Skip to main content

13

Kapitola třináctá

Perfect Knowledge Through Surrender

Jak získat dokonalé poznání skrze odevzdání

TEXT 28

TEXT 28

devahūtir uvāca
kācit tvayy ucitā bhaktiḥ
kīdṛśī mama gocarā
yayā padaṁ te nirvāṇam
añjasānvāśnavā aham
devahūtir uvāca
kācit tvayy ucitā bhaktiḥ
kīdṛśī mama gocarā
yayā padaṁ te nirvāṇam
añjasānvāśnavā aham

On hearing this statement of the Lord, Devahūti inquired: What kind of devotional service is worth developing and practicing to help me easily and immediately attain the service of Your lotus feet?

Když Dévahúti vyslechla Pánova slova, zeptala se: Jaký druh oddané služby mám provádĕt a rozvíjet, abych mohla rychle a snadno obdržet službu Tvým lotosovým nohám?

It is stated in Bhagavad-gītā that no one is barred from rendering service to the Lord. Whether one is a woman or a laborer or a merchant, if he engages himself in the devotional service of the Lord, he is promoted to the highest perfectional state and goes back home, back to Godhead. The devotional service most suitable for different types of devotees is determined and fixed by the mercy of the spiritual master. Therefore in order to become free from the miseries of material nature, one should approach a bona fide spiritual master inquisitively and submissively. When Arjuna submitted to Kṛṣṇa, he said, “My dear Kṛṣṇa, now I no longer care to talk to You as a friend because friendly talks will not benefit me now.” Generally we talk to a friend just to spend time, but when we approach a spiritual master, we should be submissive. Friends approach one another on an equal basis, but this is not the way to approach a spiritual master. Unless one is submissive, one cannot accept sublime instructions. Arjuna teaches us submission by giving up his friendly relationship with Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead. He says, “I have now become Your disciple. Please instruct me.”

V Bhagavad-gítĕ stojí, že každý má možnost sloužit Pánu. I ženy, obchodníci a dĕlníci se mohou povýšit na nejvyšší úroveň dokonalosti a vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu, jestliže se zamĕstnají oddanou službou Pánu. Oddaný dostane možnost vykonávat nejvhodnĕjší druh oddané služby milostí duchovního učitele. Chceme-li se osvobodit od utrpení pocházejícího z hmotné přírody, musíme se se zájmem a pokorou obrátit na duchovního učitele. Ardžuna se odevzdal Kršnovi se slovy: „Můj drahý Kršno, nyní již s Tebou nechci mluvit jako s přítelem, protože přátelské řeči mi nyní nepomohou.“ S přítelem obvykle mluvíme, jen abychom se nĕjak zabavili, ale když se obracíme na duchovního učitele, mĕli bychom být pokorní. Přátelé se navštĕvují jako sobĕ rovní, ale za duchovním učitelem takto jít nemůžeme. Bez pokory nebudeme schopni přijmout vznešené pokyny a rady. Ardžuna nás učí pokoře tím, že se zřekl svého přátelského vztahu ke Kršnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Řekl: „Nyní jsem se stal Tvým žákem. Prosím, pouč mĕ.“

We can speculate for many births, for many years, and yet not be able to understand the ultimate goal of life. Therefore the śāstras all advise that we search out a guru. The word guru means “heavy” or “weighty.” One who has much knowledge is heavy with knowledge. One should consider the bona fide guru in this way, and one should not think, “I know everything. Who can teach me?” No one can say such a thing, for everyone needs instruction.

Můžeme spekulovat po mnoho let a životů, a přesto nepochopit konečný cíl života. Proto nám všechny šástry radí, abychom vyhledali gurua. Slovo guru znamená „tĕžký“. Guru je tĕžký poznáním. Mĕli bychom se na gurua obracet s tímto vĕdomím a nemyslet si: „Já vím všechno. Kdo mĕ může učit?“ Nikdo nemůže říci, že nepotřebuje poradit.

According to the Vedic system, a child is sent to a guru-kula to learn spiritual knowledge from the very beginning. When a child goes to a guru-kula, he becomes a brahmacārī and works like a menial servant. He may be the son of a great brāhmaṇa or a great king; it doesn’t matter. When one goes to a guru-kula, he immediately becomes the menial servant of the guru. If the guru orders him to perform some lowly service, he is prepared to do it. This is the business of a brahmacārī. Even Kṛṣṇa went to a guru-kula to teach us. There was no need for Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, to go to a guru-kula, but He did this simply to set an example. Caitanya Mahāprabhu also accepted a guru.

Podle védského systému je chlapec již v útlém vĕku poslán do gurukuly, aby se naučil duchovnímu poznání. V gurukule se z nĕj stane brahmačárí a pracuje jako prostý služebník. Nezáleží na tom, jestli je synem velkého bráhmana nebo krále. Stane se z nĕj služebník gurua. Když mu guru nařídí udĕlat nĕjakou prostou manuální práci, je připraven ji udĕlat. Tak se chová brahmačárí. Dokonce i Kršna šel do gurukuly, aby nás učil. Kršna to dĕlat nemusel, protože je Nejvyšší Osobnost Božství, ale šel do gurukuly, aby nás učil Svým příkladem. Také Čaitanja Maháprabhu přijal gurua.

Prakāśānanda Sarasvatī was a very learned scholar, and he knew that Caitanya Mahāprabhu was also a great scholar, yet he criticized Caitanya Mahāprabhu for chanting and dancing, for Prakāśānanda Sarasvatī felt that a sannyāsī should devote his entire attention to the reading of Vedānta. He therefore considered Caitanya Mahāprabhu a sentimentalist, not a bona fide sannyāsī. Prakāśānanda Sarasvatī inquired, “Why aren’t you reading Vedānta-sūtra? Why are you chanting and dancing?” Caitanya Mahāprabhu replied:

Prakášánanda Sarasvatí byl velký učenec a vĕdĕl, že i Čaitanja Maháprabhu je proslavený vzdĕlanec, ale začal Ho kritizovat za neustálé zpívání a tancování. Mĕl pocit, že sannjásí by mĕl všechen svůj čas vĕnovat studiu Védánty. Považoval Čaitanju Maháprabhua za sentimentalistu a nepravého sannjásína. Prakášánanda Sarasvatí se zeptal: „Proč nečteš Védánta-sútru? Proč jen zpíváš a tancuješ?“ Čaitanja Maháprabhu odpovĕdĕl:

prabhu kahe — śuna, śrīpāda, ihāra kāraṇa
guru more mūrkha dekhi’ karila śāsana
prabhu kahe — śuna, śrīpāda, ihāra kāraṇa
guru more mūrkha dekhi’ karila śāsana

“Actually, I am not very learned, and my guru has stated that I am fool number one. He said that because of this I cannot possibly read Vedānta-sūtra, for Vedānta-sūtra is not meant for an ordinary person. My guru therefore advised me to chant this Hare Kṛṣṇa mahā-mantra, and now I am doing this and getting the results.” (Caitanya-caritāmṛta, Ādi 7.71)

„Ve skutečnosti nejsem příliš učený a můj guru mi řekl, že jsem ohromný hlupák. Řekl mi, že nemohu číst Védánta-sútru, protože ta není určena obyčejným lidem. Můj guru mi poradil, abych zpíval tuto Haré Kršna mahá-mantru a já se toho držím a vidím, že to přináší výsledky.“ (Čaitanja-čaritámrta, Ádi 7.71)

At the present moment in Kali-yuga, people are not well educated. They are simply engaged in earning money to fill the belly. Vedānta philosophy is not meant for an ordinary person, nor even for an ordinary learned person. It requires great knowledge of Sanskrit and philosophy. Of course Caitanya Mahāprabhu, being the Supreme Personality of Godhead, knew all things, but at that moment He had assumed the role of an ordinary person in order to instruct an illiterate, ignorant society. In this age people are not even interested in reading Vedānta-sūtra. People are so badly infected by the influence of māyā that they do not even care to understand that there is life after death or that there are 8,400,000 life forms. Sometimes if people hear that by acting in such a way they will become a tree, a dog, a cat, an insect or even a human being, they say that they do not even care to know this. Sometimes they say, “Never mind if I become a dog. What’s wrong with that? I will simply forget everything.” Many university students in the Western countries speak this way. They have become so ignorant that they are described as manda. Previously, in India, the brāhmaṇas were interested in understanding Brahman. Athāto brahma-jijñāsā. However, at the present moment everyone is a śūdra, and no one is interested in understanding Brahman. People are simply interested in getting more money and going to the cinemas.

V současné dobĕ, v Kali-juze, nejsou lidé příliš vzdĕlaní. Zajímá je jen jak vydĕlat peníze a naplnit si žaludek. Védántská filozofie není určena pro obyčejné lidi ani pro obyčejné učence. Vyžaduje velké znalosti sanskrtu a filozofie. Čaitanja Maháprabhu je Nejvyšší Osobnost Božství a zná všechno, ale v tomto případĕ se postavil do role obyčejného človĕka, aby poučil nevĕdomou společnost. V tomto vĕku se lidé o Védánta-sútru již ani nezajímají. Lidé jsou tak nakaženi vlivem máji, že je ani nezajímá, jestli je nĕjaký život po smrti a proč existuje 8    400    000 životních druhů. Když se nĕkdy lidé dozvĕdí, že se za své jednání stanou například stromem, psem, kočkou, hmyzem nebo i znovu človĕkem, řeknou, že je to nezajímá. Nĕkdy odpoví: „Vždyť to nevadí, že se stanu psem. Co je na tom špatného? Stejnĕ na všechno zapomenu.“ Mnoho studentů z různých univerzit na Západĕ takto odpoví. Jsou v takové nevĕdomosti, že byli označeni jako manda. Dříve se bráhmani v Indii zajímali o poznání Brahmanu. Athāto brahma-jijñāsā. Ale dnes je každý šúdra a nikdo se nezajímá, co je Brahman. Lidi jen zajímá, jak vydĕlat peníze a chodit do kina.

Human life is meant for understanding our situation, and we should take instructions from Bhagavad-gītā. Arjuna is personally teaching us by accepting Kṛṣṇa as his guru. He asks Kṛṣṇa to become his spiritual master and teach him. The lessons given by Śrī Kṛṣṇa are not simply meant for Arjuna but for everyone. Kṛṣṇa tells us in Bhagavad-gītā that we should search out a guru. The first guru is Śrī Kṛṣṇa Himself, and whoever represents Śrī Kṛṣṇa is also a guru. If I am a businessman, and someone goes to canvass for my business and take orders for me, he is my representative. If he simply says that he is my representative and yet takes some orders but uses the money for something else, he is not really my representative.

Lidský život je určen k tomu, abychom pochopili své postavení, a proto bychom se mĕli řídit pokyny Bhagavad-gíty. Ardžuna nás zde učí tím, že přijal Kršnu za svého gurua. Žádá Kršnu, aby se stal jeho duchovním mistrem a učil ho. Slova Šrí Kršny nejsou určena jen pro Ardžunu, ale pro všechny. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ, že bychom mĕli vyhledat gurua. První guru je Samotný Šrí Kršna a každý, kdo Ho zastupuje, je také guru. Řeknĕme, že jsem obchodník a pošlu nĕkoho, aby vyjednával mým jménem. Jestliže pracuje pod mým vedením, je to můj představitel. Když bude jen prohlašovat, že je můj představitel, ale nebude se řídit mými pokyny a utratí peníze za nĕco jiného, pak to není můj pravý představitel.

Kṛṣṇa’s representative does not say, “I have become Kṛṣṇa.” Such a person is neither a representative nor a guru. He is simply a cheater. Kṛṣṇa’s representative is one who canvasses for Kṛṣṇa. Kṛṣṇa says, “Give up everything and surrender unto Me.” Kṛṣṇa’s representative says, “Give up everything and simply surrender unto Kṛṣṇa.” This is certainly not very difficult to understand. Anyone can become Kṛṣṇa’s representative. Nonetheless, for the past two hundred years, many yogīs and svāmīs have gone to foreign countries, but no one has spoken about Kṛṣṇa. They have simply presented a hodgepodge of Indian philosophy. No one has actually presented Vedic culture as it is.

Kršnův zástupce neříká: „Stal jsem se Kršnou.“ Takový človĕk není ani Jeho zástupce, ani to není pravý guru. Je to podvodník. Kršnův zástupce jedná pro Kršnu. Kršna říká: „Zanech všeho a odevzdej se jen Mnĕ.“ A Kršnův představitel říká: „Zanech všeho a odevzdej se jen Kršnovi.“ Není to tak tĕžké pochopit. Každý se může stát Kršnovým představitelem. Za posledních dvĕ stĕ let odešlo na Západ mnoho jogínů a svámích, ale nikdo nemluvil o Kršnovi. Přišli pouze s nĕjakou nesourodou míchaninou indické filozofie. Nikdo nepřinesl védskou kulturu takovou, jaká je.

We should read Bhagavad-gītā as it is and understand the philosophy as Arjuna understood it. Arjuna was a friend of Kṛṣṇa’s. He was sitting with Kṛṣṇa and speaking to Him as a friend speaks to a friend. In the eleventh chapter, after having seen the universal form, Arjuna tells Kṛṣṇa: “I have in the past addressed You as ‘O Kṛṣṇa,’ ‘O Yādava,’ ‘O my friend,’ without knowing Your glories. Please forgive whatever I may have done in madness or in love.”

Mĕli bychom číst Bhagavad-gítu takovou, jaká je, a porozumĕt filozofii tak, jak jí porozumĕl Ardžuna. Ardžuna byl Kršnův přítel. Sedĕl s Kršnou a mluvil s Ním jako přítel s přítelem. Když Ardžuna spatřil vesmírnou podobu, řekl (v jedenácté kapitole) Kršnovi: „V minulosti jsem Tĕ oslovoval ,Kršno, Jádavo, můj příteli, aniž jsem znal Tvoji velikost. Prosím promiň mi všechno, čeho jsem se dopustil z pošetilosti nebo z lásky.“

Arjuna understood that although Kṛṣṇa was his friend, He was the Supreme Personality of Godhead and therefore the proper person to be his guru. He therefore told Kṛṣṇa at the beginning of Bhagavad-gītā (2.7), śiṣyas te ’haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam: “Now I am Your disciple and a soul surrendered unto You. Please instruct me.”

Ardžuna pochopil, že jeho přítel Kršna byl zároveň Nejvyšší Osobností Božství, a tudíž osobností vhodnou k tomu, aby se stala jeho guruem. Na počátku Bhagavad-gíty (2.7) proto řekl Kršnovi: śiṣyas te 'haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam. „Nyní jsem Tvým žákem a Tobĕ odevzdanou duší. Prosím, pouč mĕ.“

These are the instructions we get from Bhagavad-gītā, and whoever reads Bhagavad-gītā has to accept Kṛṣṇa as the guru. We have to render service to a guru and surrender ourselves. It is not that one should accept just any person as a guru. The guru must be the representative of Kṛṣṇa; then one can surrender oneself. Surrender means that one will accept whatever the guru says. It is not that one thinks, “I do not care for my guru’s order. Still I am a disciple.” That is not actually accepting a guru. Of course, it has become a fashion to accept a guru in this way, but this will not help anyone. As soon as Kṛṣṇa became Arjuna’s guru, Kṛṣṇa immediately chastised him. Śrī Kṛṣṇa told him:

To jsou pokyny Bhagavad-gíty a kdo Bhagavad-gítu opravdu čte, musí přijmout Kršnu jako gurua. Musíme sloužit guruovi a odevzdat se. Nesmíme přijmout jako gurua jen tak nĕkoho. Guru musí být představitelem Kršny, pak se mu můžeme odevzdat. Odevzdání znamená, že si človĕk vezme k srdci vše, co guru řekne. Nemůžeme si myslet: „Nestarám se, co mi guru nařizuje, ale přesto jsem stále jeho žák.“ Tak nevypadá skutečné přijetí gurua. Dnes je to módní, ale nikomu to ve skutečnosti nepomůže. Jakmile se Kršna stal Ardžunovým guruem, Kršna ho okamžitĕ pokáral. Šrí Kršna mu řekl:

aśocyān anvaśocas tvaṁ
prajñā-vādāṁś ca bhāṣase
gatāsūn agatāsūṁś ca
nānuśocanti paṇḍitāḥ
aśocyān anvaśocas tvaṁ
prajñā-vādāṁś ca bhāṣase
gatāsūn agatāsūṁś ca
nānuśocanti paṇḍitāḥ

“While speaking learned words, you are mourning for what is not worthy of grief. Those who are wise lament neither for the living nor the dead.” (Bhagavad-gītā 2.11)

„Zatímco pronášíš učená slova, naříkáš nad nĕčím, co není hodno zármutku. Moudří netruchlí ani nad živými, ani nad mrtvými.“ (Bhagavad-gítá 2.11)

In this way Kṛṣṇa essentially told Arjuna that he was fool number one for lamenting for those things for which one should not lament. Arjuna was lamenting for the body, thinking that it was horrible that his relatives would be killed in war. This was not the proper subject matter for him to be contemplating. The real subject matter for a wise man to contemplate is the salvation of the soul. Therefore Śrī Kṛṣṇa first explained the distinction between the body and the soul.

Kršna tím vlastnĕ Ardžunovi řekl, že je opravdový hlupák, protože naříká nad nĕčím, co není hodno zármutku. Ardžuna naříkal kvůli tĕlu a myslel si, že je hrozné zabít své příbuzné ve válce. Nebylo vhodné, aby rozjímal o tĕchto vĕcech. Moudrý človĕk by mĕl přemýšlet o spasení duše. Proto mu Kršna ze všeho nejdříve vysvĕtlí rozdíl mezi tĕlem a duší.

This Kṛṣṇa consciousness movement is also concerned with the soul, and therefore we have used the word “consciousness” because consciousness belongs to the soul. Consciousness is the symptom of the soul’s presence. Because the soul is in the body, the body feels pleasure and pain. When the soul leaves the body, the body can be hacked to pieces, and yet it will not protest. This is because the consciousness is gone. We feel pleasure and pain because consciousness is present, and Kṛṣṇa advises us that it is this consciousness that is eternal, not the body. We have to purify our consciousness in order to understand that consciousness is eternal. If we can do this, our lives will be successful. At the time of death, our consciousness carries us into another body. There are the mind, the intelligence and the ego, which constitute the subtle body, and there is also the spirit soul, which is even more subtle. We know that we possess a mind, although we cannot see it. Nor can we see the intelligence, the ego or the soul. We can only see the gross material body, and when this gross material body ends, we say that everything is finished. In order to understand these things, we have to approach a guru, just as Arjuna approached Śrī Kṛṣṇa.

Hnutí pro vĕdomí Kršny se zajímá o duši, a proto jsme použili slova „vĕdomí“, protože vĕdomí náleží duši. Vĕdomí je známkou přítomnosti duše. Díky přítomnosti duše může tĕlo cítit radost i bolest. Když duše opustí tĕlo, můžeme ho rozřezat na kusy a neuvidíme ani náznak protestu, protože vĕdomí již není přítomno. Potĕšení a bolest cítíme díky přítomnosti vĕdomí a Kršna nás učí, že vĕdomí je vĕčné, nikoliv tĕlo. Chceme-li pochopit, že vĕdomí je vĕčné, musíme ho nejprve očistit. Jestliže očistíme své vĕdomí, pak bude náš život úspĕšný. V okamžiku smrti nás vĕdomí přenese do jiného tĕla. Mysl, inteligence a falešné ego tvoří jemnohmotné tĕlo, a ještĕ jemnĕjší je duše. Je nám jasné, že máme mysl, ačkoliv ji nemůžeme vidĕt. Nevidíme ani inteligenci, ani ego, ani duši. Jsme schopni vidĕt jen hrubé hmotné tĕlo, a když hrubé tĕlo zemře, říkáme, že je se vším konec. Chceme-li tĕmto vĕcem správnĕ porozumĕt, musíme se obrátit na gurua, právĕ jako se Ardžuna obrátil na Šrí Kršnu.

Śrī Kṛṣṇa told Arjuna in very gentlemanly language that he was not a learned man. In essence, He said, “You are not a paṇḍita. Just try to understand that the real life is the life of the soul.” Vedic education means taking care of the soul. Presently the soul is encaged, embodied, entangled in material affairs. The soul is suffering, and it is to our benefit to rescue him from these material clutches. This is real education. To receive this education, one has to approach a proper guru. The guru is there – Kṛṣṇa. The guru is also there as Kapiladeva, the incarnation of Kṛṣṇa. Kṛṣṇa informs us that He is the owner of the body, and He has explained this in many different ways. He has stated that the soul can never be cut to pieces, burned by fire, moistened by water nor withered by the wind. Matter interacts with matter, but the soul does not belong to the material world. This means that the soul is above material action and reaction. In the material world even iron and stone can be melted, but the laws of material nature do not apply to the spirit soul.

Šrí Kršna řekl Ardžunovi ohleduplným způsobem, že není příliš učený. V podstatĕ mu řekl: „Nejsi žádný paṇḍita. Snaž se pochopit, že skutečný život je život duše.“ Védské vzdĕlání znamená starat se o duši. V současnosti je duše vtĕlená, uvĕznĕná a zapletená do mnoha hmotných vĕcí. Duše trpí a v našem zájmu je vysvobodit ji z tĕchto hmotných pout. To je skutečné vzdĕlání, a chceme-li ho získat, musíme se obrátit na pravého gurua. Guru je stále zde    —    Kršna. Guru je zde také jako Kapiladéva, inkarnace Kršny. Kršna nám říká, že On je vlastníkem tĕla, a vysvĕtlil to již mnoha způsoby. Prohlásil, že duše nemůže být rozťata na kusy, spálena ohnĕm, rozmočena vodou nebo vysušena vĕtrem. Hmota může působit na hmotu, ale duše nepatří do hmotného svĕta. Znamená to, že duše není ovlivnĕna hmotnými akcemi a reakcemi. Podle zákonů hmotné přírody je možné roztavit i železo nebo kámen, ale zákony přírody se nevztahují na duši.

To understand these subjects, we should be careful to approach Kṛṣṇa’s representative. We should not approach a bogus guru, who is like a blind man trying to lead other blind men. We must go to one who has open eyes, to one who has seen the Absolute Truth. The Absolute Truth is there, just as the sun is there for everyone to see. The sun does not hide, but a person can try to hide from the sun by closing his door. One must open the door in order to see the sun. Similarly, Kṛṣṇa is there, God is there, and we have to come to Kṛṣṇa and take the lessons of Bhagavad-gītā to learn who and what God is. Rascals will not do this, but will simply manufacture some philosophy or other. There is actually no difficulty because Kṛṣṇa’s instructions are there, and Kṛṣṇa Himself is there. Kṛṣṇa is so kind that He says, “All right, if you cannot understand Me in this way, just see Me in water. Come on, if you do not understand Me in that way, just see Me in the sunshine.” Is this very difficult? There is nothing difficult about it, but we are very obstinate. Māyā is also very strong, and as soon as we try to accept Kṛṣṇa as the Supreme Lord, māyā will whisper in our ear, “No, no. There are many gods. Why are you accepting Kṛṣṇa?” However, the śāstras say, kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. “Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead.” We should take our lessons from the ācāryas and the śāstras. At least in India there are many great ācāryas – Rāmānujācārya, Madhvācārya, Viṣṇu Svāmī, and even Śaṅkarācārya and Guru Nanak. All of these have accepted Kṛṣṇa as the Supreme Personality of Godhead. Why, then, should we reject Him? Why should we accept a competitor? We should not simply engage in mental speculation but should accept Kṛṣṇa in full consciousness and be happy. This is made possible by the help of the guru; therefore Devahūti is further questioning her son, Kapiladeva.

Chceme-li získat o tĕchto vĕcech dokonalé poznání, musíme se obrátit na pravého Kršnova představitele. Nemáme jít za nepravým guruem, který je sám slepý a vede ostatní slepé lidi. Musíme jít za nĕkým, kdo má otevřené oči, kdo spatřil Absolutní Pravdu. Absolutní Pravda je přístupná pro všechny, stejnĕ jako slunce. Slunce se nikomu neschovává, ale človĕk se před ním může schovat tím, že zavře dveře. Chceme-li vidĕt slunce, musíme nechat dveře otevřené. Stejnĕ i Kršna, Bůh, je zde a je na nás, abychom k Nĕmu přišli a s pomocí Bhagavad-gíty pochopili, kdo je Bůh. Darebáci to neudĕlají a budou jen vymýšlet nĕjaké své filozofie. Není to tĕžké: Kršnovy pokyny jsou zde a Samotný Kršna je také zde. Kršna je tak laskavý, že říká: „Dobře, když Mi nemůžeš porozumĕt, snaž se Mĕ vidĕt ve vodĕ. Když Mne nejsi schopen takto vidĕt, snaž se Mĕ vidĕt ve svitu slunce.“ Je to snad tĕžké? Není to nic tĕžkého, ale my jsme velice tvrdohlaví. Májá je velmi silná, a jakmile se pokusíme přijmout Kršnu jako Nejvyššího Pána, přijde a začne nám šeptat do ucha: „Ne, ne. Existuje mnoho bohů. Proč právĕ Kršna?“ Ale šástry říkají: kṛṣṇas tu bhagavān svayam... īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. „Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství.“ Mĕli bychom se učit od áčárjů a ze šáster. Alespoň v Indii je mnoho velkých áčárjů: Rámánudžáčárja, Madhváčárja, Višnusvámí a také Šankaráčárja a Guru Nanak. Všichni přijali Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Proč bychom Ho mĕli odmítat? Proč místo Nĕho uznávat za Boha nĕjakého Jeho soupeře? Nesmíme spekulovat. Mĕli bychom radĕji s plným vĕdomím přijmout Kršnu a být šťastní. To je možné milostí gurua, a proto Dévahúti položila svému synovi Kapiladévovi další otázky.

TEXT 29

TEXT 29

yo yogo bhagavad-bāṇo
nirvāṇātmaṁs tvayoditaḥ
kīdṛśaḥ kati cāṅgāni
yatas tattvāvabodhanam
yo yogo bhagavad-bāṇo
nirvāṇātmaṁs tvayoditaḥ
kīdṛśaḥ kati cāṅgāni
yatas tattvāvabodhanam

The mystic yoga system, as you have explained, aims at the Supreme Personality of Godhead and is meant for completely ending material existence. Please let me know the nature of that yoga system. How many ways are there by which one can understand in truth that sublime yoga?

Vysvĕtlil jsi, že mystický jógový systém vede k Nejvyšší Osobnosti Božství a je určen k ukončení hmotné existence. Prosím, popiš mi, jak vypadá a kolika způsoby je mu možné pravdivĕ porozumĕt.

There are different kinds of mystic yoga systems aiming for different phases of the Absolute Truth. The jñāna-yoga system aims at the impersonal Brahman effulgence, and the haṭha-yoga system aims at the localized personal aspect, the Paramātmā feature of the Absolute Truth, whereas bhakti-yoga, or devotional service, which is executed in nine different ways, headed by hearing and chanting, aims at complete realization of the Supreme Lord. There are different methods of self-realization. But here Devahūti especially refers to the bhakti-yoga system, which has already been primarily explained by the Lord. The different processes of the bhakti-yoga system are hearing, chanting, remembering, offering prayers, worshiping the Lord in the temple, accepting service to Him, carrying out His orders, making friends with Him and ultimately surrendering everything for His service.

Existují různé druhy mystické jógy zamĕřené na různé aspekty Absolutní Pravdy. Džňána-jóga se zamĕřuje na neosobní záři Brahmanu, hatha-jóga na lokalizovaný osobní aspekt, Paramátmu, a bhakti-jóga neboli oddaná služba, která se provádí devíti různými způsoby v čele s nasloucháním a opĕvováním, se zamĕřuje na úplnou realizaci Nejvyššího Pána. Existují různé způsoby seberealizace, ale Dévahúti dává přednost bhakti-józe, kterou již Pán předbĕžnĕ vysvĕtlil. Bhakti-jógu lze provádĕt různými způsoby: nasloucháním, opĕvováním, vzpomínáním, modlením se, uctíváním Pána v chrámu, sloužením, vykonáváním Jeho přání, přátelstvím s Pánem a nakonec vzdáním se všeho v zájmu služby Jemu.

The word nirvāṇātman is very significant in this verse. Unless one accepts the process of devotional service, one cannot end the continuation of material existence. As far as jñānīs are concerned, they are interested in jñāna-yoga, but even if one elevates oneself, after a great performance of austerity, to the Brahman effulgence, there is a chance of falling down again to the material world. Therefore, jñāna-yoga does not actually end material existence. Similarly, regarding the haṭha-yoga system, which aims at the localized aspect of the Lord, Paramātmā, it has been experienced that many yogīs, such as Viśvāmitra, fall down. But bhakti-yogīs, once approaching the Supreme Personality of Godhead, never come back to this material world, as confirmed in the Bhagavad-gītā. Yad gatvā na nivartante: upon going, one never comes back. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti: after giving up this body, he never comes back again to accept a material body. Nirvāṇa does not finish the existence of the soul. The soul is ever-existing. Therefore nirvāṇa means to end one’s material existence, and to end material existence means to go back home, back to Godhead.

V tomto verši je velice významné slovo nirvāṇātman. Pokud se nezačneme vĕnovat oddané službĕ, nebudeme schopni ukončit hmotnou existenci. Džňání se zajímají o džňána-jógu, ale i když se po velkém odříkání človĕk povýší do neosobní záře, může i potom znovu poklesnout do hmotného svĕta. Džňána-jóga nedokáže provždy ukončit hmotnou existenci. A mnoho jogínů, kteří se zabývali hatha-jógou, zamĕřující se na lokalizovaný aspekt Pána, Paramátmu, znovu pokleslo, jako se to stalo například Višvámitrovi. Ale bhakti-jogí, který dosáhne Nejvyšší Osobnosti Božství, se nikdy nevrátí do hmotného svĕta, jak potvrzuje Bhagavad-gítá. Yad gatvā na nivartante: kdo se tam jednou dostane, se nikdy nevrátí zpátky. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti: po opuštĕní tĕla se nikdy nevrátí a nedostane další hmotné tĕlo. Nirvāṇa neukončí existenci duše. Duše je vĕčná. Nirvāṇa znamená ukončení hmotné existence a ukončit hmotnou existenci znamená vrátit se zpátky k Bohu.

Sometimes it is asked how the living entity falls down from the spiritual world to the material world. Here is the answer. Unless one is elevated to the Vaikuṇṭha planets and is directly in touch with the Supreme Personality of Godhead, he is prone to fall down, either from the impersonal Brahman realization or from an ecstatic trance of meditation. Another word in this verse, bhagavad-bāṇaḥ, is very significant. Bāṇaḥ means “arrow.” The bhakti-yoga system is just like an arrow aiming up to the Supreme Personality of Godhead. The bhakti-yoga system never urges one toward the impersonal Brahman effulgence or to the point of Paramātmā realization. This bāṇaḥ, or arrow, is so sharp and swift that it goes directly to the Supreme Personality of Godhead, penetrating the regions of impersonal Brahman and localized Paramātmā.

Lidé se nĕkdy ptají, jak živá bytost poklesne z duchovního svĕta do hmotného. Pokud se človĕk nepovýší až na vaikunthské planety a není v přímém styku s Nejvyšší Osobností Božství, může poklesnout, ať již z úrovnĕ neosobní realizace nebo meditativního extatického transu. Další významné slovo je bhagavad-bāṇaḥ. Bāṇaḥ znamená „šíp“. Bhakti-jóga je jako šíp namířený k Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhakti-jóga nikoho nenabádá k neosobní realizaci nebo realizaci Paramátmy. Tento šíp (bāṇaḥ) je tak rychlý a ostrý, že letí přímo k Nejvyšší Osobnosti Božství a proniká oblastmi neosobní záře a lokalizované Paramátmy.

We must understand the Supreme Person, tattvataḥ, in truth. Generally people are not interested in knowing about God or their relationship with Him. However, the entire Vedic instruction is for this purpose. First of all we have to know God, then we have to know our relationship with God. The next step is acting on the basis of that relationship. Kṛṣṇa states that out of many millions of people, one may be interested in knowing the purpose of life. Human life is meant for this end, and if one does not come to this understanding, he is no better than an animal. We not only have to understand God and our relationship with Him but also how to act in that relationship. In this way we can perfect our lives. When one is a siddha, one understands himself – that is, one understands, ahaṁ brahmāsmi: “I am not this body.” This is Brahman realization, the brahma-bhūta platform. When one attains this stage, he becomes very happy. However, we must progress beyond this and come to the platform of bhakti-yoga. On that platform, there is variety and ānanda, bliss. As stated previously, we are seeking spiritual variety, and if we do not enter the spiritual world, we will again fall down into the material atmosphere.

Nejvyšší Osobĕ musíme porozumĕt vpravdĕ (tattvataḥ). Lidé se obvykle nezajímají o Boha nebo o svůj vztah k Bohu, ale všechny pokyny Véd jsou určeny k dosažení tohoto cíle. Ze všeho nejdříve musíme poznat Boha a pak musíme poznat náš vztah k Nĕmu. Dalším krokem je začít podle toho jednat. Kršna říká, že z mnoha milionů lidí se jeden může zajímat, jaký je smysl života. Lidský život je určen k tomuto účelu, a jestliže to človĕk nepochopí, není lepší než zvíře. Musíme porozumĕt Bohu a našemu vztahu k Nĕmu a také podle tohoto vztahu začít jednat. Tak můžeme zdokonalit své životy. Skutečný siddha chápe, kdo je: ahaṁ brahmāsmi    —    „Nejsem toto tĕlo.“ To je úroveň brahma-bhūta, realizace Brahmanu. Na této úrovni človĕk pociťuje velké štĕstí, ale přesto musí udĕlat další pokrok a dostat se na úroveň bhakti-jógy, kde najde rozmanitost a blaženost (ānanda). Jak jsme již uvádĕli dříve, hledáme duchovní rozmanitost, a když nedojdeme do duchovního svĕta, znovu poklesneme do hmotné sféry.

The varieties of the spiritual world are mentioned in the Brahma-saṁhitā (5.29–30):

Rozmanitost duchovního svĕta je popsána v Brahma-sanhitĕ (5.29  –  30):

cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-
lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpa-vṛkṣa-
lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
veṇuṁ kvaṇantam aravinda-dalāyatākṣaṁ
barhāvataṁsam asitāmbuda-sundarāṅgam
kandarpa-koṭi-kamanīya-viśeṣa-śobhaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
veṇuṁ kvaṇantam aravinda-dalāyatākṣaṁ
barhāvataṁsam asitāmbuda-sundarāṅgam
kandarpa-koṭi-kamanīya-viśeṣa-śobhaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“I worship Govinda, the primeval Lord, the first progenitor, who is tending the cows, yielding all desires, in abodes built with spiritual gems and surrounded by millions of purpose trees. He is always served with great reverence and affection by hundreds and thousands of goddesses of fortune.

„Uctívám Góvindu, prvotního Pána a stvořitele, který pase krávy plnící všechny touhy v zemi postavené z duchovních kamenů čintámani, je obklopen miliony stromů přání a s velkou úctou a vřelostí neustále obsluhován stovkami tisíc lakšmí či gópí.“

“I worship Govinda, the primeval Lord, who is adept in playing on His flute, with blooming eyes like lotus petals, with head decked with peacock’s feather, with the figure of beauty tinged with the hue of blue clouds, and His unique loveliness charming millions of Cupids.”

„Uctívám Góvindu, prvotního Pána, který nádhernĕ hraje na flétnu, Jeho oči jsou jako okvĕtní lístky rozkvétajícího lotosu, na hlavĕ má paví pero, Jeho tĕlesná krása je umocnĕna barvou modrého mraku a Jeho nepřekonatelný půvab okouzluje miliony Amorů.“

We should not consider Kṛṣṇa’s form to be imagined by some artist. He is described in the Vedas as veṇuṁ kvaṇantam aravinda-dalāyatākṣam. He plays a flute, and His eyes are like the petals of a lotus flower. He wears a peacock feather, and His complexion is very beautiful, like a dark cloud. He is so beautiful that He attracts many hundreds of thousands of Cupids (kandarpa-koṭi-kamanīya-viśeṣa-śobham). These are descriptions of Govinda found in the śāstras.

Nesmíme si myslet, že Kršnovu podobu si vymyslel nĕjaký malíř. Jeho popis je ve Védách: veṇuṁ kvaṇantam aravinda-dalāyatākṣam. Hraje na flétnu a Jeho oči jsou jako okvĕtní lístky lotosu. Na hlavĕ má paví pero a Jeho pleť má nádhernou barvu tmavého bouřkového mraku. Je tak krásný, že okouzlí stovky tisíc Amorů (kandarpa-koṭi-kamanīya-viśeṣa-śobham). To je popis Góvindy, který najdeme v šástrách.

In the material world we are simply chewing the chewed, throwing it away, picking it up and then chewing it again. Spiritual variety is not like this. Spiritual variety is ānandāmbudhi-vardhanam: it is constantly increasing. It is even greater than the ocean, because the ocean does not increase. The shores of the ocean are set; they have certain limits. However, the ocean of bliss is constantly increasing. The more we enter into that spiritual bliss, the more we become joyful.

V hmotném svĕtĕ jen přežvykujeme přežvýkané. Vždy to vyhodíme, znovu to zvedneme a žvýkáme to znovu. Duchovní rozmanitost je však jiná. Duchovní rozmanitost je ānandāmbudhi-vardhanam: neustále narůstá. Je vĕtší než oceán, protože oceán se již nezvĕtšuje. Jeho břehy jsou určeny a má stanovenou hranici. Oceán blaženosti se však neustále zvĕtšuje. Čím více pronikáme do duchovní blaženosti, tím vĕtší radost cítíme.

The young people in the Hare Kṛṣṇa movement chant the Hare Kṛṣṇa mantra all the time. If this mantra were material, how long would they chant it? It is not possible to chant a material name for very long because the chanting would become hackneyed and very tiresome. No one could be satisfied simply by chanting Hare Kṛṣṇa unless Hare Kṛṣṇa itself were spiritual. We may chant, “Mr. John, Mr. John, Mr. John,” but after an hour we will be fed up. However, the more we become spiritually advanced, the more bliss we will derive from chanting Hare Kṛṣṇa.

Mladí lidé v Haré Kršna hnutí zpívají Haré Kršna mantru neustále. Kdyby byla hmotná, jak dlouho by ji vydrželi zpívat? Hmotná jména není možné zpívat příliš dlouho, protože to začne být únavné a nezáživné. Kdyby Haré Kršna mantra nebyla duchovní, nikoho by její zpívání neuspokojovalo. Můžeme opakovat „Pan John, pan John, pan John,“ ale za hodinu toho budeme mít dost. Avšak ze zpívání Haré Kršna budeme se vzrůstajícím duchovním pokrokem pociťovat stále vĕtší blaženost.

We can experience ānanda perfectly in the association of Kṛṣṇa. We can associate with Kṛṣṇa as a servant, a friend, a father, a mother or a conjugal lover. There are five basic rasas – śānta, dāsya, sakhya, vātsalya and mādhurya. In this material world, we experience the same rasas, or relationships. We are related to someone as a father, a son, a lover, a beloved, a master, a servant or whatever. These are perverted reflections of the relationship with Kṛṣṇa found in the spiritual world. Today in the material world I may be relishing my love for my son, but tomorrow my son may be my greatest enemy. There is no eternity in this kind of love. Or, if my son does not become my enemy, he may die. Today I may love some man or woman, but tomorrow we may break up. All of this is due to the defects of the material world. However, in the spiritual world these relationships never break up. They simply increase and increase, and this is called perfection.

V Kršnovĕ společnosti pocítíme dokonalou ánandu, blaženost. S Kršnou se můžeme stýkat jako služebníci, přátelé, otcové, matky nebo milenci. Existuje pĕt základních vztahů, ras    —    śānta, dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya. Tytéž vztahy známe z hmotného svĕta. Jsme nĕčí otec, nĕčí syn, nĕčí milenec, pán, služebník a podobnĕ. To jsou zvrácené odrazy vztahů ke Kršnovi, které existují v duchovním svĕtĕ. V hmotném svĕtĕ mohu milovat svého syna, ale zítra se z nĕho může stát můj nejvĕtší nepřítel. Tento druh lásky není vĕčný. Nebo se nestane mým nepřítelem, ale zemře. Dnes mohu milovat nĕjakou ženu nebo muže, ale zítra se můžeme rozejít. To způsobují nedokonalosti hmotného svĕta. V duchovním svĕtĕ však tyto vztahy nikdy nezaniknou. Neustále narůstají, a tomu se říká dokonalost.

Kṛṣṇa is very fond of tending surabhi cows, but the Māyāvādīs cannot understand this. They say, “What is this Kṛṣṇa?” Even Lord Brahmā was bewildered. He said, “How is it that this Kṛṣṇa, this boy of Vṛndāvana, is being worshiped? He is called the Supreme Personality of Godhead. How is that?” Lord Indra was also bewildered. Therefore if we do not wish to be bewildered we have to understand Kṛṣṇa in truth from Kṛṣṇa Himself or His bona fide representative.

Kršna rád pase krávy surabhi, ale májávádí tomu nemůže porozumĕt. Řekne: „Kdo je ten Kršna?“ Dokonce i Brahmá byl zmatený: „Jak je možné, že uctívají Kršnu    —    toho malého chlapce z Vrndávanu? Říkají, že On je Nejvyšší Osobnost Božství. Jak je to možné?“ I samotný Indra byl zmatený. Chceme-li opravdu porozumĕt Kršnovi a nebýt zmateni, musíme se o Nĕm dovĕdĕt od Nĕho Samotného nebo od Jeho představitele.

The activities of Kṛṣṇa are not ordinary but divine. If we can understand this, we immediately become liberated. We need only understand the pastimes of Kṛṣṇa with the gopīs. These pastimes are not ordinary. In the material world, a young man wants to dance with many young girls, but Kṛṣṇa’s dancing with the gopīs is different. Because people cannot understand Kṛṣṇa, when they hear about Kṛṣṇa’s dancing with the gopīs, they take this as some kind of concession, and say, “Now let us dance with young girls.” In this way they go to hell. Therefore we have to learn from the proper person about Kṛṣṇa’s activities. We should not immediately try to understand Kṛṣṇa’s dealings with the gopīs, for they are very confidential. These dealings are given in the Tenth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam, and this indicates that we have to understand Kṛṣṇa as He is by first reading the preceding nine cantos. When we have understood these nine cantos, we can go on to the tenth. In this way we can understand that Kṛṣṇa’s activities are not ordinary but divine, and we can immediately become liberated.

Kršnovy činnosti nejsou obyčejné, jsou Božské, duchovní. Když to pochopíme, budeme okamžitĕ vysvobozeni. Musíme jen porozumĕt Kršnovým zábavám s gópími. Tyto zábavy nejsou obyčejné. V hmotném svĕtĕ chce mladík tančit s mnoha mladými dívkami, ale Kršnův tanec s gópími je jiný. Lidé nechápou, kdo je Kršna, a když se doslechnou, jak Kršna tančí s gópími, vezmou to jako výmluvu a řeknou si: „Budeme také tančit s mladými dívkami.“ Tak se ženou do pekla. Proto se musíme poučit o Kršnových činnostech od náležité osoby. Nemĕli bychom se snažit hned na začátku porozumĕt Kršnovým zábavám s gópími, protože jsou velice důvĕrné. Pojednává o nich až desátý zpĕv Šrímad-Bhágavatamu, z čehož vyplývá, že nejdříve musíme poznat Kršnu čtením předcházejících devíti zpĕvů. Když porozumíme všem devíti zpĕvům, můžeme přistoupit k desátému. Tímto způsobem můžeme pochopit, že Kršnovy činnosti nejsou obyčejné, ale duchovní, a můžeme se okamžitĕ vysvobodit.

We may either hear about Kṛṣṇa, chant His names, worship Him or offer prayers. In any case, we should work under the directions of our spiritual master or Śrī Kṛṣṇa Himself. For instance, Hanumān simply carried out Lord Rāmacandra’s orders. Hanumān apparently had no education, and he was not capable of teaching Vedānta, but he simply carried out the orders of Lord Rāmacandra and attained perfection. Arjuna, on the other hand, took Kṛṣṇa as his most intimate friend. Arjuna was not a Vedāntist but a fighter, a warrior. He had no time to study Vedānta because he had to deal with war and politics, but still he was the greatest devotee. People may say, “Oh, Arjuna was not a Vedāntist, nor even a brāhmaṇa or a sannyāsī. How could Kṛṣṇa accept him as a devotee?” Nonetheless, in Bhagavad-gītā (4.3), Kṛṣṇa says that Arjuna is His very dear friend and devotee: bhakto ’si me sakhā ceti. If one becomes a devotee, there is no material impediment.

Můžeme o Kršnovi buď naslouchat, opĕvovat Jeho jména, uctívat Ho, nebo Mu skládat modlitby. Vždy bychom mĕli všechno dĕlat pod vedením duchovního mistra nebo Samotného Šrí Kršny. Například Hanumán pouze plnil rozkazy Pána Rámačandry. Hanumán nemĕl žádné vzdĕlání a nemohl učit Védántu, ale pouze plnil, co si Rámačandra přál, a dosáhl dokonalosti. Ardžuna se choval ke Kršnovi jako ke svému nejlepšímu příteli. Nebyl žádným védántistou, ale bojovníkem, vojákem. Nemĕl čas studovat Védántu, protože se musel zaobírat politikou a válkou, ale přesto byl nejlepším oddaným. Lidé si mohou říci: „Ardžuna nebyl védántista, nebyl dokonce ani bráhman nebo sannjásí. Jak ho Kršna mohl přijmout jako oddaného?“ V Bhagavad-gítĕ (4.3) však Kršna říká, že Ardžuna je Jeho drahý přítel a oddaný: bhakto 'si me sakhā ceti. Když se človĕk chce stát oddaným, nemohou mu v tom zabránit žádné hmotné překážky.

Actually bhakti should be automatic and spontaneous. There should be no motive in serving Kṛṣṇa, but even if there is a motive, service rendered unto Kṛṣṇa is good. Even if one approaches Kṛṣṇa with some ulterior motive, one is considered pious. For instance, Dhruva Mahārāja initially worshiped Kṛṣṇa with a motive, but after attaining perfection in devotional service, his ulterior motive vanished. When he actually saw Kṛṣṇa, he said, “I do not want anything from You. I don’t want any benediction other than Your service.” After hearing about the many transcendental qualities of Kṛṣṇa, if we somehow or other become attracted to Kṛṣṇa consciousness, our lives will be successful. Tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet: “Somehow or other we have to attach our minds to Kṛṣṇa consciousness.” (Śrīmad-Bhāgavatam 7.1.32) Then Kṛṣṇa will help us and give us intelligence from within, as He indicates in Bhagavad-gītā (10.10):

Bhakti by ve skutečnosti mĕla být automatická a spontánní. Kršnovi bychom mĕli sloužit bez motivu, ale i v případĕ, že nĕjaký motiv máme, je tato služba prospĕšná. Dokonce i človĕk, který se na Kršnu obrátí kvůli svému osobnímu zájmu, je považován za zbožného. Například Dhruva Mahárádž zpočátku uctíval Kršnu s osobním motivem, ale když dosáhl dokonalosti oddané služby, jeho motiv zmizel. Když nakonec spatřil Kršnu, řekl: „Nežádám Tĕ o nic. Nechci žádné jiné požehnání, než možnost sloužit Ti.“ Jestliže naslouchání o Kršnových transcendentálních vlastnostech v nás probudí nĕjakou náklonnost k vĕdomí Kršny, náš život bude dokonalý. Tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet: „Jakýmkoliv způsobem musíme svou mysl upoutat na Kršnu.“ (Šrímad-Bhágavatam 7.1.32) Pak nám Kršna pomůže a dá nám zevnitř inteligenci, jak naznačuje v Bhagavad-gítĕ (10.10):

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

“To those who are constantly devoted and worship Me with love, I give the understanding by which they can come to Me.” This is actual buddhi-yoga. Bhakti-yoga means buddhi-yoga, because one who is highly intelligent decides to take to Kṛṣṇa consciousness. In this way, one can perfect his life by engaging in devotional service under the directions of the śāstras and the spiritual master. Devahūti understands this and is thus submitting to her son just as Arjuna submitted to Śrī Kṛṣṇa on the battlefield.

„Tĕm, kteří jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mĕ uctívají, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mnĕ dospĕjí.“ To je skutečná buddhi-jóga. Bhakti-jóga znamená buddhi-jóga, protože skutečnĕ inteligentní človĕk se začne vĕnovat vĕdomí Kršny. Když pod vedením šáster a duchovního mistra začne oddanĕ sloužit, může tímto způsobem dovést svůj život k dokonalosti. Dévahúti to pochopila, a proto se odevzdala svému synovi tak, jako se Ardžuna odevzdal Šrí Kršnovi na bitevním poli.

TEXT 30

TEXT 30

tad etan me vijānīhi
yathāhaṁ manda-dhīr hare
sukhaṁ buddhyeya durbodhaṁ
yoṣā bhavad-anugrahāt
tad etan me vijānīhi
yathāhaṁ manda-dhīr hare
sukhaṁ buddhyeya durbodhaṁ
yoṣā bhavad-anugrahāt

My dear son, Kapila, after all, I am a woman. It is very difficult for me to understand the Absolute Truth because my intelligence is not very great. But if You will kindly explain it to me, even though I am not very intelligent, I can understand it and thereby feel transcendental happiness.

Kapilo, můj drahý synu, jsem konec konců pouhá žena. Je pro mĕ velice tĕžké porozumĕt Absolutní Pravdĕ, protože nemám příliš velkou inteligenci. Když mi to laskavĕ vysvĕtlíš, budu to i přesto schopna pochopit a pocítím transcendentální štĕstí.

Knowledge of the Absolute Truth is not very easily understood by ordinary, less intelligent men; but if the spiritual master is kind enough to the disciple, however unintelligent he may be, then by the divine grace of the spiritual master everything is revealed. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura therefore says, yasya prasādād, by the mercy of the spiritual master, the mercy of the Supreme Personality of Godhead, bhagavat-prasādaḥ, is revealed. Devahūti requested her great son to be merciful toward her because she was a less intelligent woman and also His mother. By the grace of Kapiladeva it was quite possible for her to understand the Absolute Truth, even though the subject matter is very difficult for ordinary persons, especially women.

Obyčejný človĕk s nevelkou inteligencí bude jen velice tĕžko schopen porozumĕt Absolutní Pravdĕ. Je-li však duchovní mistr ke svému žáku dostatečnĕ laskavý, bude mu božskou milostí duchovního mistra vše vyjeveno, i kdyby byl sebehloupĕjší. Višvanáth Čakravartí Thákur proto říká: yasya prasādād    —    milostí duchovního mistra přichází milost Nejvyšší Osobnosti Božství, bhagavat-prasādaḥ. Dévahúti požádala svého syna, aby k ní byl milostivý, protože byla ménĕ inteligentní žena a také Jeho matka. Kapiladévovou milostí mohla docela dobře porozumĕt Absolutní Pravdĕ, třebaže pro obyčejného človĕka a zvláštĕ pro ženu je to námĕt velice obtížný.

In this verse Devahūti shows us the process for understanding transcendental subject matters. It is not by challenge but by submission. The entire bhakti process is a process of submission. That is also Caitanya Mahāprabhu’s teaching:

V tomto verši nám Dévahúti ukazuje, jakým způsobem je možné porozumĕt transcendentálním vĕcem. Při vyzývavém postoji nic nepochopíme. Musíme být pokorní, protože bhakti znamená rozvíjet pokoru. To je učení Čaitanji Maháprabhua:

tṛṇād api sunīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā māna-dena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
tṛṇād api sunīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā māna-dena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ

(Śikṣāṣṭaka 3)

(Śikṣāṣṭaka 3)

If one is interested in advancing in chanting Hare Kṛṣṇa, Caitanya Mahāprabhu advises that one be humbler than the grass and more tolerant than the trees. One should not be very proud of his intelligence but should give all respect to others. In this way, one can chant Hare Kṛṣṇa offenselessly. Although Devahūti was the mother of Kapiladeva, she presented herself as a humble woman. It was not that she considered herself superior because she was His mother.

Čaitanja Maháprabhu radí lidem, kteří chtĕjí pokročit ve zpívání Haré Kršna, aby byli pokornĕjší než tráva a snášenlivĕjší než stromy. Nemĕli by být pyšní na svou inteligenci a mĕli by prokazovat úctu ostatním. Tak mohou zpívat Haré Kršna bez přestupků. Dévahúti byla Kapiladévova matka, ale představila se jako pokorná žena. Nepokládala se za nadřízenou jen kvůli tomu, že byla Jeho matkou.

We have to please the spiritual master by service, and the entire bhakti process depends on the attitude of service. The transcendental nature of Kṛṣṇa is not possible to understand with our blunt material senses. Kṛṣṇa’s name, form, qualities and pastimes are all divya, divine. Our present material senses have to be purified by engagement in the Lord’s service, and our first engagement begins with the tongue. It is with the tongue that we can chant the transcendental names of the Lord. This is not very difficult, and this path is open to everyone – even women, vaiśyas and śūdras. After describing all the faults of Kali-yuga, Śrīmad-Bhāgavatam (12.3.51) states:

Duchovního mistra musíme potĕšit službou a rozvoj bhakti závisí na služebnickém přístupu. Svými hmotnými smysly nemůžeme poznat Kršnovu transcendentální povahu. Kršnovo jméno, Jeho podoba, vlastnosti a zábavy jsou divya, Božské. Naše současné hmotné smysly musíme očistit službou Pánu a tato služba začíná jazykem. Pomocí jazyka můžeme zpívat a opakovat transcendentální jména Pána. Není to příliš tĕžké. Tato cesta je otevřená všem    —    i ženám, vaišjům a šúdrům. Ve Šrímad-Bhágavatamu najdeme hned za popisem Kali-jugy následující verš:

kaler doṣa-nidhe rājann
asti hy eko mahān guṇaḥ
kīrtanād eva kṛṣṇasya
mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet
kaler doṣa-nidhe rājann
asti hy eko mahān guṇaḥ
kīrtanād eva kṛṣṇasya
mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet

“There is one special advantage about this age of Kali-yuga, and that is that people can attain liberation and return home, back to Godhead, simply by chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra.” Śrī Caitanya Mahāprabhu said:

„Kali-juga má jednu velkou výhodu: lidé mohou dosáhnout osvobození a vrátit se zpátky k Bohu pouhým zpíváním Haré Kršna mahá-mantry.“ Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl:

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

“Chant Hare Kṛṣṇa, chant Hare Kṛṣṇa. There is no other way, no other way at all in Kali-yuga.”

„Zpívej Haré Kršna, zpívej Haré Kršna. V Kali-juze není žádné jiné cesty.“

We should try to avoid the ten offenses in chanting the holy name, but anyone who chants Hare Kṛṣṇa sincerely is purified. Ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam (Śikṣāṣṭaka 1). This is the easiest process by which the mirror of the mind can be cleansed. If Kṛṣṇa sees that someone is sincerely chanting Hare Kṛṣṇa, He will help. He is within everyone, and He can understand whether one is sincere or not. Kṛṣṇa helps a sincere devotee internally and externally. Internally He helps as Paramātmā by giving intelligence from within. Dadāmi buddhi-yogaṁ tam. Externally He helps as His representative, the spiritual master. Therefore Caitanya Mahāprabhu says: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja. “By the grace of Kṛṣṇa, one gets a bona fide guru, and by the grace of the guru, one gets Kṛṣṇa.” (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 19.151) Thus the śāstras have given us a very easy way to appreciate our transcendental life. That is the Kṛṣṇa consciousness movement.

Mĕli bychom se vyvarovat přestupků při zpívání svatého jména, ale i ten, kdo nezpívá zcela čistĕ, bude postupnĕ očištĕn. Ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam (Šikšáštaka 1). To je nejjednodušší způsob, jak očistit zrcadlo mysli. Když Kršna uvidí, že nĕkdo upřímnĕ zpívá Haré Kršna, pomůže mu. Je v srdcích všech a ví, kdo je upřímný a kdo není. Kršna pomáhá upřímnému oddanému z vnĕjšku i zevnitř. Zevnitř pomáhá jako Paramátmá a dává inteligenci. Dadāmi buddhi-yogaṁ tam. Z vnĕjšku pomáhá jako duchovní mistr, který jedná jako Jeho zástupce. Čaitanja Maháprabhu proto říká: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja. „Milostí Kršny človĕk dostane pravého gurua a milostí gurua dostane Kršnu.“ (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 19.151) Šástry nám dávají jednoduchý návod, jak ocenit transcendentální život. Je to hnutí pro vĕdomí Kršny.

Devahūti has submissively accepted her son as her guru. She wants to understand Kṛṣṇa perfectly, by the grace of Kapiladeva. It is very important to receive the causeless mercy of Kṛṣṇa and the spiritual master. By Kṛṣṇa’s mercy, we receive a spiritual master, and by the spiritual master’s mercy, we receive Kṛṣṇa.

Dévahúti pokornĕ přijala svého syna jako gurua a s Jeho milostí chce zcela dokonale porozumĕt Kršnovi. Je velmi důležité snažit se získat bezpříčinnou milost duchovního mistra. Kršnovou milostí dostaneme duchovního mistra a milostí duchovního mistra obdržíme Kršnu.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura has greatly stressed the mercy of the guru, and it is an actual fact that if we satisfy the guru by our service, he will give us his blessings. This is a very great opportunity, for the guru is the confidential servant of Kṛṣṇa. The guru never claims that he is Kṛṣṇa, although he is worshiped as Kṛṣṇa: sākṣād dharitvena samasta-śāstrair uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ (Gurv-aṣṭaka 7).

Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur velmi zdůrazňoval milost gurua a guru nám skutečnĕ dá požehnání, když ho uspokojíme svou službou. Guru je uctíván jako Samotný Kršna, ale nikdy neříká, že je Kršna: sākṣād dharitvena samasta-śāstrair uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ (Gurv-aštaka 7).

All the śāstras describe the guru as being on an equal basis with Kṛṣṇa, for he is the representative of Kṛṣṇa. Therefore he is worshiped as Kṛṣṇa. Being the most confidential servant of Kṛṣṇa, the guru is very dear to Kṛṣṇa; therefore if he recommends someone to Kṛṣṇa, Kṛṣṇa accepts the person. The guru is the confidential servant of Kṛṣṇa because he canvasses from door to door, saying, “Please become Kṛṣṇa conscious and surrender unto Kṛṣṇa.” Kṛṣṇa tells Arjuna that such a person is very dear to Him. The bona fide guru tells people to surrender not unto him but unto Kṛṣṇa. Thus one has to surrender unto Kṛṣṇa through the via medium of the guru, not directly. This is the process. The guru does not accept respect from his disciple for his personal self but conveys this respect to Kṛṣṇa. If we cannot receive the mercy of the guru, Kṛṣṇa is very difficult to approach directly.

Všechny šástry se shodují, že guru je na stejné úrovni jako Kršna, protože je Kršnovým představitelem. Proto je uctíván jako Kršna. Guru je nejdůvĕrnĕjším služebníkem Kršny a je Kršnovi velice drahý. Když on Kršnovi nĕkoho doporučí, Kršna takového človĕka přijme. Guru je Kršnovým důvĕrným služebníkem, protože Jeho jménem chodí ode dveří ke dveřím a říká: „Prosím, buďte si vĕdomi Kršny a odevzdejte se Mu.“ Kršna říká Ardžunovi, že takový človĕk je Mu velmi drahý. Pravý guru neříká lidem, aby se odevzdali jemu, ale aby se odevzdali Kršnovi. Človĕk se musí odevzdat Kršnovi prostřednictvím gurua. Není to možné přímo. To je správný způsob. Guru nepřijímá úctu od svého žáka pro sebe, ale předává tuto úctu Kršnovi. Nejsme-li schopni získat milost gurua, bude pro nás velice obtížné získat Kršnovu milost přímo.

It is stated in Bhagavad-gītā that knowledge of Kṛṣṇa is received through the paramparā, the disciplic succession. Evaṁ paramparā-prāptam. The guru offers the same respects to his guru, and his guru offers respects to his, and so it goes all the way to Kṛṣṇa. Thus the mercy of Kṛṣṇa comes down through the paramparā system, and the respect offered to Kṛṣṇa is offered up through the paramparā system. One has to learn to approach the Supreme Personality of Godhead in this way. Thus if we want to approach God, we have to take shelter of the guru in the beginning. Devahūti is begging the mercy of Kapiladeva in order to understand the way to approach Kṛṣṇa. She approaches Him very humbly saying, “My dear Kapila, You are the Supreme Personality of Godhead, but I am a woman, and my intelligence is not very sharp. Nonetheless, I want to understand these sublime transcendental subjects from You. It is possible by Your mercy.”

V Bhagavad-gítĕ stojí, že poznání o Kršnovi sestupuje učednickou posloupností, paramparou. Evaṁ paramparā-prāptam. Guru předá tyto projevy úcty svému guruovi, ten je předá svému, a tímto způsobem se dostanou až ke Kršnovi. Kršnova milost sestupuje prostřednictvím parampary až k nám a úcta se předává paramparou až ke Kršnovi. Takto se musíme obracet na Nejvyšší Osobnost Božství. Chceme-li být ve styku s Bohem, musíme se nejprve obrátit na gurua. Dévahúti se modlí o Kapilovu milost, aby poznala, jak se obrátit na Kršnu. S velkou pokorou se Ho zeptala: „Můj drahý Kapilo, jsi Nejvyšší Osobnost Božství, ale já jsem žena a nejsem příliš inteligentní. Přesto se však chci dovĕdĕt o tĕchto vznešených transcendentálních námĕtech. Tvou milostí to bude možné.“

The process of approaching and understanding the Supreme Personality of Godhead was also discussed between Rāmānanda Rāya and Caitanya Mahāprabhu. First, Rāmānanda Rāya explained the process in terms of varṇāśrama-dharma. He said first of all that human life is meant for approaching Lord Viṣṇu through the rules and regulations governing varṇāśrama-dharma. Caitanya Mahāprabhu replied that it is very difficult in this age to execute the rules and regulations of varṇāśrama-dharma. It is very difficult to be a brāhmaṇa in this age, and it is practically impossible to revive the old varṇāśrama-dharma culture. Caitanya Mahāprabhu therefore said that this method is not very practical. Caitanya Mahāprabhu has been called by Śrīla Rūpa Gosvāmī “the most munificent avatāra” because He distributes love of Kṛṣṇa free of charge. First of all, we cannot even understand Kṛṣṇa; therefore there is no question of loving Him. If we do not understand someone, how can we love him? The love is very far away, but Caitanya Mahāprabhu is so kind that He distributes kṛṣṇa-prema, love of Kṛṣṇa, to whomever will take it. In His life, Caitanya Mahāprabhu cried for Kṛṣṇa and showed how one should be mad after Him.

Také Rámánanda Ráj a Čaitanja Maháprabhu diskutovali o způsobu, jakým je možné porozumĕt Nejvyšší Osobnosti Božství. Rámánanda Ráj nejprve uvedl, jak porozumĕt Kršnovi prostřednictvím varnášrama-dharmy. Řekl, že smyslem lidského života je prostřednictvím zásad varnášrama-dharmy dospĕt k Šrí Višnuovi. Čaitanja Maháprabhu odpovĕdĕl, že v tomto vĕku je velice obtížné dodržovat pravidla varnášrama-dharmy. V této dobĕ je velice tĕžké být bráhmanem a obnovit starou varnášramskou kulturu je prakticky nemožné. Čaitanja Maháprabhu řekl, že tento způsob dnes není příliš praktický. Šríla Rúpa Gósvámí označil Čaitanju Maháprabhua za „nejvelkodušnĕjšího avatára“, protože volnĕ rozdával lásku ke Kršnovi. My nejsme schopni Kršnovi ani porozumĕt, takže o lásce nemůže být ani řeči. Když nĕkoho neznáme, jak ho můžeme milovat? Láska k Bohu je nám hodnĕ vzdálená, ale Čaitanja Maháprabhu byl tak laskavý, že rozdával lásku ke Kršnovi (kṛṣṇa-premā) každému, kdo ji chtĕl. Čaitanja Maháprabhu volal a naříkal kvůli Kršnovi a všem nám ukázal, jak by mĕl človĕk po Kršnovi prahnout.

yugāyitaṁ nimeṣeṇa
cakṣuṣā prāvṛṣāyitam
śūnyāyitaṁ jagat sarvaṁ
govinda-viraheṇa me
yugāyitaṁ nimeṣeṇa
cakṣuṣā prāvṛṣāyitam
śūnyāyitaṁ jagat sarvaṁ
govinda-viraheṇa me

“O Govinda! Feeling Your separation, I am considering a moment to be like twelve years or more. Tears are flowing from my eyes like torrents of rain, and I am feeling all vacant in the world in Your absence.” (Śikṣāṣṭaka 7)

„Ó Góvindo! Kratičké odloučení od Tebe pociťuji jako dvanáct let a více. Slzy tečou z mých očí jako deštivé přívaly a v Tvé nepřítomnosti se cítím na celém svĕtĕ osamocen.“

Without Kṛṣṇa, one should see everything as vacant. This is Rādhārāṇī’s frame of mind, but this is not possible for an ordinary living being. It was possible for Caitanya Mahāprabhu and a few devotees, His immediate disciples like the six Gosvāmīs, who were following in His footsteps. They worshiped Kṛṣṇa in separation and sought Kṛṣṇa everywhere.

Bez Kršny by nám mĕlo všechno připadat prázdné. Tak to vidí Šrímatí Rádhárání, ale pro obyčejnou živou bytost to není možné. Tyto pocity znal pouze Čaitanja Maháprabhu a nĕkolik dalších oddaných, Jeho blízkých žáků, například šest Gósvámích, kteří následovali v Jeho stopách.

he rādhe vraja-devike ca lalite he nanda-sūno kutaḥ
śrī-govardhana-kalpa-pādapa-tale kālindī-vane kutaḥ
ghoṣantāv iti sarvato vraja-pure khedair mahā-vihvalau
vande rūpa-sanātanau raghu-yugau śrī-jīva-gopālakau
he rādhe vraja-devike ca lalite he nanda-sūno kutaḥ
śrī-govardhana-kalpa-pādapa-tale kālindī-vane kutaḥ
ghoṣantāv iti sarvato vraja-pure khedair mahā-vihvalau
vande rūpa-sanātanau raghu-yugau śrī-jīva-gopālakau

“I offer my respectful obeisances to the six Gosvāmīs, namely Śrī Rūpa Gosvāmī, Śrī Sanātana Gosvāmī, Śrī Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī, Śrī Raghunātha dāsa Gosvāmī, Śrī Jīva Gosvāmī and Śrī Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī, who were chanting very loudly everywhere in Vṛndāvana, shouting, ‘Queen of Vṛndāvana, Rādhārāṇī! O Lalitā! O son of Nanda Mahārāja! Where are you all now? Are you just on the hill of Govardhana, or are you under the trees on the bank of the Yamunā? Where are you?’ These were their moods in executing Kṛṣṇa consciousness.” (Ṣaḍ-gosvāmy-aṣṭaka 8)

„Skládám své hluboké poklony šesti Gósvámím z Vrndávanu: Šrí Rúpovi Gósvámímu, Šrí Sanátanovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi Bhattovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi dásovi Gósvámímu, Šrí Džívovi Gósvámímu a Šrí Gópálovi Bhattovi Gósvámímu, kteří po celém Vrndávanu velice hlasitĕ volali: ,Královno Vrndávanu, Rádhárání! Ó Lalito! Ó synu Nandy Mahárádže! Kde jste všichni? Jste na kopci Góvardhanu, nebo jste pod stromy na březích Jamuny? Kde jste?̀ To byly jejich nálady ve vĕdomí Kršny.“ (Ṣaḍ-gosvāmy-aṣṭaka 8)

The Gosvāmīs never said, “We have seen Kṛṣṇa.” This is the recommended process – worship in separation. We should awaken our lost Kṛṣṇa consciousness in this way and become mad after Kṛṣṇa in our separation from Him. This is called kṛṣṇa-prema, and this love was distributed by Caitanya Mahāprabhu. We should not try to understand Kṛṣṇa by our small knowledge. Since we are imperfect, how can we speculate on Kṛṣṇa? There are many people like jñānīs and theosophists who try to understand the Absolute Truth by speculation, but this is not possible.

Gósvámí nikdy neříkali: „Vidĕl jsem Kršnu.“ To je doporučovaný způsob uctívání Kršny    —    uctívat Ho v odloučení. Mĕli bychom probudit své ztracené vĕdomí Kršny a prahnout po Nĕm v odloučení. To je kṛṣṇa-premā, láska k Bohu, kterou rozdával Čaitanja Maháprabhu. Nemá význam snažit se porozumĕt Kršnovi pomocí svého malého poznání. Jak bychom mohli se všemi svými nedokonalostmi porozumĕt Kršnovi spekulací? Mnoho lidí, jako jsou například džňání a různí teozofové, se snaží porozumĕt Absolutní Pravdĕ spekulací, ale nikam se nedostanou.

athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko ’pi ciraṁ vicinvan
athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko ’pi ciraṁ vicinvan

“My Lord, if one is favored by even a slight trace of the mercy of Your lotus feet, he can understand the greatness of Your personality. But those who speculate in order to understand the Supreme Personality of Godhead are unable to know You, even though they continue to study the Vedas for many years.” (Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.29) Even if one speculates for many years, he cannot understand Kṛṣṇa. One has to receive the mercy of Kṛṣṇa through the spiritual master, and this is the path recommended by Śrī Caitanya Mahāprabhu. Sthāne sthitāḥ śruti-gatāṁ tanu-vāṅ-manobhiḥ (Śrīmad-Bhāgavatam 10.14.3). Another name for Kṛṣṇa is Ajita. No one can conquer Kṛṣṇa, but Kṛṣṇa can be conquered by His devotee. One should be submissive and say, “Kṛṣṇa, I am very poor. I have no means to understand You. Please be merciful upon me. Please allow me to understand You and surrender.” This is wanted. Kṛṣṇa is very merciful, and when He sees that someone has surrendered, He will help from within.

„Můj Pane, pouze ten, kdo obdržel alespoň nepatrný kousek milosti Tvých lotosových nohou, může porozumĕt Tvé velikosti. Lidé, kteří spekulují o Nejvyšší Osobnosti Božství, Tĕ nikdy nepoznají, i kdyby studovali Védy po mnoho let.“ (Šrímad-Bhágavatam 10.14.29) Človĕk se nedobere Kršny ani po dlouhých letech spekulování. Musí získat Kršnovu milost prostřednictvím duchovního mistra    —    to je způsob, který doporučoval Šrí Čaitanja Maháprabhu. Sthāne-sṭhitāḥ śruti-gatāḥ tanu-vāṅmanobhiḥ (Šrímad-Bhágavatam 10.14.3). Další Kršnovo jméno je Adžita. Kršnu nikdo neporazí, ale přesto může být překonán Svým oddaným. Človĕk by mĕl být velice pokorný a říci: „Kršno, jsem chudák. Nevím, jak Tĕ mám pochopit. Prosím, buď ke mnĕ milostivý. Dovol mi pochopit Tĕ a odevzdat se Ti.“ To je potřeba. Kršna je velmi milostivý, a když vidí, že je nĕkdo odevzdaný, pomůže mu zevnitř.