Skip to main content

Text 62

Text 62

Texto

Verš

ānandāṁśe hlādinī, sad-aṁśe sandhinī
cid-aṁśe samvit — yāre jñāna kari’ māni
ānandāṁśe hlādinī, sad-aṁśe sandhinī
cid-aṁśe samvit — yāre jñāna kari’ māni

Palabra por palabra

Synonyma

ānanda-aṁśe—en la porción de bienaventuranza; hlādinī—la energía de placer; sat-aṁśe—en la porción eterna; sandhinī—la energía de existencia expansiva; cit-aṁśe—en la porción conocedora; samvit—la energía completa de conocimiento; yāre—la cual; jñāna kari’—como conocimiento; māni—yo acepto.

ānanda-aṁśe — v aspektu blaženosti; hlādinī — energie blaženosti; sat-aṁśe — v aspektu věčnosti; sandhinī — energie expandující bytí; cit-aṁśe — v aspektu vědomí; samvit — úplná energie poznání; yāre — kterou; jñāna kari' — jako poznání; māni — přijímám.

Traducción

Překlad

Hlādinī es Su aspecto de bienaventuranza; sandhinī el de existencia eterna y samvit el de cognición, que también se acepta como conocimiento.

Hlādinī je Jeho aspektem blaženosti, sandhinī je aspekt věčné existence a samvit, která je aspektem vědomí, je také chápána jako poznání.

Significado

Význam

En su tesis Bhagavat-sandarbha (103), Śrīla Jīva Gosvāmī explica las potencias del Señor como sigue: La potencia trascendental con que la Suprema Personalidad de Dios mantiene Su existencia, se llama sandhinī. La potencia trascendental con la cual Él Se conoce a Sí mismo y hace que otros Le conozcan, se llama samvit. La potencia trascendental por la cual posee bienaventuranza trascendental y es la causa de que Sus devotos tengan bienaventuranza, se llama hlādinī.

Pánovy energie vysvětluje Śrīla Jīva Gosvāmī ve svém díle Bhagavat-sandarbha (103): transcendentální energie, kterou Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, udržuje svoji existenci, se nazývá sandhinī. Transcendentální energie, pomocí které zná sám sebe a která umožňuje ostatním, aby Jej poznali, se nazývá samvit. Transcendentální energie, která Jemu i Jeho oddaným přináší transcendentální blaženost, se nazývá hlādinī.

La exhibición total de estas potencias se llama viśuddha-sattva, y este nivel de variedad espiritual se muestra incluso en el mundo material, cuando el Señor desciende. Por tanto, los pasatiempos y manifestaciones del Señor en el mundo material no son en absoluto materiales; pertenecen al estado trascendental puro. La Bhagavad-gītā confirma que todo el que comprende la naturaleza trascendental del advenimiento, las actividades y la partida del Señor es elegible para ser liberado del cautiverio material, al dejar el presente tabernáculo material. Puede entrar en el reino espiritual para relacionarse con la Suprema Personalidad de Dios e intercambiar la potencia hlādinī en correspondencia con Él. En la modalidad mundana de la bondad, hay indicios de pasión e ignorancia. Por tanto, la bondad mundana, al estar mezclada, se llama miśra-sattva. Pero la variedad trascendental de viśuddha-sattva está completamente libre de toda cualidad mundana. Por tanto, viśuddha-sattva es la atmósfera apropiada en la cual se tiene la experiencia de la Suprema Personalidad de Dios y de Sus pasatiempos trascendentales. La variedad espiritual es eternamente independiente de toda condición material, y es idéntica a la Suprema Personalidad de Dios, siendo absolutas las dos. El Señor y Sus devotos perciben simultáneamente la potencia hlādinī directamente por el poder de la potencia samvit.

Úplný projev těchto energií se nazývá viśuddha-sattva. Když Nejvyšší Pán sestoupí do hmotného světa, je tato úroveň duchovní různorodosti projevena dokonce i tam. Zábavy a projevy Pána v hmotném světě proto nejsou v žádném případě hmotné, ale jsou zcela na transcendentální úrovni. V Bhagavad-gītě je potvrzeno, že každý, kdo pochopí transcendentální povahu Pánova zjevení, činností a odchodu, je způsobilý k tomu, aby byl po opuštění své hmotné schránky zbaven hmotných pout. Pak může vstoupit do duchovního království a sdružovat se s Nejvyšší Osobností Božství, přičemž mezi ním a Pánem dochází k výměnám energie hlādinī. Ve světské kvalitě dobra jsou příměsi vášně a nevědomosti, a proto se jí říká miśra-sattva. Avšak transcendentální různorodost viśuddha-sattvy je všech světských kvalit zcela prostá. Viśuddha-sattva je tudíž náležitou atmosférou, ve které lze vnímat Pána, Osobnost Božství, a Jeho transcendentální zábavy. Duchovní různorodost je věčně nezávislá na jakýchkoliv hmotných podmínkách a nijak se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství, protože je stejně jako On absolutní. Na základě moci energie samvit vnímají Pán a s Ním i Jeho oddaní energii hlādinī přímo.

Las modalidades de la naturaleza material controlan a las almas condicionadas, pero la Suprema Personalidad de Dios nunca está bajo la influencia de estas modalidades, como lo corroboran todas las Escrituras védicas, directa e indirectamente. El mismo Śrī Kṛṣṇa dice en el Canto Undécimo del Śrīmad-Bhāgavatam (11.25.12): sattvaṁ rajas tama iti guṇā jīvasya naiva me: «Las modalidades materiales de bondad, pasión e ignorancia están conectadas con las almas condicionadas, pero nunca conmigo, la Suprema Personalidad de Dios». El Viṣṇu Purāṇa confirma esto como sigue:

Jak přímo i nepřímo potvrzují všechny védské texty, hmotné kvality přírody ovládají podmíněné duše, ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jimi nikdy ovlivněn není. V jedenáctém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (11.25.12) Pán Kṛṣṇa říká: sattvaṁ rajas tama iti guṇājīvasya naiva me – „Hmotné kvality dobra, vášně a nevědomosti se týkají podmíněných duší, ale nikdy ne Mě, Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Viṣṇu Purāṇa to potvrzuje:

sattvādayo na santīśeyatra na prākṛtā gunāḥ
sa śuddhaḥ sarva-śuddhebhyaḥ
pumān ādyaḥ prasīdatu
sattvādayo na santīśe
yatra na prākṛtā guṇāḥ
sa śuddhaḥ sarva-śuddhebhyaḥ
pumān ādyaḥ prasīdatu

«La Suprema Personalidad de Dios, Viṣṇu, está más allá de las tres cualidades, bondad, pasión e ignorancia. No existe en Él cualidad material alguna. ¡Que esa persona original, Nārāyaṇa, que está en un nivel completamente trascendental, Se sienta complacida con nosotros!». En el Canto Décimo del Śrīmad-Bhāgavatam (10.27.4), Indra alaba a Kṛṣṇa como sigue:

„Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, se nachází nad kvalitami dobra, vášně a nevědomosti. Žádné hmotné kvality se v Něm nenacházejí. Kéž je s námi tento Nārāyaṇa, původní osoba, která zaujímá zcela transcendentální postavení, spokojený.“ V desátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (10.27.4) vychvaluje Indra Kṛṣṇu:

viśuddha-sattvaṁ tava dhāma śāntaṁ
tapo-mayaṁ dhvasta-rajas-tamaskam
māyā-mayo ’yaṁ guṇa-sampravāho
na vidyate te ’grahaṇānubandhaḥ
viśuddha-sattvaṁ tava dhāma śāntaṁ
tapo-mayaṁ dhvasta-rajas-tamaskam
māyā-mayo 'yaṁ guṇa-sampravāho
na vidyate te 'grahaṇānubandhaḥ

«Mi amado Señor, Tu morada es viśuddha-sattva, nunca turbada por las cualidades materiales, y, en ella, las actividades son de servicio de amor trascendental a Tus pies. La bondad, austeridad y penitencia de los devotos realzan estas actividades, que nunca están contaminadas por la pasión ni la ignorancia. Las cualidades materiales no pueden alcanzarte bajo ninguna circunstancia».

„Můj drahý Pane, Tvoje sídlo je viśuddha-sattva, což znamená, že ho nikdy nenarušují hmotné kvality, a činnosti, jež se tam odehrávají, jsou transcendentální láskyplnou službou Tvým nohám. Dobro, odříkání a askeze oddaných ještě zkrášlují tyto činnosti, které nejsou nikdy znečištěny kvalitami vášně a nevědomosti. Hmotné kvality se Tě za žádných okolností nemohou dotknout.“

Cuando las modalidades de la naturaleza material no se manifiestan, se dice que predomina la bondad. Cuando se manifiestan exteriormente, produciendo en su actividad la variedad de la existencia material, se dice que predomina la pasión. Y cuando hay falta de actividad y variedad, predomina la ignorancia. En otras palabras, la modalidad de la reflexión es bondad, la actividad es pasión, y la inactividad es ignorancia. Por encima de todas estas manifestaciones cualitativas mundanas está viśuddha-sattva. Cuando es predominada por la potencia sandhinī, se percibe como la existencia de todo lo que es. Cuando es predominada por la potencia samvit, se percibe como el conocimiento en el plano trascendental. Y cuando es predominada por la potencia hlādinī, se percibe como el amor más íntimo por Dios. Viśuddha-sattva, la manifestación simultánea de estas tres potencias en una, es el rasgo principal del reino de Dios.

Pokud kvality hmotné přírody nejsou projevené, říká se, že jsou na úrovni dobra. Když se však navenek projeví a začnou vytvářet různorodost hmotné existence, říká se, že jsou na úrovni vášně. Schází-li v nich činnost a různorodost, říká se, že jsou na úrovni nevědomosti. Vážnost je jinými slovy znakem dobra, činorodost znakem vášně a nečinnost znakem nevědomosti. Nad všemi těmito projevy světských kvalit se nachází viśuddha-sattva. Převládá-li v ní sandhinī, lze ji vnímat jako existenci všeho. Převládá-li v ní samvit, lze ji vnímat jako poznání v transcendenci, a převládá-li v ní hlādinī, lze ji vnímat jako nejdůvěrnější lásku k Bohu. Viśuddha-sattva, která je souhrnným projevem těchto tří energií, je hlavním rysem království Boha.

La Verdad Absoluta es, por tanto, la sustancia de la realidad, manifiesta eternamente en tres energías. La manifestación de la energía interna del Señor es la variedad inconcebible, el mundo espiritual; la manifestación de la energía marginal comprende las entidades vivientes; y la manifestación de la energía externa es el cosmos material. Por tanto, la Verdad Absoluta incluye estos cuatro principios: la Suprema Personalidad de Dios, Su energía interna, Su energía marginal y Su energía externa. La forma del Señor y las expansiones de Su forma como svayaṁ-rūpa y vaibhava-prakāśa son quienes disfrutan directamente de la energía interna, que es quien exhibe eternamente el mundo espiritual, la más confidencial de las manifestaciones de energía. La manifestación externa, la energía material, procura la cubierta corporal de las entidades vivientes condicionadas, desde Brahmā hasta la insignificante hormiga. Esta energía que recubre se manifiesta bajo las tres modalidades de la naturaleza material, y se percibe de diversas maneras por las entidades vivientes, tanto en las formas de vida elevadas como en las inferiores.

Absolutní Pravda je tedy podstatou reality, věčně projevenou ve třech energiích. Projevem vnitřní energie Pána je nepředstavitelně různorodý duchovní svět, projevem okrajové energie jsou živé bytosti a projevem vnější energie je hmotný vesmír. Absolutní Pravdu proto tvoří tyto čtyři principy: samotný Nejvyšší Pán neboli Osobnost Božství, Jeho vnitřní energie, Jeho okrajová energie a Jeho vnější energie. Podoba Pána a její expanze jako svayam-rūpa a vaibhava-prakāśa si přímo užívají vnitřní energie, jež věčně projevuje duchovní svět, nejdůvěrnější ze všech energetických projevů. Vnější projev neboli hmotná energie dává podmíněným živým bytostem od Brahmy až po nepatrného mravence těla, která je pokrývají. Tato zahalující energie je projevena v rámci tří kvalit hmotné přírody a živé bytosti ji mohou vnímat jak ve vyšších, tak i v nižších formách života.

Cada una de estas tres divisiones de la potencia interna, las energías sandhinī, samvit y hlādinī, tiene influencia sobre una de las potencias externas que guían a las almas condicionadas. Esta influencia manifiesta las tres modalidades cualitativas de la naturaleza material, probando de forma concluyente que las entidades vivientes, la potencia marginal, son eternamente servidoras del Señor y que, por tanto, están dirigidas, bien por la potencia interna, bien por la externa.

Každá ze tří složek vnitřní energie – sandhinī, samvit a hlādinī – ovlivňuje jednu z vnějších energií, kterými jsou ovládány živé bytosti. Tento vliv projevuje tři kvality hmotné přírody a s konečnou platností dokazuje, že okrajová energie neboli živé bytosti jsou věčnými služebníky Pána a jako takoví jsou ovládáni buď vnitřní, nebo vnější energií.