Skip to main content

26

Kapitola 26

Enchantment by Kṛṣṇa’s Glories

Kršnova sláva

śrī-kṛṣṇa kṛṣṇa-sakha vṛṣṇy-ṛṣabhāvani-dhrug-
rājanya-vaṁśa-dahanānapavarga-vīrya
govinda go-dvija-surārti-harāvatāra
yogeśvarākhila-guro bhagavan namas te
śrī-kṛṣṇa kṛṣṇa-sakha vṛṣṇy-ṛṣabhāvani-dhrug-
rājanya-vaṁśa-dahanānapavarga-vīrya
govinda go-dvija-surārti-harāvatāra
yogeśvarākhila-guro bhagavan namas te

O Kṛṣṇa, O friend of Arjuna, O chief among the descendants of Vṛṣṇi, You are the destroyer of those political parties which are disturbing elements on this earth. Your prowess never deteriorates. You are the proprietor of the transcendental abode, and You descend to relieve the distresses of the cows, the brāhmaṇas, and the devotees. You possess all mystic powers, and You are the preceptor of the entire universe. You are the almighty God, and I offer You my respectful obeisances.

Ó Kršno, příteli Ardžuny, ó vůdče potomků Vršniho, ničíš politické strany, které ruší klid na této Zemi. Tvá síla nikdy neslábne. Patří Ti transcendentální říše a sestupuješ, abys zmírnil úzkost krav, bráhmanů a oddaných. Vlastníš všechny mystické síly a jsi učitelem celého vesmíru. Jsi všemocný Bůh a já se Ti uctivĕ klaním.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.43

Šrímad-Bhágavatam 1.8.43

A summary of the Supreme Lord, Śrī Kṛṣṇa, is made herein by Śrīmatī Kuntīdevī. The almighty Lord has His eternal, transcendental abode, where He is engaged in keeping surabhi cows. He is served by hundreds and thousands of goddesses of fortune. He descends on the material world to reclaim His devotees and to annihilate the disturbing elements in groups of political parties and kings who are supposed to be in charge of administration work. He creates, maintains, and annihilates by His unlimited energies, and still He is always full with prowess and does not deteriorate in potency. The cows, the brāhmaṇas, and the devotees of the Lord are all objects of His special attention because they are very important factors for the general welfare of living beings.

Šrímatí Kuntídéví zde popisuje Svrchovaného Pána Šrí Kršnu. Všemocný Pán má Své vĕčné transcendentální sídlo, kde pečuje o krávy surabhi. Slouží Mu stovky a tisíce bohyní štĕstí. Do hmotného svĕta sestupuje proto, aby přivedl zpátky Své oddané a aby zničil všechny rušivé elementy v politických stranách a mezi králi, kteří mají zajišťovat klid a pořádek. Pán tvoří, udržuje a ničí prostřednictvím Svých neomezených energií, a přesto se Jeho energie nezmenšuje a Jeho sil neubývá. Krávy, bráhmani a oddaní Pána jsou velice důležité faktory pro všeobecné blaho živých bytostí, a proto jsou předmĕtem Jeho zvláštní pozornosti.

Kuntī addresses Lord Kṛṣṇa as kṛṣṇa-sakha because she knows that although Arjuna, who is also known as Kṛṣṇa, is her son and therefore subordinate to her, Lord Kṛṣṇa is more intimately related with Arjuna than with her. Kṛṣṇā is also a name of Draupadī, and so the word kṛṣṇa-sakha also indicates Lord Kṛṣṇa’s relationship with Draupadī, whom He saved from being insulted when Duryodhana and Karṇa attempted to strip her naked. Kuntī also addresses Lord Kṛṣṇa as vṛṣṇi-ṛṣabha, the child of the dynasty of Vṛṣṇi. It was because Kṛṣṇa appeared in the Vṛṣṇi dynasty that this dynasty became famous, just as Malaysia and the Malaya Hills became famous because of the sandalwood that grows there.

Kuntí Kršnu oslovuje kṛṣṇa-sakha, protože ví, že i když Ardžuna, který je také známý jako Kršna, je její syn a je jí tedy podřízený, Pán Kršna má k nĕmu daleko důvĕrnĕjší vztah než k ní. Draupadí se také jmenuje Kršná. Slovo kṛṣṇa-sakha také naznačuje Kršnův vztah k Draupadí, kterou zachránil před Durjódhanou a Karnou, když se ji snažili vysvléci donaha. Kuntí oslovuje Kršnu také jako vṛṣṇi-ṛṣabha neboli dítĕ z dynastie Vršniovců. Vršniovská dynastie se proslavila tím, že se v ní narodil Kršna, stejnĕ jako Malajsie a Malajské hory se proslavily tím, že tam roste santál.

Kuntīdevī also addresses Lord Kṛṣṇa as the destroyer of the political parties or royal dynasties that disturb the earth. In every monarchy, the king is honored very gorgeously. Why? Since he is a human being and the other citizens are also human beings, why is the king so honored? The answer is that the king, like the spiritual master, is meant to be the representative of God. In the Vedic literature it is said, ācāryaṁ māṁ vijānīyān nāvamanyeta karhicit (Bhāgavatam 11.17.27): the spiritual master should not be regarded as an ordinary human being. Similarly, a king or president is also not treated like an ordinary human being.

Kuntídéví také Kršnu oslovuje jako ničitele politických stran a královských dynastií, které působí rušivĕ na Zemi. Král je v každém království velice uctíván. Proč? Vždyť všichni ostatní obyvatelé jsou také lidské bytosti, proč se tedy král tĕší takové úctĕ? Je tomu tak proto, že král, stejnĕ jako duchovní učitel, má být představitelem Boha. Ve védské literatuře se říká: ācāryaṁ māṁ vijānīyān nāvamanyeta karhicit (Bhág. 11.17.27)    —    duchovní učitel by nikdy nemĕl být považován za obyčejnou lidskou bytost a podobnĕ by za obyčejné lidské bytosti nemĕli být pokládáni ani král nebo prezident.

In the Sanskrit language the king is also called naradeva, which means “God in human form.” His duty is like that of Kṛṣṇa. As God is the supreme living being in the universe and is the maintainer of all other living beings, the king is the supreme citizen in the state and is responsible for the welfare of all others.

V sanskrtu se král také nazývá naradeva, což znamená „Bůh v lidské podobĕ“. Má stejnou povinnost jako Kršna. Bůh je nejvyšší živou bytostí ve vesmíru a udržuje všechny ostatní živé bytosti a stejnĕ král je nejvyšším občanem státu a je zodpovĕdný za blahobyt všech ostatních.

Just as we are all living beings, Kṛṣṇa, God, is also a living being. Kṛṣṇa is not impersonal. Because we are all individual persons but our knowledge and opulence are limited, the impersonalists cannot adjust to the idea that the Supreme, the original, unlimited cause of everything, can also be a person. Because we are limited and God is unlimited, the Māyāvādīs, or impersonalists, with their poor fund of knowledge, think that God must be impersonal. Making a material comparison, they say that just as the sky, which we think of as unlimited, is impersonal, if God is unlimited He must also be impersonal.

My všichni jsme živé bytosti a Kršna, Bůh, je také živá bytost. Kršna není neosobní. Protože jsme individuální osoby a naše poznání a bohatství je omezené, impersonalisté nemohou přijmout, že Nejvyšší, původní a nekonečný zdroj všeho může být také osoba. Protože jsme omezení a Bůh je neomezený, májávádíni neboli impersonalisté, kteří mají nedostatečné poznání, si myslí, že Bůh musí být neosobní. Používají hmotná přirovnání a říkají, že stejnĕ jako obloha, kterou považujeme za neomezenou, je neosobní, musí být i neomezený Bůh neosobní.

But that is not the Vedic instruction. The Vedas instruct that God is a person. Kṛṣṇa is a person, and we are also persons, but the difference is that He is to be worshiped whereas we are to be worshipers. The king or president is a person, and the citizens are also persons, but the difference is that the president or king is an exalted person who should be offered all respect.

To ale neodpovídá védskému učení. Védy nám říkají, že Bůh je osoba. Kršna je osoba a my jsme také osoby, ale rozdíl je v tom, že zatímco On má být uctíván, my jsme ti, kteří Ho mají uctívat. Král nebo prezident jsou osoby a občané jsou také osoby, ale liší se v tom, že prezident nebo král mají vysoké postavení a má jim být prokazována úcta.

Now, why should so many persons worship one person? Because that one person provides for the others. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. God is one, and we are many, but He is worshiped because He provides for everyone. It is God who provides food and all the other necessities of life. We need water, and God has nicely arranged for oceans of water, with salt mixed in to preserve it all nicely. Then, because we need drinking water, by God’s arrangement the sunshine evaporates the water from the ocean, takes it high in the sky, and then distributes clear, distilled water. Just see how God is providing everything that everyone needs.

Proč by mĕlo tolik lidí uctívat jednoho človĕka? Protože se stará o všechny ostatní. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Bůh je jeden, zatímco nás je mnoho. Uctíváme Ho, neboť se o nás všechny stará. Bůh nám zajišťuje potravu a všechny ostatní životní nezbytnosti. K životu potřebujeme vodu a Bůh všechno tak pĕknĕ zařídil, že existují celé oceány vody, která je konzervovaná solí. Protože ale potřebujeme pitnou vodu, Božím řízením se voda díky sluneční záři z oceánu vypařuje a stoupá k obloze, odkud potom po kapkách padá v čisté podobĕ. Vidíte, jak Bůh každého zásobí vším, co potřebuje?

Even in ordinary life the state has a heating department, lighting department, plumbing department, and so on. Why? Because these are amenities we require. But these arrangements are subordinate; the first arrangement is that of God. It is God who originally supplies heat, light, and water. It is God who supplies the rainwater that fills our wells and reservoirs. Therefore the original supplier is God.

V každém státĕ existují odvĕtví, která zajišťují vytápĕní, osvĕtlení, rozvádĕní vody apod. Proč? Protože všechny tyto vĕci potřebujeme. Jsou to však vedlejší opatření. Nejprve všechno zařídil Bůh. Bůh je ten, kdo nám jako první dodává teplo, svĕtlo a vodu. Bůh nám posílá dešťovou vodu, která plní naše studnĕ a nádrže. Je proto původním dodavatelem všeho.

God is an intelligent person who knows that we need heat, light, water, and so on. Without water we cannot produce food. Even those who eat animals cannot do so without God’s arrangement, for the animal also must be provided with grass before one can take it to the slaughterhouse. Thus it is God who is supplying food, but still we are creating rebellion against Him. The word dhruk means “rebellious.” Those rascals who are going against the law of God are rebellious.

Bůh je inteligentní osoba a ví, že potřebujeme teplo, svĕtlo, vodu apod. Bez vody nemůžeme vypĕstovat potravu. Dokonce i ti, kteří jedí zvířata, závisejí na Bohu, protože i zvířata musejí dostávat trávu, nežli je odvedou na jatka. Je to tedy Bůh, který nám dává potravu, ale my Ho i přesto nechceme poslouchat. Slovo dhruk znamená „neposlušný“. Darebáci, kteří se staví proti Božímu zákonu, jsou rebelové.

The king’s duty is to act as the representative of Kṛṣṇa, or God. Otherwise what right does he have to take so much honor from the citizens? Monarchy was formerly present in every country, but because the kings rebelled against God and violated His laws, because they tried to usurp the power of God and did not act as His representatives, the monarchies of the world have nearly all disappeared. The kings thought that their kingdoms were their personal property. “I have so much property, such a big kingdom,” they thought. “I am God. I am the lord of all I survey.” But that is not actually the fact. That fact is that everything belongs to God (īśāvāsyam idaṁ sarvam). Therefore the representative of God must be very obedient to God, and then his position will be legitimate.

Povinností krále je jednat jako představitel Kršny neboli Boha. Jak jinak by mohl vyžadovat od občanů tolik úcty? Dříve bylo království v každé zemi. Jelikož se ale králové bouřili proti Bohu, porušovali Jeho zákony, chtĕli si přivlastnit Boží moc a nejednali jako Jeho představitelé, témĕř všechna království zanikla. Králové si mysleli, že království jsou jejich osobním vlastnictvím. „Mám tak velký majetek, takové velké království. Jsem Bůh. Jsem pánem všeho.“ Ve skutečnosti tomu ale tak není    —    všechno patří Bohu (īśāvāsyam idaṁ sarvam). Představitel Boha proto musí mít Nejvyššího Pána v úctĕ a pak bude jeho postavení oprávnĕné.

Greedy, self-interested kings are like false spiritual masters who proclaim that they themselves are God. Because such false masters are rebellious, they have no position. A spiritual master is supposed to act not as God but as the most confidential servant of God by spreading God consciousness, Kṛṣṇa consciousness. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura says, sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair uktaḥ: all the śāstras, the Vedic literatures, state that the spiritual master is to be honored as the Supreme Personality of Godhead. Thus the idea that the spiritual master is as good as God is not bogus. It is stated in the śāstras, and therefore those who are advanced in spiritual life accept this spiritual injunction (uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ). Then is the spiritual master as good as God? Kintu prabhor yaḥ priya eva tasya: the spiritual master is not God, but is the confidential representative of God. The distinction is that between sevya-bhagavān (he who is worshiped) and sevaka-bhagavān (he who is the worshiper). The spiritual master is God, and Kṛṣṇa is God, but Kṛṣṇa is the worshipable God whereas the spiritual master is the worshiper God.

Chamtiví králové, kteří chtĕjí stále více majetku, jsou jako nepraví duchovní učitelé prohlašující se za Bohy. Takoví duchovní učitelé se staví proti Bohu, a proto nemají žádné postavení. Duchovní učitel nemá jednat jako Bůh, ale jako Jeho nejdůvĕrnĕjší služebník, a má šířit vĕdomí Boha, vĕdomí Kršny. Višvanáth Čakravartí Thákur říká: sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair uktaḥ. Všechny šástry neboli celá védská literatura říká, že duchovní učitel má být uctíván jako Nejvyšší Osobnost Božství. Když tedy nĕkdo prohlašuje, že duchovní učitel je stejnĕ dobrý jako Bůh, má pravdu. Tak to stojí v šástrách, a proto ti, kteří jsou pokročilí v duchovním životĕ, tento závĕr přijímají (uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ). Co to znamená, když se řekne, že duchovní mistr je stejnĕ dobrý jako Bůh? Kintu prabhor yaḥ priya eva tasya: duchovní mistr není Bůh, je Jeho důvĕrným představitelem. Mezi pojmy sevya-bhagavān (ten, kdo je uctíván) a sevaka-bhagavān (ten, kdo uctívá) je rozdíl. Duchovní mistr je Bůh a Kršna je také Bůh, ale zatímco Kršna je Bůh, kterého uctíváme, duchovní mistr je Bohem, který uctívá.

The Māyāvādīs cannot understand this. They think, “Because the spiritual master has to be accepted as God and because I have become a spiritual master, I have become God.” This is rebellious. Those who are given a position by God but who want to usurp His power, which they actually cannot do, are rebellious fools and rascals who require punishment. Therefore Kuntīdevī says, avani-dhrug-rājanya-vaṁśa-dahana: “You descend to kill all these rascals who rebelliously claim Your position.” When various kings or landholders are subordinate to an emperor, they sometimes rebel and refuse to pay taxes. Similarly, there are rebellious persons who deny the supremacy of God and declare themselves God, and Kṛṣṇa’s business is to kill them.

Májávádíni to nemohou pochopit. Myslí si: „Duchovní mistr má být přijímán jako Bůh. Protože jsem se tedy stal duchovním mistrem, stal jsem se také Bohem.“ To je rebelství. Ti, kterým Bůh dal nĕjaké postavení a oni se jen snaží přivlastnit si Jeho moc    —    což se jim ve skutečnosti nikdy nepodaří    —    jsou hlupáci a darebáci, kteří zaslouží potrestání. Kuntí proto říká: avani-dhrug-rājanya-vaṁśa-dahana. „Sestoupil jsi, abys zabil všechny darebáky, kteří chtĕjí získat Tvé postavení.“ Různí králové a vlastníci půdy podléhají vyššímu vládci a nĕkdy se stane, že se vzbouří a odmítnou platit danĕ. Podobnĕ existují i lidé, kteří rebelsky popírají nadřazenost Boha a prohlašují se sami za Bohy, a Kršna má za úkol je zabít.

The word anapavarga indicates that Kṛṣṇa’s prowess is without deterioration. This word is the opposite of the word pavarga, which refers to the path of material tribulation. According to Sanskrit linguistics, the word pa-varga also refers to the Sanskrit letters pa, pha, ba, bha, and ma. Thus when the word pavarga is used to refer to the path of material tribulation, its meaning is understood through words beginning with these five letters.

Slovo anapavarga vyjadřuje, že Kršna je stále stejnĕ mocný. Je to opak slova pavarga,které označuje cestu hmotného utrpení. Slovo pa-varga se podle sanskrtské mluvnice skládá z písmen pa, pha, ba, bha a ma. Když tedy použijeme slovo pavarga v souvislosti s hmotným utrpením, můžeme jeho význam chápat ze slov začínajících tĕmito pĕti písmeny.

The letter pa is for pariśrama, which means “labor.” In this material world, one must work very hard to maintain oneself. In Bhagavad-gītā (3.8) it is said, śarīra-yātrāpi ca te na prasiddhyed akarmaṇaḥ: “One cannot even maintain one’s own body without work.” Kṛṣṇa never advised Arjuna, “I am your friend, and I shall do everything. You just sit down and smoke gañjā.” Kṛṣṇa was doing everything, but still He told Arjuna, “You must fight.” Nor did Arjuna say to Kṛṣṇa, “You are my great friend. Better for You to fight and let me sit down and smoke gañjā.” No, that is not Kṛṣṇa consciousness. A God conscious person does not say, “God, You please do everything for me and let me smoke gañjā.” Rather, a God conscious person must work for God. But even if one does not work for the sake of God, one must work, for without work one cannot even maintain one’s body. This material world, therefore, is meant for pariśrama, hard labor.

Písmeno pa je spojeno se slovem pariśrama    —    „práce“. Každý v tomto hmotném svĕtĕ musí velice tĕžce pracovat, aby se udržel při životĕ. V Bhagavad-gítĕ (3.8) se říká: śarīra-yātrāpi ca te na prasiddhyet akarmaṇaḥ. „Nikdo nemůže udržovat své tĕlo, aniž pracuje.“ Kršna Ardžunovi nikdy neradil: „Jsem tvůj přítel a všechno zařídím. Jen si sedni a kuř gaňdžu.“ Kršna samozřejmĕ všechno zařídil, ale přesto řekl Ardžunovi: „Musíš bojovat.“ Ardžuna Kršnovi nikdy neřekl: „Jsi můj velký přítel. Je lepší, když půjdeš bojovat Ty, a já si zde zatím sednu a budu kouřit gaňdžu.“ To není vĕdomí Kršny. Človĕk, který má vĕdomí Boha, nikdy neřekne: „Bože, udĕlej prosím všechno za mne. Já budu jen kouřit gaňdžu.“ Naopak. Človĕk vĕdomý si Boha musí pro Boha pracovat. Ale i ten, kdo nepracuje pro Boha, musí nĕco dĕlat, neboť bez práce nemůžeme ani udržovat své tĕlo. Tento hmotný svĕt je proto určen pro tvrdou práci    —    pariśrama.

Even a lion, although king of the beasts, must still look for its own prey in the jungle. It is said, na hi suptasya siṁhasya praviśanti mukhe mṛgāḥ. A lion cannot think, “Since I am king of the forest, let me sleep, and all the animals will come into my mouth.” That is not possible. “No, sir. Although you are a lion, you must go search for your food.” Thus even the lion, although so powerful, must endeavor with great difficulty to find another animal to eat, and similarly everyone in this material world must work with great difficulty to continue his life.

I když je lev králem zvířat, musí si v lese hledat kořist. Říká se: na hi suptasya siṁhasya praviśanti mukhe mṛgāḥ. Lev si nemůže myslet: „Protože jsem králem celého lesa, budu jenom spát a všechna zvířata sama přijdou do mé tlamy.“ To není možné. „Ne, i když jsi lev, musíš jít a hledat si potravu.“ Takže dokonce i lev, přestože je tak silný, musí velice tĕžce lovit jiná zvířata. Podobnĕ i každý v hmotném svĕtĕ musí tĕžce pracovat, aby přežil.

Thus pa indicates pariśrama, labor, and pha is for phena, which means “foam.” While working very hard a horse foams at the mouth, and similarly human beings must also work hard in this way. Such hard labor, however, is vyartha, futile, and this is what is indicated by the letter ba. And bha indicates bhaya, fear. Despite working so hard, one is always somewhat fearful that things will not be done as he desires. The nature of the body is that it involves eating, sleeping, mating, and fearing (āhāra-nidrā-bhaya-maithunaṁ ca). Although one may eat very nicely, one must consider whether one is overeating, so that he will not fall sick. Thus even eating involves fear. A bird, while eating, looks this way and that way, fearful that some enemy may be coming. And for all living entities, everything finally ends in death, mṛtyu, and this is what is indicated by the letter ma.

Pa označuje tĕžkou práci (pariśrama) a pha se odvozuje od slova phenila, což znamená „pĕna“. Když kůň tĕžce pracuje, z huby mu vychází pĕna, a stejnĕ tĕžce musí pracovat i lidé. Taková tvrdá práce je ale vyartha neboli zbytečná, a to naznačuje písmeno ba. Bha potom označuje strach, bhaya. Bez ohledu na to, jak človĕk tĕžce pracuje, má vždy strach, že se nĕco nepodaří tak, jak si přeje. S existencí tĕla souvisí jedení, spaní, páření se a strach (āhāra-nidrā-bhaya-maithunaṁ ca). I když jíme velice dobrá jídla, musíme dávat pozor, abychom se nepřejídali a nebyli nemocní. Takže dokonce i jedení je spojeno se strachem. Když pták zobe zrní, neustále se rozhlíží na všechny strany, protože se bojí nepřítele. Pro všechny živé bytosti platí, že jednou všechno skončí smrtí, mṛtyu, a to naznačuje písmeno ma.

Thus pavarga and its component letters pa, pha, ba, bha, and ma indicate hard labor (pariśrama), foam at the mouth (phena), frustration (vyartha), fear (bhaya), and death (mṛtyu). This is called pavarga, the path of material tribulation. Apavarga, however, indicates just the opposite – the spiritual world, where there is no labor, no foam, no frustration, no fear, and no death. Thus Kṛṣṇa is known as anapavarga-vīrya, for He shows the path to the spiritual world.

Slovo pavarga a písmena pa, pha, ba, bha a ma, která ho tvoří, označují tĕžkou práci (pariśrama), pĕnu z úst (phenila), zklamání (vyartha), strach (bhaya) a smrt (mṛtyu). To je tedy pavarga neboli cesta hmotného utrpení. Apavarga ale označuje opačné    —    duchovní svĕt, ve kterém není žádná tĕžká práce, pĕna z úst, zklamání, strach nebo smrt. Kršna je tedy známý jako anapavarga-vīrya, neboť nám ukazuje cestu do duchovního svĕta.

Why should one suffer from these five kinds of tribulation? Because one has a material body. As soon as one accepts a material body – whether it is that of a president or a common man, a demigod or a human being, an insect or a Brahmā – one must go through these tribulations. This is called material existence. Kṛṣṇa comes, therefore, to show one the path to apavarga, freedom from these tribulations, and when Kṛṣṇa shows this path, we should accept it. Kṛṣṇa says very clearly, “Surrender unto Me. I shall give you apavarga.Ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi: “I shall give you protection.” And Kṛṣṇa has the power with which to fulfill this guarantee.

Proč bychom mĕli zakoušet tĕchto pĕt druhů utrpení? Protože máme hmotná tĕla. Jakmile duše přijme hmotné tĕlo    —    nezáleží na tom, jestli je to tĕlo prezidenta nebo obyčejného človĕka, poloboha nebo lidské bytosti, hmyzu nebo Brahmy    —    čekají ji tato utrpení. Tomu se říká hmotná existence. Kršna proto přichází, aby nám ukázal cestu k osvobození z tĕchto utrpení (apavarga). Mĕli bychom ji tedy přijmout. Kršna říká velice jasnĕ: „Odevzdej se Mi a Já tĕ osvobodím.“ Ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi: „Ochráním tĕ.“ A Kršna je tak mocný, že tento slib dokáže splnit.

Kuntīdevī addresses Kṛṣṇa as Govinda because He is the giver of pleasure both to the cows and to the senses. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Govinda, Kṛṣṇa, is the ādi-puruṣa, the original person. Aham ādir hi devānām (Bhagavad-gītā 10.2): He is the origin even of demigods like Brahmā, Viṣṇu, and Śiva. People should not think that Brahmā, Viṣṇu, and Śiva are the origin of everything. No. Kṛṣṇa says, aham ādir hi devānām: “I am the origin even of these demigods.” Therefore we repeatedly emphasize that we worship no one but the original person (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi).

Kuntídéví Kršnu oslovuje jako Góvindu, neboť dává potĕšení kravám a smyslům. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Góvinda, Kršna, je ādi-puruṣa neboli původní osoba. Aham ādir hi devānām (Bg. 10.2): je původcem dokonce i polobohů jako je Brahmá, Višnu a Šiva. Lidé by si nemĕli myslet, že Brahmá, Višnu a Šiva jsou původcem všeho. Ne. Kršna říká: aham ādir hi devānām. „Jsem původcem dokonce i tĕchto polobohů.“ Opakovanĕ proto zdůrazňujeme, že neuctíváme nikoho jiného, než původní osobu (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi).

When Kuntī prays, go-dvija-surārti-harāvatāra, she indicates that Govinda, Kṛṣṇa, descends to this world especially to protect the cows, the brāhmaṇas, and the devotees. The demoniac in this world are the greatest enemies of the cows, for they maintain hundreds and thousands of slaughterhouses. Although the innocent cows give milk, the most important food, and although even after death the cows give their skin for shoes, people are such rascals that they kill the cows, but still they want to be happy in this world. How sinful they are.

Když se Kuntí modlí: go-dvija-surārti-harāvatāra, naznačuje, že Góvinda, Kršna, sestupuje do tohoto svĕta zvláštĕ proto, aby ochraňoval krávy, bráhmany a oddané. Démoni jsou nejvĕtšími nepřáteli krav, neboť stavĕjí stovky a tisíce jatek. Nevinná kráva nám dává mléko, nejdůležitĕjší potravinu, a po smrti nám dokonce dá svoji kůži, ze které si můžeme vyrobit boty. A lidé jsou přesto takoví darebáci, že krávy zabíjejí a myslí si, že mohou být šťastni. Jsou tak hříšní.

Why is cow protection so much advocated? Because the cow is the most important animal. There is no injunction that one should not eat the flesh of tigers or other such animals. In the Vedic culture those who are meat-eaters are recommended to eat the flesh of goats, dogs, hogs, or other lower animals, but never the flesh of cows, the most important animals. While living, the cows give important service by giving milk, and even after death they give service by making available their skin, hooves, and horns, which may be used in many ways. Nonetheless, the present human society is so ungrateful that they needlessly kill these innocent cows. Therefore Kṛṣṇa comes to punish them.

Proč je ochrana krav tak důležitá? Protože kráva je nejdůležitĕjším zvířetem. Nikde není nařízeno, že by lidé nemĕli jíst maso tygrů nebo jiných podobných zvířat. Ve védské kultuře se tĕm, kteří chtĕjí jíst maso, doporučuje jíst maso koz, psů, prasat nebo jiných nižších zvířat, ale nikde se nepíše, že by mĕli jíst maso nejdůležitĕjších zvířat    —    krav. Za života nám krávy dávají mléko, a dokonce i po smrti nám slouží tím, že můžeme různými způsoby použít jejich kůži, kopyta a rohy. I přesto je ale současná lidská společnost tak nevdĕčná, že tyto nevinné krávy bezdůvodnĕ zabíjí. Kršna proto přichází, aby hříšníky potrestal.

Kṛṣṇa is worshiped with this prayer:

Kršna je uctíván touto modlitbou:

namo brahmaṇya-devāya
go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ
namo brahmaṇya-devāya
go-brāhmaṇa-hitāya ca
jagad-dhitāya kṛṣṇāya
govindāya namo namaḥ

“My Lord, You are the well-wisher of the cows and the brāhmaṇas, and You are the well-wisher of the entire human society and world.” For perfect human society there must be protection of go-dvija – the cows and the brāhmaṇas. The word dvija refers to the brāhmaṇa, or one who knows Brahman (God). When the demoniac give too much trouble to the brāhmaṇas and the cows, Kṛṣṇa descends to reestablish religious principles. As the Lord says in Bhagavad-gītā (4.7):

„Můj Pane, jsi dobrodincem krav a bráhmanů a příznivcem celé lidské společnosti a svĕta.“ V dokonalé lidské společnosti musí být zajištĕna ochrana krav a bráhmanů (go-dvija). Slovo dvija označuje bráhmany neboli ty, kteří znají Brahman (Boha). Když démoni působí bráhmanům a kravám přílišné utrpení, Kršna sestupuje, aby obnovil náboženské zásady. Jak Pán říká v Bhagavad-gítĕ (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Whenever and wherever there is a decline in religious practice, O descendant of Bharata, and a predominant rise of irreligion – at that time I descend Myself.” In the present age, Kali-yuga, people are very much sinful and are consequently suffering greatly. Therefore Kṛṣṇa has incarnated in the form of His name, as found in the mahā-mantra: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

„Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a vzrůstá bezbožnost, ó potomku Bháratův, v té dobĕ Osobnĕ sestoupím.“ V současném vĕku, v Kali-juze, jsou lidé velice hříšní a velmi trpí. Kršna proto sestoupil v podobĕ Svého jména, v mahá-mantře: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare    /    Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare

Queen Kuntī prayed to the Lord just to enunciate a fragment of His glories. The Lord, upon hearing her prayers, which were composed in choice words for His glorification, responded by smiling, and His smile was as enchanting as His mystic power. The conditioned souls, who are engaged in trying to lord it over the material world, are also enchanted by the Lord’s mystic powers, but His devotees are enchanted in a different way by the glories of the Lord. Thus all the devotees worship the Lord by chosen words. No amount of chosen words are sufficient to enumerate the Lord’s glory, yet He is satisfied by such prayers, just as a father is satisfied even by the broken linguistic attempts of a growing child. Thus the Lord smiled and accepted the prayers of Queen Kuntī.

Královna Kuntí se modlila k Pánu, aby ukázal alespoň zlomek Své slávy. Když Pán vyslechl její krásné modlitby, usmál se a Jeho úsmĕv byl stejnĕ okouzlující jako Jeho mystická síla. Pánovy mystické síly okouzlí i podmínĕné duše, které se snaží ovládnout hmotný svĕt. Oddaní jsou jimi také okouzleni, ale jiným způsobem, a proto Ho opĕvují vybranými slovy. Ani ta nejvybranĕjší slova ale nestačí k tomu, aby plnĕ vyjádřila Pánovu slávu. Kršnu však přesto tyto modlitby potĕší, stejnĕ jako otce potĕší první lámaná slova z úst jeho malého dítĕte. S úsmĕvem na tváři proto přijal modlitby královny Kuntí.