Skip to main content

Text 132

Text 132

Texto

Verš

yei yei rūpe jāne, sei tāhā kahe
sakala sambhave kṛṣṇe, kichu mithyā nahe
yei yei rūpe jāne, sei tāhā kahe
sakala sambhave kṛṣṇe, kichu mithyā nahe

Palabra por palabra

Synonyma

yei yei—cualquiera que sea; rūpe—en la forma; jāne—conoce; sei—él; tāhā—ésa; kahe—dice; sakala sambhave kṛṣṇe—todo es posible en Kṛṣṇa; kichu mithyā nahe—no hay falsedad.

yei yei — jakékoli; rūpe — v podobě; jāne — někdo zná; sei — on; tāhā — toto; kahe — říká; sakala sambhave kṛṣṇe — u Kṛṣṇy je možné vše; kichu mithyā nahe — nic není nesprávné.

Traducción

Překlad

Cualquiera que sea la forma en la que el devoto conoce al Señor, ésa es la forma en que habla de Él. No hay falsedad en ello, puesto que en Kṛṣṇa, todo es posible.

Každý mluví o Pánu v té podobě, v jaké Ho zná. To není nesprávné, protože u Kṛṣṇy je možné vše.

Significado

Význam

A este respecto, puede mencionarse un incidente que tuvo lugar entre dos de nuestros sannyāsīs cuando predicábamos el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa en Hyderabad. Uno de ellos afirmaba que «Hare Rāma» se refiere al Señor Balarāma y el otro le rebatía sosteniendo que «Hare Rāma» significaba el Señor Rāma. Finalmente la controversia llegó hasta mí y dictaminé que si alguien dice que el «Rāma» de «Hare Rāma» es el Señor Rāmacandra y otro sostiene que el «Rāma» de «Hare Rāma» es Śrī Balarāma, los dos tienen razón. Porque no hay diferencia entre Śrī Balarāma y el Señor Rāma. Aquí, en el Śrī Caitanya-caritāmṛta encontramos que Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī ha afirmado esta misma conclusión:

V této souvislosti se můžeme zmínit o příhodě, která se odehrála mezi našimi dvěma sannyāsīmi, když jsme kázali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru v Haidarábádu. Jeden z nich prohlašoval, že „Hare Rāma“ se vztahuje na Śrī Balarāmu, a ten druhý s tím nesouhlasil a tvrdil, že „Hare Rāma“ znamená Pán Rāma. Nakonec se tento spor donesl až ke mně, a já jsem odpověděl, že pokud někdo říká, že „Rāma“ v „Hare Rāma“ je Pán Rāmacandra, a někdo jiný říká, že „Rāma“ v „Hare Rāma“ je Śrī Balarāma, mají oba pravdu, protože mezi Śrī Balarāmem a Pánem Rāmou není rozdíl. Zde ve Śrī Caitanya-caritāmṛtě se dozvídáme, že Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī vyslovil stejný závěr:

yei yei rūpe jāne, sei tāhā kahe
sakala sambhave kṛṣṇe, kichu mithyā nahe
yei yei rūpe jāne, sei tāhā kahe
sakala sambhave kṛṣṇe, kichu mithyā nahe

Si alguien llama al Señor mediante la vibración Hare Rāma, entendiendo que quiere decir «¡Oh, Señor Rāmacandra!», tiene toda la razón. Igualmente, si alguien dice que Hare Rāma significa «¡Oh, Śrī Balarāma!», también tiene razón. Los que son conscientes del viṣṇu-tattva, no discuten sobre estos detalles.

Pokud někdo volá na Pána Rāmacandru Hare Rāma, s pochopením, že to znamená „Ó Pane Rāmacandro!“, je to naprosto v pořádku. Říci, že Hare Rāma znamená „Ó Śrī Balarāmo!“, je také správné. Ti, kdo jsou si vědomi viṣṇu-tattvy, se o takové drobnosti nepřou.

En el Laghu-bhāgavatāmṛta, Śrīla Rūpa Gosvāmī ha explicado que Kṛṣṇa es tanto Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu como el Nārāyaṇa del cielo espiritual, y que Se expande en cuatro formas como Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna y Aniruddha. Ha rebatido la idea de que Kṛṣṇa sea una encarnación de Nārāyaṇa. Algunos devotos creen que Nārāyaṇa es la Personalidad de Dios original y que Kṛṣṇa es una encarnación. Hasta Śaṅkarācārya, en su comentario a la Bhagavad-gītā, ha aceptado a Nārāyaṇa como la trascendental Personalidad de Dios, que advino como Kṛṣṇa, el hijo de Devakī y Vasudeva. Por tanto, esta cuestión puede resultar difícil de entender. Pero la Gauḍīya vaiṣṇava-sampradāya, con Rūpa Gosvāmī a la cabeza, ha establecido el principio de la Bhagavad-gītā de que todo emana de Kṛṣṇa: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ, «Yo soy la fuente original de todo». «Todo» incluye a Nārāyaṇa. Por tanto, Rūpa Gosvāmī, en el Laghu-bhāgavatāmṛta, ha establecido que la Personalidad de Dios original es Kṛṣṇa, y no Nārāyaṇa.

V Laghu-bhāgavatāmṛtě Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvětlil, že Kṛṣṇa je jak Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, tak Nārāyaṇa v duchovním světě, a ještě se expanduje na čtveřici podob známých jako Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Vyvrátil tak myšlenku, že Kṛṣṇa je inkarnací Nārāyaṇa. Někteří oddaní si totiž myslí, že Nārāyaṇa je původní Osobnost Božství a Kṛṣṇa je inkarnace. Dokonce i Śaṅkarācārya přijal ve svém komentáři k Bhagavad-gītě Nārāyaṇa jako transcendentální Osobnost Božství, jež se zjevila jako Kṛṣṇa, syn Devakī a Vasudevy. Tato skutečnost tedy může být těžko pochopitelná. Gauḍīya vaiṣṇava-sampradāya vedená Rūpou Gosvāmīm ale prosadila princip Bhagavad-gīty, že vše pochází z Kṛṣṇy. Ten v Bhagavad-gītě říká: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ – „Jsem původní zdroj všeho.“ Slovo „všeho“ zahrnuje i Nārāyaṇa. Ve své Laghu-bhāgavatāmṛtě tedy Rūpa Gosvāmī jednoznačně prokázal, že původní Osobnost Božství je Kṛṣṇa, nikoliv Nārāyaṇa.

A este respecto, cita un verso del Śrīmad-Bhāgavatam (3.2.15) que afirma:

V tomto ohledu citoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.2.15), který říká:

sva-śānta-rūpeṣv itaraiḥ svarūpair
abhyardyamāneṣv anukampitātmā
parāvareśo mahad-aṁśa-yukto
hy ajo ’pi jāto bhagavān yathāgniḥ
sva-śānta-rūpeṣv itaraiḥ svarūpair
abhyardyamāneṣv anukampitātmā
parāvareśo mahad-aṁśa-yukto
hy ajo 'pi jāto bhagavān yathāgniḥ

«Cuando devotos puros del Señor como Vasudeva se ven muy acosados por demonios peligrosos como Kaṁsa, Śrī Kṛṣṇa Se une a todas Sus expansiones para pasatiempos, como el Señor de Vaikuṇṭha, y aunque Él es innaciente, Se manifiesta lo mismo que el fuego se manifiesta al frotar madera de araṇi». La madera de araṇi se usa para encender el fuego del sacrificio sin cerillas ni ninguna otra llama. Lo mismo que el fuego surge de la madera de araṇi, el Señor Supremo aparece cuando hay fricciones entre devotos y no devotos. Cuando Kṛṣṇa desciende, desciende en Su integridad, incluyendo en Él todas Sus expansiones como Nārāyaṇa, Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Aniruddha y Pradyumna. Kṛṣṇa siempre está integrado con Sus otras encarnaciones como Nṛsiṁhadeva, Varāha, Vāmana, Nara-Nārāyaṇa, Hayagrīva y Ajita. En Vṛndāvana, a veces Śrī Kṛṣṇa muestra las funciones de estas encarnaciones.

„Jsou-li Pánovi čistí oddaní, jako je Vasudeva, příliš obtěžováni nebezpečnými démony, jako je Kaṁsa, Pán Kṛṣṇa se spojí se všemi svými expanzemi určenými k zábavám, jako je například Pán Vaikuṇṭhy, a zjeví se, přestože je nezrozený, stejně jako se zjeví oheň třením dřívek araṇi.“ Dřevo araṇi se používá k zažehnutí obětního ohně bez použití zápalek nebo jiného plamene. Podobně jako se ze dřeva araṇi objeví oheň, objeví se i Nejvyšší Pán, nastanou-li třenice mezi oddanými a neoddanými. Když se Kṛṣṇa zjeví, přichází v úplnosti; zahrnuje v sobě všechny své expanze, jako je Nārāyaṇa, Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Kṛṣṇa je vždy spojen se svými dalšími inkarnacemi, jako je Nṛsiṁhadeva, Varāha, Vāmana, Nara-Nārāyaṇa, Hayagrīva a Ajita. Ve Vrindávanu Pán Kṛṣṇa také někdy projevuje činnosti těchto inkarnací.

En el Brahmāṇḍa Purāṇa se dice: «La misma Personalidad de Dios, que se conoce en Vaikuṇṭha como el Nārāyaṇa de cuatro brazos, el amigo de todas las entidades vivientes, y en el océano de leche como el Señor de Śvetadvīpa, y que es el mejor de todos los puruṣas, advino como hijo de Nanda. En un fuego hay muchas chispas de diferentes dimensiones; algunas son muy grandes y algunas, pequeñas. Las chispas pequeñas se comparan con las entidades vivientes y las chispas grandes con las expansiones de Śrī Kṛṣṇa llamadas Viṣṇu. Todas las encarnaciones emanan de Kṛṣṇa, y al finalizar Sus pasatiempos, Se funden con Kṛṣṇa otra vez».

V Brahmāṇḍa Purāṇě se říká: „Ten samý Pán, Osobnost Božství, jenž je na Vaikuṇṭě známý jako čtyřruký Nārāyaṇa, přítel všech živých bytostí, a v oceánu mléka jako Pán Śvetadvīpu a jenž je nejlepším ze všech puruṣů, se zjevil jako syn Nandy. V ohni se nachází mnoho různě velkých jisker; některé jsou velké, jiné malé. Malé jiskry jsou přirovnány k živým bytostem, a ty velké ke Kṛṣṇovým expanzím v podobě Viṣṇuů. Všechny inkarnace vycházejí z Kṛṣṇy a na konci svých zábav zase s Kṛṣṇou splynou.“

Por esto, en los diversos Purāṇas se describe a veces a Kṛṣṇa como Nārāyaṇa, a veces como Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, a veces como Garbhodakaśāyī Viṣṇu y a veces como Vaikuṇṭhanātha, el Señor de Vaikuṇṭha. Puesto que Kṛṣṇa siempre es completo, Mūla-saṅkarṣaṇa está en Kṛṣṇa, y puesto que todas las encarnaciones se manifiestan de Mūla-saṅkarṣaṇa, hay que entender que Él puede manifestar diferentes encarnaciones por Su voluntad suprema, incluso en presencia de Kṛṣṇa. Grandes sabios han glorificado al Señor con nombres diferentes. Así, cuando a veces se describe como encarnación a la persona original, la fuente de todas las encarnaciones, no hay discrepancia.

V různých Purāṇāch je proto Kṛṣṇa popisován někdy jako Nārāyaṇa a jindy jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu nebo Vaikuṇṭhanātha, Pán Vaikuṇṭhy. Jelikož je Kṛṣṇa vždy úplný, je v Něm i Mūla- saṅkarṣaṇa, a protože se všechny inkarnace projevují z Mūla-saṅkarṣaṇa, znamená to, že pouhou svou svrchovanou vůlí může projevit různé inkarnace dokonce i v Kṛṣṇově přítomosti. Velcí světci proto Pána oslavují pod různými jmény. Je-li tedy ona původní osobnost, která je zdrojem všech inkarnací, někdy sama popsána jako inkarnace, není to protiklad.