Skip to main content

Text 106

Text 106

Texto

Verš

prabhu kahe, vedānta-sūtra īśvara-vacana
vyāsa-rūpe kaila yāhā śrī-nārāyaṇa
prabhu kahe, vedānta-sūtra īśvara-vacana
vyāsa-rūpe kaila yāhā śrī-nārāyaṇa

Palabra por palabra

Synonyma

prabhu kahe—el Señor comenzó a hablar; vedānta-sūtra—la filosofía del Vedānta-sūtra; īśvara-vacana—hablado por la Suprema Personalidad de Dios; vyāsa-rūpe—en la forma de Vyāsadeva; kaila—Él ha hecho; yāhā—todo; śrī-nārāyaṇa—la Suprema Personalidad de Dios.

prabhu kahe — Pán začal mluvit; vedānta-sūtra — filosofie Vedānta-sūtry; īśvara-vacana — vyslovená Nejvyšším Pánem, Osobností Božství; vyāsa-rūpe — v podobě Vyāsadevy; kaila — udělal; yāhā — cokoliv; śrī-nārāyaṇa — Nejvyšší Osobnost Božství.

Traducción

Překlad

El Señor dijo: «La filosofía vedānta consiste en palabras pronunciadas por la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa, en la forma de Vyāsadeva.

Pán řekl: „Filosofii vedānty tvoří slova pronesená Nejvyšším Pánem, Osobností Božství Nārāyaṇem v podobě Vyāsadevy.“

Significado

Význam

El Vedānta-sūtra, que consiste en aforismos que revelan el método para entender el conocimiento védico, es la forma concisa de todo el conocimiento védico. Comienza con las palabras athāto brahmajijñāsā («Ahora es el momento de indagar sobre la Verdad Absoluta»). La forma de vida humana está especialmente destinada a este fin, y por tanto, el Vedānta-sūtra explica de manera muy concisa la misión humana. Esto está confirmado por las palabras del Vāyu Purāṇa y del Skanda Purāṇa, que definen el sūtra como sigue:

Vedānta-sūtra se skládá z aforismů, které vyjevují způsob, jak pochopit védské poznání, a je stručnou podobou veškerého poznání Véd. Začíná slovy athāto brahma-jijñāsā: „Nyní je čas dotazovat se na Absolutní Pravdu.“ Lidská forma života je k tomuto účelu zvláště určená, a Vedānta-sūtra proto lidský životní úkol stručně vysvětluje. To potvrzují i slova Vāyu a Skanda Purāṇy, které sūtru definují takto:

alpākṣaram asandigdhaṁsāra-vat viśvato-mukham
astobham anavadyaṁ ca
sūtraṁ sūtra-vido viduḥ
alpākṣaram asandigdhaṁ
sāra-vat viśvato-mukham
astobham anavadyaṁ ca
sūtraṁ sūtra-vido viduḥ

«Un sūtra es una compilación de aforismos que expresa la esencia de todo conocimiento en un mínimo de palabras. Debe ser aplicable universalmente e impecable en su forma lingüística». Todo el que está familiarizado con estos sūtras debe conocer el Vedānta-sūtra, que entre los eruditos es bien conocido por los nombres adicionales siguientes: (1) Brahma-sūtra, (2) Śārīraka, (3) Vyāsa-sūtra, (4) Bādarāyaṇa-sūtra, (5) Uttara-mīmāṁsā y (6) Vedānta-darśana.

Sūtra se skládá z aforismů, které vyjadřují podstatu veškerého poznání co nejmenším počtem slov. Musí mít všeobecnou platnost a být po jazykové stránce bezchybná.“ Každý, kdo se v sūtrāch vyzná, musí znát i Vedānta-sūtru, která je mezi učenci dobře známá i pod dalšími názvy: (1) Brahma-sūtra, (2) Śārīraka, (3) Vyāsa-sūtra, (4) Bādarāyaṇa-sūtra, (5) Uttara-mīmāṁsā a (6) Vedānta-darśana.

En el Vedānta-sūtra hay cuatro capítulos (adhyāyas), y en cada uno hay cuatro divisiones (pādas). Por tanto, es posible referirse al Vedānta-sūtra como ṣoḍaśa-pāda, o dieciséis divisiones de aforismos. La temática de cada división está plenamente descrita según cinco temas diferentes (adhikaraṇas), que se llaman técnicamente: pratijñā, hetu, udāharaṇa, upanaya y nigamana. Cada temática debe explicarse necesariamente con referencia a pratijñā, es decir, la declaración solemne de la finalidad del tratado. La declaración solemne que aparece al principio del Vedānta-sūtra es athāto brahma-jijñāsā, que indica que este libro se escribió bajo la declaración solemne de indagar sobre la Verdad Absoluta. Igualmente, deben expresarse las razones (hetu), deben darse los ejemplos en relación con diversos hechos (udāharaṇa), la temática debe tratarse gradualmente hasta su comprensión (upanaya), y finalmente, debe estar apoyado por citas autorizadas de los śāstras védicos (nigamana).

Vedānta-sūtra má čtyři kapitoly (adhyāyi) a každá z nich má čtyři oddíly (pādy), takže ji lze nazvat jako ṣoḍaśa-pāda neboli šestnáct oddílů aforismů. Téma každého oddílu je plně popsáno na základě pěti námětů (adhikaraṇa), odborně zvaných pratijñā, hetu, udāharaṇa, upanaya a nigamana. Každé téma musí být bezpodmínečně vysvětleno ve vztahu k pratijñi neboli závaznému prohlášení o záměru celého díla. Závazným prohlášením v úvodu Vedānta-sūtry je athāto brahma-jijñāsā, což vyjadřuje, že tato kniha byla napsána na základě závazného prohlášení dotazovat se na Absolutní Pravdu. Podobně musí být vyjádřeny i pohnutky (hetu), k různým skutečnostem musí být dány příklady (udāharaṇa), téma musí být postupně přiblíženo pro pochopení (upanaya) a nakonec musí být vše doloženo autorizovanými citáty z védských śāster (nigamana).

Según Hemacandra, el gran autor de diccionarios, conocido también como Koṣakara, el Vedānta se refiere al significado de los Upaniṣads y de la parte Brāhmaṇa de los Vedas. El profesor Apte, en su diccionario, define la parte Brāhmaṇa de los Vedas como aquella que establece las reglas para el uso de himnos en diversos sacrificios, y da explicaciones detalladas sobre su origen, a veces con prolongadas ilustraciones en forma de leyendas e historias. Es distinta de la parte de mantras. Hemacandra dice que el suplemento de los Vedas se llama el Vedānta-sūtra. Veda significa conocimiento, y anta significa el fin. Dicho de otra manera, la comprensión apropiada del propósito final de los Vedas se llama conocimiento vedānta. Este conocimiento, tal como está dado en los aforismos del Vedānta-sūtra, debe estar respaldado por los Upaniṣads.

Podle významného sestavitele slovníků Hemacandry, známého též jako Koṣakāra, se pojem Vedānta vztahuje na význam Upaniṣad a části Véd známé jako Brāhmaṇa. Profesor Apte ve svém slovníku popisuje část Véd známou pod názvem Brāhmaṇa jako část, která udává pravidla pro používání hymnů při různých obětech a přináší podrobné vysvětlení jejich původu, někdy doložené obsáhlými legendami a příběhy. Část Véd, která pojednává o mantrāch je však něco jiného. Hemacandra říká, že doplněk Véd se nazývá Vedānta-sūtra. Veda znamená poznání a anta znamená konec. Správné pochopení konečného významu Véd se tedy nazývá poznání vedānty. Toto poznání, jak je představeno v aforismech Vedānta-sūtry, musí být podpořeno Upaniṣadami.

Según los eruditos doctos, hay tres distintas fuentes de conocimiento, llamadas prasthāna-traya. Según estos eruditos, el Vedānta es una de ellas, porque presenta el conocimiento védico sobre la base de argumentos sólidos y lógicos. En la Bhagavad-gītā (13.5), el Señor dijo: brahma-sūtra-padais’ caiva hetumadbhir viniścitaiḥ, «La comprensión de la finalidad más elevada de la vida se alcanza en el Brahma-sūtra mediante lógica y argumentos legítimos referentes a causa y efecto». Por tanto, el Vedānta-sūtra se conoce como nyāya-prasthāna, los Upaniṣads como śruti-prasthāna, y la Gītā, el Mahābhārata y los Purāṇas, como smṛti-prasthāna. Todo conocimiento científico de la Realidad Trascendental debe estar respaldado por śruti, smṛti, y una sólida base lógica.

Podle učenců existují tři různé zdroje poznání, zvané prasthāna-traya. Vedānta je podle nich jedním z nich, protože představuje védské poznání na základě logiky a solidních argumentů. V Bhagavad-gītě (13.5) Pán říká: brahma-sūtra-padaiś caiva hetumadbhir viniścitaiḥ – „Porozumění konečnému cíli života je podáno v Brahma-sūtře za pomoci náležité logiky a argumentů, pojednávajících o příčině a následku.“ Vedānta-sūtra je proto známá jako nyāya-prasthāna, Upaniṣady jako śruti-prasthāna a Gītā, Mahābhārata a Purāṇy jako smṛti-prasthāna. Veškeré vědecké poznání transcendence musí být podpořeno důkazy ze śruti i smṛti a mít pevný logický základ.

Se dice que tanto el conocimiento védico como el suplemento de los Vedas, llamado el Sātvata-pañcarātra, emanaron de la respiración de Nārāyaṇa, la Suprema Personalidad de Dios. Los aforismos del Vedānta-sūtra fueron escritos por Śrīla Vyāsadeva, la poderosa encarnación del Señor Nārāyaṇa, aunque a veces se dice que los escribió un gran sabio llamado Apāntaratamā. De todos modos, el Pañcarātra y el Vedānta-sūtra expresan las mismas opiniones. Por esto, Śrī Caitanya Mahāprabhu confirma que no hay diferencia de opinión entre los dos, y declara que, como el Vedānta-sūtra fue escrito por Śrīla Vyāsadeva, se puede entender que ha emanado de la respiración del Señor Nārāyaṇa. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura comenta que mientras Vyāsadeva escribía el Vedānta-sūtra, siete grandes santos contemporáneos suyos se ocupaban también en un trabajo similar. Estos santos eran Ātreya Ṛṣi, Āśmarathya, Auḍulomi, Kārṣnājini, Kāśakṛtsna, Jaimini y Bādarī. Además, se afirma que Pārāśarī y Karmandībhikṣu también trataron de los aforismos del Vedānta-sūtra antes que Vyāsadeva.

Říká se, že jak védské poznání, tak doplňky Véd zvané Sātvata-pañcarātra pocházejí z dechu Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství. Aforismy Vedānta-sūtry byly sestaveny Śrīlou Vyāsadevou, mocnou inkarnací Pána Śrī Nārāyaṇa, i když se někdy říká, že je sestavil velký mudrc Apāntaratamā. Pañcarātra a Vedānta-sūtra však vyjadřují stejné názory. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto potvrzuje, že mezi nimi není rozdíl v názoru, a o Vedānta-sūtře prohlašuje, že vychází z dechu Śrī Nārāyaṇa, protože byla sestavena Śrīlou Vyāsadevou. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura k tomu poznamenává, že v době, kdy Vyāsadeva sestavoval Vedānta-sūtru, pracovalo sedm jeho velkých svatých současníků na něčem podobném. Byli to Ātreya Ṛṣi, Āśmarathya, Auḍulomi, Kārṣṇājini, Kāśakṛtsna, Jaimini a Bādarī. Také se uvádí, že Pārāśarī a Karmandī-bhikṣu rovněž diskutovali aforismy Vedānta-sūtry ještě před Vyāsadevou.

Como se mencionó anteriormente, el Vedānta-sūtra está constituido por cuatro capítulos. Los dos primeros tratan de la relación de la entidad viviente con la Suprema Personalidad de Dios; este tema se conoce como sambandha-jñāna, el conocimiento de la relación. El tercer capítulo explica cómo hay que actuar en esa relación con la Suprema Personalidad de Dios. Esto se llama abhidheya-jñana. La relación de la entidad viviente con el Señor Supremo está descrita por Śrī Caitanya Mahāprabhu: jīvera svarūpa haya kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’: La entidad viviente es un sirviente eterno de Kṛṣṇa, el Dios Supremo (Cc. Madhya 20.108). Por tanto, para actuar en esa relación debe practicarse el sādhana-bhakti, es decir, las obligaciones prescritas en el servicio a la Suprema Personalidad de Dios. Esto se llama abhidheya-jñana. El cuarto capítulo describe el resultado de este servicio devocional (prayojana-jñāna). Esta finalidad más elevada de la vida consiste en volver al hogar, de regreso a Dios. Las palabras anāvṛttiḥ śabdāt del Vedānta-sūtra indican esta finalidad más elevada.

Jak již bylo řečeno dříve, Vedānta-sūtra se skládá ze čtyř kapitol. První dvě pojednávají o vztahu živé bytosti s Nejvyšší Osobností Božství. To se nazývá sambandha-jñāna neboli poznání o vztahu. Ve třetí kapitole se popisuje, jak může člověk ve svém vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství jednat. Tomu se říká abhidheya-jñāna. Vztah živé bytosti s Nejvyšším Pánem popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu slovy: jīvera`svarūpa' haya kṛṣṇera`nitya-dāsa' – „Živá bytost je věčným služebníkem Kṛṣṇy, Nejvyššího Boha.“ (Cc. Madhya 20.108) Aby tedy člověk mohl v tomto vztahu jednat, musí vykonávat sādhana-bhakti neboli předepsané povinnosti služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Tomu se říká abhidheya-jñāna. Čtvrtá kapitola popisuje výsledek této služby (prayojana-jñāna). Tímto konečným životním cílem je jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Ve Vedānta-sūtře jej vyjadřují slova anāvṛttiḥ śabdāt.

Śrīla Vyāsadeva, una poderosa encarnación de Nārāyaṇa, escribió el Vedānta-sūtra, y para protegerlo de comentarios desautorizados, compuso personalmente el Śrīmad-Bhāgavatam como comentario original del Vedānta-sūtra bajo la dirección de su maestro espiritual, Nārada Muni. Además del Śrīmad-Bhāgavatam, existen comentarios sobre el Vedānta-sūtra compuestos por todos los ācāryas vaiṣṇavas más importantes, y en cada uno de ellos se describe de manera muy explícita el servicio devocional al Señor. Sólo aquellos que siguen el comentario de Śaṅkara han descrito el Vedānta-sūtra de manera impersonal, sin referencia al viṣṇu-bhakti, es decir, el servicio devocional al Señor, Viṣṇu. En general, la gente da mucha importancia a este Śārīraka-bhāṣya, la descripción impersonal del Vedānta-sūtra, pero todos los comentarios que no mencionan el servicio devocional al Señor Viṣṇu deben considerarse diferentes en propósito respecto al Vedānta-sūtra original. Śrī Caitanya confirmó de manera definitiva que los comentarios o bhāṣyas que escribieron los ācāryas vaiṣṇavas sobre la base del servicio devocional al Señor Viṣṇu son los que dan la verdadera explicación del Vedānta-sūtra, y no el Śārīraka-bhāsya de Śaṅkarācārya.

Vedānta-sūtru sestavil Śrīla Vyāsadeva, mocná inkarnace Śrī Nārāyaṇa, a aby ji ochránil před neautorizovanými komentáři, sestavil osobně na pokyn svého duchovního mistra Nārady Muniho Śrīmad-Bhāgavatam, který je původním komentářem k Vedānta-sūtře. Vedle Śrīmad-Bhāgavatamu existují komentáře k Vedānta-sūtře sestavené všemi hlavními vaiṣṇavskými ācāryi a v každém z nich je obšírně popsána oddaná služba Pánu. Neosobním způsobem, bez odkazu na viṣṇu-bhakti neboli oddanou službu Pánu Viṣṇuovi, vyložili Vedānta-sūtru pouze následovníci Śaṅkarācāryova komentáře. Lidé tuto Śārīraka-bhāṣyu neboli neosobní výklad Vedānta-sūtry většinou velmi oceňují, ale je třeba vzít v úvahu, že všechny komentáře, které nepojednávají o oddané službě Pánu Viṣṇuovi, se ve svém záměru od původní Vedānta-sūtry odchylují. Pán Caitanya tedy s konečnou platností potvrdil, že skutečné vysvětlení Vedānta-sūtry přinášejí komentáře neboli bhāṣyi napsané vaiṣṇavskými ācāryi na základě oddané služby Pánu Viṣṇuovi, a ne Śaṅkarācāryova Śārīraka-bhāṣya.