Skip to main content

Text 51

Text 51

Texto

Verš

tomāre nindaye yata sannyāsīra gaṇa
śunite nā pāri, phāṭe hṛdaya-śravaṇa
tomāre nindaye yata sannyāsīra gaṇa
śunite nā pāri, phāṭe hṛdaya-śravaṇa

Palabra por palabra

Synonyma

tomāre—a Ti; nindaye—blasfemias; yata—todos; sannyāsīra gaṇa—los sannyāsīs māyāvādīs; śunite—oír; nā—no podemos; pāri—tolerar; phāṭe—rompe; hṛdaya—nuestros corazones; śravaṇa—al oír semejante blasfemia.

tomāre — Tebe; nindaye — pomlouvají; yata — všichni; sannyāsīra gaṇa — māyāvādští sannyāsī; śunite — poslouchat to; — nemůžeme; pāri — tolerovat; phāṭe — trhá to; hṛdaya — naše srdce; śravaṇa — když slyšíme ty pomluvy.

Traducción

Překlad

«Todos los sannyāsīs māyāvādīs critican a Su Santidad. Nosotros no podemos tolerar estas críticas, porque esta blasfemia nos rompe el corazón.»

„Všichni māyāvādští sannyāsī Tvoji Svatost pomlouvají. Nemůžeme ty pomluvy poslouchat, protože nám to trhá srdce.“

Significado

Význam

Ésta es una manifestación de verdadero amor por Kṛṣṇa y Śrī Caitanya Mahāprabhu. Hay tres categorías de vāiṣṇavas: kaniṣṭha-adhikārīs, madhyama-adhikārīs y uttama-adhikārīs. El kaniṣṭha-adhikārī, devoto en la etapa inferior de la vida vaiṣṇava, tiene una fe sólida, pero no está muy familiarizado con las conclusiones de los sāstras. El devoto de la segunda etapa, el madhyama-adhikārī, conoce muy bien las conclusiones de los sáṣtras y tiene una fe sólida en su guru y en el Señor. Por lo tanto, él predica a los inocentes, evitando a los no devotos. Sin embargo, el mahā-bhāgavata, o uttama-adhikārī, el devoto en la etapa más elevada de la vida devocional, no ve que nadie sea contrario a los principios vaiṣṇavas, porque considera a todos como vaiṣṇavas menos a sí mismo. Ésta es la esencia de la instrucción de Śrī Caitanya Mahāprabhu de que hay que ser más tolerante que un árbol y considerarse más bajo que una brizna de paja de la calle (tṛṇād api su-nīcena taror iva sahiṣṇunā). Sin embargo, incluso si un devoto está en la etapa uttama-bhāgavata, debe descender a la segunda etapa de vida, madhyama-adhikārī, para ser un predicador, porque un predicador no debe tolerar la blasfemia contra otro vaiṣṇava. Aunque un kaniṣṭha-adhikārī tampoco puede tolerar tal blasfemia, no tiene la capacidad de detenerla citando evidencias de los śāstras. Por tanto, Tapana Miśra y Candraśekhara deben ser considerados kaniṣṭha-adhikārīs, porque no pudieron rebatir los argumentos de los sannyāsīs de Benarés. Recurrieron a Śrī Caitanya para que interviniese, porque sentían que no podían tolerar aquellas críticas, aunque no podían detenerlas.

Toto je projev skutečné lásky ke Kṛṣṇovi a Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi. Vaiṣṇavové se dělí na tři skupiny: kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-ahikārī. Kaniṣṭha-adhikārī neboli oddaný na nejnižším stupni vaiṣṇavského života má pevnou víru, ale nezná závěry śāster. Oddaný na druhém stupni, madhyama-adhikārī, si je zcela vědom závěrů śāster a má pevnou víru v gurua a Pána. Vyhýbá se proto neoddaným a káže nevinným. Mahā-bhāgavata neboli uttama-adhikārī, oddaný na nejvyšším stupni oddaného života, nevidí, že by někdo byl proti vaiṣṇavským zásadám, protože vidí všechny kromě sebe jako vaiṣṇavy. To je podstatou pokynu Caitanyi Mahāprabhua, že bychom měli být snášenlivější než strom a považovat se za nižší než tráva na ulici (tṛṇād api su-nīcena taror iva sahiṣṇunā). I oddaný, který je na úrovni uttama-bhāgavaty, ale musí sestoupit na druhou úroveň (madhyama-adhikārī), aby mohl kázat, protože kazatel nesmí tolerovat pomluvy proti jinému vaiṣṇavovi. Kaniṣṭha-adhikārī je také nemůže tolerovat, ale není schopen jim zabránit citováním závěrů śāster. Tapana Miśra a Candraśekhara jsou považováni za kaniṣṭha-adhikārī, protože nebyli schopni vyvrátit argumenty sannyāsīch z Váránasí. Obrátili se na Pána Caitanyu Mahāprabhua, aby s tím něco udělal, neboť už nemohli tuto kritiku dále poslouchat, ale neuměli jí ani zabránit.