Text 19
Text 19
Texto
Verš
e tinera caraṇa vandoṅ, tine mora nātha
e tinera caraṇa vandoṅ, tine mora nātha
Palabra por palabra
Synonyma
ei—estas; tina—tres; ṭhākura—Deidades; gauḍīyāke—los vaiṣṇavas gauḍīyas; kariyāchena—han hecho; ātmasāt—absorbido; e—estas; tinera—de las tres; caraṇa—pies de loto; vandoṅ—yo adoro; tine—estas tres; mora—mis; nātha—Señores.
Traducción
Překlad
Estas tres Deidades de Vṛndāvana [Madana-mohana, Govinda y Gopīnātha] han absorbido el corazón y el alma de los vaiṣṇavas gauḍīyas [seguidores del Señor Caitanya]. Adoro Sus pies de loto, porque Ellos son los Señores de mi corazón.
Tato tři Božstva Vrindávanu (Madana-mohana, Govinda a Gopīnātha) upoutala duše gauḍīya-vaiṣṇavů (následovníků Pána Caitanyi). Uctívám lotosové nohy těchto tří Božstev, protože jsou Pány mého srdce.
Significado
Význam
El autor del Śrī Caitanya-caritāmṛta ofrece reverencias respetuosas a las tres Deidades de Vṛndāvana, llamadas Śrī Rādhā-Madana-mohana, Śrī Rādhā-Govindadeva y Śrī Rādhā-Gopīnāthajī. Estas tres Deidades lo son todo para los vaiṣṇavas bengalíes, o vaiṣṇavas gauḍīyas, que tienen una aptitud natural para residir en Vṛndāvana. Los vaiṣṇavas gauḍīyas, que siguen estrictamente la línea de Śrī Caitanya Mahāprabhu, adoran a la Divinidad recitando sonidos trascendentales destinados a desarrollar un sentido de la propia relación trascendental con el Señor Supremo, una reciprocidad de dulces relaciones (rasas) de afecto mutuo, y, finalmente, lograr el éxito deseado en el servicio de amor. Estas tres Deidades se adoran en tres etapas diferentes de evolución. Los seguidores de Śrī Caitanya Mahāprabhu siguen escrupulosamente esos principios.
Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty se uctivě klaní třem Božstvům z Vrindávanu, která nesou jména Śrī Rādhā-Madana-mohana, Śrī Rādhā-Govindadeva a Śrī Rādhā-Gopīnāthajī. Tato tři Božstva jsou vším pro bengálské neboli gaudské vaiṣṇavy, jež mají přirozený sklon žít ve Vrindávanu. Gauḍīya-vaiṣṇavové, kteří přísně následují principy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, uctívají Božstvo zpíváním transcendentálních tónů určených k rozvinutí vědomí transcendentálních vztahů s Nejvyšším Pánem, opětování nálad (ras) vzájemné náklonnosti a které mají nakonec pomoci k dosažení vytouženého úspěchu v láskyplné službě. Zmíněná tři Božstva jsou uctívána ve třech různých stádiích pokročilosti oddaného. Následovníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua tato pravidla přistupování k Pánu přísně dodržují.
Los vaiṣṇavas gauḍīyas entienden el objetivo final de los himnos védicos que se componen de dieciocho letras trascendentales que adoran a Kṛṣṇa como Madana-mohana, Govinda y Gopījana-vallabha. Madana-mohana es quien encanta a Cupido, el dios del amor; Govinda es quien da satisfacción a los sentidos y a las vacas; y Gopījana-vallabha es el amante trascendental de las gopīs. Kṛṣṇa recibe el nombre de Madana-mohana, Govinda, Gopījana-vallabha y otros innumerables nombres, según los diferentes pasatiempos en los que Se ocupa con Sus devotos.
Gauḍīya-vaiṣṇavové vnímají konečný cíl ve védských hymnech, které se skládají z osmnácti transcendentálních slabik opěvujících Kṛṣṇu jako Madana-mohana, Govindu a Gopījana-vallabhu. Śrī Madana-mohana okouzluje Amora, boha lásky, Govinda přináší potěšení smyslům a kravám, a Gopījana-vallabha je transcendentální milenec gopī. Kṛṣṇa sám má vedle jmen Madana-mohana, Govinda a Gopījana-vallabha ještě nespočet dalších jmen, a to podle různých zábav, kterým se věnuje se svými oddanými.
Las tres Deidades —Madana-mohana, Govinda y Gopījana-vallabha— tienen cualidades muy específicas. La adoración de Madana-mohana está en el nivel del restablecimiento de nuestra olvidada relación con la Personalidad de Dios. En el mundo material vivimos ahora en una total ignorancia de nuestra relación eterna con el Señor Supremo. Paṅgoḥ se refiere a alguien que no puede moverse independientemente por su propia fuerza, y manda-mateḥ es aquel que es poco inteligente por estar demasiado absorto en actividades materiales. Para estas personas es mejor sencillamente entregarse a la Suprema Personalidad de Dios, en lugar de aspirar al éxito en las actividades fruitivas o en la especulación mental. La perfección de la vida consiste, simplemente, en entregarse al Supremo. Al principio de la vida espiritual debemos adorar, por lo tanto, a Madana-mohana, para que nos atraiga y anule nuestro apego a la complacencia material de los sentidos. Esta relación con Madana-mohana es necesaria para los devotos neófitos. Cuando se quiere prestar servicio al Señor con un fuerte apego, se adora a Govinda, en el nivel del servicio trascendental. Govinda es el receptáculo de todo placer. Cuando, por la gracia de Kṛṣṇa y de los devotos, se alcanza la perfección en el servicio devocional, es posible percibir a Kṛṣṇa como Gopījana-vallabha, la Deidad de placer de las doncellas de Vraja.
Tato tři Božstva, Madana-mohana, Govinda a Gopījana-vallabha, mají zvláštní vlastnosti. Uctívání Madana-mohana probíhá na úrovni obnovení našeho zapomenutého vztahu s Osobností Božství. V hmotném světě totiž nyní žijeme v naprostém zapomnění na náš věčný vztah s Nejvyšším Pánem. Slovo paṅgoḥ se vztahuje na toho, kdo není schopen se sám pohybovat, a manda-mateḥ je ten, kdo je méně inteligentní, jelikož je příliš pohroužený v materialistických činnostech. Pro takové osoby je lepší neusilovat o úspěch v plodonosných činnostech či mentální spekulaci, ale raději se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství. To je dokonalost života – jednoduše se odevzdat Nejvyššímu. Na počátku duchovního života tedy musíme uctívat Madana-mohana, aby nás začal přitahovat, a tak odstranil naši připoutanost k hmotnému uspokojování smyslů. Tento vztah s Madana-mohanem je pro začínající oddané nezbytný. Chce-li potom oddaný sloužit Pánu se silnou připoutaností k Němu, uctívá na úrovni transcendentální služby Govindu. Govinda je zdrojem veškerých radostí. Pokud pak dotyčný dosáhne milostí Kṛṣṇy a oddaných dokonalosti v oddané službě, může Kṛṣṇu vnímat jako Gopījana-vallabhu, Božstvo, které těší vradžské dívky.
El Señor Caitanya Mahāprabhu explicó esta forma de servicio devocional en tres etapas, y por eso diferentes gosvāmīs establecieron en Vṛndāvana a estas Deidades adorables. Los vaiṣṇavas gauḍīyas de aquel lugar tienen un gran cariño por Ellas, y visitan Sus templos por lo menos una vez al día. Además de los templos de estas tres Deidades, se han construido otros tantos en Vṛndāvana, como el de Rādhā-Dāmodara de Jīva Gosvāmī, el de Śyāmasundara de Śyāmānanda Gosvāmī, el de Gokulānanda de Lokanātha Gosvāmī, y el de Rādhā-ramaṇa de Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī. Hay siete templos principales que datan de unos cuatrocientos años, y que son los principales de los cinco mil que hoy existen en Vṛndāvana.
Na základě toho, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvětlil tuto náladu oddané služby na třech úrovních, instalovali ve Vrindávanu různí Gosvāmī tato uctívaná Božstva. Jsou nesmírně drahá všem místním gauḍīya-vaiṣṇavům, kteří alespoň jedenkrát denně navštěvují Jejich chrámy. Kromě chrámů těchto tří hlavních Božstev bylo ve Vrindávanu založeno mnoho dalších chrámů, mezi něž patří například chrám Rādhā-Dāmodara založený Jīvou Gosvāmīm, chrám Śyāmasundara založený Śyāmānandou Gosvāmīm, chrám Gokulānandy založený Lokanāthem Gosvāmīm a chrám Rādhā-ramaṇa založený Gopālem Bhaṭṭou Gosvāmīm. Existuje tam sedm hlavních chrámů, více než čtyři sta let starých, které jsou mezi stávajícími pěti tisíci chrámy ve Vrindávanu nejdůležitější.
Gauḍīya indica la parte de la India comprendida entre el lado sur de los Himalayas y la parte norte de los montes Vindhyā. Esta región se llama Aryāvarta, la tierra de los arios, y está dividida en cinco partes o provincias (Pañca-gauḍadeśa): Sārasvata (Cachemira y Punjab), Kānyakubja (Uttar Pradesh, incluida la actual ciudad de Lucknow), Madhya-gauḍa (Madhya Pradesh), Maithila (Bihar y parte de Bengala) y Utkala (parte de Bengala y todo Orissa). A veces, a Bengala se le llama Gauḍadeśa, por un lado porque forma parte de Maithila, y por otro porque la capital del rey hindú Rāja Lakṣmaṇa Sena llevaba el nombre de Gauḍa. Esta antigua capital se llamó más tarde Gauḍapura, y posteriormente Māyāpur.
Slovo gauḍīya se vztahuje na část Indie, která se nachází mezi jižním úbočím Himálaje a severním úbočím pohoří Vindhja a jmenuje se Árjávarta neboli země āryů. Tato část země se dělí na pět provincií zvaných Paňča-gaudadéš: Sárasvata (Kašmír a Paňdžáb), Kánjakubdža (Uttarpradéš, včetně současného města Lakhnaú), Madhja-gauda (Madhjapradéš), Maithila (Bihár a část Bengálska) a Utkala (část Bengálska a celá Urísa). Bengálsku se někdy říká Gaudadéš; zčásti proto, že tvoří část Maithily, a také proto, že hlavní město hindského krále Rāje Lakṣmaṇa Seny se nazývalo Gauda. Toto staré hlavní město vešlo později ve známost pod jménem Gaudapur a nakonec jako Májápur.
Los devotos de Orissa se llaman uḍiyās; los de Bengala, gauḍīyas; y los del sur de India, drāviḍas. Lo mismo que en Aryāvarta hay cinco provincias, Dākṣiṇātya, la India del Sur, también está dividida en otras cinco, llamadas Pañca-draviḍa. Los cuatro ācāryas vaiṣṇavas, que son las grandes autoridades de las cuatro sucesiones discipulares vaiṣṇavas, lo mismo que Śrīpāda Śaṅkarācārya, de la escuela māyāvāda, pertenecieron a las provincias Pañca-draviḍa. Entre los cuatro ācāryas vaiṣṇavas, aceptados todos ellos por los vaiṣṇavas gauḍīyas, Śrī Rāmānuja Ācārya advino en la parte sur de Andhra Pradesh, en Mahābhūtapurī; Śrī Madhva Ācārya advino en Pājakam (cerca de Vimānagiri), en el distrito de Mangalore; Śrī Viṣṇu Swāmī advino en Pāṇḍya; y Śrī Nimbārka, en Muṅgera-patana, en el extremo sur.
Uḍiyā je označení pro oddané z Urísy, gauḍīya jsou oddaní z Bengálska a oddaní z jižní Indie jsou známí jako drávidští oddaní. Stejně jako je pět provincií v Árjávartě, je i jižní Indie, zvaná Dákšinátja, rozdělena na pět provincií, kterým se říká Paňča-dravida. Zde se narodili jak čtyři vaiṣṇavští ācāryové, kteří jsou velkými autoritami čtyř vaiṣṇavských posloupností, tak i Śrīpāda Śaṅkarācārya z māyāvādské školy. Z těchto čtyř vaiṣṇavských ācāryů, které gauḍīya-vaiṣṇavové uznávají, se Śrī Rāmānuja Ācārya zjevil v jižní části Ándhrapradéše v Mahábhútapurí, Śrī Madhva Ācārya v Pádžakam (nedaleko Vimánagiri) v okrese Mangalúr, Śrī Viṣṇu Svāmī se zjevil v Pándji a Śrī Nimbārka v Mungéra-pataně zcela na jihu.
Śrī Caitanya Mahāprabhu aceptó la cadena de sucesión discipular proveniente de Madhva Ācārya, pero los vaiṣṇavas de Su línea no aceptan a los tattva-vādīs, que también pretenden pertenecer a la Mādhva-sampradāya. Para distinguirse claramente de la rama tattva-vādī de descendientes de Madhva, los vaiṣṇavas de Bengala prefieren autodenominarse vaiṣṇavas gauḍīyas. A Śrī Madhva Ācārya se le conoce también con el nombre de Śrī Gauḍa-pūrṇānanda, y, por tanto, el nombre de Mādhva-gauḍīya-sampradāya es perfectamente adecuado para la sucesión discipular de los vaiṣṇavas gauḍīyas. Nuestro maestro espiritual, Oṁ Viṣṇupāda Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja aceptó la iniciación en la Mādhva-gauḍīya-sampradāya.
Třebaže se Śrī Caitanya Mahāprabhu začlenil do učednické posloupnosti Madhvy Ācāryi, vaiṣṇavové Jeho školy neuznávají tattva-vādī, kteří se k Madhvově sampradāyi také hlásí. Vaiṣṇavové z Bengálska se raději prohlašují za gauḍīya-vaiṣṇavy, aby se zřetelně odlišili od tattva-vādské větve Madhvových následovníků. Śrī Madhva Ācārya je známý i jako Śrī Gauḍa-pūrṇānanda, takže Mādhva-gauḍīya-sampradāya je pro učednickou posloupnost gauḍských vaiṣṇavů naprosto vyhovující jméno. Náš duchovní mistr, Oṁ Viṣṇupāda Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja, přijal zasvěcení v Mādhva-gauḍīya-sampradāyi.