Skip to main content

TEXT 3

TEXT 3

Texto

Verš

śrī-bhagavān uvāca
akṣaraṁ brahma paramaṁ
svabhāvo ’dhyātmam ucyate
bhūta-bhāvodbhava-karo
visargaḥ karma-saṁjñitaḥ
śrī-bhagavān uvāca
akṣaraṁ brahma paramaṁ
svabhāvo ’dhyātmam ucyate
bhūta-bhāvodbhava-karo
visargaḥ karma-saṁjñitaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

srī-bhagavān uvāca — la Suprema Personalidad de Dios dijo; akṣaram — indestructible; brahma — Brahman; paramam — trascendental; svabhāvaḥ — naturaleza eterna; adhyātmam — el ser; ucyate — se llama; bhūta-bhāva-udbhava-karaḥ — que produce los cuerpos materiales de las entidades vivientes; visargaḥ — creación; karma — actividades fruitivas; saṁjñitaḥ — se denomina.

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; akṣaram — nezahubitelný; brahma — Brahman; paramam — transcendentální; svabhāvaḥ — věčná povaha; adhyātmam — vlastní já; ucyate — nazývá se; bhūta-bhāva-udbhava-karaḥ — vytvářející hmotná těla živých bytostí; visargaḥ — stvoření; karma — jednání s vidinou jeho plodů; saṁjñitaḥ — nazývá se.

Traducción

Překlad

La Suprema Personalidad de Dios dijo: La indestructible y trascendental entidad viviente recibe el nombre de Brahman, y su naturaleza eterna se llama adhyātma, el ser. La acción que está relacionada con el desarrollo de estos cuerpos materiales se denomina karma, o actividad fruitiva.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nezahubitelná, transcendentální živá bytost je nazývána Brahman a její věčná přirozenost se nazývá adhyātma, vlastní já. Činnost, jež přispívá k vytváření hmotných těl živých bytostí, se nazývá karma neboli jednání s touhou po jeho plodech.

Significado

Význam

El Brahman es indestructible, existe eternamente y su constitución no cambia en ningún momento. Pero más allá del Brahman se encuentra el Parabrahman. El Brahman se refiere a la entidad viviente, y el Parabrahman se refiere a la Suprema Personalidad de Dios. La posición constitucional de la entidad viviente es diferente de la posición que ella adopta en el mundo material. En medio de la conciencia material, ella tiene la naturaleza de tratar de ser la ama de la materia, pero en medio de la conciencia espiritual, conciencia de Kṛṣṇa, su posición es la de servir al Supremo. Cuando la entidad viviente tiene conciencia material, tiene que adoptar diversos cuerpos en el mundo material. Eso se denomina karma, o la creación variada realizada por la fuerza de la conciencia material.

Brahman nelze zničit, je věčný a jeho povaha se nikdy nemění. Nad Brahmanem je však Parabrahman. Brahmanem se rozumí živá bytost a Parabrahman je Nejvyšší Osobnost Božství. Přirozené postavení živé bytosti je jiné než to, které zaujímá v hmotném světě. Když je její vědomí hmotné, snaží se ovládat hmotu, ale má-li duchovní vědomí, vědomí Kṛṣṇy, slouží Nejvyššímu. Pokud má hmotné vědomí, musí přijímat různá těla v hmotném světě. To se nazývá karma neboli rozmanité tvoření vynucené silou hmotného vědomí.

En la literatura védica, a la entidad viviente se la llama jīvātmā y Brahman, pero nunca se la llama Parabrahman. La entidad viviente (jīvātmā) adopta diferentes posiciones: a veces se sumerge en la oscura naturaleza material y se identifica con la materia, y a veces se identifica con la naturaleza espiritual superior. Por eso se la llama la energía marginal del Señor Supremo. Según se identifique con la naturaleza material o con la espiritual, recibe un cuerpo material o uno espiritual. En la naturaleza material puede adquirir un cuerpo de entre cualquiera de las 8.400.000 especies de vida, pero en la naturaleza espiritual solo tiene un cuerpo. En la naturaleza material, a veces se manifiesta como hombre, semidiós, animal, bestia, ave, etc., conforme a su karma. A veces, con el fin de ir a planetas celestiales materiales y disfrutar de las facilidades que hay en ellos, realiza sacrificios (yajña), pero cuando su mérito se agota, regresa de nuevo a la Tierra en la forma de un hombre. Ese proceso se denomina karma.

Ve védské literatuře je živá bytost nazývána jīvātmā a Brahman, ale nikdy ne Parabrahman. Živá bytost (jīvātmā) zaujímá různá postavení, někdy vstoupí do temné hmotné přírody a ztotožňuje se s hmotou, a jindy se ztotožňuje s vyšší, duchovní přirozeností. Proto se říká, že je okrajovou energií Nejvyššího Pána. Podle toho, zda se ztotožňuje s hmotnou nebo s duchovní přírodou, dostává hmotné nebo duchovní tělo. V oblasti hmotné přírody může dostat jakékoliv z 8 400 000 druhů těl, ale v oblasti duchovní energie má tělo jen jedno. V hmotné přírodě se projevuje někdy jako člověk, jindy jako polobůh, zvíře, pták a podobně, podle své karmy. Někdy koná oběti (yajñi), aby dosáhla hmotných nebeských planet a mohla si tam užívat, ale jakmile vyčerpá výhody, které takovými oběťmi získala, vrací se znovu na Zemi do lidského těla. Tento proces se nazývá karma.

El Chaṇḍogya Upaniṣad describe el proceso védico de los sacrificios. En el altar del sacrificio, cinco clases de ofrendas se convierten en cinco clases de fuego. A las cinco clases de fuego se las concibe como: los planetas celestiales, las nubes, la tierra, el hombre y la mujer; y las cinco clases de ofrendas del sacrificio son: la fe, el que disfruta en la Luna, la lluvia, los granos y el semen.

Chāndogya Upaniṣad líčí způsob védské oběti. Na obětním oltáři se nabízí pět druhů obětin do pěti druhů ohně. Pět druhů ohně představuje nebeské planety, oblaka, Zemi, muže a ženu a pěti druhy obětin jsou víra, požitek na Měsíci, déšť, zrno a sperma.

En el proceso del sacrificio, la entidad viviente hace sacrificios específicos para ir a planetas celestiales específicos, y, en consecuencia, llega a ellos. Cuando el mérito del sacrificio se agota, la entidad viviente desciende a la Tierra en forma de lluvia, luego adopta la forma de granos, los granos son comidos por el hombre y se transforman en semen, y el semen fecunda a una mujer, con lo cual la entidad viviente consigue una vez más la forma humana, para realizar sacrificios y repetir así el mismo ciclo. De esa manera, la entidad viviente va y viene perpetuamente por la senda material. Sin embargo, la persona consciente de Kṛṣṇa evita esos sacrificios. Ella emprende directamente el proceso de conciencia de Kṛṣṇa, y con ello se prepara para ir de vuelta a Dios.

Živá bytost koná příslušné oběti, aby se dostala na určité nebeské planety. Když jsou poté na nebeských planetách její výhody získané obětí vyčerpány, vrací se na Zemi v podobě deště, přijme podobu zrna, to se stane potravou muže a přemění se ve sperma, kterým je oplodněna žena. Tímto způsobem živá bytost opět získá lidské tělo umožňující konat oběti, a celý koloběh může začít znovu. Tak neustále přechází sem a tam po hmotné cestě a trpí. Osoba vědomá si Kṛṣṇy se však takových obětí straní. Vydává se přímo cestou vědomí Kṛṣṇy, a tak se připravuje na návrat k Bohu.

Los comentaristas impersonalistas del Bhagavad-gītā suponen de un modo irrazonable que, en el mundo material, el Brahman adopta la forma de la jīva, y para fundamentar esto se refieren al capítulo quince, verso 7, del Gītā. Pero en ese verso, el Señor también habla de la entidad viviente como «un fragmento eterno de Mí». El fragmento de Dios, la entidad viviente, puede caer en el mundo material, pero el Señor Supremo (Acyuta) nunca cae. Por lo tanto, esa suposición de que el Brahman Supremo adopta la forma de la jīva, no es aceptable. Es importante recordar que en la literatura védica se distingue al Brahman (la entidad viviente) del Parabrahman (el Señor Supremo).

Impersonalističtí autoři komentářů k Bhagavad-gītě se nerozumně domnívají, že Brahman v hmotném světě přijímá podobu jīvy, a snaží se to doložit sedmým veršem z patnácté kapitoly. I v něm však Pán poukazuje na živou bytost slovy “Má věčná dílčí část”. Dílčí část Boha, živá bytost, může poklesnout do hmotného světa, ale Nejvyšší Pán (Acyuta) nepoklesne nikdy. Mínění, že Nejvyšší Brahman přijímá podobu jīvy, proto nelze uznat. Je důležité mít na paměti, že védská literatura rozlišuje mezi Brahmanem neboli živou bytostí a Parabrahmanem, Nejvyšším Pánem.