Skip to main content

Text 76

Text 76

Texto

Verš

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

Palabra por palabra

Synonyma

hareḥ nāma—el santo nombre del Señor; hareḥ nāma—el santo nombre del Señor; hareḥ nāma—el santo nombre del Señor; eva—sin duda; kevalam—solamente; kalau—en esta era de Kali; na asti—no hay ningún; eva—sin duda; na asti—no hay ningún; eva—sin duda; na asti—no hay ningún; eva—sin duda; gatiḥ—progreso; anyathā—de otro modo.

hareḥ nāma — svaté jméno Pána; hareḥ nāma — svaté jméno Pána; hareḥ nāma — svaté jméno Pána; eva — jistě; kevalam — pouze; kalau — v tomto věku Kali; na asti — není; eva — jistě; na asti — není; eva — jistě; na asti — není; eva — jistě; gatiḥ — pokrok; anyathā — jinak.

Traducción

Překlad

«“Para el progreso espiritual en esta era de Kali no hay otra alternativa, no hay otra alternativa, no hay otra alternativa que el santo nombre, el santo nombre, el santo nombre del Señor.’’

„,V tomto věku Kali není jiná možnost, není jiná možnost, není jiná možnost, jak udělat duchovní pokrok, než svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.̀“

Significado

Význam

En Satya-yuga, para progresar en la vida espiritual, los śāstras aconsejan la meditación, en Tretā-yuga el sacrificio para la satisfacción del Señor Viṣṇu, y en Dvāpara-yuga la suntuosa adoración del Señor en el templo; pero en la era de Kali, sólo se puede alcanzar el progreso espiritual cantando el santo nombre del Señor. Esto está confirmado en varias Escrituras. En el Śrīmad-Bhāgavatam hay muchas referencias a ello. En el Canto Duodécimo (3.51) se dice:

Pro pokrok v duchovním životě v Satya-yuze śāstry doporučují meditaci, v Tretā-yuze oběti pro uspokojení Viṣṇua a ve Dvāpara-yuze okázalé uctívání Pána v chrámech. Ve věku Kali však lze udělat duchovní pokrok jedině zpíváním svatého jména Pána. To je potvrzeno v různých písmech. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu na tuto skutečnost upozorňuje mnoho veršů. Ve dvanáctém zpěvu (12.3.51) je řečeno:

kaler doṣa-nidhe rājannasti hy eko mahān guṇaḥ
kīrtanād eva kṛṣṇasya
mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet
kaler doṣa-nidhe rājann
asti hy eko mahān guṇaḥ
kīrtanād eva kṛṣṇasya
mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet

En la era de Kali hay muchos defectos, porque la gente está sometida a muchas condiciones miserables; sin embargo, en esa era hay una gran bendición: por el simple hecho de cantar el mantra Hare Kṛṣṇa, la gente puede liberarse de la contaminación material y, de este modo, elevarse al mundo espiritual. El Nārada-pañcarātra también elogia el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa como sigue:

Věk Kali má mnoho nedostatků, protože lidé jsou vystaveni mnoha problémům, ale přesto v tomto věku existuje jedno velké požehnání – pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry se lze oprostit od veškerého hmotného znečištění, a tak dosáhnout duchovního světa. Nārada-pañcarātra také vychvaluje Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a to následujícím způsobem:

trayo vedāḥ ṣaḍ-aṅgānichandāṁsi vividhāḥ surāḥ
sarvam aṣṭākṣarāntaḥ-sthaṁ
yac cānyad api vāṅ-mayam
sarva-vedānta-sārārthaḥ
saṁsārārṇava-tāraṇaḥ
trayo vedāḥ ṣaḍ-aṅgāni
chandāṁsi vividhāḥ surāḥ
sarvam aṣṭākṣarāntaḥ-sthaṁ
yac cānyad api vāṅ-mayam
sarva-vedānta-sārārthaḥ
saṁsārārṇava-tāraṇaḥ

«La esencia de todo el conocimiento védico —que abarca las tres clases de actividad védica (karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa y upāsanā-kāṇḍa), los chandas o himnos védicos, y los procedimientos para satisfacer a los semidioses— está incluida en las ocho sílabas Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa. Ésta es la realidad de todo el Vedānta. Cantar el santo nombre es el único medio para cruzar el océano de la ignorancia». Igualmente, el Kali-santaraṇa Upaniṣad afirma: «Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare; estos dieciséis nombres, que totalizan treinta y dos sílabas, son el único medio para contrarrestar los efectos malignos de Kali-yuga. A lo largo de todos los Vedas se puede ver que para cruzar el océano de la ignorancia no hay otra alternativa que cantar el santo nombre». Igualmente, Śrī Madhvācārya, al comentar el Muṇḍaka Upaniṣad, citó el siguiente verso del Nârâyaṇa-saṁhitâ:

„Podstata všeho védského poznání, jež zahrnuje tři druhy védských činností (karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa a upāsanā-kāṇḍa), chandy neboli védské hymny a metody pro uspokojení polobohů, je obsažena v osmi slabikách Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa. To je jádro celé vedānty. Zpívání svatého jména je jediný způsob, jak překonat oceán nevědomosti.“ Podobně i Kali-santaraṇa Upaniṣad uvádí: „Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – těchto šestnáct jmen složených ze třiceti dvou slabik je jediným prostředkem, jak zmařit zhoubné účinky Kali-yugy. Ze všech Véd je zřejmé, že pro překročení oceánu nevědomosti není jiná možnost než zpívání svatého jména.“ Také Śrī Madhvācārya ve svém komentáři k Muṇḍaka Upaniṣadě cituje následující verš z Nārāyaṇa-saṁhity:

dvāparīyair janair viṣṇuḥpañcarātrais tu kevalaiḥ
kalau tu nāma-mātreṇa
pūjyate bhagavān hariḥ
dvāparīyair janair viṣṇuḥ
pañcarātrais tu kevalaiḥ
kalau tu nāma-mātreṇa
pūjyate bhagavān hariḥ

«En Dvāpara-yuga sólo se podía satisfacer a Kṛṣṇa, Viṣṇu, adorándole con magnificencia, siguiendo el sistema Pāñcarātrikī, pero en la era de Kali, se puede satisfacer y adorar a la Suprema Personalidad de Dios, Hari, con tan sólo cantar el santo nombre». En su Bhakti-sandarbha (verso 284), Śrīla Jīva Gosvāmī subraya vivamente el canto del santo nombre del Señor como sigue:

„Ve Dvāpara-yuze bylo možné uspokojit Kṛṣṇu neboli Viṣṇua jedině okázalým uctíváním podle systému pāñcarātrikī, ale ve věku Kali lze uspokojit a uctívat Nejvyšší Osobnost Božství Hariho jednoduše zpíváním svatého jména.“ Ve své Bhakti-sandarbě (text 284) zdůrazňuje Śrīla Jīva Gosvāmī zpívání svatého jména takto:

nanu bhagavan-nāmātmakā eva mantrāḥ, tatra viśeṣeṇa namaḥ-śabdādy-alaṅkṛtāḥ śrī-bhagavatā śrīmad-ṛṣibhiś cāhita-śakti-viśeṣāḥ, śrī-bhagavatā samam ātma-sambandha-viśeṣa-pratipādakāś ca tatra kevalāni śrī-bhagavan-nāmāny api nirapekṣāṇy eva parama-puruṣārtha-phala-paryanta-dāna-samarthāni tato mantreṣu nāmato ’py adhika-sāmarthye labdhe kathaṁ dīkṣādy-apekṣā. ucyate — yady api svarūpato nāsti, tathāpi prāyaḥ svabhāvato dehādi-sambandhena kadarya-śīlānāṁ vikṣipta-cittānāṁ janānāṁ tat-saṅkocī-karaṇāya śrīmad-ṛṣi-prabhṛtibhir atrārcana-mārge kvacit kvacit kācit kācin maryādā sthāpitāsti.
nanu bhagavan-nāmātmakā eva mantrāḥ, tatra viśeṣeṇa namaḥ-śabdādy-alaṅkṛtāḥ śrī-bhagavatā śrīmad-ṛṣibhiś cāhita-śakti-viśeṣāḥ, śrī-bhagavatā samam ātma-sambandha-viśeṣa-pratipādakāś ca tatra kevalāni śrī-bhagavan-nāmāny api nirapekṣāṇy eva parama-puruṣārtha-phala-paryanta-dāna-samarthāni tato mantreṣu nāmato 'py adhika-sāmarthye labdhe kathaṁ dīkṣādy-apekṣā. ucyate —— yady api svarūpato nāsti, tathāpi prāyaḥ svabhāvato dehādi-sambandhena kadarya-śīlānāṁ vikṣipta-cittānāṁ janānāṁ tat-saṅkocī-karaṇāya śrīmad-ṛṣi-prabhṛtibhir atrārcana-mārge kvacit kvacit kācit kācin maryādā sthāpitāsti.

Śrīla Jīva Gosvāmī afirma que la esencia de todos los mantras védicos es el canto del santo nombre del Señor. Cada mantra comienza con el prefijo nama om, y más adelante se dirige a la Suprema Personalidad de Dios por Su nombre. Por la suprema voluntad del Señor hay una potencia específica en todos y cada uno de los mantras cantados por los grandes sabios como Nārada Muni y otros ṛṣis. Al cantar el santo nombre del Señor se renueva inmediatamente la relación trascendental del ser viviente con el Señor Supremo.

Śrīla Jīva Gosvāmī říká, že základem všech védských manter je pronášení svatého jména Pána. Každá mantra začíná nama oṁ a nakonec jménem oslovuje Nejvyšší Osobnost Božství. Ze svrchované vůle Nejvyššího Pána má každá mantra, kterou pronášejí velcí mudrci, jako je Nārada Muni a další ṛṣiové, určitou moc. Zpívání svatého jména Pána okamžitě obnoví transcendentální vztah živé bytosti s Nejvyšším Pánem.

Para cantar el santo nombre del Señor no es necesario disponer de nada, porque se pueden obtener inmediatamente todos los resultados deseados de relación o vínculo con la Suprema Personalidad de Dios. Se podría plantear, por tanto, por qué se necesita una iniciación o actividades espirituales adicionales en el servicio devocional para el que se ocupa en el canto del santo nombre del Señor. La respuesta es que, aunque sea exacto que el que se ocupa completamente en cantar el santo nombre no necesita depender de un proceso de iniciación, por lo general, el devoto es adicto a muchas costumbres materiales detestables, a causa de la contaminación material de su vida anterior. Para aliviar rápidamente todas estas contaminaciones, es necesario ocuparse en la adoración del Señor en el templo. Es esencial adorar a la Deidad en el templo para disminuir la agitación que proviene de la contaminación de la vida condicionada. Así pues, Nārada, en su pāñcarātrikī-vidhi, y otros grandes sabios, han insistido a veces sobre el hecho de que, puesto que toda alma condicionada tiene un concepto corporal de la vida orientado al disfrute de los sentidos, las reglas y regulaciones de la adoración de la Deidad en el templo son esenciales para restringir este disfrute de los sentidos. Śrīla Rūpa Gosvāmī ha explicado que el santo nombre del Señor lo pueden cantar las almas liberadas; pero casi todas las almas que debemos iniciar están condicionadas. Se recomienda que se cante el santo nombre del Señor sin ofensas y según lo dictado por los principios regulativos, pero, debido a malas costumbres adquiridas, se violan estas reglas y regulaciones. Así pues, los principios regulativos sobre la adoración de la Deidad también son, al mismo tiempo, esenciales.

Při zpívání svatého jména Pána nezávisíme na ničem dalším, protože tím můžeme okamžitě získat všechny kýžené výsledky spojení s Nejvyšší Osobností Božství. Může se tedy naskytnout otázka, proč je třeba přijímat zasvěcení či vykonávat další duchovní činnosti, pokud zpíváme svaté jméno Pána. Odpovědí je, že ten, kdo je plně pohroužen do zpívání svatého jména Pána, opravdu na procesu zasvěcení nemusí záviset, ale většinou mají oddaní odporné materialistické zlozvyky ze svého předešlého života. Aby se jich rychle zbavili, je třeba uctívat Pána v chrámu. Toto uctívání Božstva v chrámu je nezbytné pro zmírnění neklidu pocházejícího z nečistot podmíněného života. A tak Nārada ve své pāñcarātrikī-vidhi a také další velcí mudrci někdy zdůrazňují, že každá podmíněná duše má tělesné pojetí života, které ji pobízí ke smyslovému požitku, a tak jsou pravidla pro uctívání Božstev v chrámu nezbytná, aby tento smyslový požitek omezila. Jak Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvětlil, svaté jméno Pána mohou zpívat osvobozené duše, ale téměř všechny duše, které máme zasvětit, jsou podmíněné. I když je tedy doporučeno, aby každý zpíval svaté jméno Pána bez přestupků a podle usměrňujících zásad, kvůli svým minulým zlozvykům mnozí tyto zásady porušují. Proto jsou zároveň důležité i zásady pro uctívání Božstev.