Skip to main content

Text 27

Text 27

Texto

Verš

jagat ḍubila, jīvera haila bīja nāśa
tāhā dekhi’ pāṅca janera parama ullāsa
jagat ḍubila, jīvera haila bīja nāśa
tāhā dekhi’ pāṅca janera parama ullāsa

Palabra por palabra

Synonyma

jagat—el mundo entero; ḍubila—inundado; jīvera—de las entidades vivientes; haila—se convirtió; bīja—la semilla; nāśa—completamente inútil; tāhā—entonces; dekhi’—al ver; pāṅca—cinco; janera—de las personas; parama—más elevado; ullāsa—felicidad.

jagat — celý svět; ḍubila — zaplavený; jīvera — živých bytostí; haila — stalo se; bīja — semínko; nāśa — úplně zničené; tāhā — potom; dekhi' — když viděli; pāṅca — pěti; janera — osob; parama — nejvyšší; ullāsa — štěstí.

Traducción

Překlad

Cuando los cinco miembros del Pañca-tattva vieron que el mundo entero estaba inundado de amor por Dios, y que la semilla del disfrute material estaba completamente destruida en las entidades vivientes, todos ellos se sintieron sumamente felices.

Když pět členů Pañca-tattvy vidělo celý svět zaplavený láskou k Bohu a semínko hmotného požitku v živých bytostech úplně zničené, byli všichni nesmírně šťastní.

Significado

Význam

En relación con esto, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura dice en su Anubhāṣya que, puesto que las entidades vivientes pertenecen a la potencia marginal del Señor, todas y cada una de ellas tienen una tendencia natural a ser conscientes de Kṛṣṇa, aunque, al mismo tiempo, sin duda, llevan en su interior la semilla del disfrute material. Esta semilla del disfrute material, regada por el curso de la naturaleza material, fructifica hasta ser un árbol de enredos materiales que procuran a la entidad viviente toda clase de disfrute material. Disfrutar de estos recursos materiales implica verse afligido por las tres miserias materiales. Sin embargo, cuando por las leyes de la naturaleza hay una inundación, las semillas que hay en la tierra se vuelven inactivas. Igualmente, a medida que la inundación de amor por Dios se extiende por todo el mundo, las semillas del disfrute material pierden su potencia. Así que cuanto más se extiende el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa, más disminuye el deseo de disfrute material. La semilla del disfrute material pierde su potencia como consecuencia natural de la propagación del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa.

V této souvislosti píše Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v Anubhāṣyi, že všechny živé bytosti náleží k okrajové energii Pána a jako takové mají všechny přirozený sklon obnovit svoje vědomí Kṛṣṇy, i když je v nich zároveň nepochybně přítomné semínko hmotných tužeb a požitku. Toto semínko, zalévané chodem hmotné přírody, uzraje a stane se stromem hmotných pout, který živé bytosti přinese hmotné požitky všeho druhu. Užívat si těchto hmotných výdobytků znamená být sužován třemi druhy hmotného utrpení. Pokud však řízením přírody nastane záplava, semínka v zemi nebudou moci vyklíčit. A jak se záplava lásky k Bohu šíří po celém světě, semínka hmotných tužeb ztrácejí sílu. Čím více se tedy šíří hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, tím více ubývá touhy po hmotném požitku. Semínko hmotného požitku se s rozmachem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy automaticky stává neplodným.

En lugar de tener envidia de que la conciencia de Kṛṣṇa se extienda por todo el mundo por la gracia de Śrī Caitanya, esas personas envidiosas tendrían que alegrarse, como se indica aquí con las palabras parama-ullāsa. Pero, puesto que son kaniṣṭha-adhikārīs o prākṛta-bhaktas (devotos materialistas que no han progresado en el conocimiento espiritual), en lugar de alegrarse, tienen envidia, y tratan de encontrar defectos en el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa. Sin embargo, Śrīmat Prabodhānanda Sarasvatī dice en su Caitanya-candrāmṛta que, bajo la influencia del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa de Śrī Caitanya, los materialistas ya no quieren hablar de sus esposas e hijos, los eruditos supuestamente doctos abandonan sus tediosos estudios de las Escrituras védicas, los yogīs abandonan sus nada prácticos ejercicios de yoga místico, los ascetas abandonan sus austeridades de penitencia, y los sannyāsis abandonan el estudio de la filosofía sāṅkhya. De este modo, todos ellos se ven atraídos por la práctica del bhakti-yoga de Śrī Caitanya, y no pueden disfrutar un sabor superior al de la conciencia de Kṛṣṇa.

Ti, kdo jsou žárliví, by měli být šťastní, jak je zde naznačeno slovy parama ullāsa, a nezávidět, že se toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy milostí Pána Caitanyi šíří po celém světě. Ale protože jsou kaniṣṭha-adhikārī neboli prākṛta-bhaktové (materialističtí oddaní, kteří nejsou pokročilí v duchovním poznání), tak místo aby byli šťastní, jsou závistiví, a snaží se na hnutí pro vědomí Kṛṣṇy hledat chyby. Śrīmat Prabodhānanda Sarasvatī ve své Caitanya-candrāmṛtě přesto píše, že když budou materialisté ovlivněni tímto hnutím Pána Caitanyi, hnutím pro vědomí Kṛṣṇy, přestanou je bavit rozhovory o jejich ženách a dětech, takzvaní učenci zanechají nudných studií védské literatury, yogī zanechají nepraktických cvičení mystické yogy, asketové se vzdají krutého odříkání a sannyāsī studia sāṅkhyové filosofie. Tak budou všechny přitahovat činnosti bhakti-yogy Pána Śrī Caitanyi a nebudou schopni vychutnat žádnou vyšší náladu, než je nálada vědomí Kṛṣṇy.