Skip to main content

TEXT 40

TEXT 40

Texto

Verš

śrī-bhagavān uvāca
pārtha naiveha nāmutra
vināśas tasya vidyate
na hi kalyāṇa-kṛt kaścid
durgatiṁ tāta gacchati
śrī-bhagavān uvāca
pārtha naiveha nāmutra
vināśas tasya vidyate
na hi kalyāṇa-kṛt kaścid
durgatiṁ tāta gacchati

Palabra por palabra

Synonyma

śrī bhagavān uvāca — la Suprema Personalidad de Dios dijo; pārtha — ¡oh, hijo de Pṛthā!; na eva — nunca es así; iha — en este mundo material; na — nunca; amutra — en la siguiente vida; vināśaḥ — destrucción; tasya — su; vidyate — existe; na — nunca; hi — ciertamente; kalyāṇa-kṛt — aquel que está dedicado a actividades auspiciosas; kaścit — cualquiera; durgatim — a la degradación; tāta — amigo mío; gacchati — va.

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; pārtha — ó synu Pṛthy; na eva — nikdy tomu tak není; iha — v tomto hmotném světě; na — nikdy; amutra — v příštím životě, v příštím světě; vināśaḥ — zkáza; tasya — jeho; vidyate — existuje; na — nikdy; hi — jistě; kalyāṇa-kṛt — ten, kdo se věnuje příznivým činnostem; kaścit — kdokoliv; durgatim — k úpadku; tāta — Můj příteli; gacchati — spěje.

Traducción

Překlad

La Suprema Personalidad de Dios dijo: ¡Oh, hijo de Pṛthā!, un trascendentalista dedicado a actividades auspiciosas no es destruido ni en este mundo ni en el mundo espiritual; amigo Mío, aquel que hace el bien, nunca es vencido por el mal.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu Pṛthy, transcendentalistu, který se věnuje příznivým činnostem, nepotká zkáza ani v tomto, ani v duchovním světě. Toho, kdo koná dobro, Můj příteli, zlo nikdy nepřemůže.

Significado

Význam

En el Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.17), Śrī Nārada Muni instruye a Vyāsadeva de la siguiente manera:

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.17) vysvětluje Śrī Nārada Muni Vyāsadevovi:

tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ
tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ

«Si alguien abandona todas las perspectivas materiales y se refugia por entero en la Suprema Personalidad de Dios, no hay ninguna pérdida ni degradación en absoluto. En cambio, puede que un no devoto esté plenamente dedicado a sus ocupaciones obligatorias, y aun así no gane nada». Para las perspectivas materiales existen muchas actividades, tanto según las Escrituras como según la tradición. Se espera que el trascendentalista abandone todas las actividades materiales, en aras del adelanto espiritual en la vida, en aras del cultivo de conciencia de Kṛṣṇa. Se podría aducir que mediante el proceso de conciencia de Kṛṣṇa uno puede lograr la máxima perfección si lo completa, pero que si uno no llega a esa etapa perfecta, entonces pierde tanto material como espiritualmente. En las Escrituras se estipula que uno tiene que padecer la reacción de no ejecutar los deberes prescritos; por lo tanto, aquel que deja de desempeñar debidamente las actividades trascendentales, queda supeditado a esas reacciones. El Bhāgavatam le asegura al trascendentalista que fracasa que no tiene que preocuparse. Aunque él tenga que someterse a la reacción de no haber ejecutado perfectamente los deberes prescritos, aun así no pierde nada, porque el auspicioso proceso de conciencia de Kṛṣṇa nunca se olvida; aquel que está dedicado a ese proceso va a continuar haciéndolo, aun a pesar de que tenga un nacimiento bajo en su próxima vida. En cambio, aquel que tan solo sigue estrictamente los deberes prescritos, si carece de conciencia de Kṛṣṇa no es seguro que logre resultados auspiciosos.

“Pokud se někdo zřekne všech hmotných vyhlídek a beze zbytku přijme útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, nic neztrácí a nehrozí mu poklesnutí. Naproti tomu neoddaný se může plně věnovat konání své pracovní povinnosti, a přesto nic nezíská.” Hmotné vyhlídky skýtá mnoho činností — jak těch předepsaných v písmech, tak běžných. Od transcendentalisty se očekává, že se zřekne všech hmotných činností v zájmu duchovního pokroku, vědomí Kṛṣṇy. Někdo může tvrdit, že rozvíjením vědomí Kṛṣṇy lze sice dosáhnout nejvyšší dokonalosti, pokud je dovedeno do konce, ale že když osoba nedosáhne dokonalé úrovně, ztratí po hmotné i duchovní stránce. Písma jsou nesmlouvavá: když někdo nekoná předepsané hmotné povinnosti, musí si vytrpět reakce — ten, kdo se nebude náležitě věnovat transcendentálním činnostem, tedy musí být těmto reakcím vystaven. Bhāgavatam však ujišťuje, že neúspěšný transcendentalista se nemá čeho bát. I když může být vystaven reakcím za to, že nesplnil dokonale své předepsané povinnosti, přesto nic neztratí. Vědomí Kṛṣṇy, jež je příznivé, není nikdy zapomenuto a ten, kdo jedná na této úrovni, v tom bude pokračovat, i kdyby se v příštím životě narodil v nízko postavené rodině. Naproti tomu ten, kdo se jen striktně drží předepsaných povinností, aniž by se mu dostávalo vědomí Kṛṣṇy, ještě nemusí dosáhnout příznivých výsledků.

El significado de esto es el siguiente. A la humanidad se la puede dividir en dos secciones: la de los regulados y la de los no regulados. Aquellos que simplemente están dedicados a complacer los sentidos como las bestias, sin conocimiento de su siguiente vida o de la salvación espiritual, pertenecen a la sección no regulada. Y aquellos que siguen los principios de los deberes que se prescriben en las Escrituras, se clasifican entre los de la sección regulada. Los que pertenecen a la sección de los no regulados, tanto los civilizados como los no civilizados, los educados y los no educados, los fuertes y los débiles, están llenos de propensiones animales. Sus actividades jamás son auspiciosas, porque, si bien disfrutan de las propensiones animales de comer, dormir, defenderse y aparearse, permanecen perpetuamente en la existencia material, la cual siempre es desdichada. En cambio, aquellos que están regulados por las disposiciones de las Escrituras, y que, en consecuencia, se elevan gradualmente hasta el estado de conciencia de Kṛṣṇa, sin duda que progresan en la vida.

Lidstvo je možné rozdělit na dvě části — na lidi usměrněné a neusměrněné. Ti, kdo se věnují pouze zvířecímu uspokojování smyslů bez poznání o svém příštím životě či duchovním osvobození, patří mezi neusměrněné. A ti, kdo plní povinnosti stanovené v písmech, se řadí k usměrněným. Neusměrnění lidé — civilizovaní i necivilizovaní, vzdělaní i nevzdělaní, silní i slabí — mají mnoho zvířecích sklonů. Jejich činnosti nejsou nikdy příznivé — když se jako zvířata vyžívají v jídle, spánku, obraně a sexu, setrvávají i nadále v hmotné existenci, která vždy přináší utrpení. Na druhou stranu ti, kdo se řídí a jsou usměrněni příkazy písem a tak postupně spějí k vědomí Kṛṣṇy, dosahují v životě pokroku.

A aquellos que siguen la senda auspiciosa, se los puede dividir en tres secciones: (1) los seguidores de los reglamentos de las Escrituras que disfrutan de la prosperidad material, (2) los que tratan de lograr la liberación final de la existencia material, y (3) los que son devotos en estado de conciencia de Kṛṣṇa. Aquellos que están siguiendo los reglamentos de las Escrituras en aras de la felicidad material, pueden ser divididos además en dos clases: los que son trabajadores fruitivos y los que no desean ningún fruto para el goce de los sentidos. Las personas que persiguen los resultados fruitivos en aras de la complacencia de los sentidos pueden ser elevadas a un nivel de vida superior, incluso a los planetas superiores, pero aun así, debido a que no están libres de la existencia material, no están siguiendo el verdadero sendero auspicioso. Las únicas actividades auspiciosas son aquellas que lo llevan a uno a la liberación. Cualquier actividad que no apunte a la autorrealización final o a liberarse del concepto corporal y material de la vida, no es auspiciosa en absoluto. La actividad con conciencia de Kṛṣṇa es la única actividad auspiciosa, y cualquiera que acepte voluntariamente toda clase de incomodidades físicas para progresar en la senda del cultivo de conciencia de Kṛṣṇa puede ser conocido como un trascendentalista perfecto en estado de severa austeridad. Y como el sistema óctuple de yoga está dirigido hacia la comprensión final del estado de conciencia de Kṛṣṇa, esa práctica también es auspiciosa, y todo el que la esté ejecutando lo mejor que puede, no tiene que temer ser degradado.

Ti, kdo se vydali příznivou cestou, mohou být rozděleni do tří skupin: 1. ti, kteří se řídí pravidly a usměrněními písem a užívají si hmotného blahobytu; 2. ti, kteří se snaží najít konečné osvobození od hmotné existence; a 3. oddaní mající vědomí Kṛṣṇy. Osoby dodržující pravidla písem, jež vedou k hmotnému štěstí, lze dále rozdělit do dvou skupin: na ploduchtivé konatele a ty, kteří plody práce, jež skýtají uspokojení smyslů, nechtějí. Ti, kdo dychtí po plodech práce, mohou dosáhnout života na vyšší úrovni — dokonce i na nebeských planetách — ale nejsou osvobozeni od hmotné existence, a proto nejdou skutečně příznivou cestou. Jediné příznivé činnosti jsou ty, které vedou k osvobození. Činy, jež nejsou zaměřeny na konečnou seberealizaci či osvobození od hmotného, tělesného pojetí života, nejsou naopak vůbec příznivé. Jednání s vědomím Kṛṣṇy je jediné příznivé jednání a každého, kdo je dobrovolně připraven snášet veškeré nepohodlí v zájmu pokroku na cestě vědomí Kṛṣṇy, lze nazvat dokonalým transcendentalistou, který se podrobuje tvrdé askezi. A vzhledem k tomu, že osmistupňový systém yogy směřuje ke konečné realizaci vědomí Kṛṣṇy, je i tato metoda příznivá a ten, kdo se jí snaží co nejlépe následovat, se nemusí obávat úpadku.