Skip to main content

Text 88

Text 88

Texto

Verš

premāra svabhāve bhakta hāse, kānde, gāya
unmatta ha-iyā nāce, iti-uti dhāya
premāra svabhāve bhakta hāse, kānde, gāya
unmatta ha-iyā nāce, iti-uti dhāya

Palabra por palabra

Synonyma

premāra—por semejante amor por Dios; svabhāve—por naturaleza; bhakta—el devoto; hāse—ríe; kānde—llora; gāya—canta; unmatta—loco; ha-iyā—volviéndose; nāce—danza; iti—aquí; uti—allí; dhāya—mueve.

premāra — takovou láskou k Bohu; svabhāve — od přirozenosti; bhakta — oddaný; hāse — směje se; kānde — pláče; gāya — zpívá; unmatta — blázen; ha-iyā — stává se; nāce — tančí; iti — sem; uti — tam; dhāya — se pohybuje.

Traducción

Překlad

«“Cuando en alguien se desarrolla verdaderamente el amor por Dios, de un modo natural a veces llora, a veces ríe, a veces canta y a veces corre de un lado a otro como un loco.

„,Ten, kdo skutečně rozvinul lásku k Bohu, přirozeně někdy pláče, někdy se směje, někdy zpívá a někdy běhá sem a tam jako šílený.̀“

Significado

Význam

A este respecto, dice Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī que, a veces, personas que no sienten el más mínimo amor por Dios muestran signos corporales extáticos. De manera artificial, a veces ríen, lloran, y bailan como locos, pero esto no puede ayudar a progresar en la conciencia de Kṛṣṇa. Por el contrario, esta agitación artificial del cuerpo debe abandonarse cuando aparecen naturalmente los signos corporales necesarios. La vida realmente dichosa, que se manifiesta en risa, llanto y baile genuinamente espirituales, es el signo del verdadero avance en el proceso de conciencia de Kṛṣṇa, que puede lograr aquella persona que siempre se ocupa voluntariamente en el servicio trascendental de amor al Señor. Si el que aún no es avanzado imita estos signos artificialmente, crea caos en la vida espiritual de la sociedad humana.

V této souvislosti Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī poznamenává, že někdy projevují tělesné příznaky extáze lidé, kteří žádnou lásku k Bohu necítí. Uměle se někdy smějí, pláčou a tančí jako blázni. To jim ale nepomůže udělat pokrok v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Naopak, ten, u koho se již nezbytné tělesné příznaky rozvinuly přirozeně, by měl tohoto umělého lomcování tělem zanechat. Skutečně blažený život, projevující se ryzím duchovním smíchem, pláčem a tancem, je známkou pravého pokroku v rozvoji vědomí Kṛṣṇy, kterého dosáhne ten, kdo se neustále dobrovolně věnuje transcendentální láskyplné službě Pánu. Napodobuje-li uměle tyto příznaky někdo, kdo se ještě nevyvinul, vytváří v duchovním životě společnosti zmatek.