Skip to main content

Text 128

Text 128

Texto

Verš

‘praṇava’ se mahāvākya — vedera nidāna
īśvara-svarūpa praṇava sarva-viśva-dhāma
‘praṇava’ se mahāvākya — vedera nidāna
īśvara-svarūpa praṇava sarva-viśva-dhāma

Palabra por palabra

Synonyma

praṇava—el oṁkāra; se—esa; mahā-vākya—vibración sonora trascendental; vedera—de los Vedas; nidāna—principio básico; īśvara-svarūpa—representación directa de la Suprema Personalidad de Dios; praṇava—oṁkāra; sarva-viśva—de todos los universos; dhāma—es el receptáculo.

praṇava — oṁkāra; se — tato; mahā-vākya — transcendentální zvuková vibrace; vedera — Véd; nidāna — základní princip; īśvara-svarūpa — přímé zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství; praṇava — oṁkāra; sarva-viśva — všech vesmírů; dhāma — je zdrojem.

Traducción

Překlad

«La vibración sonora védica oṁkāra, la palabra principal de las Escrituras védicas, es la base de todas las vibraciones védicas. Por tanto, hay que aceptar el oṁkāra como la representación sonora de la Suprema Personalidad de Dios, y el receptáculo de la manifestación cósmica.

„Védská zvuková vibrace oṁkāra, ústřední slovo ve védské literatuře, je základem všech védských vibrací. Oṁkāru bychom tedy měli přijmout jako zvukové zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství a zdroj vesmírného projevu.“

Significado

Význam

En la Bhagavad-gītā (8.13) las glorias del oṁkāra se describen como sigue:

Bhagavad-gītě (8.13) je sláva oṁkāry popsána takto:

oṁ ity ekākṣaraṁ brahmavyāharan mām anusmaran
yaḥ prayāti tyajan dehaṁ
sa yāti paramāṁ gatim
oṁ ity ekākṣaraṁ brahmavyāharan mām anusmaran
yaḥ prayāti tyajan dehaṁ
sa yāti paramāṁ gatim

Este verso indica que el oṁkāra, también llamado praṇava, es una representación directa de la Suprema Personalidad de Dios. Por tanto, si en el momento de la muerte se recuerda sencillamente la palabra oṁkāra, se recuerda a la Suprema Personalidad de Dios, y por tanto, se va directamente al mundo espiritual. El oṁkāra es el principio básico de todos los mantras védicos, porque es una representación de Śrī Kṛṣṇa, y comprenderle a Él es la meta final de los Vedas, como se declara en la Bhagavad-gītā (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Los filósofos māyāvādīs no pueden comprender estos simples hechos que explica la Bhagavad-gītā, y aun así se enorgullecen de ser vedāntīs. Por eso, a veces nos referimos a los filósofos vedāntīs como aquellos que no tienen dientes (vi significa «sin» y danta significa «tener dientes»). Las afirmaciones de la filosofía de Śaṅkara, que son los dientes del filósofo māyāvādī, siempre las rompen los fuertes argumentos de filósofos vaiṣṇavas como los grandes ācāryas, Rāmānujācārya en especial. Śrīpāda Rāmānujācārya y Madhvācārya les rompen los dientes a los filósofos māyāvādīs, a quienes, por tanto, se puede llamar vedāntīs, «sin dientes».

Tento verš vyjadřuje, že oṁkāra neboli praṇava je přímým zastoupením Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud tedy někdo v čase smrti myslí na oṁkāru, myslí na Nejvyšší Osobnost Božství, a je proto okamžitě přemístěn do duchovního světa. Oṁkāra je základním principem všech védských manter, protože je zastoupením Pána Kṛṣṇy, jehož poznání je konečným cílem Véd, jak je řečeno v Bhagavad-gītě (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Māyāvādī tato jednoduchá fakta vysvětlená v Bhagavad-gītě nemohou pochopit, ale přesto se pyšní tím, že jsou vedāntisty. Někdy proto takové vedāntské filosofy označujeme jako vidantisty neboli bezzubé (vi znamená „bez“ a dantī znamená „ten, kdo má zuby“). Výroky Śaṅkarovy filosofie představují zuby māyāvādských filosofů, které jsou neustále vyráženy silnými argumenty vaiṣṇavských filosofů, jakými jsou velcí ācāryové, zvláště Rāmānujācārya. Śrīpāda Rāmānujācārya a Madhvācārya vyrážejí zuby māyāvādským filosofům, kteří proto mohou být nazváni vidantī, „bezzubí“.

Como se mencionó anteriormente, la vibración trascendental oṁkāra se explica en el verso 13 del Capítulo Octavo de la Bhagavad-gītā:

Jak již bylo řečeno výše, transcendentální vibrace oṁkāra je vysvětlena v Bhagavad-gītě (8.13):

oṁ ity ekākṣaraṁ brahmavyāharan mām anusmaran
yaḥ prayāti tyajan dehaṁ
sa yāti paramāṁ gatim
oṁ ity ekākṣaraṁ brahmavyāharan mām anusmaran
yaḥ prayāti tyajan dehaṁ
sa yāti paramāṁ gatim

«Aquel que tras centrarse en la práctica del yoga y hacer vibrar la sílaba sagrada om, la combinación suprema de letras, piense en la Suprema Personalidad de Dios y abandone el cuerpo, llegará, sin lugar a dudas, a los planetas espirituales». Si se entiende realmente que el oṁkāra es la representación sonora de la Suprema Personalidad de Dios, tanto si se canta el oṁkāra como si se canta el mantra Hare Kṛṣṇa, el resultado será ciertamente el mismo.

„Když se yogī ustálil v této yoze a pronáší posvátnou slabiku oṁ, svrchované spojení písmen, a pak opouští tělo s myšlenkami na Nejvyšší Osobnost Božství, určitě dospěje na duchovní planety.“ Pokud pochopíme, že oṁkāra je zvukovým zastoupením Nejvyšší Osobnosti Božství, výsledek bude samozřejmě stejný, ať zpíváme oṁkāru, nebo Hare Kṛṣṇa mantru.

La vibración trascendental del oṁkāra se explica con más detalle en el verso 17 del Capítulo Noveno de la Bhagavad-gītā:

Význam transcendentální vibrace oṁkāry je dále vysvětlen v Bhagavad-gītě (9.17):

pitāham asya jagatomātā dhātā pitāmahaḥ
vedyaṁ pavitram oṁkāra
ṛk sāma yajur eva ca
pitāham asya jagatomātā dhātā pitāmahaḥ
vedyaṁ pavitram oṁkāra
ṛk sāma yajur eva ca

«Yo soy el padre de este universo, la madre, el sustento, y el antepasado. Yo soy el objeto del conocimiento, el purificador y la sílaba om. Yo soy también el Ṛg-veda, el Sāma-veda y el Yajur-veda».

„Jsem otcem tohoto vesmíru, matkou, oporou i dědem. Jsem předmětem poznání, tím, co očišťuje, a slabikou oṁ.Jsem také Ṛg, Sāma i Yajur Veda.

Análogamente, en el verso 23 del Capítulo Decimoséptimo de la Bhagavad-gītā se dan más explicaciones sobre el sonido trascendental om:

Transcendentální vibrace oṁ je také vysvětlena v Bhagavad-gītě (17.23):

oṁ tat sad iti nirdeśobrahmaṇas tri-vidhaḥ smṛtaḥ
brāhmaṇās tena vedāś ca
yajñāś ca vihitāḥ purā
oṁ tat sad iti nirdeśobrahmaṇas tri-vidhaḥ smṛtaḥ
brāhmaṇās tena vedāś ca
yajñāś ca vihitāḥ purā

«Desde el principio de la creación, se han empleado las tres sílabas om tat sat para indicar la Suprema Verdad Absoluta (Brahman). Los brāhmaṇas las pronunciaban al cantar los himnos védicos y durante los sacrificios que se hacían para satisfacer al Supremo».

„Již od počátku stvoření se tyto tři slabiky oṁ tat sat používají k označení Nejvyšší Absolutní Pravdy (Brahmanu). Pronášeli je brāhmaṇové, když zpívali védské mantry a konali oběti pro uspokojení Nejvyššího.“

En todas las Escrituras védicas se mencionan de manera específica las glorias del oṁkāra. Śrīla Jīva Gosvāmī, en su tesis Bhagavat-sandarbha, dice que en las Escrituras védicas se considera que el oṁkāra es la vibración sonora del santo nombre de la Suprema Personalidad de Dios. Sólo esta vibración de sonido trascendental puede liberar al alma condicionada de las garras de māyā. A veces, el oṁkāra también recibe el nombre de liberador (tāra). El Śrīmad-Bhāgavatam comienza con la vibración oṁkāra: om namo bhagavate vāsudevāya. Por tanto, el gran comentarista Śrīdhara Svāmī ha descrito el oṁkāra como tārāṅkura, la semilla de la liberación del mundo material. Puesto que el Dios Supremo es absoluto, Su santo nombre y Su vibración sonora oṁkāra son idénticos a Él mismo. Śrī Caitanya Mahāprabhu dice que el santo nombre, oṁkāra, la representación trascendental de la Suprema Personalidad de Dios, tiene todas las potencias de la Personalidad de Dios:

O slávě oṁkāry pojednává veškerá védská literatura. Śrīla Jīva Gosvāmī ve svém díle Bhagavat-sandarbha říká, že ve védské literatuře je oṁkāra považována za zvukovou vibraci svatého jména Nejvyšší Osobnosti Božství. Pouze tato vibrace transcendentálního zvuku může podmíněnou duši vysvobodit ze spárů māyi. Oṁkāře se občas také říká osvoboditel (tāra). Śrīmad-Bhāgavatam začíná vibrací oṁkāry: oṁ namo bhagavate vāsudevāya. Významný komentátor Śrīdhara Svāmī kvůli tomu oṁkāru popsal jako semeno vysvobození z hmotného světa (tārāṅkura). A protože je Nejvyšší Pán absolutní, jsou Jeho svaté jméno a Jeho zvuková vibrace oṁkāra stejně dobré jako On sám. Caitanya Mahāprabhu říká, že svaté jméno neboli oṁkāra, transcendentální zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství, obsahuje všechny Jeho energie.

nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis
tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ
nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis
tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ

La santa vibración del santo nombre del Señor está investida de todas las potencias. No hay duda de que el santo nombre del Señor, oṁkāra, es la Suprema Personalidad de Dios misma. En otras palabras, todo el que canta oṁkāra y el santo nombre del Señor, Hare Kṛṣṇa, se relaciona inmediatamente con el Señor Supremo directamente, en Su forma sonora. En el Nārada-pañcarātra se dice claramente que la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa, aparece personalmente ante el que canta el aṣṭākṣara, el mantra de ocho sílabas: om namo nārāyaṇāya. En el Māṇḍūkya Upaniṣad, una afirmación semejante declara que todo lo que se ve en el mundo espiritual es una expansión de la potencia espiritual del oṁkāra.

Všechny energie jsou obsažené v posvátné vibraci svatého jména Pána. Není pochyb o tom, že svaté jméno Pána neboli oṁkāra je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Jinými slovy ten, kdo zpívá oṁkāru a svaté jméno Pána, Hare Kṛṣṇa, se okamžitě setkává přímo s Pánem v Jeho zvukové podobě. V Nārada-pañcarātře je jasně řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství Nārāyaṇa se osobně zjevuje tomu, kdo zpívá aṣṭākṣaru neboli osmislabičnou mantru oṁ namo nārāyaṇāya. Podobný výrok Māṇḍūkya Upaniṣady prohlašuje, že vše, co vidíme v duchovním světě, je expanzí duchovní energie oṁkāry.

Basándose en todos los Upaniṣads, Śrīla Jīva Gosvāmī dice que el oṁkāra es la Suprema Verdad Absoluta y que todos los ācāryas y autoridades lo aceptan como tal. El oṁkāra no tiene comienzo, es inmutable, es supremo y está libre de deterioro y contaminación externa. El oṁkāra es el origen, el medio y el final de todo, y toda entidad viviente que comprende el oṁkāra de esta forma alcanza en el oṁkāra la perfección de la identidad espiritual. El oṁkāra, al estar en el corazón de todos, es īśvara, la Suprema Personalidad de Dios, como lo confirma la Bhagavad-gītā 18.61): īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati. El oṁkāra es igual a Viṣṇu, porque lo penetra todo, como Viṣṇu. El que sabe que el oṁkāra y el Señor Viṣṇu son idénticos, no tiene ya que lamentar nada ni anhelar nada. Aquel que canta el oṁkāra no es ya un śūdra, sino que inmediatamente alcanza la posición de un brāhmaṇa. Con tan sólo cantar el oṁkāra, se puede entender que la creación entera es una unidad, o una expansión de la energía del Señor Supremo. Idaṁ hi viśvaṁ bhagavān ivetaro yato jagat-sthāna-nirodha-sambhavāḥ, «El Señor Supremo, la Personalidad de Dios, es, Él mismo, este cosmos, y aun así, Él está aparte de este cosmos. Sólo de Él ha emanado esta manifestación cósmica, en Él descansa, y en Él entra tras la aniquilación» (Bhāg. 1.5.20). Aunque aquel que no comprende saca otras conclusiones, el Śrīmad-Bhāgavatam declara que la manifestación cósmica entera no es más que una expansión de la energía del Señor Supremo. Esto se puede comprender con tan sólo cantar el santo nombre del Señor, oṁkāra.

Na základě všech Upaniṣad Śrīla Jīva Gosvāmī říká, že oṁkāra je Nejvyšší Absolutní Pravda a jako takovou ji přijímají všichni ācāryové a autority. Oṁkāra je bez počátku, neměnná, svrchovaná a nedotčená zánikem a vnějším znečištěním. Oṁkāra je původ, střed a konec všeho a každá živá bytost, která takto oṁkāru pochopí, v ní dosáhne dokonalosti duchovní totožnosti. Protože se oṁkāra nachází v srdcích všech bytostí, je īśvarou, Nejvyšší Osobností Božství, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (18.61): īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati. Oṁkāra je stejně dobrá jako Viṣṇu, jelikož je stejně všudypřítomná. Ten, kdo ví, že se oṁkāra a Pán Viṣṇu od sebe neliší, nemá již nad čím naříkat a po čem toužit. Ten, kdo pronáší oṁkāru, již není śūdra, ale okamžitě se stává brāhmaṇou.Pouhým pronášením oṁkāry může pochopit, že celé stvoření představuje ucelenou jednotku neboli expanzi energie Nejvyššího Pána: idaṁ hi viśvaṁ bhagavān ivetaro yato jagat-sthāna-nirodha-sambhavāḥ – „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je sám tímto vesmírem, a přesto zůstává mimo něj. Tento vesmírný projev pochází pouze z Něho, v Něm spočívá a do Něho po zničení vstoupí.“ (Bhāg. 1.5.20) Ti, kdo tomu nerozumí, docházejí k jinému závěru, ale Śrīmad-Bhāgavatam říká, že celý tento vesmírný projev není nic jiného než expanze energie Nejvyššího Pána. Realizovat to je možné jednoduše zpíváním svatého jména Pána, oṁkāry.

Sin embargo, no se debe cometer la tontería de concluir que como la Suprema Personalidad de Dios es omnipotente, hemos elaborado una combinación de letras (a, u, y m) para representarle. Objetivamente, el sonido trascendental oṁkāra, aunque sea una combinación de tres letras, a, u y m, tiene potencia trascendental, y el que canta el oṁkāra pronto comprenderá que el oṁkāra y el Señor Viṣṇu no son diferentes. Kṛṣṇa dice: praṇavaḥ sarva-vedeṣu: «Yo soy la sílaba om de los mantras védicos» (Bg. 7.8). Hay que concluir, por tanto, que de entre las muchas encarnaciones de la Suprema Personalidad de Dios, el oṁkāra es la encarnación sonora. Todos los Vedas admiten esta tesis. Hay que recordar siempre que el santo nombre del Señor y el Señor mismo son siempre idénticos (abhinnatvān nāma-nāminoḥ). Puesto que el oṁkāra es el principio básico de todo el conocimiento védico, se pronuncia antes de comenzar a cantar cualquier himno védico. Sin el oṁkāra, ningún mantra védico logra su finalidad. Por tanto, los Gosvāmīs declaran que praṇava (oṁkāra) es la representación completa de la Suprema Personalidad de Dios, y han analizado el oṁkāra, refiriéndose a sus elementos alfabéticos constitutivos, como sigue:

Neměli bychom se ovšem pošetile domnívat, že jelikož je Nejvyšší Pán všemocný, vytvořili jsme si toto spojení písmen a, u a m, aby Ho zastupovalo. I když se jedná o spojení tří písmen a, u a m, tento transcendentální zvuk oṁkāry má skutečnou transcendentální moc a ten, kdo oṁkāru zpívá, velice brzy pozná, že se od sebe oṁkāra a Pán Viṣṇu neliší. Kṛṣṇa prohlašuje: praṇavaḥ sarva vedeṣu – „Jsem slabika oṁ ve védských mantrách.(Bg. 7.8) Závěr je tedy takový, že mezi všemi inkarnacemi Nejvyšší Osobnosti Božství je oṁkāra inkarnací zvukovou. Toto tvrzení přijímají všechny Védy. Měli bychom mít neustále na paměti, že svaté jméno Pána a Pán samotný jsou vždy totožní (abhinnatvān nāma-nāminoḥ). Protože je oṁkāra základním principem veškerého védského poznání, pronáší se před vyslovením jakékoliv védské mantry. Bez oṁkāry není žádná védská mantra úspěšná. Gosvāmī proto prohlašují, že praṇava (oṁkāra) je úplným zastoupením Nejvyšší Osobnosti Božství, a analyzovali oṁkārupodle písmen v ní obsažených takto:

a-kāreṇocyate kṛṣṇaḥsarva-lokaika-nāyakaḥ
u-kāreṇocyate rādhā
ma-kāro jīva-vācakaḥ
a-kāreṇocyate kṛṣṇaḥsarva-lokaika-nāyakaḥ
u-kāreṇocyate rādhā
ma-kāro jīva-vācakaḥ

Oṁkāra es una combinación de las letras a, u y m. A-kāreṇocyate kṛṣṇaḥ: la letra a (a-kāra) se refiere a Kṛṣṇa, que es sarva-lokaika-nāyakaḥ, el amo y Señor de todas las entidades vivientes y planetas, materiales y espirituales. Nāyaka significa «líder». Él es el supremo líder (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām). La letra u (u-kāra) indica a Śrīmatī Rādhārāṇī, la potencia de placer de Kṛṣṇa, y m (ma-kāra) indica las entidades vivientes (jīvas). Así pues, om es la combinación completa de Kṛṣṇa, Su potencia y Sus servidores eternos. En otras palabras, oṁkāra representa a Kṛṣṇa, Su nombre, fama, pasatiempos, séquito, expansiones, devotos, potencias y todo el resto de Sus pertenencias. Así como Caitanya Mahāprabhu estableció en el verso presente del Śrī Caitanya Caritamṛta, sarva-viśva-dhāma: oṁkāra es el lugar de reposo de todo, lo mismo que Kṛṣṇa es el lugar de reposo de todo (brahmaṇo hi pratiṣṭhāham).

Oṁkāru tvoří písmena a, u a m. A-kāreṇocyate kṛṣṇaḥ – písmeno a (a-kāra) označuje Kṛṣṇu, jenž je sarva-lokaika-nāyakaḥ, vládce všech živých bytostí a hmotných i duchovních planet. Nāyaka znamená „vůdce“. Kṛṣṇa je svrchovaným vůdcem (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām). Písmeno u (u-kāra) označuje Śrīmatī Rādhārāṇī, Kṛṣṇovu energii blaženosti, a m (m-kāra) označuje živé bytosti (jīvy). Oṁ je tak úplným spojením Kṛṣṇy, Jeho energie a Jeho věčných služebníků. Oṁkāra jinými slovy zastupuje Kṛṣṇu, Jeho jméno, slávu, zábavy, doprovod, expanze, oddané, energie a všechno ostatní, co k Němu patří. Pán Caitanya Mahāprabhu v tomto verši Śrī Caitanya- caritāmṛty říká: sarva-viśva-dhāma – oṁkāra je to, na čem vše spočívá, stejně jako je tím, na kom vše spočívá, Kṛṣṇa (brahmaṇo hi pratiṣṭhāham).

Los filósofos māyāvādīs creen que muchos mantras védicos son el mahā-vākya, es decir, el mantra védico principal, como por ejemplo, tattvamasi (Chāndogya Upaniṣad 6.8.7), idaṁ sarvaṁ yad ayam ātmā, y brahmedaṁ sarvam (Bṛhad āraṇyaka Upaniṣad 2.5.1), ātmaivedaṁ sarvam (Chāndogya Upaniṣad 7.25.2) y neha nānāsti kiñcana (Kaṭha Upaniṣad 2.1.11). Esto es un gran error. Sólo el oṁkāra es el mahā-vākya. Todos estos otros mantras que aceptan los māyāvādīs como si fueran el mahā-vākya sólo son secundarios. No pueden considerarse como el mahā-vākya o mahā-mantra. El mantra tattvamasi indica sólo una comprensión parcial de los Vedas, a diferencia del oṁkāra, que representa la comprensión completa de los Vedas. Por tanto, el sonido trascendental que contiene todo el conocimiento védico es el oṁkāra (praṇava).

Māyāvādští filosofové považují za mahā-vākyu neboli hlavní védskou mantru mnoho védských manter jako například tat tvam asi (Chāndogya Upaniṣad 6.8.7), idaṁ sarvaṁ yad ayam ātmā a brahmedaṁ sarvam (Bṛhad- āraṇyaka Upaniṣad 2.5.1), ātmaivedaṁ sarvam (Chāndogya Upaniṣad 7.25.2) a neha nānāsti kiñcana (Kaṭha Upaniṣad 2.1.11). To je však velký omyl. Pouze oṁkāra je mahā-vākya. Všechny tyto ostatní mantry, které māyāvādī přijímají jako mahā-vākyu, jsou vedlejší a nelze je považovat za mahā-vākyu N neboli mahā-mantru. Mantra tat tvam asi je pouze částečné pochopení Véd na rozdíl od oṁkāry, představující úplné pochopení Véd. Transcendentálním zvukem, který v sobě zahrnuje veškeré védské poznání, je proto oṁkāra (praṇava).

Aparte del oṁkāra, ninguna de las palabras que dicen los seguidores de Śaṅkarācārya se puede considerar el mahā-vākya. Se trata tan sólo de observaciones sin importancia. Śaṅkarācārya, sin embargo, nunca ha enfatizado el canto del mahāvākya oṁkāra; solamente ha aceptado el tattvamasi como el mahā-vakya. Al imaginar que la entidad viviente es Dios, ha tergiversado todos los mantras del Vedānta-sūtra para demostrar que no hay existencia separada de las entidades vivientes y la Suprema Verdad Absoluta. Esto es semejante a la tentativa del político de demostrar la no violencia a partir de la Bhagavad-gītā. Kṛṣṇa es violento con los demonios, e intentar demostrar que Kṛṣṇa es no violento es, en última instancia, negar a Kṛṣṇa. Tan absurdas como estas explicaciones sobre la Bhagavad-gītā son las de Śaṅkarācārya sobre el Vedānta-sūtra, y ningún hombre razonable y en su sano juicio las aceptará. En la actualidad, sin embargo, no sólo los supuestos vedāntīs tergiversan el Vedānta-sūtra, sino también gente sin escrúpulos, tan degradada que hasta recomienda que los sannyāsīs coman carne, pescado y huevos. De esta manera, los supuestos seguidores de Śaṅkara, los māyāvādīs impersonalistas, se están hundiendo más y más. ¿Cómo pueden estos hombres degradados explicar el Vedānta-sūtra, que es la esencia de todas las Escrituras védicas?

Kromě oṁkāry nelze žádné ze slov pronášených následovníky Śaṅkarācāryi považovat za mahā-vākyu. Jsou to jen zběžné poznámky. Śaṅkarācārya ovšem nikdy zpívání mahā-vākyi oṁkāry nezdůrazňoval; jako mahā-vākyupřijímal pouze slova tat tvam asi. Představoval si, že živá bytost je Bůh, a tak překroutil význam všech manter Vedānta-sūtry, aby dokázal, že živé bytosti a Nejvyšší Absolutní Pravda neexistují odděleně. To je stejné, jako když se politik snaží dokazovat nenásilí na základě Bhagavad-gīty. Kṛṣṇa vůči démonům používá násilí, a snažit se dokázat, že je Kṛṣṇa nenásilný, znamená Kṛṣṇu nakonec úplně popřít. Takové výklady Bhagavad-gīty jsou absurdní, a totéž platí o Śaṅkarācāryových výkladech Vedānta-sūtry. Žádný normální, rozumný člověk je neuzná. V současnosti je však Vedānta-sūtra překrucována nejen takzvanými vedāntisty, ale také jinými bezcharakterními lidmi, kteří jsou tak zkažení, že dokonce doporučují, aby sannyāsī jedli maso, ryby a vejce. Takzvaní následovníci Śaṅkary, neosobní māyāvādī, takto klesají hlouběji a hlouběji. Jak mohou tito nízcí lidé vysvětlovat Vedānta-sūtru,která je jádrem veškeré védské literatury?

El Señor Caitanya Mahāprabhu ha declarado: māyāvādi-bhāṣya śunile haya sarva-nāṣa: Todo el que escucha los comentarios de la escuela māyāvāda sobre el Vedānta-sūtra está totalmente perdido. Como se explica en la Bhagavad-gītā (15.15): vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ, toda la literatura védica tiene como finalidad comprender a Kṛṣṇa. La filosofía māyāvāda, sin embargo, ha desviado a todos de Kṛṣṇa. Por tanto, es muy necesario el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa en todo el mundo, para salvar a la gente de la degradación. Todo hombre inteligente y cuerdo debe abandonar la explicación filosófica de los māyāvādīs, y aceptar la de los ācāryas vaiṣṇavas. Hay que leer la Bhagavad-gītā tal y como es para intentar comprender el propósito verdadero de los Vedas.

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: māyāvādi-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa – „Každý, kdo zaslechne výklad Vedānta-sūtry od māyāvādské školy, je naprosto ztracen.“ Bhagavad-gītā (15.15) vysvětluje: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ – veškerá védská literatura směřuje k poznání Kṛṣṇy. Māyāvādská filosofie však každého od Kṛṣṇy odvedla. Hnutí Hare Kṛṣṇa je proto potřeba na celém světě, aby zachránilo svět před degradací. Každý inteligentní a duševně zdravý člověk musí zavrhnout filosofické výklady māyāvādīch a přijmout výklady vaiṣṇavských ācāryů. Pro pochopení skutečného významu Véd by měl číst Bhagavad-gītu takovou, jaká je.