Skip to main content

TEXT 4

TEXT 4

Texto

Verš

bhūmir āpo ’nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā
bhūmir āpo ’nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā

Palabra por palabra

Synonyma

bhūmiḥ — tierra; āpaḥ — agua; analaḥ — fuego; vāyuḥ — aire; kham — éter; manaḥ — mente; buddhiḥ — inteligencia; eva — ciertamente; ca — y; ahaṅkāraḥ — ego falso; iti — así pues; iyam — todos estos; me — Mi; bhinnā — separadas; prakṛtiḥ — energías; aṣṭadhā — óctuple.

bhūmiḥ — země; āpaḥ — voda; analaḥ — oheň; vāyuḥ — vzduch; kham — éter; manaḥ — mysl; buddhiḥ — inteligence; eva — jistě; ca — a; ahaṅkāraḥ — falešné ego; iti — takto; iyam — všechny tyto; me — Mé; bhinnā — oddělené; prakṛtiḥ — energie; aṣṭadhā — osmero.

Traducción

Překlad

La tierra, el agua, el fuego, el aire, el éter, la mente, la inteligencia y el ego falso, estos ocho elementos en conjunto constituyen Mis energías materiales separadas.

Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego—všech těchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddělené hmotné energie.

Significado

Význam

La ciencia de Dios analiza la posición constitucional de Dios y Sus diversas energías. La naturaleza material se denomina prakṛti, o la energía del Señor en Sus diferentes encarnaciones (expansiones) puruṣa, tal como se describe en Sātvata-tantra:

Věda o Bohu rozebírá téma přirozeného postavení Boha a Jeho různých energií. Hmotná příroda se nazývá prakṛti neboli energie, kterou Pán projevuje prostřednictvím svých různých inkarnací či expanzí zvaných puruṣové. To je popsáno v Sātvata-tantře:

viṣṇos tu trīṇi rūpāṇi
puruṣākhyāny atho viduḥ
ekaṁ tu mahataḥ sraṣṭṛ
dvitīyaṁ tv aṇḍa-saṁsthitam
tṛtīyaṁ sarva-bhūta-sthaṁ
tāni jñātvā vimucyate
viṣṇos tu trīṇi rūpāṇi
puruṣākhyāny atho viduḥ
ekaṁ tu mahataḥ sraṣṭṛ
dvitīyaṁ tv aṇḍa-saṁsthitam
tṛtīyaṁ sarva-bhūta-sthaṁ
tāni jñātvā vimucyate

«Para llevar a cabo la creación material, la expansión plenaria del Señor Kṛṣṇa adopta la forma de tres Viṣṇus. El primero de ellos, Mahā-Viṣṇu, crea la energía material total, conocida como el mahat-tattva. El segundo, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, entra en todos los universos para crear diversidades en cada uno de ellos. El tercero, Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, se difunde en todos los universos, en forma de la Superalma omnipresente, y se conoce como Paramātmā. Él está presente incluso dentro de los átomos. Todo aquel que conozca estos tres Viṣṇus, se puede liberar del enredo material».

“Za účelem stvoření hmotného světa přijímá úplná expanze Pána Kṛṣṇy podobu tří Viṣṇuů. První, Mahā-Viṣṇu, vytváří souhrn hmotné energie zvaný mahat-tattva. Druhý, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, vstupuje do všech vesmírů, aby v každém vytvořil různorodost. A třetí, Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, je přítomný ve všech vesmírech v podobě všeprostupující Nadduše a je známý pod jménem Paramātmā. Nachází se dokonce i v atomech. Každý, kdo zná tyto tři Viṣṇuy, může být vysvobozen z hmotného zapletení.”

Este mundo material es una manifestación temporal de una de las energías del Señor. Todas las actividades del mundo material están dirigidas por estas tres expansiones Viṣṇu del Señor Kṛṣṇa. Estos puruṣas se denominan encarnaciones. Por lo general, aquel que no conoce la ciencia de Dios (Kṛṣṇa) supone que este mundo material es para el disfrute de las entidades vivientes, y que las entidades vivientes son los puruṣas —los causantes, los controladores y los disfrutadores de la energía material—. Según el Bhagavad-gītā, esta conclusión atea es falsa. En el verso en discusión, se afirma que Kṛṣṇa es la causa original de la manifestación material. El Śrīmad-Bhāgavatam también confirma eso mismo. Los ingredientes de la manifestación material son energías separadas del Señor. Incluso el brahma-jyotir, que es la meta última de los impersonalistas, es una energía espiritual manifestada en el cielo espiritual. En el brahma-jyotir no hay diversidades espirituales como en los Vaikuṇṭhalokas, y el impersonalista considera que ese brahma-jyotir es la meta última y eterna. La manifestación Paramātmā también es un aspecto temporal y omnipresente del Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. La manifestación Paramātmā no es eterna en el mundo espiritual. En consecuencia, la auténtica Verdad Absoluta es la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa. Él es la persona energética completa, y posee diferentes energías separadas e internas.

Hmotný svět je dočasným projevem jedné z Pánových energií a všechny jeho činnosti řídí tito tři Viṣṇuové, expanze Pána Kṛṣṇy neboli puruṣové známí jako Jeho inkarnace. Ten, kdo nezná vědu o Bohu, o Kṛṣṇovi, se obvykle domnívá, že hmotný svět je určen k požitku živých bytostí a že živé bytosti jsou puruṣové — příčiny a vládci hmotné energie, kteří si jí mají užívat. Bhagavad-gītā dokládá, že tento ateistický závěr je nepravdivý. Ve verši, který právě rozebíráme, je řečeno, že původní příčinou hmotného projevu je Kṛṣṇa, a totéž je potvrzeno i ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Hmotné prvky jsou oddělené energie Pána. Dokonce i brahmajyoti, kterou impersonalisté uznávají za vrcholný věčný cíl, je duchovní energie projevená v duchovním nebi; není v ní duchovní rozmanitost jako na Vaikuṇṭhalokách. A projev Paramātmy je zase dočasným, všeprostupujícím aspektem Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua. Není věčným projevem jako podoby v duchovním světě. Skutečná Absolutní Pravda je tedy Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Kṛṣṇa. On je dokonalým zdrojem a vlastníkem všech oddělených a vnitřních energií.

En la energía material, las principales manifestaciones son ocho, tal como se mencionó antes. De estas, las primeras cinco manifestaciones, es decir, la tierra, el agua, el fuego, el aire y el cielo, se conocen como las cinco creaciones gigantescas o las creaciones burdas, dentro de las cuales se incluyen los cinco objetos de los sentidos. Estos objetos son las manifestaciones del olor, el sabor, la forma, el tacto y el sonido físicos. La ciencia material abarca estas diez cosas y nada más. Pero las otras tres, es decir, la mente, la inteligencia y el ego falso, son desdeñadas por los materialistas. Los filósofos que se ocupan de las actividades mentales tampoco tienen conocimiento perfecto, porque no conocen la fuente última, Kṛṣṇa. El ego falso —«yo soy» y «es mío», que constituye el principio básico de la existencia material— comprende diez órganos de los sentidos para las actividades materiales. La inteligencia se refiere a la creación material total, denominada el mahat-tattva. Por lo tanto, de las ocho energías separadas del Señor se manifiestan los veinticuatro elementos del mundo material, que constituyen el tema de la filosofía sāṅkhya atea; originalmente, ellas son productos de las energías de Kṛṣṇa y están separadas de Él, pero los filósofos sāṅkhya ateos que poseen muy escaso conocimiento, no saben que Kṛṣṇa es la causa de todas las causas. El tema que se discute en la filosofía sāṅkhya trata únicamente de la manifestación de la energía externa de Kṛṣṇa, tal como se describe en el Bhagavad-gītā.

Hmotná energie má osm základních projevů, jež jsou uvedeny výše. Prvním pěti — zemi, vodě, ohni, vzduchu a nebi — se říká gigantické či hrubohmotné projevy a zahrnují také pět objektů smyslového vnímání: hmotný zvuk, dotek, podobu, chuť a vůni. Hmotná věda se zabývá pouze těmito deseti složkami a ničím jiným. Materialisté však opomíjejí tři další složky — mysl, inteligenci a falešné ego. Poznání filozofů, kteří se zabývají činnostmi mysli, také není dokonalé, protože neznají konečný zdroj, Kṛṣṇu. Falešné ego — “já jsem” a “to je moje”, představující základní princip hmotné existence — zahrnuje deset smyslových orgánů použitelných na hmotné činnosti. Inteligence se vztahuje k souhrnu hmotného stvoření, mahat-tattvě. Z osmi oddělených energií Pána se tedy projevuje dvacet čtyři prvků hmotného světa, které rozebírá ateistická filozofie sāṅkhyi. Původně jsou odnožemi Kṛṣṇových energií a jsou od Něho oddělené. Ateističtí sánkhjoví filozofové, jimž se nedostává poznání, však neznají Kṛṣṇu jako příčinu všech příčin. Obsahem jejich rozborů je pouze projevení Kṛṣṇovy vnější energie, jak je popsáno v Bhagavad-gītě.