinada persona, también eso debe considerarse su misericordia especial.
Hříšný člověk ztrácí vyhlídky na duchovní pokrok i hmotné bohatství. Pokud si někdo jen užívá hmotného světa pro uspokojení smyslů, je zajisté odsouzen ke zkáze. Rozvoj hmotného bohatství není přímá milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Je to však náznak Pánovy nepřímé milosti, protože dokonce i člověk příliš připoutaný k hmotnému blahobytu se může postupně odpoutat a povznést na duchovní úroveň. Poté může Pánu prokazovat bezpříčinnou, očištěnou službu. Śrī Caitanya Mahāprabhu svým výrokem āmā haite kichu nahe („Nemám s tím nic společného“) stanovil ideální příklad pro člověka ve stavu odříkání. Pokud se totiž sannyāsī bude zastávat nějakého viṣayīho neboli člověka pohrouženého v hmotných činnostech, stane se jeho chování terčem kritiky. Člověk ve stavu odříkání by se neměl zajímat o hmotné činnosti, a pokud to z náklonnosti k určité osobě dělá, je třeba to považovat za jeho zvláštní milost.