11 Kapitola 11

The Touch of Superior Energy

Dotek duchovní energie

manye tvāṁ kālam īśānam
anādi-nidhanaṁ vibhum
samaṁ carantaṁ sarvatra
bhūtānāṁ yan mithaḥ kaliḥ

My Lord, I consider Your Lordship to be eternal time, the supreme controller, without beginning and end, the all-pervasive one. In distributing Your mercy, You are equal to everyone. The dissensions between living beings are due to social intercourse.

Můj Pane, vím, že jsi vĕčný čas, nejvyšší, všeprostupující vládce, který nemá počátek ani konec. Svou milost dáváš všem stejnou mĕrou; vzájemné spory živých bytostí vznikají jen z jejich vzájemných styků.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.28

Šrímad-Bhágavatam 1.8.28

Kuntīdevī knew that Kṛṣṇa was neither her nephew nor an ordinary family member of her paternal house. She knew perfectly well that Kṛṣṇa is the primeval Lord who lives in everyone’s heart as the Supersoul, Paramātmā. Another name of the Paramātmā feature of the Lord is kāla, or eternal time. Eternal time is the witness of all our actions, good and bad, and thus resultant reactions are destined by Him. It is no use saying that we do not know why we are suffering. We may forget the misdeed for which we may suffer at this present moment, but we must remember that Paramātmā is our constant companion and therefore He knows everything – past, present, and future. And because the Paramātmā feature of Lord Kṛṣṇa destines all actions and reactions, He is the supreme controller also. Without His sanction not a blade of grass can move. The living beings are given as much freedom as they deserve, and misuse of that freedom is the cause of suffering. The devotees of the Lord do not misuse their freedom, and therefore they are the good sons of the Lord. Others, who misuse freedom, are put into miseries destined by the eternal kāla. The kāla offers the conditioned souls both happiness and miseries. It is all predestined by eternal time. As we have miseries uncalled for, so we may have happiness also without being asked, for they are all predestined by kāla. No one is therefore either an enemy or friend of the Lord. Everyone is suffering and enjoying the result of his own destiny. This destiny is made by the living beings in course of social intercourse. Everyone here wants to lord it over the material nature, and thus everyone creates his own destiny under the supervision of the Supreme Lord. He is all-pervading and therefore He can see everyone’s activities. And because the Lord has no beginning or end, He is known also as the eternal time, kāla.

Kuntídéví vĕdĕla, že Kršna nebyl jejím synovcem ani žádným obyčejným členem rodiny ze strany jejího otce. Dokonale vĕdĕla, že Kršna je původní Pán, který sídlí v srdci každého jako Nadduše neboli Paramátmá. Pán se ve Své podobĕ Paramátmy také nazývá kāla, vĕčný čas. Čas je svĕdkem všech našich činů, dobrých i špatných, a zároveň nám přináší příslušné reakce. Nemá smysl naříkat, že nevíme proč a zač trpíme. Je možné, že jsme zapomnĕli na přečin, za který v současnosti trpíme, ale musíme mít vždy na pamĕti, že Paramátmá je náš stálý společník, který ví o všem v minulosti, současnosti i budoucnosti. A jelikož tento rys Pána Kršny, Paramátmá, předurčuje všechny akce a reakce, je také nejvyšším vládcem. Bez Jeho svolení se nepohne ani stéblo trávy. Živé bytosti dostávají tolik svobody, kolik si zasluhují, a jestliže této svobody zneužívají, výsledkem je utrpení. Oddaní Pána, kteří nezneužívají své svobody, jsou dobří synové Pána. Ostatní, kteří jí zneužívají, se dostávají řízením vĕčného času do nesnází. Kála přisuzuje podmínĕným duším štĕstí i neštĕstí. To vše je předurčené vĕčným časem. Stejnĕ jako přicházejí bez pozvání nesnáze, tak i štĕstí k nám může přijít nečekanĕ, neboť to vše předurčuje kāla. Pro Pána tedy není nikdo přítelem či nepřítelem. Každý trpí nebo si užívá podle svého vlastního osudu. Osud si živé bytosti samy vytvářejí vzájemným společenským stykem. V tomto svĕtĕ chce každý vládnout hmotné přírodĕ, a proto si každý pod dohledem Svrchovaného Pána vytváří svůj vlastní osud. Pán je všepronikající a vidí proto činnosti všech. A jelikož nemá počátek ani konec, je známý také jako kāla, vĕčný čas.

What is explained herein by the devoted Kuntī is exactly confirmed by the Lord Himself in Bhagavad-gītā (9.29). There the Lord says:

To, co zde vysvĕtluje oddaná Kuntí, přesnĕ potvrzuje Pán Samotný v Bhagavad-gítĕ (9.29):

samo ’haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham

“I envy no one, nor am I partial to anyone. I am equal to all. But one who renders service unto Me in devotion is a friend, is in Me, and I am also a friend to him.” God cannot be partial. Everyone is God’s son, so how can God favor one son above another? That is not possible. But human beings discriminate. We write, “In God we trust,” but one who trusts in God must be equally kind and merciful toward all living entities. That is God consciousness.

„Nikomu nezávidím a nikomu nejsem naklonĕn. Jsem stejný ke všem. Ale ten, kdo Mi slouží s oddaností, je přítel, je ve Mnĕ a také Já jsem přítelem jemu.“ Bůh nemůže být vůči nikomu zaujatý. Každý je Boží syn, a jak by mohl Bůh dávat jednomu Svému synovi přednost před druhým? To není možné. Lidské bytosti ale dĕlají rozdíly. Říkáme: „Vĕříme v Boha,“ ale ten, kdo vĕří v Boha, musí být stejnĕ laskavý a milostivý ke všem živým bytostem. To je vĕdomí Boha.

Kṛṣṇa says, “I have no enemies, nor have I friends.” Na me dveṣyo ’sti na priyaḥ. The word dveṣya means “enemy.” We are envious of our enemies and friendly toward our friends, but because Kṛṣṇa is absolute, even when He appears to be inimical toward some demon He is actually a friend. When Kṛṣṇa kills a demon, the demon’s demoniac activities are killed, and he immediately becomes a saint and merges into the supreme impersonal effulgence, the brahma-jyotir.

Kršna říká: „Nemám žádné nepřátele a nemám ani žádné přátele.“ Na me dveṣyo 'sti na priyaḥ. Slovo dveṣa znamená „nepřítel“. Závidíme svým nepřátelům a jsme přátelští vůči svým přátelům, ale protože Kršna je absolutní, dokonce i když se zdá, že je nepřátelský vůči nĕjakému démonovi, ve skutečnosti je jeho přítelem. Když Kršna zabije nĕjakého démona, jeho démonské činnosti jsou zničeny a okamžitĕ se z nĕj stane svĕtec a splyne s nejvyšší neosobní září, s brahmadžjóti.

The brahma-jyotir is one of three features of the Absolute Truth.

Brahmadžjóti je jedním ze tří rysů Absolutní Pravdy.

vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate

(Bhāgavatam 1.2.11)

(Bhág. 1.2.11)

The Absolute Truth is one, but is perceived in three features, known as Brahman, Paramātmā, and Bhagavān. The original, complete feature of the Absolute Truth is Bhagavān, the Supreme Personality of Godhead, and His plenary representation is Paramātmā, Kṣīrodaka-śāyī Viṣṇu, who is situated in everyone’s heart (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati). The third feature of the Absolute Truth is Brahman, the all-pervading impersonal effulgence of the Absolute.

Absolutní Pravda je jedna, ale můžeme ji vnímat ve třech rysech, známých jako Brahman, Paramátmá a Bhagaván. Původní a úplný rys Absolutní Pravdy je Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství, a Jeho expanzí je Paramátmá, Kšíródakašájí Višnu, který sídlí v srdci každého (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-dese 'rjuna tiṣṭhati). Třetím rysem Absolutní Pravdy je Brahman, všeprostupující neosobní záře Absolutního.

The Absolute Truth is equal to everyone, but one will realize the Absolute according to the way one approaches Him (ye yathā māṁ prapadyante). According to one’s capacity for understanding, the Absolute Truth is revealed either as the impersonal Brahman, as the localized Paramātmā, or ultimately as Bhagavān.

Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, je ke každému stejný, ale človĕk může Absolutního realizovat podle toho, jakým způsobem k Nĕmu přistupuje (ye yathā māṁ prapadyante). Podle toho, jakou má človĕk schopnost chápání, se Absolutní Pravda zjeví jako neosobní Brahman, jako lokalizovaná Paramátmá a nakonec jako Bhagaván.

To explain this by an example, we may sometimes see hills from our room, although we may not see them distinctly. In Los Angeles there are many hills, but when we see the hills from a distant place they look like something cloudy. However, if we go further toward a hill, we shall find that there is something distinct – a hill. And if we go all the way to the hill itself, we shall find many people working there, many houses, streets, cars, and so many varied things. Similarly, when one wants to know the Absolute Truth by one’s tiny brain and thinks, “I shall conduct research to find the Absolute Truth,” one will have a vague, impersonal idea. Then if one goes further and becomes a meditator, one will find that God is situated within one’s heart. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ. Yogīs – real yogīs – see the form of Viṣṇu within the heart by meditation. The devotees, however, meet the Supreme Person face to face, just as we meet face to face and speak face to face. The Supreme Personality of Godhead orders, “Supply Me this,” and the devotee directly serves the Lord by supplying what He wants. Thus there are different realizations of the Absolute Truth, and although He is equal to everyone it is up to us to understand Him according to our advancement. Therefore Kuntī says, samaṁ carantaṁ sarvatra: “In distributing Your mercy, You are equal to everyone.”

Můžeme to vysvĕtlit na příkladu. Nĕkdy ze svého okna vidíme kopce, ale nevidíme je jasnĕ. V Los Angeles je mnoho kopců, ale když je vidíme z velké vzdálenosti, zdá se nám, že to jsou mraky. Když k nim však přijdeme blíž, vidíme jasnĕ, že to jsou kopce. A když přijdeme až k samotnému kopci, vidíme, že tam pracují lidé, že je tam mnoho domů, ulic, automobilů a mnoho různých jiných vĕcí. Chce-li nĕkdo poznat Absolutní Pravdu pomocí svého nepatrného mozku a myslí si: „Budu bádat a najdu Absolutní Pravdu,“ získá pouze nejasnou, neosobní představu. Když človĕk pokročí dál, meditací zrealizuje, že Bůh sídlí v srdci každého. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ. Jogíni — skuteční jogíni — spatřují podobu Višnua v srdci pomocí meditace. Oddaní se ale setkají s Pánem tváří v tvář, stejnĕ jako my můžeme spolu hovořit tváří v tvář. Nejvyšší Osobnost Božství přikazuje: „Dej Mi toto,“ a oddaný přímo slouží Pánu tím, že Mu dává, co Pán chce. Existují tedy různé stupnĕ realizace Absolutní Pravdy a ačkoliv je Pán stejný ke všem, závisí na nás a na našem pokroku, jak Ho pochopíme. Kuntí proto říká: samaṁ carantaṁ sarvatra. „Svou milost dáváš všem stejnou mĕrou.“

The word carantam means “moving.” The Lord moves everywhere – within and without – and we simply have to make our vision clear so that we may see Him. By devotional service, we can purify our senses so that we may perceive the presence of God. Those who are less intelligent simply try to find God within, but those who are advanced in intelligence can see the Lord both within and without.

Slovo carantam znamená „pohybující se“. Pán se pohybuje všude — uvnitř i vnĕ — a my musíme očistit svůj zrak, abychom Ho mohli vidĕt. Své smysly můžeme očistit oddanou službou a díky tomu budeme moci vnímat přítomnost Boha. Ménĕ inteligentní lidé se snaží nalézt Boha uvnitř, ale ti inteligentnĕjší mohou vidĕt Pána uvnitř i vnĕ.

The yogic system of meditation is actually meant for those who are less intelligent. One who practices meditation in yoga must control the senses (yoga indriya-saṁyamaḥ). Our senses are very restless, and by practicing the different āsanas, or sitting postures, one must control the mind and senses so that one can concentrate upon the form of Viṣṇu within the heart. This is the yoga system recommended for those who are too much absorbed in the bodily concept of life. However, because bhaktas, devotees, are more advanced, they do not need to undergo a separate process to control their senses; rather, by engaging in devotional service they are already controlling their senses.

Jógová meditace je ve skutečnosti určena pro lidi, kteří jsou ménĕ inteligentní. Ten, kdo se vĕnuje meditaci, musí ovládat smysly (yoga indriya-saṁyamaḥ). Naše smysly jsou velice neklidné a aby se človĕk mohl soustředit na podobu Višnua v srdci, musí ovládat mysl a smysly provádĕním různých „ásan“ neboli tĕlesných poloh. Tento jógový systém je doporučený tĕm, kteří jsou příliš pohrouženi v tĕlesném pojetí života. Bhaktové neboli oddaní jsou však pokročilejší a nepotřebují ovládat své smysly tímto způsobem. Své smysly ovládnou automaticky, když je zamĕstnají v oddané službĕ.

For example, if one is engaged in worshiping the Deity, cleansing the temple, decorating the Deity, cooking for the Deity, and so on, one’s senses are already engaged in the service of the Absolute Truth, so where is the chance of their being diverted? Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate: bhakti, devotional service, simply means engaging our senses (hṛṣīka) in the service of the master of the senses (hṛṣīkeśa). Now our senses are engaged in sense gratification. I am thinking that because I am this body, I must satisfy my senses. In fact, however, this is a contaminated stage of life. When one comes to the understanding that he is not this body but a spiritual soul, part and parcel of God, he knows that his spiritual senses should be engaged in the service of the supreme spiritual being. Thus one attains liberation (mukti).

Jestliže například nĕkdo uctívá Božstva, uklízí chrám, zdobí Božstva, vaří pro Nĕ a dĕlá podobné činnosti, jeho smysly jsou zamĕstnány ve službĕ Absolutní Pravdĕ. Jak by tedy mohly být přitahovány k nĕčemu jinému? Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Bhakti neboli oddaná služba znamená, že zamĕstnáme své smysly (hṛṣīka) ve službĕ Pánu smyslů (hṛṣīkeśa). Nyní jsou naše smysly zamĕstnány smyslovým požitkem. Myslím si, že jsem toto tĕlo, a proto musím uspokojovat své smysly. Tohle je však ve skutečnosti znečištĕný způsob života. Když človĕk pozná, že není toto tĕlo, ale duše, nedílná součást Boha, pochopí, že své duchovní smysly má zamĕstnat ve službĕ nejvyšší duchovní bytosti. Tak dosáhne vysvobození (mukti).

One attains liberation when one gives up the false idea that the body is the self and when one resumes his actual position of service to the Lord (muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ, Bhāgavatam 2.10.6). When we are conditioned, we give up our original constitutional position, which is described by Caitanya Mahāprabhu as being that of eternal service to Kṛṣṇa (jīvera svarūpa haya—kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’). But as soon as we employ ourselves in the service of the Lord, we are liberated immediately. There is no need to pass through some preliminary process. This very act of engaging one’s senses in the service of the Lord is evidence that one is liberated.

Vysvobození můžeme dosáhnout tehdy, když se vzdáme chybné představy, že tĕlo je naše vlastní já, a když se znovu vrátíme do svého skutečného postavení — začneme znovu sloužit Pánu (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ, Bhág. 2.10.6). V podmínĕném stavu jsme se vzdálili ze svého původního postavení, které Čaitanja Maháprabhu popisuje slovy: jīvera svarūpa haya—kṛṣṇera`nitya-dāsa' — „Živá bytost je vĕčným služebníkem Kršny.“ Jakmile se však znovu zamĕstnáme ve službĕ Pánu, budeme okamžitĕ osvobozeni. Není třeba projít nĕjakým přípravným procesem. Již to, že človĕk zamĕstnal své smysly ve službĕ Pánu, je důkazem, že dosáhl vysvobození.

This liberation is open for everyone (samaṁ carantam). In Bhagavad-gītā Kṛṣṇa does not say to Arjuna, “Only you may come to Me and become liberated.” No, the Lord is available for everyone. When He says, sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja – “Give up all other duties and surrender unto Me” – He is speaking not only to Arjuna but to everyone. Arjuna was the original target, but in fact Bhagavad-gītā was spoken for everyone, for all human beings, and therefore one must take advantage of it.

Toto vysvobození je dostupné všem (samaṁ carantam). Kršna v Bhagavad-gítĕ Ardžunovi neříká: „Pouze ty ke Mnĕ můžeš přijít a vysvobodit se.“ Ne. Pán je přístupný všem. Když říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — „Zanech všech ostatních povinností a odevzdej se Mi“ — nemluví pouze k Ardžunovi, ale ke každému z nás. Ardžuna vyslechl Bhagavad-gítu jako první, ale ve skutečnosti je určena pro každého, pro všechny živé bytosti, a proto toho musíme využít.

Kṛṣṇa’s impartiality is compared to that of the sun. The sun does not consider, “Here is a poor man, here is a low-class man, and here is a hog. I shall not distribute my sunshine to them.” No, the sun is equal toward all, and one simply has to take advantage of it. The sunshine is available, but if we close our doors and want to keep ourselves in darkness, that is our decision. Similarly, Kṛṣṇa is everywhere, Kṛṣṇa is for everyone, and Kṛṣṇa is ready to accept us as soon as we surrender. Samaṁ carantam. There is no restriction. People may make a distinction between lower class and higher class, but Kṛṣṇa says, māṁ hi pārtha vyapāśritya ye ’pi syuḥ pāpa-yonayaḥ (Bhagavad-gītā 9.32): “Even though one may supposedly be of a lower class, that doesn’t matter. If he surrenders to Me he is also eligible to come back home, back to Godhead.”

Kršnova nestrannost je přirovnávána k nestrannosti slunce. Slunce neuvažuje: „Tady je chudák, tady je človĕk z nižší třídy a tady je prase. Na nĕ svítit nebudu.“ Slunce je stejné ke všem, jen toho musíme využít. Máme možnost užívat si slunečního svitu a je jen na nás, jestli zavřeme dveře a budeme chtít zůstat v temnotĕ. Podobnĕ je i Kršna všude a pro každého a je ochoten nás přijmout, jestliže se odevzdáme. Samaṁ carantam. Neexistuje žádné omezení. Lidé mohou dĕlat rozdíly mezi nižší a vyšší třídou, ale Kršna říká: māṁ hi pārtha vyapāśritya ye 'pi syuḥ pāpa-yonayaḥ (Bg. 9.32). „Nezáleží na tom, jestli nĕkdo patří do nižší třídy. Pokud se Mi odevzdá, může také jít zpátky domů, zpátky k Bohu.“

That same Kṛṣṇa is described by Kuntīdevī as eternal time. Everything takes place within time, but our time calculations of past, present, and future are relative. A small insect’s measurement of past, present, and future is different from our past, present, and future, and similarly the past, present, and future of Brahmā, the chief creative living being within this universe, are different from ours. But Kṛṣṇa has no past, present, or future. Therefore He is eternal. We have a past, present, and future because we change from one body to another. The body we have now is dated. At a certain date I was born of my father and mother, and now this body will stay for some time. It will grow, it will produce some by-products, then it will become old and dwindle and then vanish, and then I shall have to accept another body. When the past, present, and future of my present body are finished, I shall accept another body, and again my past, present, and future will begin. But Kṛṣṇa has no past, present, or future, because He does not change His body. That is the difference between ourselves and Kṛṣṇa.

Téhož Kršnu zde Kuntídéví popisuje jako vĕčný čas. Všechno se dĕje pod vlivem času, ale naše kalkulace minulosti, přítomnosti a budoucnosti jsou relativní. Hmyzí mĕřítka minulosti, přítomnosti a budoucnosti se od našich mĕřítek liší. Stejnĕ tak pojetí minulosti, přítomnosti a budoucnosti Brahmy, hlavního stvořitele vesmíru, je jiné než naše. Pro Kršnu však neexistuje žádná minulost, přítomnost nebo budoucnost. Je proto vĕčný. Na nás se vztahuje minulost, přítomnost a budoucnost, protože mĕníme jedno tĕlo za druhým. Tĕlo, které máme, je omezené časem. V určitý den jsem se svým rodičům narodil a nyní zde mé tĕlo na nĕjaký čas zůstane, poroste a zplodí potomky, potom zestárne a bude chřadnout a nakonec zanikne a já budu muset přijmout nové tĕlo. Když skončí minulost, přítomnost a budoucnost tohoto tĕla, přijmu jiné tĕlo a začne další minulost, přítomnost a budoucnost. Pro Kršnu však neplatí žádná minulost, přítomnost nebo budoucnost, protože nemĕní Své tĕlo. To je rozdíl mezi námi a Kršnou.

The eternal position of Kṛṣṇa is revealed in Bhagavad-gītā. There Kṛṣṇa said to Arjuna, “In the past, millions of years ago, I spoke this philosophy of Bhagavad-gītā to the sun-god.” Arjuna appeared not to believe this. Of course, Arjuna knew everything, but for our education he said to Kṛṣṇa, “Kṛṣṇa, we are contemporaries, and since we were born at practically the same time, how can I believe that You spoke this philosophy so long ago to the sun-god?” Then Kṛṣṇa replied, “My dear Arjuna, you were also present then, but you have forgotten, whereas I have not. That is the difference.” Past, present, and future pertain to persons who forget, but for one who does not forget, who lives eternally, there is no past, present, or future.

Kršnovo vĕčné postavení potvrzuje Bhagavad-gítá. Kršna zde řekl Ardžunovi: „V minulosti, před miliony lety, jsem tuto filozofii Bhagavad-gíty vyjevil bohu Slunce.“ Zdálo se, že tomu Ardžuna nevĕří. Ardžuna zajisté vĕdĕl všechno, ale proto, aby poučil i nás, řekl Kršnovi: „Kršno, jsme současníci a narodili jsme se prakticky ve stejnou dobu. Jak mohu vĕřit, že jsi tuto filozofii vyjevil před tak dávnou dobou bohu Slunce?“ Kršna odpovĕdĕl: „Drahý Ardžuno, ty jsi tehdy také existoval, ale zapomnĕl jsi na to, zatímco Já si to pamatuji. V tom je rozdíl.“ Minulost, přítomnost a budoucnost se týká tĕch, kteří zapomínají, ale pro toho, kdo nezapomíná, kdo žije vĕčnĕ, neexistuje žádná minulost, přítomnost a budoucnost.

Kuntī therefore addresses Kṛṣṇa as eternal (manye tvāṁ kālam). And because He is eternal, He is the full controller (īśānam). By Kṛṣṇa’s extraordinary behavior, Kuntī could understand that Kṛṣṇa is eternal and that Kṛṣṇa is the supreme controller. He has no beginning and no end (anādi-nidhanam), and therefore He is vibhu, the Supreme, the greatest.

Kuntí proto oslovuje Kršnu jako vĕčného (manye tvāṁ kālam). A protože je Kršna vĕčný, je vládcem všeho (īśānam). Podle Kršnových neobvyklých činností Kuntí pochopila, že Kršna je vĕčný a že je nejvyšším vládcem. Nemá začátek ani konec (anādi-nidhanam), a je proto vibhu, nejvĕtší.

We are aṇu, the smallest, and Kṛṣṇa is vibhu, the greatest. We are part and parcel of Kṛṣṇa, and therefore Kṛṣṇa is both the smallest and the greatest, whereas we are only the smallest. Vibhu, the greatest, must be all-inclusive. If one has a large bag one can hold many things, whereas in a small bag one cannot. Because Kṛṣṇa is vibhu, the greatest, He includes everything, even past, present, and future time, and He is all-pervading, present everywhere.

My jsme aṇu, nejmenší, a Kršna je vibhu, nejvĕtší. Jsme součástmi Kršny a Kršna je tedy jak nejmenší, tak i nejvĕtší, zatímco my jsme pouze nejmenší. Vibhu neboli nejvĕtší musí zahrnovat všechno. Jestliže má nĕkdo velkou tašku, může v ní nést spoustu vĕcí, které se do malé tašky nevejdou. Protože Kršna je vibhu, nejvĕtší, je souhrnem všeho, dokonce i minulosti, přítomnosti a budoucnosti, je všeprostupující a všudypřítomný.

Without Kṛṣṇa, matter cannot develop. Atheistic scientists say that life comes from matter, but that is nonsense. Matter is one energy of Kṛṣṇa, and spirit is another. The spirit is superior energy, and matter is inferior energy. The matter develops when the superior energy is present. For example, two or three hundred years ago the land of America was not developed, but because some superior living entities from Europe came here, America is now very much developed. Therefore the cause of development is the superior energy. In Africa, Australia, and many other places there is still vacant land that is undeveloped. Why is it undeveloped? Because the superior energy of advanced living entities has not touched it. As soon as the superior energy touches it, the same land will develop so many factories, houses, cities, roads, cars, and so on.

Hmota se nemůže vyvíjet bez Kršnovy přítomnosti. Ateističtí vĕdci říkají, že život pochází z hmoty, což je nesmysl. Hmota a duše jsou různé Kršnovy energie. Duchovní energie je vyšší a hmotná energie je nižší. Hmota se vyvíjí, když je přítomna vyšší energie. Například před dvĕma nebo třemi sty lety nebyla Amerika rozvinutou zemí, ale díky pokročilým živým bytostem z Evropy, které tam přišly, je nyní Amerika velice bohatá. Příčinou rozvoje je proto vyšší energie. V Africe, Austrálii a na mnoha jiných místech je stále ještĕ nezalidnĕná a zaostalá zemĕ. Proč? Protože se jí nedotkla vyšší energie pokročilých živých bytostí. Jakmile se jí dotkne, objeví se tam mnoho továren, domů, mĕst, silnic, automobilů a podobnĕ.

The point of this example is that matter cannot develop by itself. That is not possible. Superior energy must touch it, and then it will be active. To give another example, a machine is matter – it is inferior energy – and therefore unless an operator comes to touch the machine, it will not act. One may have a very costly car, but unless a driver comes, in millions of years it will never go anywhere.

Z tohoto příkladu můžeme vidĕt, že hmota se nemůže vyvíjet sama o sobĕ. Začne být aktivní až tehdy, působí-li na ni vyšší energie. Můžeme dát jiný příklad. Stroj je hmota neboli nižší energie a nemůže fungovat, dokud ho dĕlník nezapne a nezačne na nĕm pracovat. I když budeme mít velice drahé auto, bez řidiče bude stát stále na jednom místĕ a nikam nedojede.

Thus it is common sense to understand that matter cannot work independently; it cannot work unless the superior energy, the living entity, touches it. So how can we conclude that life develops from matter? Rascal scientists may say this, but they do not have sufficient knowledge.

Zdravý rozum nám tedy říká, že hmota nemůže jednat nezávisle. Nikdy nebude činná, dokud na ni nebude působit vyšší energie, živá bytost. Jak tedy můžeme prohlašovat, že se život vyvíjí z hmoty? To tvrdí jen takzvaní vĕdci se svým omezeným poznáním.

All the universes have developed because of Kṛṣṇa’s presence, as mentioned in the Brahma-saṁhitā (aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham). The scientists are now studying atoms, and they are finding that electrons, protons, and other particles act in so many ways. Why are these particles active? Because Kṛṣṇa is present there. This is real scientific understanding.

V Brahma-sanhitĕ se říká, že všechny vesmíry se vyvinuly díky Kršnovĕ přítomnosti (aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham). Vĕdci nyní studují atomy a zjišťují, jak na sebe vzájemnĕ působí elektrony, protony a jiné částečky. Proč se tyto částice pohybují? Protože je v nich přítomný Kršna. To je skutečné vĕdecké chápání.

One should scientifically understand Kṛṣṇa. Kṛṣṇa has no past, present, and future. He is eternal time, with no beginning and no end, and He is equal to everyone. We simply have to prepare ourselves to see Kṛṣṇa and understand Kṛṣṇa. That is the purpose of Kṛṣṇa consciousness.

Mĕli bychom pochopit Kršnu vĕdecky. Kršna není pod vlivem minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Kršna je vĕčný čas, nemá žádný počátek ani konec a je ke všem stejný. Musíme se jen dostatečnĕ připravit, abychom Kršnovi porozumĕli a mohli Ho spatřit. To je cílem uvĕdomování si Kršny.