Skip to main content

TEXT 20

TEXT 20

Texto

Verš

kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante ’nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā
kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante ’nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā

Palabra por palabra

Synonyma

kāmaiḥ — por los deseos; taiḥ taiḥ — diversos; hṛta — despojados de; jñānāḥ — conocimiento; prapadyante — se entregan; anya — a otros; devatāḥ — semidioses; tam tam — correspondientes; niyamam — regulaciones; āsthāya — siguiendo; prakṛtyā — por naturaleza; niyatāḥ — controlados; svayā — por sus propias.

kāmaiḥ — touhami; taiḥ taiḥ — různými; hṛta — připraveni o; jñānāḥ — poznání; prapadyante — odevzdávají se; anya — jiným; devatāḥ — polobohům; tam tam — odpovídající; niyamam — usměrnění; āsthāya — dodržující; prakṛtyā — povahou; niyatāḥ — ovládáni; svayā — svou.

Traducción

Překlad

Aquellos a quienes los deseos materiales les han robado la inteligencia, se entregan a los semidioses y siguen las reglas y regulaciones específicas de adoración que corresponden a sus propias naturalezas.

Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle příslušných pravidel a usměrnění, jak odpovídá jejich povahám.

Significado

Význam

Aquellos que están libres de todas las contaminaciones materiales, se entregan al Señor Supremo y se dedican a Su servicio devocional. Mientras la contaminación material no se limpie por completo, ellos serán no devotos por naturaleza. Pero incluso aquellos que tienen deseos materiales y que recurren al Señor Supremo, no están muy atraídos por la naturaleza externa; por dirigirse a la meta indicada, ellos se libran pronto de toda la lujuria material. En el Śrīmad-Bhāgavatam se recomienda que, si uno es un devoto puro y está libre de todos los deseos materiales, o si uno está lleno de todos ellos, o si uno desea librarse de la contaminación material, en todos los casos uno se debe entregar a Vāsudeva y adorarlo. Como se afirma en el Bhāgavatam (2.3.10):

Ti, kdo jsou oproštěni od všech hmotných nečistot, se odevzdávají Nejvyššímu Pánu a prokazují Mu oddanou službu. Dokud ještě nebyli zcela zbaveni hmotného znečištění, jsou svou povahou neoddaní. Ale dokonce ani ty, kteří vyhledají Nejvyššího Pána s hmotnými touhami, vnější energie tolik nepřitahuje — jdou za správným cílem, a proto se veškerého hmotného chtíče brzy zbaví. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.3.10) je doporučeno, aby se každý — ať je to čistý oddaný prostý všech hmotných tužeb, osoba plná hmotných tužeb nebo ten, kdo touží po osvobození od hmotných nečistot — odevzdal Vāsudevovi a uctíval Ho:

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param
akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

La gente poco inteligente que ha perdido su sentido espiritual, se refugia en semidioses para la satisfacción inmediata de los deseos materiales. Por lo general, esa gente no acude a la Suprema Personalidad de Dios, porque está influida por unas modalidades específicas de la naturaleza (la ignorancia y la pasión) y, por consiguiente, adora a diversos semidioses. Ellos se satisfacen con seguir los reglamentos de la adoración. A los adoradores de los semidioses los motivan pequeños deseos, y ellos no saben cómo llegar a la meta suprema; pero el devoto del Señor Supremo no se extravía. Puesto que en la literatura védica hay recomendaciones que exhortan a adorar a diferentes dioses con diferentes propósitos (por ejemplo, al hombre enfermo se le recomienda adorar al Sol), aquellos que no son devotos del Señor creen que, para ciertos propósitos, los semidioses son mejores que el Señor Supremo. Pero el devoto puro sabe que el Supremo Señor Kṛṣṇa es el amo de todos. En el Caitanya-caritāmṛta (Ādi 5.142) se dice: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya, solo la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, es amo, y todos los demás son sirvientes. Por lo tanto, un devoto puro nunca acude a semidioses para satisfacer necesidades materiales. Él depende del Señor Supremo. Y el devoto puro se satisface con lo que Él le dé.

Méně inteligentní lidé, kteří přišli o duchovní inteligenci, se uchylují k polobohům, aby se jim okamžitě splnily jejich hmotné touhy. Na Nejvyšší Osobnost Božství se vesměs neobracejí, protože jsou podmíněni nižšími kvalitami přírody (nevědomostí a vášní), což je vede k uctívání různých bohů. Řídí se pravidly uctívání a jsou tak spokojeni. Bývají motivováni přízemními touhami a nevědí, jak dosáhnout nejvyššího cíle. Avšak oddaný Nejvyššího Pána se nedá zmást. Ve védské literatuře se vyskytují doporučení uctívat různé bohy za různými účely (například nemocnému je doporučeno uctívat Slunce), a proto si ti, kdo nejsou oddanými Pána, myslí, že polobozi jsou pro splnění jistých cílů lepší než Nejvyšší Pán. Čistý oddaný však ví, že Nejvyšší Pán Kṛṣṇa je pánem všech. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 5.142) stojí: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya — pouze Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je pán; všichni ostatní jsou služebníci. Proto se čistý oddaný nikdy neobrací na polobohy s přáním uspokojit své hmotné požadavky. Závisí na Nejvyšším Pánu a je spokojen s čímkoliv, co mu Pán dá.