Skip to main content

TEXT 7

TEXT 7

Texto

Verš

mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati

Palabra por palabra

Synonyma

mama — Mi; eva — ciertamente; aṁśah — partículas fragmentarias; jīva-loke — en el mundo de la vida condicionada; jīva-bhūtaḥ — la entidad viviente condicionada; sanātanaḥ — eterna; manaḥ — con la mente; ṣaṣṭhāni — los seis; indriyāṇi — sentidos; prakṛti — en la naturaleza material; sthāni — situada; karṣati — está luchando arduamente.

mama — Má; eva — zajisté; aṁśaḥ — dílčí část; jīva-loke — ve světě podmíněného života; jīva-bhūtaḥ — podmíněná živá bytost; sanātanaḥ — věčná; manaḥ — s myslí; ṣaṣṭhāni — šest; indriyāṇi — smyslů; prakṛti — v hmotné přírodě; sthāni — nacházející se; karṣati — usilovně zápasí.

Traducción

Překlad

Las entidades vivientes de este mundo condicionado son Mis partes fragmentarias eternas. Debido a la vida condicionada, están luchando muy afanosamente con los seis sentidos, entre los que se incluye la mente.

Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, svádějí těžký boj se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.

Significado

Význam

En este verso se da con toda claridad la identidad del ser viviente. La entidad viviente es la parte integral fragmentaria del Señor Supremo, eternamente. No se debe creer que ella adopta la individualidad en su vida condicionada, y en su estado liberado se vuelve uno con el Señor Supremo. Ella es eternamente un fragmento. Se dice bien claro: sanātanaḥ. Según la versión védica, el Señor Supremo se manifiesta y se expande en infinidad de expansiones, de las cuales las expansiones primarias se denominan viṣṇu-tattva, y las expansiones secundarias se denominan entidades vivientes. En otras palabras, el viṣṇu-tattva es la expansión personal, y las entidades vivientes son expansiones separadas. Por medio de Su expansión personal, Él se manifiesta en diversas formas, tales como el Señor Rāma, Nṛsiṁhadeva, Viṣṇumūrti y todas las Deidades regentes de los planetas Vaikuṇṭhas. Las expansiones separadas, las entidades vivientes, son eternamente servidoras. Las expansiones personales de la Suprema Personalidad de Dios, las identidades individuales de la Divinidad, siempre están presentes. Así mismo, las expansiones separadas, las entidades vivientes, tienen sus identidades. Como partes integrales fragmentarias del Señor Supremo, las entidades vivientes también tienen cualidades fragmentarias, de las cuales la independencia es una de ellas. Cada entidad viviente, como alma individual que es, tiene su individualidad personal y una diminuta forma de independencia. Por el mal uso de esa independencia uno se vuelve un alma condicionada, y con el debido uso de la independencia uno siempre está liberado. En cualquiera de los casos, uno es eterno cualitativamente, tal como el Señor Supremo. En su estado liberado, uno está libre de esta condición material, y se encuentra dedicado al trascendental servicio del Señor; en su vida condicionada, a uno lo dominan las modalidades materiales de la naturaleza, y se olvida del amoroso servicio trascendental del Señor. Como resultado de ello, uno tiene que luchar mucho para mantener su existencia en el mundo material.

V tomto verši je zřetelně uvedena totožnost živé bytosti — je věčně dílčí částí Nejvyššího Pána. Není to tak, že by se ve svém podmíněném životě stávala individuální a v osvobozeném stavu s Nejvyšším Pánem splynula. Věčně zůstává Pánovou oddělenou částí. Slovo sanātanaḥ je jednoznačné. Vedy uvádějí, že Nejvyšší Pán se projevuje v nespočetně mnoha expanzích, z nichž prvotní mají název viṣṇu-tattva a druhotné se nazývají živé bytosti. Viṣṇu-tattva značí osobní expanze a živé bytosti jsou expanze oddělené. Prostřednictvím svých osobních expanzí se Pán projevuje v různých podobách, jako Pán Rāma, Nṛsiṁhadeva, Viṣṇumūrti a všechna vládnoucí Božstva na vaikunthských planetách. Oddělené expanze — živé bytosti — jsou věčně služebníky. Osobní expanze Nejvyššího Pána, Jeho individuální podoby s vlastní totožností, existují stále. Stejně tak má svou totožnost i každá z oddělených expanzí, živých bytostí. Ty jsou dílčími částmi Nejvyššího a jako takové mají také malý díl Jeho vlastností, z nichž jednou je nezávislost. Každá živá bytost má jakožto individuální duše svou osobní individualitu a částečnou nezávislost — pokud této nezávislosti zneužije, stává se podmíněnou duší, a pokud s ní nakládá správně, je stále osvobozená. V obou případech je stejně jako Nejvyšší Pán kvalitativně věčná. V osvobozeném stavu je prosta hmotného podmínění a prokazuje transcendentální láskyplnou službu Pánu, zatímco v podmíněném životě je ovládána hmotnými kvalitami přírody a na službu Pánu zapomíná. Výsledkem je, že musí v hmotném světě svádět těžký boj o přežití.

Las entidades vivientes, no solo los seres humanos y los perros y los gatos, sino incluso los grandes controladores del mundo material —Brahmā, el Señor Śiva, e incluso Viṣṇu—, son todos partes integrales del Señor Supremo. Todos ellos son eternos, y no unas manifestaciones temporales. La palabra karṣati («luchando» o «esforzándose mucho») es muy significativa. El alma condicionada está atada, como si estuviera engrilletada con cadenas de hierro. Ella está atada por el ego falso, y la mente es el agente principal que la está llevando por esta existencia material. Cuando la mente está en el plano de la modalidad de la bondad, sus actividades son buenas; cuando la mente está en el plano de la modalidad de la pasión, sus actividades son problemáticas; y cuando la mente está en el plano de la modalidad de la ignorancia, ella viaja por las especies de vida inferior. Sin embargo, este verso deja en claro que al alma condicionada la cubre el cuerpo material, con la mente y los sentidos, y que cuando ella se libera esa cobertura material perece, pero su cuerpo espiritual se manifiesta con su capacidad individual. La siguiente información se encuentra en el Mādhyandināyana-śruti: sa vā eṣa brahma-niṣṭha idaṁ śarīraṁ martyam atisṛjya brahmābhisampadya brahmaṇā paśyati brahmaṇā śṛṇoti brahmaṇaivedaṁ sarvam anubhavati. Se dice aquí que cuando una entidad viviente abandona este cuerpo material y entra en el mundo espiritual, revive el cuerpo espiritual, y en su cuerpo espiritual puede ver a la Suprema Personalidad de Dios frente a frente. Ella puede oírlo y hablarle frente a frente, y puede entender a la Personalidad Suprema tal como es Él. La smṛti también nos hace saber que: vasanti yatra puruṣāḥ sarve vaikuṇṭha-mūrtayaḥ, en los planetas espirituales todo el mundo vive en cuerpos que son como el de la Suprema Personalidad de Dios. En lo que se refiere a la estructura corporal, no hay diferencia entre las entidades vivientes que son partes integrales y las expansiones de viṣṇu-mūrti. En otras palabras, en el momento de la liberación la entidad viviente recibe un cuerpo espiritual, por la gracia de la Suprema Personalidad de Dios.

Všechny živé bytosti — nejen lidé, kočky či psi, ale i mocní vládci hmotného světa, jako Brahmā, Śiva a dokonce i Viṣṇu — jsou částmi Nejvyššího Pána. Jsou věčnými, nikoliv dočasnými projevy. Velmi důležité je slovo karṣati (bojovat či usilovně zápasit). Podmíněná duše je spoutána jako v železných okovech. Poutá ji falešné ego a mysl je její hlavní pohon v hmotném bytí. Když je mysl na úrovni kvality dobra, činy jsou dobré; je-li pod vlivem kvality vášně, činy vedou k těžkostem, a je-li pod vlivem kvality nevědomosti, živá bytost poklesne mezi nižší druhy života. Z tohoto verše je nicméně jasné, že podmíněná duše je pokryta hmotným tělem vybaveným myslí a smysly; když dosáhne osvobození, tento hmotný pokryv zanikne a projeví se její příslušné duchovní tělo. V Mādhyandināyana-śruti je tento údaj: sa vā eṣa brahma-niṣṭha idaṁ śarīraṁ martyam atisṛjya brahmābhisampadya brahmaṇā paśyati brahmaṇā śṛṇoti brahmaṇaivedaṁ sarvam anubhavati. Tím je řečeno, že když se živá bytost zbaví hmotného těla a přijde do duchovního světa, obnoví své duchovní tělo, se kterým může vidět tváří v tvář Nejvyššího Pána, Osobnost Božství. Osobně Mu může naslouchat a hovořit s Ním a znát Ho takového, jaký je. Ze smṛti se také dozvídáme, že na duchovních planetách mají všichni těla podobná tělu Nejvyšší Osobnosti Božství (vasanti yatra puruṣāḥ sarve vaikuṇṭha-mūrtayaḥ). Ve stavbě těla není mezi částmi, jimiž jsou živé bytosti, a expanzemi zvanými viṣṇu-mūrti žádný rozdíl. Po osvobození tedy živá bytost dostává milostí Nejvyšší Osobnosti Božství duchovní tělo.

Las palabras mamaivāṁśaḥ («partes integrales fragmentarias del Señor Supremo») también son muy significativas. La porción fragmentaria del Señor Supremo no es como una parte material rota. Ya hemos entendido en el segundo capítulo que el espíritu no se puede cortar en pedazos. Este fragmento no se puede concebir de una manera material. No es como la materia, que puede ser cortada en pedazos y unida de nuevo. Esa concepción no se aplica aquí, porque se usa la palabra sanātana («eterna»). La porción fragmentaria es eterna. También se afirma al principio del capítulo dos que, en todos y cada uno de los cuerpos individuales, está presente la porción fragmentaria del Señor Supremo (dehino ’smin yathā dehe). Esa porción fragmentaria, cuando se libera del enredo corporal, revive su cuerpo espiritual original en el cielo espiritual, en un planeta espiritual, y disfruta de la compañía del Señor Supremo. Aquí se sobrentiende, no obstante, que la entidad viviente, siendo la parte integral fragmentaria del Señor Supremo, es cualitativamente idéntica al Señor, tal como las partes integrales del oro también son oro.

Velmi důležitý je také výraz mamaivāṁśaḥ (dílčí části Nejvyššího Pána). Oddělená část Nejvyššího Pána není jako nějaký hmotný úlomek. Ve druhé kapitole jsme se již dozvěděli, že duši nelze rozsekat na kousky. Tuto částečku si nelze představovat hmotným způsobem. Liší se od hmoty, kterou můžeme rozkouskovat a potom zase spojit dohromady. Taková představa se zde nedá použít, protože v tomto verši je sanskrtské slovo sanātana (věčná). Oddělená část Nejvyššího Pána je tedy věčná. Na začátku druhé kapitoly je rovněž řečeno, že se nachází v každém těle (dehino 'smin yathā dehe). Jakmile je vysvobozena z hmotného těla, získá znovu své původní duchovní tělo v duchovním nebi na některé z duchovních planet a bude si užívat společnosti Nejvyššího Pána. Zde se však konkrétně jedná o to, že živá bytost je s Nejvyšším Pánem jakožto Jeho dílčí část kvalitativně totožná, stejně jako jsou malé kousky zlata také zlato.