Text 51

Texto

Verš

vaikuṇṭha-bāhire yei jyotir-maya dhāma
tāhāra bāhire ‘kāraṇārṇava’ nāma

Palabra por palabra

Synonyma

vaikuṇṭha-bāhire—fuera de los planetas Vaikuṇṭhas; yei—esa; jyotiḥ-maya-dhāma—refulgencia del Brahman impersonal; tāhāra bāhire—fuera de esa refulgencia; kāraṇa-ārṇava nāma—un océano llamado Kāraṇa.

vaikuṇṭha-bāhire — vně Vaikuṇṭh; yei — tato; jyotiḥ-maya dhāma — záře neosobního Brahmanu; tāhāra bāhire — vně této záře; kāraṇa-arṇava nāma — oceán zvaný Kāraṇa.

Traducción

Překlad

Fuera de los planetas Vaikuṇṭhas está la refulgencia del Brahman impersonal, y más allá de esa refulgencia está el océano Kāraṇa, llamado también el océano Causal.

Vně Vaikuṇṭh se rozprostírá neosobní záře Brahmanu a za ní je oceán Kāraṇa neboli Příčinný oceán.

Significado

Význam

La brillante refulgencia impersonal conocida como Brahman impersonal es el espacio exterior de los planetas Vaikuṇṭhas del cielo espiritual. Más allá del Brahman impersonal está el gran océano Causal, situado entre el cielo material y el espiritual. La naturaleza material es un derivado del océano Causal.

Prostor obklopující vaikuṇṭhské planety v duchovním nebi je tvořen oslnivou neosobní září zvanou Brahman a za ní je velký Příčinný oceán, který se rozkládá mezi hmotným a duchovním světem. Hmotná příroda je vedlejším produktem tohoto Příčinného oceánu.

Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, que yace en el océano Causal, crea el universo sólo con mirar la naturaleza material. Por tanto, Kṛṣṇa, personalmente, no tiene nada que ver con la creación material. La Bhagavad-gītā confirma que el Señor echa una mirada sobre la naturaleza material, y ésta produce, de este modo, los diversos universos materiales. Ni Kṛṣṇa en Goloka ni Nārāyaṇa en Vaikuṇṭha están en contacto directo con la creación material. Están totalmente apartados de la energía material.

Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, jenž leží v Příčinném oceánu, vytváří vesmíry pouhým pohledem na hmotnou přírodu. Kṛṣṇa tedy osobně nemá s hmotným stvořením nic společného. Bhagavad-gītā potvrzuje, že hmotná příroda vytváří mnoho hmotných vesmírů poté, co na ni Pán pohlédne. Ani Kṛṣṇa na Goloce, ani Nārāyaṇa na Vaikuṇṭě nepřicházejí s hmotným stvořením do přímého styku, nýbrž zůstávají zcela mimo dosah hmotné energie.

Corresponde a Mahā-saṅkarṣaṇa, en la forma de Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, echar una mirada sobre la creación material, que se encuentra más allá de los límites del océano Causal. La naturaleza material se relaciona con la Personalidad de Dios por la mirada que Él le dirige a ella, y nada más. Se dice que la naturaleza material es fecundada mediante la energía de Su mirada. La energía material, māyā, ni siquiera toca nunca el océano Causal, porque la mirada del Señor se fija sobre ella desde una gran distancia.

Pohlédnout na hmotné stvoření za hranicemi Příčinného oceánu, je úkolem Mahā-saṅkarṣaṇa v podobě Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua. Hmotná příroda je s Nejvyšším Pánem spojena pouze Jeho pohledem a nijak jinak. Říká se, že k jejímu oplodnění dochází energií Jeho pohledu. Hmotná energie māyā se nikdy nedotkne dokonce ani Příčinného oceánu, protože Pán na ni pohlíží z velké vzdálenosti.

El poder de la mirada del Señor agita la energía cósmica entera, y así, su acción comienza al momento. Esto indica que la materia, por muy poderosa que sea, no tiene poder por sí misma. Su actividad comienza por la gracia del Señor, y entonces la creación cósmica entera se manifiesta de una manera sistemática. La analogía de la concepción en la mujer puede ayudarnos a comprender este tema, en cierto modo. La madre es pasiva, pero el padre pone su energía en el interior de la madre y así ella concibe. Ella aporta los elementos para el nacimiento del niño en sus entrañas. Igualmente, el Señor activa la naturaleza material, que aporta los elementos para el desarrollo cósmico.

Síla Pánova pohledu rozhýbe souhrn vesmírné energie, která tak začne okamžitě jednat. Z toho je zřejmé, že hmota, ať je sebemocnější, nemá sama o sobě žádnou sílu. Její činnosti začínají milostí Pána, a potom je teprve systematicky projeveno celé vesmírné stvoření. K pochopení tohoto tématu nám může částečně pomoci příklad oplodnění ženy. Matka je pasivní, ale otec do ní vloží svoji energii, a ona otěhotní. Matka dodá vše potřebné pro narození dítěte ve svém lůně. Podobně Pán uvede hmotnou přírodu do činnosti, a ta potom dodá stavební prvky pro rozvoj vesmírů.

La naturaleza material tiene dos fases diferentes. El aspecto llamado pradhāna aporta los ingredientes materiales para el desarrollo cósmico, y el aspecto llamado māyā provoca la manifestación de sus ingredientes, que son temporales como la espuma en el océano. En realidad, las manifestaciones temporales de la naturaleza material tienen su causa original en la mirada espiritual del Señor. La Personalidad de Dios es la causa directa o remota de la creación, y la naturaleza material es la causa indirecta o inmediata. Los científicos materialistas, engreídos por los cambios mágicos que sus supuestas invenciones han traído, no pueden ver la potencia real de Dios detrás de la materia. Por tanto, la prestidigitación de la ciencia está llevando gradualmente a la gente a una civilización atea, a costa de la finalidad de la vida humana. Como no conocen la finalidad de la vida, los materialistas corren tras la autosuficiencia, sin saber que en la naturaleza material ya hay autosuficiencia, por la gracia de Dios. De manera que, al crear un engaño colosal con el nombre de civilización, crean un desequilibrio en la autosuficiencia inherente a la naturaleza material.

Hmotná příroda má dvě různá stádia. Jako pradhāna dodává prvky pro rozvoj vesmíru a jako māyā zapříčiňuje projevení svých prvků, které jsou dočasné jako pěna v oceánu. Ve skutečnosti je však původní příčinou dočasných projevů hmotné přírody duchovní pohled Pána. Osobnost Božství je přímá, ale vzdálená příčina stvoření a hmotná příroda je nepřímá, bezprostřední příčina. Materialističtí vědci, pyšní na zázračné změny, které přinesly jejich takzvané vynálezy, nejsou schopni vidět za hmotou skutečnou energii Boha. Lidé jsou tak postupně svedeni vědou na úroveň bezbožné civilizace za cenu ztráty cíle lidského života. Protože materialisté ztratili životní cíl, ženou se za soběstačností, aniž by věděli, že díky Pánově milosti již hmotná příroda soběstačná je. Ve jménu civilizace tak vytvářejí obrovský podvod a způsobují nerovnováhu v přirozené soběstačnosti hmotné přírody.

Creer que la naturaleza material lo es todo, sin saber cuál es su causa original, es ignorancia. Śrī Caitanya advino para disipar estas tinieblas de la ignorancia encendiendo la chispa de la vida espiritual que puede, por Su misericordia inmotivada, iluminar al mundo entero.

Myslet si, že hmotná příroda je vším, co existuje, aniž bychom znali původní příčinu, je nevědomost. Pán Caitanya se zjevil proto, aby tuto temnotu nevědomosti odstranil zažehnutím jiskry duchovního života, jež může Jeho bezpříčinnou milostí osvítit celý svět.

Para explicar de qué manera actúa māyā por el poder de Kṛṣṇa, el autor del Śrī Caitanya-caritāmṛta da la analogía de una barra de hierro que: aunque la barra no es fuego, en el fuego, se pone al rojo vivo y actúa como el mismo fuego. Igualmente, todas las acciones y reacciones de la naturaleza material no son en realidad obras de la naturaleza material, sino acciones y reacciones de la energía del Señor Supremo, que se manifiestan por medio de la materia. La fuerza de la electricidad se transmite por medio del cobre, pero esto no significa que el cobre sea electricidad. La fuerza se genera en una central eléctrica bajo el control de un ser viviente experto. Igualmente, tras todos los juegos malabares de las leyes naturales hay un gran ser viviente, que es una persona, como el ingeniero mecánico de la central eléctrica. Y es por Su inteligencia que la creación cósmica entera funciona de una manera sistemática.

Pro vysvětlení toho, jak māyā jedná díky Kṛṣṇově síle, používá autor Śrī Caitanya-caritāmṛty příkladu se železnou tyčí a ohněm: železná tyč sice není oheň, ale když se rozžhaví, chová se jako oheň. Podobně všechny akce a reakce hmotné přírody nejsou ve skutečnosti dílem samotné hmotné přírody, nýbrž akcemi a reakcemi energie Nejvyššího Pána, které se prostřednictvím hmoty projevují. Měď je vodičem elektrické energie, ale to neznamená, že měď je elektřina. Elektřina je vyráběna v elektrárně pod dohledem povolané živé bytosti. Za veškerou spletitostí přírodních zákonů stojí velká živá bytost, která je osobou jako inženýr v elektrárně. Celé vesmírné stvoření je systematicky v pohybu díky inteligenci této osoby.

Las modalidades de la naturaleza, que son la causa directa de las acciones materiales, también son activadas, en su origen, por Nārāyaṇa. Una sencilla analogía explicará cómo sucede esto. Cuando un alfarero hace un cántaro de barro, la rueda del alfarero, sus herramientas y la arcilla son las causas inmediatas del cántaro, pero el alfarero es la causa principal. Igualmente, Nārāyaṇa es la causa principal de todas las creaciones materiales, y la energía material aporta los elementos de la materia. Por tanto, sin Nārāyaṇa, todas las demás causas son inútiles, lo mismo que la rueda del alfarero y sus herramientas son inútiles sin el alfarero mismo. El hecho de que los científicos materialistas ignoren a la Personalidad de Dios, es como si se interesasen en la rueda del alfarero y en su rotación, en sus herramientas y en el barro para los cántaros, pero sin conocer al alfarero mismo. Por esto, la ciencia moderna ha creado una civilización imperfecta y atea, que está sumida en una gran ignorancia de la causa primordial. El progreso científico debería tener una gran meta que alcanzar, y esa gran meta debe ser la Personalidad de Dios. En la Bhagavad-gītā se dice que después de dirigir investigaciones durante muchas, muchas vidas, los grandes hombres en el campo del conocimiento que resaltan la importancia del pensamiento experimental pueden conocer a la Personalidad de Dios, que es la causa de toda causa. Y cuando Le conocen perfectamente, se entregan a Él, y entonces llegan a ser mahātmās.

Kvality přírody, které jsou přímou příčinou hmotných činností, také původně uvádí do činnosti Nārāyaṇa. Vysvětlíme si to na jednoduchém příkladu: Když hrnčíř vyrobí hliněný hrnec, jsou jeho hrnčířský kruh, nástroje a hlína bezprostřední příčiny hrnce, ale samotný hrnčíř je hlavní příčinou. Podobně je hlavní příčinou veškerého hmotného stvoření Nārāyaṇa a hmotná energie dodává hmotné suroviny. Bez Nārāyaṇa jsou tedy všechny ostatní příčiny k ničemu, stejně jako jsou k ničemu hrnčířský kruh a náčiní bez hrnčíře. Protože materialističtí vědci přehlížejí Osobnost Božství, je to jako by se zajímali o hrnčířský kruh a jeho otáčení, hrnčířovy nástroje a hmotu, ze které se hrnec vyrábí, ale nevěděli nic o hrnčířovi. Moderní věda tedy vytvořila nedokonalou, bezbožnou civilizaci, která žije v naprosté nevědomosti, co se týče konečné příčiny. Vědecký pokrok by měl směřovat ke vznešenému cíli, a tím by měla být Osobnost Božství. V Bhagavad-gītě je řečeno, že velcí učenci, kteří zdůrazňují důležitost experimentálního myšlení, mohou poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, příčinu všech příčin, až po mnoha a mnoha životech výzkumů. Když Ho člověk dokonale pozná, odevzdá se Mu, a tehdy se stává mahātmou.