Skip to main content

TEXT 24

TEXT 24

Texto

Verš

avyaktaṁ vyaktim āpannaṁ
manyante mām abuddhayaḥ
paraṁ bhāvam ajānanto
mamāvyayam anuttamam
avyaktaṁ vyaktim āpannaṁ
manyante mām abuddhayaḥ
paraṁ bhāvam ajānanto
mamāvyayam anuttamam

Palabra por palabra

Synonyma

avyaktam — no manifestado; vyaktim — personalidad; āpannam — lograda; manyante — creen; mām — a Mí; abuddhayaḥ — personas poco inteligentes; param — supremo; bhāvam — existencia; ajānantaḥ — sin saber; mama — Mi; avyayam — imperecedero; anuttamam — lo más fino de todo.

avyaktam — neprojevený; vyaktim — osobnost; āpannam — získal; manyante — považují; mām — Mne; abuddhayaḥ — méně inteligentní; param — svrchovanou; bhāvam — existenci; ajānantaḥ — neznající; mama — Moji; avyayam — nechřadnoucí; anuttamam — nejvznešenější.

Traducción

Překlad

Los hombres que carecen de inteligencia y que no Me conocen perfectamente, creen que Yo, la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, era impersonal antes, y que ahora he adoptado esta personalidad. Debido a su poco conocimiento no conocen Mi naturaleza superior, la cual es imperecedera y suprema.

Neinteligentní lidé, kteří Mě dokonale neznají, si myslí, že Já, Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, jsem byl dříve neosobní a nyní jsem přijal tuto osobní podobu. Jelikož mají omezené poznání, neznají Mou vyšší povahu, která je neměnná a svrchovaná.

Significado

Význam

A aquellos que son adoradores de los semidioses se los ha descrito como personas poco inteligentes, y aquí se describe a los impersonalistas de la misma manera. El Señor Kṛṣṇa, en Su forma personal, está aquí hablando ante Arjuna, y con todo, por ignorancia, los impersonalistas arguyen que, en fin de cuentas, el Señor Supremo no tiene forma. Yāmunācārya, un gran devoto del Señor que pertenece a la sucesión discipular de Rāmānujācārya, ha escrito dos versos muy idóneos en relación con esto. Él dice:

Za méně inteligentní již byli prohlášeni ti, kdo uctívají polobohy, a v tomto verši jsou podobně popisováni impersonalisté. Pán Kṛṣṇa zde ve své osobní podobě hovoří k Arjunovi, ale impersonalisté se přesto z nevědomosti přou, že Nejvyšší Pán z konečného hlediska podobu nemá. Yāmunācārya, velký oddaný Pána patřící k učednické posloupnosti Śrī Rāmānujācāryi, napsal v této souvislosti dva příhodné verše:

tvāṁ śīla-rūpa-caritaiḥ parama-prakṛṣṭaiḥ
sattvena sāttvikatayā prabalaiś ca śāstraiḥ
prakhyāta-daiva-paramārtha-vidāṁ mataiś ca
naivāsura-prakṛtayaḥ prabhavanti boddhum
tvāṁ śīla-rūpa-caritaiḥ parama-prakṛṣṭaiḥ
sattvena sāttvikatayā prabalaiś ca śāstraiḥ
prakhyāta-daiva-paramārtha-vidāṁ mataiś ca
naivāsura-prakṛtayaḥ prabhavanti boddhum

«Mi querido Señor, devotos tales como Vyāsadeva y Nārada saben que Tú eres la Personalidad de Dios. Mediante el estudio de diferentes Escrituras védicas, uno puede llegar a conocer Tus características, Tu forma y Tus actividades, y de ese modo uno puede entender que Tú eres la Suprema Personalidad de Dios. Pero aquellos que están influidos por las modalidades de la pasión y la ignorancia, los demonios, los no devotos, no Te pueden entender. Ellos son incapaces de entenderte. Por muy expertos que esos no devotos sean en discutir el Vedānta, los Upaniṣads y otras Escrituras védicas, a ellos no les es posible entender a la Personalidad de Dios» (Stotra-ratna 12).

“Můj milý Pane! Oddaní, jako jsou Vyāsadeva a Nārada, Tě znají a vědí, že jsi Osobnost Božství. Pochopením různých védských písem může každý poznat Tvé vlastnosti, podobu a činnosti, a tak si uvědomit, že jsi Nejvyšší Osoba. Avšak ti, kdo jsou pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti — démoni či neoddaní — Tě poznat nemohou. Nejsou schopni Ti porozumět. Bez ohledu na to, jak znalecky umějí rozebírat Vedāntu, Upaniṣady a jiná védská písma, nedokáží poznat Osobnost Božství.” (Stotra-ratna 12)

En la Brahma-saṁhitā se afirma que a la Personalidad de Dios no se la puede entender simplemente mediante el estudio de la literatura vedānta. Solo por la gracia del Señor Supremo se puede conocer la Personalidad del Supremo. Por lo tanto, en este verso se afirma de un modo claro que no solo son poco inteligentes los adoradores de los semidioses, sino también aquellos no devotos que están dedicados al Vedānta y a la especulación basada en la literatura védica, sin ningún matiz de verdadera conciencia de Kṛṣṇa; y a ellos no les es posible entender la naturaleza personal de Dios. A las personas que tienen la impresión de que la Verdad Absoluta es impersonal se las describe como abuddhayaḥ, lo cual se refiere a alguien que no conoce el aspecto supremo de la Verdad Absoluta. En el Śrīmad-Bhāgavatam se afirma que la comprensión suprema comienza con el Brahman impersonal, y luego asciende hasta la Superalma localizada, pero que la última palabra en lo referente a la Verdad Absoluta es la Personalidad de Dios. Los impersonalistas modernos son aún menos inteligentes, ya que ni siquiera siguen a su gran predecesor Śaṅkarācārya, quien ha declarado específicamente que Kṛṣṇa es la Suprema Personalidad de Dios. Así pues, como los impersonalistas no conocen la Verdad Suprema, creen que Kṛṣṇa es únicamente el hijo de Devakī y Vasudeva, o un príncipe, o una entidad viviente poderosa. Esto también se condena en el Bhagavad-gītā (9.11). Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āsritam: «Únicamente los necios Me consideran una persona ordinaria».

V Brahma-saṁhitě stojí, že Osobnosti Božství nelze porozumět pouhým studiem Vedānty. Poznat Nejvyššího coby Osobu je možné jedině Jeho milostí. Proto je v tomto verši jasně řečeno, že méně inteligentní nejsou jen uctívatelé polobohů, ale i neoddaní, kteří studují Vedāntu a spekulují nad védskou literaturou bez jediné stopy pravého vědomí Kṛṣṇy; tito jedinci nemohou poznat osobní povahu Boha. Ti, kdo se domnívají, že Absolutní Pravda je neosobní, jsou nazváni abuddhayaḥ — to vyjadřuje, že neznají Její konečný aspekt. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že realizace Nejvyššího začíná u neosobního Brahmanu a poté pokračuje k lokalizované Nadduši, ale vrcholem poznání Absolutní Pravdy je Osobnost Božství. Moderní impersonalisté jsou ještě méně inteligentní než ostatní, neboť nenásledují ani svého slavného předchůdce Śaṅkarācāryu, který výslovně prohlásil, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Božská Osobnost. Impersonalisté neznalí Nejvyšší Pravdy si myslí, že Kṛṣṇa je pouze synem Devakī a Vasudevy, popřípadě nějakým princem či mocnou živou bytostí. Toto pojetí je rovněž odsouzeno v Bhagavad-gītě, kde Kṛṣṇa říká: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam — “Jedině hlupáci Mě považují za obyčejnou bytost.” (Bg. 9.11)

Lo cierto es que nadie puede entender a Kṛṣṇa sin prestar servicio devocional y sin cultivar conciencia de Kṛṣṇa. El Bhāgavatam (10.14.29) lo confirma:

Skutečnost je taková, že nikdo nedokáže Kṛṣṇu poznat, aniž by vykonával oddanou službu a rozvinul vědomí Kṛṣṇy. Bhāgavatam (10.14.29) to dokládá takto:

athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko ’pi ciraṁ vicinvan
athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko ’pi ciraṁ vicinvan

«Mi querido Señor, si uno es favorecido siquiera por un leve vestigio de la misericordia de Tus pies de loto, puede entender la grandeza de Tu personalidad. Pero aquellos que especulan para llegar a entender a la Suprema Personalidad de Dios son incapaces de conocerte, aunque continúen estudiando los Vedas por muchos años». Uno no puede entender a la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, ni Su forma, Su calidad o Su nombre, simplemente por medio de la especulación mental o de la discusión de la literatura védica. Uno debe entenderlo mediante el servicio devocional. Cuando uno está plenamente dedicado al proceso de conciencia de Kṛṣṇa, comenzando con el canto del mahā-mantra —Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare—, solo entonces puede uno entender a la Suprema Personalidad de Dios. Los no devotos impersonalistas creen que Kṛṣṇa tiene un cuerpo hecho de esta naturaleza material, y que todas Sus actividades, Su forma y todo lo demás son māyā. A estos impersonalistas se les da el nombre de māyāvādīs. Ellos no conocen la verdad última.

“Můj Pane, pokud je někdo poctěn byť jen kapkou milosti z Tvých lotosových nohou, může porozumět velikosti Tvé osobnosti. Ti, kdo se však snaží Tebe, Nejvyšší Osobnost Božství, poznat pomocí spekulace, nemohou uspět, ani když budou studovat Vedy po mnoho let.” Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, Jeho podobu, vlastnosti a jméno, nelze poznat pouhou myšlenkovou spekulací nebo hovory na téma védské literatury. Je třeba vykonávat oddanou službu. Porozumět Nejvyšší Osobnosti Božství může živá bytost jedině tehdy, když se plně věnuje rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, které začíná zpíváním mahā-mantry Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Impersonalisté nejsou Pánu Kṛṣṇovi oddáni a myslí si, že Jeho tělo je tvořené prvky hmotné přírody a že všechny Jeho činnosti, podoba a další aspekty jsou māyā. Jsou známí pod jménem māyāvādīni a neznají konečnou pravdu.

El vigésimo verso de este capítulo indica claramente: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante ’nya-devatāḥ, «Aquellos que están cegados por deseos lujuriosos, se entregan a los diferentes semidioses». Se sabe que, además de la Suprema Personalidad de Dios, hay semidioses que tienen sus diferentes planetas, y el Señor también tiene un planeta. Como se declara en el verso veintitrés: devān deva-yajo yānti mad-bhaktā yānti mām api, los adoradores de los semidioses van a los diferentes planetas de los semidioses, y aquellos que son devotos del Señor Kṛṣṇa van al planeta Kṛṣṇaloka. Aunque esto está claramente estipulado, los necios impersonalistas sostienen, no obstante, que el Señor no tiene forma y que esas formas son algo impuesto. ¿Acaso al estudiar el Gītā da la impresión de que los semidioses y sus moradas son impersonales? Queda claro que ni los semidioses ni Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, son impersonales. Todos ellos son personas; el Señor Kṛṣṇa es la Suprema Personalidad de Dios y Él tiene Su propio planeta, y los semidioses tienen los suyos.

V dvacátém verši se jasně říká: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ — “Ti, kdo jsou zaslepeni chtivými touhami, se odevzdávají různým polobohům.” Je potvrzeno, že kromě Nejvyšší Osobnosti Božství existují také polobozi, kterým patří různé planety, a svou planetu má i Pán. Ve dvacátém třetím verši stojí: devān deva-yajo yānti mad-bhaktā yānti mām api — uctívatelé polobohů dospějí na jejich planety a oddaní Pána Kṛṣṇy dosáhnou Kṛṣṇovy planety, Kṛṣṇaloky. Přestože je to jednoznačně řečeno, pošetilí impersonalisté stále tvrdí, že Pán je beztvarý a že tyto podoby nejsou skutečné. Vyplývá snad ze studia Gīty, že polobozi se svými sídly jsou neosobní? Naopak — je zcela zřejmé, že neosobní nejsou ani polobozi, ani Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Všichni jsou to osoby — Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, má svou planetu a polobozi mají zase své.

Por lo tanto, la opinión monista de que la verdad última no tiene forma y que la forma es impuesta, no es cierta. Aquí se afirma claramente que no es impuesta. El Bhagavad-gītā nos hace saber claramente que las formas de los semidioses y la forma del Señor Supremo existen al mismo tiempo, y que el Señor Kṛṣṇa es sac-cid-ānanda, conocimiento eterno y bienaventurado. Los Vedas también confirman que la Suprema Verdad Absoluta es ānanda-mayo ’bhyāsāt, o que, por naturaleza, está colmada de un placer bienaventurado, y que es el depósito de ilimitadas cualidades auspiciosas. Y en el Gītā, el Señor dice que aunque Él es aja (innaciente), aun así Él aparece. Estos son los hechos que debemos entender con el Bhagavad-gītā. No podemos comprender cómo la Suprema Personalidad de Dios puede ser impersonal; en lo que respecta a las declaraciones del Gītā, la teoría de la imposición que tiene el monista impersonalista es falsa. Aquí se deja en claro que la Suprema Verdad Absoluta, el Señor Kṛṣṇa, tiene tanto forma como personalidad.

Monistické tvrzení, že konečná pravda je beztvará a že podoba je klam, tedy není pravdivé. Zde je jasně řečeno, že podoba není iluze. Z Bhagavad-gīty jednoznačně vyplývá, že jak podoby polobohů, tak podoba Nejvyššího Pána existují, a že Pán Kṛṣṇa je sac-cid-ānanda, podobou vyznačující se věčností, blažeností a poznáním. Rovněž Vedy dokládají, že Nejvyšší Absolutní Pravda je svou povahou plná blaženosti (ānanda-mayo 'bhyāsāt) a že je zdrojem neomezeně mnoha příznivých vlastností. A v Gītě Pán říká, že se zjevuje, přestože je aja (nezrozený). To jsou skutečnosti, které bychom měli z Bhagavad-gīty vyrozumět. Nechápeme, jak by Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mohl být neosobní — teorie monistů-impersonalistů je z hlediska výroků Gīty klamná. Z těch jasně vyplývá, že Nejvyšší Absolutní Pravda je Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, jenž má jak podobu, tak osobnost.