Skip to main content

Text 44

Text 44

Texto

Verš

mālī manuṣya āmāra nāhi rājya-dhana
phala-phula diyā kari’ puṇya upārjana
mālī manuṣya āmāra nāhi rājya-dhana
phala-phula diyā kari’ puṇya upārjana

Palabra por palabra

Synonyma

mālī—jardinero; manuṣya—hombre; āmāra—Mi; nāhi—no hay ningún; rājya—reino; dhana—riqueza; phala—fruto; phula—flores; diyā—dando; kari’—hace; puṇya—piedad; upārjana—logro.

mālī — zahradník; manuṣya — člověk; āmāra — Moje; nāhi — není; rājya — království; dhana — bohatství; phala — plody; phula — květy; diyā — dávající; kari' — činím; puṇya — zbožnost; upārjana — dosažení.

Traducción

Překlad

«Yo soy tan sólo un jardinero. No tengo ni reino ni grandes riquezas. Sólo tengo algunos frutos y algunas flores que quisiera emplear para alcanzar la piedad en Mi vida.

„Jsem jenom zahradník. Nemám ani království, ani velké bohatství. Mám jen nějaké ovoce a květy, které chci využít tak, abych v životě dosáhl zbožnosti.“

Significado

Význam

Al realizar acciones benéficas para la sociedad humana, Śrī Caitanya Mahāprabhu Se presenta como alguien que no es muy rico, indicando así que el hombre no necesita ser rico ni opulento para hacer algo en beneficio de la humanidad. A veces, los ricos están muy orgullosos de poder llevar a cabo acciones beneficiosas para la sociedad humana mientras otros no pueden hacerlo. Un ejemplo práctico es que cuando hay escasez de alimentos en la India debido a insuficientes lluvias, algunos miembros de la clase más rica, muy orgullosos de lo que están haciendo, repartiendo alimentos, organizando grandes distribuciones con la ayuda del gobierno, como si sólo por este gesto la gente pudiera beneficiarse. Supongamos que no hubiese cereales. ¿Cómo podría el rico distribuir alimentos? La producción de cereales está completamente en manos de Dios. Si no hubiese lluvia no habría granos, y los supuestos ricos no podrían distribuir cereales entre la gente.

Při své službě lidské společnosti se Śrī Caitanya Mahāprabhu představuje jako nepříliš velký boháč, čímž naznačuje, že ten, kdo chce prospívat lidstvu, nemusí být bohatý. Zámožní lidé jsou někdy pyšní na to, že mohou pro lidstvo dělat něco prospěšného, což ostatní nemohou. Praktickým příkladem toho jsou období, kdy je v Indii kvůli suchu nedostatek potravin. Tehdy někteří členové bohatších vrstev s pomocí vlády velice okázalým způsobem pyšně rozdávají jídlo, jako kdyby pouze tyto činnosti měly lidem přinést prospěch. Dejme tomu, že by nebyly žádné obilniny. Jak by potom boháči rozdávali jídlo? Úroda obilí je zcela v Božích rukách. Kdyby nepršelo, nebylo by obilí, a tak by tito boháči nemohli lidem nic rozdávat.

Por tanto, la verdadera finalidad de la vida consiste en satisfacer a la Suprema Personalidad de Dios. Śrīla Rūpa Gosvāmī dice en su Bhakti-rasāmṛta-sindhu que el servicio devocional es tan elevado que es beneficioso y auspicioso para todo el mundo. Śrī Caitanya Mahāprabhu decía también que, para propagar el culto bhakti del servicio devocional en la sociedad humana, no hace falta ser muy rico. Cualquiera que conozca el arte puede hacerlo, y de este modo ofrecer el beneficio más grande a la humanidad. Śrī Caitanya Mahāprabhu toma el papel de un jardinero, porque a pesar de que un jardinero no suele ser muy rico, dispone de algunos frutos y flores. Cualquier persona puede tomar algunos frutos y flores y satisfacer con ellos a la Suprema Personalidad de Dios por el servicio devocional, como el Señor recomendó en la Bhagavad-gītā (9.26):

Skutečným životním cílem tedy je uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu píše, že oddaná služba je tak vznešená, že je příznivá a přínosná pro každého člověka. Śrī Caitanya Mahāprabhu také prohlásil, že k šíření bhakti, učení o oddané službě, není třeba být velkým boháčem. Každý, kdo toto umění ovládá, to může dělat, a tak lidstvu prokazovat tu nejlepší službu. Pán Caitanya Mahāprabhu přijímá roli zahradníka, protože zahradník obvykle není moc bohatý, ale má ovoce a květy. Každý může pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství oddanou službou získat nějaké ovoce a květy, jak Pán doporučuje v Bhagavad-gītě (9.26):

patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁyo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ

No se puede satisfacer al Señor Supremo con riquezas, tesoros o una posición elevada, pero cualquiera puede coger un fruto o una flor y ofrecérsela al Señor. El Señor dice que, si se Le hacen estas ofrendas con devoción, Él las aceptará y las comerá. Cuando Kṛṣṇa come, el mundo entero se satisface. Hay una historia en el Mahābhārata que describe que, al comer Kṛṣṇa, los sesenta mil discípulos de Durvāsā Muni se sintieron satisfechos. Por tanto, es un hecho que si, mediante nuestra vida (prāṇaiḥ), mediante nuestra riqueza (arthaiḥ), mediante nuestra inteligencia (dhiyā), o mediante nuestras palabras (vācā), podemos satisfacer a la Suprema Personalidad de Dios, el mundo entero, de un modo natural, será dichoso. Por esto, nuestra obligación principal consiste en satisfacer al Dios Supremo con nuestras acciones, nuestro dinero y nuestras palabras. Esto es muy sencillo. Aunque no se tenga dinero, se puede predicar el mantra Hare Kṛṣṇa a todos. Se puede ir por todas partes, a todos los hogares, y pedir que todos canten el mantra Hare Kṛṣṇa. De este modo, la situación del mundo será de gran dicha y paz.

Bohatstvím, majetkem a vysokým postavením nikdo Nejvyššího Pána neuspokojí, ale každý si může obstarat kousek ovoce nebo květ a obětovat je Pánu. Pán říká, že pokud Mu tyto věci obětujeme s oddaností, přijme je a sní je. Když Kṛṣṇa jí, uspokojí to celý svět. V Mahābhāratě je popsán příběh, jak bylo tím, že se Kṛṣṇa najedl, uspokojeno šedesát tisíc žáků Durvāsy Muniho. Pokud se nám tedy podaří naším životem (prāṇaiḥ), majetkem (arthaiḥ), inteligencí (dhiyā) nebo slovy (vācā) uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, celý svět bude přirozeně šťastný. Naší hlavní povinností proto je svými činnostmi, penězi a slovy uspokojovat Nejvyššího Pána. To je velmi jednoduché. I když je člověk bez peněz, může každého učit o Hare Kṛṣṇa mantře. Může jít všude, do každého domu, a všechny žádat, aby zpívali Hare Kṛṣṇa mantru. Tak na celém světě zavládne štěstí a mír.