3 Kapitola třetí

How to Understand the Lord’s Activities

Jak porozumĕt Pánovým skutkům

TEXT 3

yad yad vidhatte bhagavān
svacchandātmātma-māyayā
tāni me śraddadhānasya
kīrtanyāny anukīrtaya

Therefore please precisely describe all the activities and pastimes of the Personality of Godhead, who is full of self-desire and who assumes all these activities by His internal potency.

Prosím popiš přesnĕ všechny skutky a zábavy Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je plný Svých vlastních tužeb a který provádí všechny tyto činnosti prostřednictvím Své vnitřní energie.

The word anukīrtaya is very significant. Anukīrtaya means “to follow the description” – not to create a concocted mental description, but to follow. Śaunaka Ṛṣi requested Sūta Gosvāmī to describe what he had actually heard from his spiritual master, Śukadeva Gosvāmī, about the transcendental pastimes that the Lord manifested by His internal energy. Bhagavān, the Supreme Personality of Godhead, has no material body, but He can assume any kind of body by His supreme will. That is made possible by His internal energy.

Slovo anukīrtaya je velice důležité. Anukīrtaya znamená „následovat přesný popis“ — nevymýšlet si tedy nĕjaké vlastní popisy, ale následovat. Šaunaka Rši požádal Sútu Gósvámího, aby přesnĕ vylíčil, co slyšel od svého duchovního mistra Šukadévy Gósvámího o transcendentálních zábavách, které Pán projevuje Svou vnitřní energií. Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství, nemá hmotné tĕlo, a může mít jakýkoliv druh tĕla podle Svého svrchovaného přání. To je možné prostřednictvím Jeho vnitřní energie.

We can understand the pastimes of the Lord by following one or some of the authorized devotional processes.

Pánovým zábavám můžeme porozumĕt následováním nĕkterého z autorizovaných způsobů oddané služby.

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

“Hearing, chanting and remembering the holy name, form, pastimes, qualities and entourage of the Lord, offering service according to the time, place and performer, worshiping the Deity, offering prayers, always considering oneself the eternal servant of Kṛṣṇa, making friends with Him and dedicating everything unto Him – these are the nine processes of devotional service.” (Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.23)

„Opĕvovat svaté jméno, podobu, zábavy, vlastnosti a společnost Pána, naslouchat vyprávĕní o nich a vzpomínat na nĕ, sloužit Mu podle času, místa a vykonavatele, uctívat Božstva, skládat Mu modlitby, neustále se považovat za Jeho vĕčného sluhu, přátelit se s Kršnou a odevzdat Mu naprosto všechno — to je devĕt způsobů oddané služby.“ (Šrímad-Bhágavatam 7.5.23)

There are nine basic processes of devotional service – hearing and chanting about the Supreme Lord, remembering Him, serving His lotus feet, worshiping Him, offering prayers to the Lord, acting as His servant, becoming His friend, and surrendering everything to Him. The beginning is śravaṇaṁ kīrtanam, hearing and chanting. One must be very eager to hear and chant. As stated in Bhagavad-gītā (9.14):

Naslouchání, opĕvování Nejvyššího Pána, vzpomínání na Nĕj, služba Jeho lotosovým nohám, uctívání, skládání modliteb, jednání jako Jeho sluha, přátelství s Ním a odevzdání všeho Pánovi — to je devĕt základních způsobů oddané služby. První jsou śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a opĕvování. Človĕk musí mít velkou touhu naslouchat a opĕvovat. Jak je řečeno v Bhagavad-gítĕ (9.14):

satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate

“Always chanting My glories, endeavoring with great determination, bowing down before Me, the great souls perpetually worship Me with devotion.”

„Tyto velké duše Mĕ neustále velebí, s velkou odhodlaností se snaží, klaní se přede Mnou a nepřetržitĕ Mĕ oddanĕ uctívají.“

We have to speak or chant about the holy activities of the Supreme Personality of Godhead, but first we have to hear about them. This Śrīmad-Bhāgavatam was recited by Śukadeva Gosvāmī and heard by Parīkṣit Mahārāja, and we in turn have to hear about Kṛṣṇa and then chant about Him (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). When we speak of Viṣṇu, we mean Kṛṣṇa. Kṛṣṇa is the origin of the viṣṇu-tattva – that is, Viṣṇu is an expansion of Kṛṣṇa. When we speak of Viṣṇu, we understand that the origin of Viṣṇu is Kṛṣṇa. As Śrī Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (10.2), aham ādir hi devānām: “I am the source of the demigods.”

Musíme hovořit o Božských činnostech Nejvyšší Osobnosti nebo je opĕvovat, ale nejprve o nich musíme naslouchat. Šrímad-Bhágavatam přednášel Šukadéva Gósvámí a Mahárádž Paríkšit naslouchal. Následnĕ i my nasloucháme o Kršnovi a potom o Nĕm hovoříme (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Když hovoříme o Višnuovi, myslíme tím Kršnu. Višnu je expanzí Kršny, a viṣṇu-tattva tedy pochází od Kršny. Mluvíme-li o Višnuovi, chápeme, že původcem Višnua je Kršna. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (10.2): aham ādir hi devānām. „Já jsem zdrojem polobohů.“

The most important demigods (devas) are Brahmā, Śiva and Viṣṇu. In the beginning of the creation there is Lord Viṣṇu, and from Lord Viṣṇu, Brahmā is born. From Lord Brahmā, Lord Śiva is born, and these three gods take charge of the three modes of material nature. Viṣṇu takes charge of sattva-guṇa (the mode of goodness), Lord Brahmā takes charge of rajo-guṇa (the mode of passion), and Lord Śiva takes charge of tamo-guṇa (the mode of ignorance). However, before the creation there was no Brahmā or Śiva. There was only Kṛṣṇa. Kṛṣṇa therefore says, aham ādir hi devānām. He is the creator of all demigods and all other living entities. After the cosmic manifestation is created, the living entities are placed in it. Therefore in the Vedas it is stated that in the beginning there was neither Brahmā nor Śiva, but only Nārāyaṇa (eko nārāyaṇa āsīt). Nārāyaṇa is also another plenary expansion of Kṛṣṇa.

Nejdůležitĕjšími polobohy jsou Brahmá, Šiva a Višnu. Na počátku stvoření byl Pán Višnu a z Nĕj se narodil Brahmá. Z Brahmy se narodil Šiva a tito tři bozi se starají o tři kvality hmotné přírody. Višnu zastupuje kvalitu dobra (sattva-guṇa), Brahmá kvalitu vášnĕ (rajo-guṇa) a Šiva kvalitu nevĕdomosti (tamo-guṇa). Před stvořením neexistoval ani Brahmá, ani Šiva. Existoval pouze Kršna. Proto Kršna říká: aham ādir hi devānām. On je stvořitelem všech polobohů a všech ostatních živých bytostí. Po stvoření hmotného projevu jsou do nĕj umístĕny živé bytosti. Ve Védách se říká, že na začátku nebyl ani Brahmá, ani Šiva, ale pouze Nárájan (eko nārāyaṇa āsīt). Nárájan je další úplná expanze Kršny.

We have to learn from the scriptures that Kṛṣṇa is the origin of all. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam: all the viṣṇu-tattvas and incarnations are but plenary expansions or expansions of the plenary expansions of Kṛṣṇa. There are millions and millions of incarnations. They are as plentiful as waves in the ocean. There are śaktyāveśa-avatāras, guṇa-avatāras and svayam-avatāras, and these are all described in Śrīmad-Bhāgavatam. All these avatāras, or incarnations, are svacchandātmā, free from care and anxiety. If we organize a business, we have many anxieties. The managing director or proprietor of the business particularly has many anxieties. Although he sits in his office without disturbance, he is not very happy because he is always thinking about how to do this or that, how to manage this affair or that. This is material nature, and therefore it is said that there is always anxiety in the material world. When Hiraṇyakaśipu, the father of Prahlāda Mahārāja, asked his son, “My dear boy, what is the best thing you have learned from your teachers?” Prahlāda Mahārāja immediately replied, tat sādhu manye ’sura-varya dehināṁ sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt (Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.5). “I have learned that materialists have accepted the asad-guṇa.” Asat means “that which is not.” We should not remain on this platform, but should go to the platform of sat (oṁ tat sat). This is the Vedic injunction. The material world is asad-vastu; it cannot possibly remain. In the material world, everything will ultimately be vanquished. Whatever exists in the material world exists only for some time. It is temporary. The Māyāvādī philosophers say, brahma satyaṁ jagan mithyā: “The Supreme Truth is real, whereas the world is false” – but Vaiṣṇavas do not use the word mithyā (false), because God, the Supreme Brahman, is truth, and nothing false can emanate from the truth. If we prepare an earring from gold, the earring is also gold. We cannot say that the earring is false. Yato imāni bhūtāni jāyante: the Supreme Absolute Truth is He from whom everything is emanating. If everything is emanating from the Absolute Truth, nothing can actually be false. The Vaiṣṇava philosophers accept the world as temporary, but not false, as the Māyāvādī philosophers do.

Z písem musíme pochopit, že Kršna je původcem všech. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam: všechny višnu-tattvy a inkarnace jsou buď úplnými expanzemi, nebo expanzemi úplných expanzí Kršny. Je jich stejnĕ jako vln na oceánu. Jsou to šaktjavéša-avatárové, guna-avatárové a svajam-avatárové a jejich popis najdeme ve Šrímad-Bhágavatamu. Všichni avatárové a všechny inkarnace jsou svacchandātmā, prosti strachu a úzkosti. Zakládáme-li nĕjaký podnik, objeví se mnoho problémů. Zvláštĕ ředitel nebo majitel podniku má mnoho starostí. Sedí sice pohodlnĕ ve své kanceláři, ale příliš šťastný není, protože neustále přemýšlí, jak udĕlat to či ono a jak vyřešit různé problémy. Taková je hmotná příroda, a proto se říká, že v hmotném svĕtĕ nás neustále provází úzkost a strach. Když se Hiranjakašipu, otec Prahláda Mahárádže, zeptal svého syna: „Můj drahý chlapče, jakou nejlepší vĕc ses naučil od svých učitelů?“, Prahlád Mahárádž okamžitĕ odpovĕdĕl: tat sādhu manye 'sura-varya dehināṁ sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt (Šrímad-Bhágavatam 7.5.5). „Naučil jsem se, že materialisty zajímá jenom asad-guṇa.“ Asat znamená „to, co není“. Na této úrovni bychom nemĕli zůstávat, mĕli bychom dojít na úroveň sat (oṁ tat sat). To nám radí Védy. Hmotný svĕt je asad-vastu — nemůže trvat vĕčnĕ. V hmotném svĕtĕ všechno existuje pouze dočasnĕ; nakonec bude vše zničeno. Hmotný svĕt je pomíjivý. Májávádští filozofové říkají: brahma satyaṁ jagan mithyā. „Svrchovaná Pravda je skutečná, zatímco tento svĕt je falešný.“ Vaišnavové však neužívají slova mithyā (falešný), protože Bůh, Nejvyšší Brahman, je pravda, a z pravdy nemůže emanovat nic falešného. Zhotovíme-li ze zlata náušnici, je to také zlato. Nemůžeme říci, že náušnice je falešná. Yato imāni bhūtāni jāyante: Absolutní Pravda je Ten, ze kterého všechno emanuje. Jestliže všechno emanuje z Absolutní Pravdy, pak nemůže být nic falešné. Vaišnavští filozofové uznávají, že tento svĕt je pomíjivý, nikoliv však falešný, jak si myslí májávádští filozofové.

The world (jagat) has emanated from the Supreme; therefore it is not mithyā, but it is temporary. That is also explained in Bhagavad-gītā (8.19): bhūtvā bhūtvā pralīyate. The material world comes into existence, remains for some time, and is then annihilated. It is not false, for it can be utilized to realize the Supreme Truth. This is Vaiṣṇava philosophy. The world is temporary, but we must use it for spiritual purposes. If something is used for the ultimate truth, the Absolute Truth, it becomes integral with the Absolute Truth. As stated by Śrīla Rūpa Gosvāmī:

Celý svĕt (jagat) emanoval z Nejvyššího, proto není mithyā, pouze je pomíjivý. Je to vysvĕtleno v Bhagavad-gítĕ (8.19): bhūtvā bhūtvā pralīyate. Hmotný svĕt vzniká, nĕjakou dobu existuje a pak je zničen. Není falešný, protože s jeho pomocí je možné realizovat Nejvyšší Pravdu. To je vaišnavská filozofie. Hmotný svĕt je pomíjivý, ale musíme ho použít k duchovním účelům. Vše, co použijeme v zájmu konečné Absolutní Pravdy, se stává její součástí. Šríla Rúpa Gósvámí napsal:

anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate

prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate

(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255–56)

The word mumukṣubhiḥ refers to those who aspire for mukti, liberation. When one becomes disgusted with material engagement, one wants to destroy everything that has anything to do with the material world. However, the Vaiṣṇava says, prāpañcikatayā buddhyā hari-sambandhi-vastunaḥ. Everything has some relationship with the Supreme Person, the Absolute Truth. For instance, a microphone is made of metal, but what is metal? It is another form of earth. In Bhagavad-gītā (7.4) Śrī Kṛṣṇa says:

Slovo mumukṣubhiḥ poukazuje na osoby, které usilují o mukti, vysvobození. Když se človĕku znechutí hmotné činnosti, chce zničit vše, co má nĕco společného s hmotným svĕtem. Vaišnavové však říkají: prāpañcikatayā buddhyā hari-sambandhi-vastunaḥ. Všechno má nĕjaký vztah k Nejvyšší Osobĕ, Absolutní Pravdĕ. Například mikrofon je vyrobený z kovu, ale kov je pouze jinou podobou zemĕ. V Bhagavad-gítĕ (7.4) Šrí Kršna říká:

bhūmir āpo ’nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā

“Earth, water, fire, air, ether, mind, intelligence and false ego – all together these comprise My separated material energies.” All of these are Kṛṣṇa’s energies, and if Kṛṣṇa is the source of them, how can they be untrue? They are not. A Vaiṣṇava will never say that metal has no connection with Kṛṣṇa. It is a product of one of His energies, just as this material world is a product of the sun. We cannot say that the sunshine is false and that the sun is true. If the sun is true, the sunshine is also true. Similarly, we do not say that the material universe is false. It may be temporary, but it is not false. Therefore the Gosvāmīs and Kṛṣṇa Himself tell us that since everything belongs to Kṛṣṇa, everything should be utilized for His purpose.

„Zemĕ, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego — tĕchto osm prvků tvoří Mé oddĕlené hmotné energie.“ Jestliže je Kršna jejich zdrojem, jak by mohly být neskutečné? Vaišnava nikdy neříká, že prvky, jako například tento kov, nemají s Kršnou nic společného. Jedná se o produkt jedné z Jeho energií, právĕ tak jako je tento hmotný svĕt produktem Slunce. Nemůžeme říci, že sluneční svit je falešný, a zároveň prohlašovat, že Slunce je skutečné. Je-li Slunce skutečné, pak je i sluneční svit skutečný. Podobnĕ nemůžeme říci, že hmotný vesmír je falešný. Může být pomíjivý, ale není falešný. Gósvámí a také Kršna Samotný nám říkají, že všechno patří Kršnovi a všechno má být použito v Jeho zájmu.

This creation emanates from Bhagavān, the Supreme Lord, who is without anxiety. Kṛṣṇa very pleasantly associates with His consort Śrīmatī Rādhārāṇī and enjoys playing His flute. If God is anxious, what kind of God is He? Even Lord Brahmā and other demigods are anxious. Lord Brahmā is engaged in meditation, Lord Śiva dances to annihilate the universe, the goddess Kālī is engaged in killing with her sword, and so forth. The demigods have many activities, but Kṛṣṇa is always peaceful. The Kṛṣṇa who engages in killing demons is Vāsudeva Kṛṣṇa, not the original Kṛṣṇa. The original Kṛṣṇa does not go anywhere; He never takes a step away from Vṛndāvana. The other activities performed by Kṛṣṇa are performed in the Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Aniruddha or Pradyumna forms. Kṛṣṇa expands as Saṅkarṣaṇa, Nārāyaṇa, Viṣṇu, Mahā-viṣṇu, Garbhodaka-śāyī Viṣṇu and Kṣīrodaka-śāyī Viṣṇu. God can expand Himself in many, many forms.

Stvoření emanuje z Bhagavána, Nejvyššího Pána, který nezná úzkost. Kršna se tĕší ve společnosti Své milované družky Šrímatí Rádhárání a hraje na flétnu. Jaký by to byl Bůh, kdyby mĕl strach? Dokonce i Brahmá a ostatní polobozi mají strach. Pán Brahmá neustále medituje, Pán Šiva svým tancem ničí vesmír, bohynĕ Kálí zabíjí svým mečem a tak dále. Polobozi mají spoustu práce, ale Kršna má vždy klid. Kršna, který zabíjí démony, je Vásudéva Kršna, není to původní Kršna. Původní Kršna nikam nechodí, nikdy neopouští Vrndávan. Vše ostatní, co Kršna vykonal, vykonal jako Vásudéva, Sankaršan, Aniruddha nebo Pradjumna. Kršna se expanduje do různých podob, jako je například Sankaršan, Nárájan, Višnu, Mahá-Višnu, Garbhódakašájí Višnu a Kšíródakašájí Višnu. Bůh se může expandovat do mnoha podob.

advaitam acyutam anādim ananta-rūpam
ādyaṁ purāṇa-puruṣaṁ nava-yauvanaṁ ca

(Brahma-saṁhitā 5.33)

He is the ādi-puruṣa, the original soul of all. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi: Lord Brahmā says that he is not ādi-puruṣa but that Govinda, Kṛṣṇa, is the ādi-puruṣa. This Kṛṣṇa has many expansions (advaitam acyutam anādim). He has no beginning, but He is the beginning of everything. He has expanded Himself in many forms. The viṣṇu-tattva consists of bhagavat-tattva-svāṁśa, the personal expansions. We are also Kṛṣṇa’s forms, but we are vibhinnāṁśa, separated expansions. We are the expansions of the energies. According to Kṛṣṇa in Bhagavad-gītā (7.5):

On je ādi-puruṣa, původní duše všech. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Pán Brahmá říká, že on sám není ādi-puruṣa, že skutečný ādi-puruṣa je Góvinda, Kršna. Kršna má mnoho expanzí (advaitam acyutam anādim). Nemá počátek, a je počátkem všeho. Expandoval se do mnoha podob. Viṣṇu-tattva se skládá z osobních expanzí (bhagavat-tattva-svāṁśa). My jsme také Kršnovy podoby, ale my jsme vibhinnāṁśa, oddĕlené expanze. Jsme expanzemi energií. Kršna uvádí v Bhagavad-gítĕ (7.5):

apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat

“Besides the inferior nature, O mighty-armed Arjuna, there is a superior energy of Mine, which consists of the living entities who are struggling with material nature and are sustaining the universe.”

„Vĕz však, ó válečníku mocných paží, že kromĕ této nižší energie mám ještĕ jinou, vyšší energii, jež zahrnuje živé bytosti, které bojují s hmotnou přírodou a udržují vesmír.“

Thus there are the jīva-prakṛti, the parā prakṛti expansions, who belong to Kṛṣṇa’s superior energy. In any case, Kṛṣṇa is always svacchandātmā – without anxiety. Even if He is killing a demon, He experiences no anxiety. That is also confirmed in the Vedas:

Jīva-prakṛti neboli expanze parā-prakṛti patří do Kršnovy vyšší energie. Kršna je vždy a za každých okolností svacchandātmā — beze strachu. Nemá strach, ani když zabíjí démony. Je to potvrzeno i ve Védách:

na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate
na tat-samaś cābhyadhikaś ca dṛśyate
parāsya śaktir vividhaiva śrūyate
svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca

“The Supreme Lord has nothing to do, for everything is done automatically by His various potencies. No one is seen to be equal to, or greater than, Him.” (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.8)

„Nejvyšší Pán není nucen dĕlat nic, protože vše je udržováno v chodu Jeho různými energiemi. Nikdo se Mu nevyrovná a nikdo Ho nepřevýší.“ (Švétášvatara Upanišad 6.8)

Śrī Kṛṣṇa has nothing to do personally. It is His energy that acts. When an important man wants to get something done, he simply tells his secretary, who does everything. The important man is quite confident that because he has told his secretary, his desires will be carried out. The secretary is a person, energy (śakti). If an ordinary man within this world has many energies in the form of secretaries, then we can hardly imagine the energies possessed by Śrī Kṛṣṇa. Śrī Kṛṣṇa is jagad-īśvara, the controller of the entire universe, and thus He is managing the entire universe. Foolish people say that there is no brain behind the universe, but this is due to ignorance. By taking information from the śāstras, the scriptures, we can understand who that brain is. According to Śrī Kṛṣṇa in Bhagavad-gītā (9.10):

Kršna nemusí dĕlat nic Osobnĕ. O všechno se starají Jeho energie. Když chce nĕjaký významný človĕk nĕco udĕlat, jednoduše to řekne svému tajemníkovi, který všechno zařídí. Je si jist, že se na svého tajemníka může spolehnout a že bude vše učinĕno podle jeho přání. Jeho tajemník je osoba, energie (śakti). Jestliže obyčejný človĕk v tomto svĕtĕ může mít mnoho energií v podobĕ svých zástupců, sotva si můžeme představit, jaké energie má Šrí Kršna. Šrí Kršna je jagad-īśvara, vládce celého vesmíru, a spravuje tedy celý vesmír. Hlupáci říkají, že nad tímto vesmírem nestojí žádný mozek. Je to ale pouze jejich nevĕdomost. Z písem (šáster) se můžeme dozvĕdĕt, kdo je tímto mozkem. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (9.10):

mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate

“This material nature is working under My direction, O son of Kuntī, and producing all moving and unmoving beings. By its rule this manifestation is created and annihilated again and again.” We see His energies working in this material world all the time. There is thunder and rain, and from rain comes the food we enjoy. This process is outlined in Bhagavad-gītā (3.14):

„Pod Mým dohledem se otáčí hmotná příroda, jedna z Mých energií, a vydává vše pohyblivé i nehybné. Z této příčiny, ó synu Kuntí, je tento svĕt opĕtovnĕ tvořen a ničen.“ V hmotném svĕtĕ vidíme činnosti Kršnových energií na každém kroku. Přicházejí bouřky a déšť a díky dešti se urodí potrava, na které si pochutnáváme. To je popsáno v Bhagavad-gítĕ (3.14):

annād bhavanti bhūtāni
parjanyād anna-sambhavaḥ
yajñād bhavati parjanyo
yajñaḥ karma-samudbhavaḥ

“All living beings subsist on food grains, which are produced from rains. Rains are produced by performance of yajña [sacrifice], and yajña is born of prescribed duties.” The origin of everything is the Supreme Personality of Godhead. Through yajña, sacrifice, we have to satisfy the Supreme Person, and yajñas can be executed when human society is regulated according to the varṇāśrama-dharma, the system of four social orders (varṇas) and four spiritual orders (āśramas). There are four varṇas (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya and śūdra) and four āśramas (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha and sannyāsa). These varṇas and āśramas have their respective duties, and unless human society is divided according to these eight scientific divisions and everyone acts according to his position, there can be no peace in the world.

„Všechna hmotná tĕla jsou živena obilím, jehož úroda závisí na dešti. Déšť přichází díky vykonávání jadžni (obĕti) a jadžňa se rodí z vykonávání předepsaných povinností.“ Původcem všeho je Nejvyšší Osobnost Božství. Prostřednictvím obĕti (yajña) musíme uspokojit Nejvyšší Osobu a obĕti se mohou provádĕt tehdy, když je lidská společnost uspořádána podle společenského systému varṇāśrama-dharma, který se skládá ze čtyř společenských řádů (varen) a čtyř duchovních stavů (ášramů). Čtyři varny jsou bráhman, kšatrija, vaišja a šúdra a čtyři ášramy jsou brahmačarja, grhastha, vánaprastha a sannjás. Každá varna a každý ášram má svá pravidla, a dokud nebude lidská společnost rozdĕlena do tĕchto osmi skupin a dokud nebude jednat odpovídajícím způsobem, nemůže nastat na svĕtĕ klid a mír.

varṇāśramācāravatā
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam

“The Supreme Personality of Godhead, Lord Viṣṇu, is worshiped by the proper execution of prescribed duties in the system of varṇa and āśrama. There is no other way to satisfy the Supreme Personality of Godhead.” (Viṣṇu Purāṇa 3.8.9)

„Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Višnu, je uctíván náležitým vykonáváním předepsaných povinností podle varen a ášramů. Jinak není možné uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství.“ (Višnu Purána 3.8.9)

The ultimate goal of all activity is the satisfaction of the Supreme Lord, Viṣṇu. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum (Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.31). Foolish people do not know that their ultimate interest is the satisfaction of Viṣṇu. Therefore, when there are dharmasya glāniḥ, discrepancies in dharma, Kṛṣṇa or His incarnation personally comes. It is therefore said: yad yad vidhatte bhagavān. Although He comes, He has no anxiety. He comes by His internal potency, and He does not take help from anyone. He possesses a variety of energies, all of which work correctly and perfectly (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca).

Konečným cílem všech činností je uspokojení Nejvyššího Pána, Višnua. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum (Šrímad-Bhágavatam 7.5.31). Hloupí lidé nevĕdí, že jejich konečným zájmem je uspokojit Višnua. Když nastane dharmasya glāniḥ, úpadek dharmy, přichází Kršna nebo Jeho inkarnace. Yad yad vidhatte bhagavān: i když přichází, neovlivní Ho strach. Sestupuje působením Své vnitřní energie a nepotřebuje ničí pomoc. Má nejrozmanitĕjší energie a všechny působí zcela bezchybnĕ a dokonale (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca).

Impersonalists cannot understand how everything is being carried out perfectly because they cannot understand the Supreme Personality of Godhead: mohitaṁ nābhijānāti mām ebhyaḥ param avyayam. As stated by Kṛṣṇa in Bhagavad-gītā (7.14):

Impersonalisté nemohou pochopit, jak v hmotném svĕtĕ jde všechno tak dokonale, protože neporozumĕli Nejvyšší Osobnosti Božství: mohitaṁ nābhijānāti mām ebhyaḥ param avyayam. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.14):

daivī hy eṣā guṇa-mayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te

“This divine energy of Mine, consisting of the three modes of material nature, is difficult to overcome. But those who have surrendered unto Me can easily cross beyond it.” Being covered by the three modes of material nature, one cannot understand the Supreme Personality of Godhead. However, the Supreme Lord reveals Himself to His devotees.

„Tato Má Božská energie, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, se dá stĕží překonat. Ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí.“ Človĕk, který je pod vlivem tří kvalit hmotné přírody, nemůže porozumĕt Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Pán se však zjeví Svým oddaným.

It is our business to understand Kṛṣṇa in truth; then our lives will be successful. It is not that we can succeed by understanding Kṛṣṇa superficially. It is therefore stated here: tāni me śraddadhānasya kīrtanyāny anukīrtaya. The word anukīrtaya, as we have initially pointed out, means that we should not manufacture anything. The word anu means “to follow.” Therefore the bhagavat-tattva, or Bhagavān, can be understood only by the paramparā system, the system of disciplic succession.

Kršnovi musíme porozumĕt vpravdĕ, potom bude náš život úspĕšný. Povrchní poznání nás k dokonalosti nedovede. Proto se zde říká: tāni me śraddadhānasya kīrtanyāny anukīrtaya. Slovo anukīrtaya, o kterém jsme již mluvili, znamená, že bychom nemĕli vytvářet nic nového. Anu znamená „následovat“. Bhagavat-tattvĕ nebo Bhagavánovi můžeme porozumĕt pouze prostřednictvím parampary, systému učednické posloupnosti.

evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa

“This supreme science was thus received through the chain of disciplic succession, and the saintly kings understood it in that way. But in course of time the succession was broken, and therefore the science as it is appears to be lost.” (Bhagavad-gītā 4.2)

„Tak byla tato nejvyšší vĕda předávána posloupností duchovních učitelů a takto ji přijali svatí králové. Bĕhem času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že původní vĕda je ztracena.“ (Bhagavad-gítá 4.2)

Formerly the kings (rājās) were great saintly persons. They were not ordinary people engaged in drinking and dancing. They were all ṛṣis (sages), up to the time of Mahārāja Parīkṣit. They were trained in such a way that they were not ordinary men but were called nara-deva. Nara-deva refers to Bhagavān in the form of a human being. The king was worshiped because he was a rājarṣi, both a king and a sage. Śrī Kṛṣṇa says that if the king knows the purpose of life, he can rule well. If he does not, he thinks that eating, sleeping, sex and defense are all in all. In this case, his subjects live like animals. Today no one knows the object of human life; therefore although the foolish people of this age are trying to be happy, their hopes will never be fulfilled. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayāḥ. People are trying to be happy in this material world by accepting material objects, but their plans will never be fulfilled. Therefore in world history we see that there have been many leaders who have died working hard. They could not adjust things properly, despite all their hard efforts. There were Napoleon, Hitler, Gandhi, Nehru and many others, but they could not ultimately prevail. This is durāśaya. The ultimate goal of life is to understand Viṣṇu, yet people are going on blindly trying to satisfy their senses. If one blind man tries to lead another, what is the result? If both the leaders and followers are blind, they will all fall in a ditch, for they are all bound by their nature.

V dřívĕjších dobách byli králové (rājā) zároveň i velkými svĕtci. Nebyli to žádní obyčejní lidé, kteří by pili a tancovali. Všichni byli zároveň mudrci (ṛṣi) a tak tomu bylo až do doby Mahárádže Paríkšita. Byli vychováváni takovým způsobem, aby se z nich nestali obyčejní lidé, ale byli zváni naradeva. Naradeva je Bhagaván v lidské podobĕ. Král byl uctíván, protože byl rājarṣi, král a svĕtec v jedné osobĕ. Šrí Kršna říká, že pouze král, který zná smysl života, může být dobrým vládcem. Jestliže ho nezná, bude si myslet, že jídlo, spánek, sex a obrana jsou všechno na svĕtĕ a občané jeho zemĕ budou žít jako zvířata. Dnes nikdo neví, jaký je cíl lidského života, a proto všechny nadĕje hloupých lidí tohoto vĕku, kteří chtĕjí dosáhnout štĕstí, končí zklamáním. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayāḥ. Lidé usilují o štĕstí v hmotném svĕtĕ a shánĕjí se po všemožných hmotných vĕcech, ale jejich plány zůstanou vždy nesplnĕny. Ve svĕtové historii již bylo mnoho vůdců, kteří tvrdĕ pracovali, ale zemřeli, aniž se dočkali výsledku. Ani přes veškeré snahy se jim nepodařilo dosáhnout toho, co zamýšleli. Napoleon, Hitler, Gándhí, Nehru a mnoho dalších — nikdo nebyl nakonec úspĕšný. To je durāśaya. Konečným cílem života je porozumĕt Višnuovi, ale lidé se přesto neustále slepĕ snaží uspokojit své smysly. Když jeden slepec povede druhého, kam dojdou? Když je vůdce i následovník slepý, pak oba spadnou do škarpy, protože jsou omezeni svou slepotou.

Śravaṇaṁ kīrtanam, hearing and chanting, are the beginning of bhakti, devotional service. Therefore it is said: tāni me śraddadhānasya kīrtanyāny anukīrtaya. The word anukīrtaya means to follow the paramparā system. First of all we must receive the information from authorities; then we can speak the truth. One first has to learn how to describe the Absolute Truth, Bhagavān – His actions, His mercy and His compassion upon all living beings. The Supreme Lord is more anxious to give us education and enlightenment than we are to receive them. He gives us His literature, His devotees and the paramparā system, but it is up to us to take advantage of these. The Kṛṣṇa consciousness movement is intended to give society the proper understanding of the Absolute Truth. We are not presenting a manufactured, bogus philosophy. Why should we unnecessarily waste our time concocting some philosophy? There is so much to be learned that has already been given by the supreme authority. All we have to do is take this Vedic literature, try to learn it and distribute it. That is Caitanya Mahāprabhu’s mission.

Śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a opĕvování, je počátkem bhakti, oddané služby. Proto se říká: tāni me śraddadhānasya kīrtanyāny anukīrtaya. Slovo anukīrtaya znamená následovat systém parampary. Nejprve musíme získat informace od autorit, potom můžeme říkat pravdu. Musíme se naučit jak popsat Absolutní Pravdu, Bhagavána a Jeho činnosti, Jeho milost a Jeho soucit k živým bytostem. Nejvyšší Pán si přeje dát nám více poznání a osvícení, nežli chceme my sami. Dává nám Svá písma, Své oddané a systém parampary, ale je jen na nás, abychom toho náležitĕ využili. Hnutí pro vĕdomí Kršny se snaží poskytnout společnosti správný náhled na Absolutní Pravdu. Nešíříme žádnou smyšlenou filozofii. Proč bychom mĕli zbytečnĕ ztrácet čas vymýšlením nepravé filozofie? Nejvyšší autorita nám již poskytla tolik informací. Jediné, co máme udĕlat, je vzít védská písma, učit se a pak poznání rozdávat. To je mise Šrí Čaitanji Maháprabhua.

bhārata-bhūmite haila manuṣya-janma yāra
janma sārthaka kari’ kara para-upakāra

(Caitanya-caritāmṛta, Ādi 9.41)

It is the duty of everyone, especially one born in the land of Bhāratavarṣa, India, to make his life successful by taking advantage of this Vedic literature. Unfortunately, we are simply trying to learn technology, and that is our misfortune. Real education means solving all life’s problems.

Každý, a zvláštĕ ten, kdo se narodil v Bháratavarši, v Indii, je povinen s pomocí védské literatury dovést svůj život k dokonalosti. V současné dobĕ se snažíme rozvíjet pouze technické poznání, ale skutečné vzdĕlání znamená vyřešit všechny životní problémy.

Transcendental education means learning how to gain relief from the entanglement of material life. This is made possible by learning about the Lord’s transcendental activities.

Transcendentální vzdĕlání znamená naučit se, jak je možné zbavit se pout k hmotnému životu, a to je možné tehdy, budeme-li naslouchat o Pánových transcendentálních činnostech.