Skip to main content

Text 119

Text 119

Texto

Verš

pūrṇa-ṣaḍ-aiśvarya caitanya — svayaṁ bhagavān
tāṅre kaili kṣudra jīva sphuliṅga-samāna!!
pūrṇa-ṣaḍ-aiśvarya caitanya — svayaṁ bhagavān
tāṅre kaili kṣudra jīva sphuliṅga-samāna!!

Palabra por palabra

Synonyma

pūrṇa — en plenitud; ṣaṭ-aiśvarya — que posee seis opulencias; caitanya — el Señor Śrī Caitanya Mahāprabhu; svayam — Él mismo; bhagavān — la Suprema Personalidad de Dios; tāṅre — a Él; kaili — tú has hecho; kṣudra jīva — una simple entidad viviente; sphuliṅga-samāna — exactamente igual a la chispa.

pūrṇa — úplných; ṣaṭ-aiśvarya — vlastní šest vznešených atributů; caitanya — Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; svayam — osobně; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; tāṅre — Jeho; kaili — učinil jsi; kṣudra jīva — obyčejnou živou bytostí; sphuliṅga-samāna — jako jiskra.

Traducción

Překlad

«Según tus cálculos, Śrī Caitanya Mahāprabhu, que es la Suprema Personalidad de Dios y goza de plenitud en seis opulencias, está al nivel de los seres vivos comunes y corrientes. En lugar de saber que es el fuego supremo, Le consideras una simple chispa.»

„Śrī Caitanyu Mahāprabhua, Nejvyšší Osobnost Božství oplývající šesti vznešenými atributy, jsi postavil na úroveň obyčejné živé bytosti. Přirovnal jsi Ho k jiskře, aniž bys věděl, že se jedná o svrchovaný oheň.“

Significado

Význam

En los Upaniṣads se afirma: yathāgner visphuliṅgā vyuccaranti, las entidades vivientes son como las chispas del fuego, y a Su Señoría la Suprema Personalidad de Dios se Le considera el gran fuego original. Al escuchar este śruti-vākya, este mensaje de los Vedas, debemos entender la diferencia entre el Supremo Señor Kṛṣṇa y las entidades vivientes. Sin embargo, la persona que se halla bajo el control de la energía externa no puede entender esa diferencia. No puede entender que la Persona Suprema es el gran fuego original, mientras que las entidades vivientes no son más que pequeñas partes fragmentarias de esa Suprema Personalidad de Dios. En la Bhagavad-gītā (15.7), Kṛṣṇa dice:

V Upaniṣadách se uvádí: yathāgner visphuliṅgā vyuccarant   – živé bytosti jsou jako jiskry a Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, je považován za původní velký oheň. Po vyslechnutí tohoto poselství Véd (śruti-vākya) bychom měli pochopit rozdíl mezi Nejvyšším Pánem Kṛṣṇou a živými bytostmi. Ten, kdo podléhá vládě vnější energie, však tento rozdíl nechápe. Nechápe, že Nejvyšší Osoba je původním velkým ohněm, kdežto živé bytosti jsou pouhými malými dílčími částmi této Nejvyšší Osobnosti Božství. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (15.7):

mamaivāṁśo jīva-lokejīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati

«Las entidades vivientes de este mundo condicionado son Mis partes fragmentarias eternas. Debido a la vida condicionada, sostienen una ardua lucha con los seis sentidos, entre los que se incluye la mente».

„Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, svádějí těžký boj se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.“

El cuerpo y el alma del ser vivo que se halla en la existencia material son distintos entre sí, pero Śrī Caitanya Mahāprabhu y el Señor Jagannātha no tienen un cuerpo material, de modo que no hay diferencia entre Su cuerpo y Su alma. En el plano espiritual, cuerpo y alma son idénticos; no hay diferencia entre ellos. Como se afirma en el Śrīmad-Bhāgavatam (1.11.38):

Mezi tělem a duší hmotně žijící živé bytosti rozdíl je, ale mezi těly a dušemi Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pána Jagannātha rozdíl není, protože Oni nemají hmotná těla. Na duchovní úrovni jsou tělo a duše totéž; není mezi nimi rozdíl. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.11.38) se uvádí:

etad īśanam īśasyaprakṛti-stho ’pi tad-guṇaiḥ
na yujyate sadātma-sthair
yathā buddhis tad-āśrayā
etad īśanam īśasya
prakṛti-stho 'pi tad-guṇaiḥ
na yujyate sadātma-sthair
yathā buddhis tad-āśrayā

«Ése es el carácter divino de la Personalidad de Dios: las modalidades de la naturaleza material no Le afectan, aunque está en contacto con ellas. Del mismo modo, los devotos que se han refugiado en el Señor no están sujetos a la influencia de las modalidades materiales». Su Señoría la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, no Se ve afectado por la influencia de las tres modalidades de la naturaleza material. En verdad, tampoco Sus devotos se ven contaminados por la influencia de la energía externa, debido a que se ocupan en el servicio de Su Señoría. El cuerpo del devoto se espiritualiza, del mismo modo que una barra de hierro puesta al fuego adquiere la cualidad del fuego, pues, al rojo vivo, quema inmediatamente todo lo que toca. Por lo tanto, el poeta de Bengala cometió una gran ofensa al tratar el cuerpo del Señor Jagannātha y al Señor Jagannātha, la Suprema Personalidad de Dios, como dos entidades diferentes, una material y otra espiritual, como si el Señor fuese un ser vivo común. El Señor es siempre el amo de la energía material; por lo tanto, no está condenado a verse cubierto por la energía material como una entidad viviente común.

„Taková je božskost Osobnosti Božství. Pána neovlivňují kvality hmotné přírody, ani když je s nimi ve styku. Podobně nejsou hmotnými kvalitami ovlivněni oddaní, kteří u Něho přijali útočiště.“ Nejvyšší Pán, Osobnost Božství Kṛṣṇa, není třemi kvalitami hmotné přírody ovlivněn, a ani Jeho oddané neznečišťuje vliv vnější energie, protože jsou zaměstnáni službou Pánu. Zduchovněné je dokonce i samotné tělo oddaného, stejně jako železná tyč umístěná do ohně nabývá vlastnosti ohně, protože se rozžhaví do ruda a okamžitě spálí vše, čeho se dotkne. Bengálský básník se tedy dopustil velkého přestupku tím, že považoval tělo Pána Jagannātha a Pána Jagannātha, Nejvyšší Osobnost Božství, za dvě různé entity, hmotnou a duchovní, jako kdyby Pán byl obyčejnou živou bytostí. Pán je za všech okolností vládcem hmotné energie, a proto není odsouzen k pokrytí hmotnou energií jako obyčejná živá bytost.