Skip to main content

1

Kapitola první

The Purpose of Lord Kapila’s Advent

Důvod Kapilova zjevení

TEXT 1

TEXT 1

śaunaka uvāca
kapilas tattva-saṅkhyātā
bhagavān ātma-māyayā
jātaḥ svayam ajaḥ sākṣād
ātma-prajñaptaye nṛṇām
śaunaka uvāca
kapilas tattva-saṅkhyātā
bhagavān ātma-māyayā
jātaḥ svayam ajaḥ sākṣād
ātma-prajñaptaye nṛṇām

Śrī Śaunaka said: Although He is unborn, the Supreme Personality of Godhead took birth as Kapila Muni by His internal potency. He descended to disseminate transcendental knowledge for the benefit of the whole human race.

Šrí Šaunaka řekl: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nezrozený, ale přesto se narodil jako Kapila Muni působením Své vnitřní energie. Sestoupil, aby šířil transcendentální poznání pro dobro celého lidského pokolení.

The word ātma-prajñaptaye indicates that the Lord descends for the benefit of the human race to give transcendental knowledge. Material necessities are quite sufficiently provided for in the knowledge given in the Vedic literatures, which offer a program for good living and gradual elevation to the platform of sattva-guṇa, the mode of goodness. Once one is situated in sattva-guṇa, one’s knowledge expands. On the platform of passion there is no knowledge, for passion is an impetus to enjoy material benefits. On the platform of ignorance there is neither knowledge nor enjoyment but simply animalistic living.

Slovo ātma-prajñaptaye naznačuje, že Pán sestupuje, aby předal lidskému pokolení transcendentální poznání. Védská písma nám nabízejí potřebné vĕdomosti, abychom si mohli zaopatřit dostatek hmotných životních nezbytností a zároveň se postupnĕ povýšili na úroveň kvality dobra (sattva-guṇa). V kvalitĕ dobra se pak naše poznání dále rozšiřuje. Na úrovni kvality vášnĕ se nedá mluvit o poznání, protože vášeň je pouhým pudem užívat si hmotných vĕcí. Na úrovni nevĕdomosti se jedná pouze o zvířecí život, a neexistuje tam proto ani žádné poznání, ani požitek.

The Vedas are intended to elevate one from the mode of ignorance to the platform of goodness. When one is situated in the mode of goodness, he is able to understand knowledge of the self, or transcendental knowledge. Such knowledge cannot be appreciated by any ordinary man; therefore a disciplic succession is required. This knowledge is expounded either by the Supreme Personality of Godhead Himself or by His bona fide devotee. Śaunaka Muni also states here that Kapila, the incarnation of the Supreme Personality of Godhead, took birth or appeared simply to disseminate transcendental knowledge. To understand that one is not matter but spirit soul (ahaṁ brahmāsmi: “I am by nature Brahman”) is not sufficient for understanding the self and his activities. One must be situated in the activities of Brahman. Knowledge of those activities is explained by the Supreme Personality of Godhead Himself. Such transcendental knowledge can be appreciated in human society but not in animal society, as clearly indicated here by the word nṛṇām, “for the human beings.” Human beings are meant to lead a regulated life. By nature, there is regulation in animal life also, but that is not like the regulative life described in the scriptures or by the Vedic authorities. Only when one’s life is regulated according to the Vedas can one understand transcendental knowledge.

Védy človĕka povyšují z kvality nevĕdomosti na úroveň dobra. Když se pak človĕk nachází v kvalitĕ dobra, je schopen porozumĕt vlastnímu já neboli obdržet transcendentální poznání. Obyčejný človĕk takové poznání nedokáže docenit, a proto je zapotřebí učednické posloupnosti. Duchovní poznání šíří buď Samotný Nejvyšší Pán, nebo Jeho opravdový oddaný. Šaunaka Muni zde také uvádí, že Kapila, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, se narodil neboli zjevil, aby šířil transcendentální poznání. Pochopit, že človĕk není hmota, ale duše (ahaṁ brahmāsmi    —     „jsem duchovní podstaty, jsem Brahman“), ještĕ nestačí k tomu, aby človĕk porozumĕl vlastnímu já a jeho činnostem. Človĕk se musí aktivnĕ zapojit do činností na úrovni Brahmanu. Poznání o duchovních činnostech vysvĕtluje Nejvyšší Osobnost Božství Osobnĕ a jak bylo v tomto verši naznačeno slovem nṛṇām („pro lidské bytosti“), takové poznání může být náležitĕ ocenĕno pouze v lidské společnosti, nikoli ve zvířecí. Lidské bytosti by mĕly žít usmĕrnĕným životem. Zvířecí život má také určitá usmĕrnĕní, avšak zcela odlišná od pravidel popsaných v písmech nebo stanovených védskými autoritami. Transcendentálnímu poznání můžeme porozumĕt pouze tehdy, když se ve svém životĕ budeme řídit podle příkazů Véd.

For the propagation of this transcendental knowledge, Kapiladeva, the incarnation of the Supreme Personality of Godhead, gave instructions in Sāṅkhya philosophy to His mother, Devahūti. Later, another Kapiladeva appeared who expounded atheistic Sāṅkhya philosophy, which dealt with the twenty-four elements but gave no information about God. The original Kapila is called the Devahūti-putra Kapila, and the other is called the atheist Kapila. Concerning Kapiladeva, Śaunaka Ṛṣi says, kapilas tattva-saṅkhyātā. Kapila is the Supreme Person; therefore He can explain the Absolute Truth. Actually only Bhagavān can know the true position of the ultimate truth. No one else can know it. Bhagavān, Kṛṣṇa or His incarnation, occasionally visits the earth to give humanity information about the aim of life. Thus the Supreme Lord descended as Kapiladeva, tattva-saṅkhyātā. The word saṅkhyātā means “expounder,” and tattva means “the Absolute Truth.” The Absolute Truth is Bhagavān Śrī Kṛṣṇa Himself. We cannot understand the Absolute Truth or the Supreme Person by mental speculation, especially when we are under the influence of the three modes of material nature (sattva-guṇa, rajo-guṇa and tamo-guṇa). Only those who are situated in sattva-guṇa (the mode of goodness) are fit to understand the Absolute Truth. According to Bhagavad-gītā (18.42), those possessing brahminical qualifications are situated in sattva-guṇa.

Kapiladéva, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, chtĕl předat lidem transcendentální poznání, a proto vyložil sánkhjovou filozofii svojí matce Dévahúti. Pozdĕji se objevil jiný Kapila a hlásal ateistickou sánkhjovou filozofii, která se zabývá dvaceti čtyřmi hmotnými prvky, ale neříká nic o Bohu. Původnímu Kapilovi se říká Dévahúti-putra Kapila a druhému ateistický Kapila. Šaunaka Rši říká: kapilas tattva-saṅkhyātā. Kapila je Nejvyšší Osoba, a proto může vysvĕtlit Absolutní Pravdu. Ve skutečnosti může znát pravou povahu konečné pravdy pouze Bhagaván, a nikdo jiný. Bhagaván, Kršna Samotný nebo nĕkterá z Jeho inkarnací, přichází čas od času na Zem poučit lidstvo o cíli života. Tak Nejvyšší Pán sestoupil jako Kapiladéva, tattva-saṅkhyātā. Slovo saṅkhyātā znamená „ten, který rozšiřuje“ a tattva znamená „Absolutní Pravda“. Absolutní Pravdou je Bhagaván, Samotný Šrí Kršna. Absolutní Pravdĕ neboli Nejvyšší Osobĕ nemůžeme porozumĕt mentální spekulací, zvláštĕ ovlivňují-li nás tři kvality hmotné přírody (sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa). Pouze ti, kteří se nacházejí v kvalitĕ dobra, jsou schopni porozumĕt Absolutní Pravdĕ. Podle Bhagavad-gíty (18.42) v kvalitĕ dobra žijí lidé, kteří mají bráhmanské vlastnosti.

śamo damas tapaḥ śaucaṁ
kṣāntir ārjavam eva ca
jñānaṁ vijñānam āstikyaṁ
brahma-karma svabhāva-jam
śamo damas tapaḥ śaucaṁ
kṣāntir ārjavam eva ca
jñānaṁ vijñānam āstikyaṁ
brahma-karma svabhāva-jam

“Peacefulness, self-control, austerity, purity, tolerance, honesty, knowledge, wisdom, knowledge and righteousness – these are the qualities by which the brāhmaṇas work.”

„Mírumilovnost, sebevláda, odříkání, čistota, snášenlivost, čestnost, moudrost, poznání a spravedlnost    —    to jsou vlastnosti bráhmanů.“

According to the Vedic conception, there must be men in society who are factually brāhmaṇas, capable of expounding the real truth. If everyone becomes a śūdra, the Absolute Truth cannot be understood. It is said that at the present moment in Kali-yuga everyone is a śūdra (kalau śūdra-sambhavāḥ), and it is very difficult in this age to find qualified brāhmaṇas, for they are very rare. There is practically not a single qualified brāhmaṇa in this age.

Podle védského pojetí je ve společnosti zapotřebí lidí, kteří jsou skutečnými bráhmany a hlásají skutečnou pravdu. Když se ze všech lidí stanou šúdrové, pak nebude možné porozumĕt Absolutní Pravdĕ. V písmech stojí, že v tomto vĕku Kali jsou všichni šúdrové (kalau śūdra-sambhavāḥ) a že kvalifikovaní bráhmani jsou velice vzácní, a je proto velmi obtížné je najít. V tomto vĕku není prakticky nikdo kvalifikovaným bráhmanem.

prāyeṇālpāyuṣaḥ sabhya
kalāv asmin yuge janāḥ
mandāḥ sumanda-matayo
manda-bhāgyā hy upadrutāḥ
prāyeṇālpāyuṣaḥ sabhya
kalāv asmin yuge janāḥ
mandāḥ sumanda-matayo
manda-bhāgyā hy upadrutāḥ

“O learned one, in this iron age of Kali men have but short lives. They are quarrelsome, lazy, misguided, unlucky and, above all, always disturbed.” (Śrīmad-Bhāgavatam 1.1.10) The people in this age are very short-lived and slow in understanding spiritual life. Actually human life is meant for understanding spiritual values, but because everyone in this age is a śūdra, no one is interested. People have forgotten life’s real purpose. The word manda means both slow and bad, and everyone in this age is either bad or slow or a combination of both. People are unfortunate and disturbed by so many things. According to Śrīmad-Bhāgavatam there will eventually be no rain and consequently a scarcity of food. The governments will also levy very heavy taxes. The characteristics of this age predicted by Śrīmad-Bhāgavatam are already being experienced to some degree. Since Kali-yuga is a very miserable age, Caitanya Mahāprabhu, who is Śrī Kṛṣṇa Himself, advises everyone simply to chant Hare Kṛṣṇa.

„Ó mudrci, v tomto železném vĕku Kali žijí lidé jen velice krátce. Jsou svárliví, líní, svedení, nešťastní a navíc neustále rozrušení.“ (Šrímad-Bhágavatam 1.1.10) Lidé v tomto vĕku mají jen velmi krátký život a jsou velice pomalí v chápání duchovního života. Lidský život je určen k porozumĕní duchovním hodnotám, ale nikoho to nezajímá, protože v tomto vĕku jsou všichni šúdrové. Lidé zapomnĕli na skutečný smysl života. Slovo manda znamená buď „pomalý“, nebo „špatný“; každý je dnes buď pomalý, nebo špatný, anebo obojí zároveň. Lidé jsou nešťastní a rozrušení z mnoha vĕcí. Podle Šrímad-Bhágavatamu přijde v budoucnosti nedostatek dešťů a hlad. Vlády budou vymáhat stále vĕtší danĕ. Do určité míry můžeme nĕkteré příznaky vĕku Kali, předpovĕzené ve Šrímad-Bhágavatamu, vidĕt již dnes. Jelikož je Kali-juga velice špatnou dobou, Šrí Čaitanja Maháprabhu, který není nikdo jiný než Šrí Kršna Samotný, radí všem, aby pouze zpívali Haré Kršna.

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nasty eva gatir anyathā
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nasty eva gatir anyathā

“In this age of Kali there is no alternative, there is no alternative, there is no alternative for spiritual progress than the holy name, the holy name, the holy name of the Lord.” (Bṛhan-nāradīya Purāṇa) This process is not Caitanya Mahāprabhu’s invention, but is advised by the śāstras, the Purāṇas. The process for this Kali-yuga is very simple. One need only chant the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. Since everyone in this age is an unintelligent, unfortunate and disturbed śūdra, how can anyone understand the Absolute Truth or the aim of life? As stated by the Lord Himself in Bhagavad-gītā (4.7):

„Chce-li človĕk udĕlat duchovní pokrok, není v tomto vĕku žádná jiná možnost, žádná jiná možnost, žádná jiná možnost než zpívat svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.“ (Brhan-náradíja Purána) Tato metoda není žádným výmyslem Šrí Čaitanji Maháprabhua    —    pro Kali-jugu ji doporučují šástry, Purány. Její provádĕní je velice snadné. Je nutné pouze zpívat či opakovat Haré Kršna mahá-mantru. Jestliže jsou všichni lidé v tomto vĕku ménĕ inteligentní, nešťastní a rozrušení šúdrové, jak mohou porozumĕt Absolutní Pravdĕ nebo smyslu života? Samotný Pán říká v Bhagavad-gítĕ (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Whenever and wherever there is a decline in religious practice, O descendant of Bharata, and a predominant rise of irreligion – at that time I descend Myself.”

„Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bháraty, v té dobĕ Osobnĕ sestoupím.“

Some hundreds and thousands of years ago Lord Kṛṣṇa appeared as Devahūti-putra Kapiladeva. His father’s name was Kardama Muni. After Kapiladeva grew up, His father, according to the Vedic system, retired, took sannyāsa and left home to cultivate spiritual life. It is not that one should rot in this material world throughout one’s whole life. Pañcāśordhvaṁ vanaṁ vrajet. According to the Vedic injunctions, there are four āśramas and four varṇas, and these used to be followed very strictly. After his son grew up, Kardama Muni, being a strict follower of the Vedas, left home and put his wife in the charge of his grown son, Kapiladeva.

Před mnoha sty a tisíci lety se Pán Kršna zjevil jako Dévahúti-putra Kapila. Jeho otcem byl Kardama Muni. Když Kapiladéva vyrostl, Jeho otec podle védského zvyku přijal sannjás a opustil domov, aby mohl rozvíjet duchovní život. Človĕk by nemĕl trčet po celý svůj život v tomto hmotném svĕtĕ. Pañcāśordhvaṁ vanaṁ vrajet. Podle Véd má být společnost rozdĕlena na čtyři ášramy a čtyři varny a tento systém je třeba dodržovat velice důslednĕ. Kardama Muni byl následovníkem Véd, a když jeho syn Kapiladéva dospĕl, svĕřil svoji manželku do jeho rukou a odešel z domova.

It is said of Kapiladeva: kapilas tattva-saṅkhyātā bhagavān. Lord Kapila is Bhagavān. Nowadays Bhagavān is taken very cheaply because the word is misused, but actually Bhagavān is not an ordinary man. Avajānanti māṁ mūḍhāḥ: because Bhagavān Śrī Kṛṣṇa appeared as a human being, fools and rascals (mūḍhas) consider Kṛṣṇa an ordinary human. As Kṛṣṇa Himself states in Bhagavad-gītā (7.13):

O Kapiladévovi je řečeno: kapilas tattva-saṅkhyātā bhagavān. Pán Kapila je Bhagaván. Dnes se stal Bhagaván levnou záležitostí, protože je tohoto slova zneužíváno, ale skutečným Bhagavánem nemůže být žádný obyčejný človĕk. Avajānanti māṁ mūḍhāḥ: jelikož se Bhagaván Šrí Kršna zjevil jako obyčejný človĕk, hlupáci a blázni (múdhové) Ho považují za obyčejného človĕka. Jak říká Kršna Samotný v Bhagavad-gítĕ (7.13):

tribhir guṇa-mayair bhāvair
ebhiḥ sarvam idaṁ jagat
mohitaṁ nābhijānāti
mām ebhyaḥ param avyayaṁ
tribhir guṇa-mayair bhāvair
ebhiḥ sarvam idaṁ jagat
mohitaṁ nābhijānāti
mām ebhyaḥ param avyayaṁ

“Deluded by the three modes [goodness, passion and ignorance], the whole world does not know Me, who am above the modes and inexhaustible.”

„Celý svĕt je okouzlen třemi kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevĕdomostí), ale nezná Mne, Jenž stojím nepomíjivý nad tĕmito kvalitami.“

Yet there are mahātmās, great souls, who can understand Kṛṣṇa. Arjuna could understand that although Kṛṣṇa was playing the part of his friend, He was nonetheless the Supreme Personality of Godhead. Arjuna was in perfect knowledge, yet Kṛṣṇa instructed him for our benefit. Arjuna requested Kṛṣṇa’s instructions, which are set forth for all human society. After hearing Bhagavad-gītā, Arjuna addressed Kṛṣṇa as paraṁ brahma paraṁ dhāma, “the Supreme Brahman and supreme abode.”

Kršnovi mohou porozumĕt jen nĕkteří mahátmové, velké duše. Ardžuna vĕdĕl, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, třebaže hrál roli jeho důvĕrného přítele. Ardžuna již dokonalé poznání mĕl, ale Kršna ho poučil v náš prospĕch. Ardžuna požádal Kršnu o rady, které jsou nyní k dispozici celé lidské společnosti. Po vyslechnutí Bhagavad-gíty Ardžuna oslovil Kršnu jako paraṁ brahma paraṁ dhāma    —    „Nejvyšší Brahman a nejvyšší útočištĕ“.

Every person is actually Brahman, spirit soul. We are not actually the body. Awareness of ahaṁ brahmāsmi (“I am Brahman”) is actual self-realization. According to Vedic culture, one must understand that he is Brahman, not the body. We should not remain in ignorance like cats and dogs, thinking, “I am this body, I am American,” “I am Indian,” “I am brāhmaṇa,” “I am kṣatriya,” “I am Hindu,” “I am Muslim,” and so on. These are all bodily designations. When one comes to spiritual understanding, he understands ahaṁ brahmāsmi, “I am Brahman.” This is called Brahman realization. It is not that we become Brahman by some practice. Gold is gold, even if it is covered with some dirt, which can certainly be removed. Similarly, we are all Brahman, spirit soul, but somehow or other we have come in contact with these material elements (bhūmir āpo ’nalo vāyuḥ), and we have acquired bodily coverings. Consequently we think, “I am this body.” This is ignorance, and unless one is enlightened by spiritual knowledge, he remains animalistic.

Všechny živé bytosti jsou ve skutečnosti Brahman, duše. Nejsme tato tĕla. Uvĕdomit si, že „já jsem Brahman“, ahaṁ brahmāsmi, je skutečná seberealizace. Podle védské kultury musí človĕk pochopit, že není toto tĕlo, nýbrž Brahman. Človĕk by nemĕl zůstat v nevĕdomosti jako pes nebo kočka a myslet si: „Já jsem toto tĕlo, já jsem Američan, já jsem Ind, já jsem bráhman nebo kšatrija, já jsem hinduista nebo muslim,“ atd. To jsou všechno tĕlesná označení. Získá-li človĕk duchovní poznání, pochopí, že „já jsem Brahman“, ahaṁ brahmāsmi. Tomu se říká realizace Brahmanu. Brahmanem se nestaneme pomocí nĕjakých cvičení. Zlato je zlato, i když je třeba na povrchu zašpinĕné nĕjakou hlínou, která jistĕ může být smyta. My jsme také všichni Brahman, duše, ale z nĕjakého důvodu jsme se dostali do styku s hmotnými prvky (bhūmir āpo 'nalo vāyuḥ) a získali jsme tyto tĕlesné obaly. Následkem toho si myslíme: „Já jsem toto tĕlo.“ To je nevĕdomost, a pokud nebudeme osvíceni duchovním poznáním, zůstane náš život podobný zvířecímu.

Understanding one’s spiritual identity is called dharma. The ultimate goal of dharma is enunciated by Śrī Kṛṣṇa Himself in Bhagavad-gītā (18.66). Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja: “Abandon all varieties of religion and just surrender unto Me.” On this earth we have created so many dharmas – Hindu dharma, Muslim dharma, Christian dharma. These are all manufactured dharmas, but real dharma is attained when we come to the conclusion that Śrī Kṛṣṇa is everything. Again, in the words of Śrī Kṛṣṇa in Bhagavad-gītā (7.19):

Porozumĕt naší duchovní totožnosti je naše dharma. Konečný cíl dharmy popisuje Kršna v Bhagavad-gítĕ (18.66). Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja: „Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mnĕ.“ My jsme si po celé Zemi vytvořili tolik dharem    —    hinduistickou dharmu, muslimskou dharmu, křesťanskou dharmu. To jsou všechno vytvořené dharmy, ale skutečná dharma je dojít k závĕru, že Šrí Kršna je vším. Šrí Kršna říká opĕt v Bhagavad-gítĕ (7.19):

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ

“After many births and deaths, he who is actually in knowledge surrenders unto Me, knowing Me to be the cause of all causes and all that is. Such a great soul is very rare.”

„Po mnoha zrozeních a smrtích se človĕk, jenž je vpravdĕ obdařen poznáním, odevzdá Mnĕ, vĕda, že Já jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková duše je velmi vzácná.“

The Kṛṣṇa consciousness movement is meant for the propagation of this message. We are not preaching a particular sectarian religious system but a real religion, dharma. Dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam: no one actually knows what dharma is, and no one can manufacture dharma. Dharma is the order of the Supreme Being. No one can manufacture state laws; they are given by the government. The simplest definition of dharma is that dharma is the order of the Supreme Being. Since the Supreme Being, God, is one, His order must be one. How, then, can there be different dharmas? It is not possible. Different dharmas are created due to ignorance, which causes people to think in terms of Hindu dharma, Muslim dharma, Christian dharma, this dharma or that dharma. No. Gold is gold. If a Christian possesses some gold, does it become Christian gold? Gold is gold whether possessed by a Hindu, a Muslim or a Christian. According to the order of the Supreme Personality of Godhead, dharma means surrendering unto that Supreme Being. This is bhāgavata-dharma, and everyone should be taught how to surrender unto God. God is one; there cannot be two Gods. When there is competition, there is no God. Presently there is a different God on every street, but Kṛṣṇa is not that kind of God. He is the Supreme God. As Kṛṣṇa Himself states in Bhagavad-gītā (7.7):

Hnutí pro vĕdomí Kršny je určeno k šíření tohoto poselství. Nekážeme náboženský systém nĕjaké sekty, ale skutečné náboženství, skutečnou dharmu. Dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam     —    nikdo pořádnĕ neví, co je to dharma a nikdo nemůže dharmu nĕjak umĕle vytvořit. Dharma představuje zákony Nejvyšší Bytosti. Nikdo si nemůže vymyslet zákony státu    —    ty určuje vláda. Nejjednodušší definicí dharmy je, že jsou to zákony Nejvyšší Bytosti. Nejvyšší Bytost neboli Bůh je jeden a Jeho zákony jsou také jedny. Jak mohou existovat různé dharmy? Různé dharmy vznikají díky nevĕdomosti, kvůli které si lidé myslí, že jejich dharma je hinduistická, muslimská, křesťanská či nĕjaká jiná. Ne. Zlato je zlato. Má-li křesťan nĕjaké zlato, stane se z nĕj křesťanské zlato? Zlato zůstane zlatem, ať již ho vlastní hinduista, muslim nebo křesťan. Z příkazu Nejvyšší Osobnosti Božství je jasné, že dharma znamená odevzdat se Nejvyšší Bytosti. To je bhāgavata-dharma a všichni by se mĕli naučit, jak se odevzdat Bohu. Bůh je jeden; nemohou existovat dva Bozi. Kdyby mezi sebou museli soupeřit, pak by to znamenalo, že to nejsou Bozi. V dnešní dobĕ můžeme najít Boha v každé ulici, ale Kršna není tímto druhem Boha. On je Nejvyšším Bohem. Kršna Samotný říká v Bhagavad-gítĕ (7.7):

mattaḥ parataraṁ nānyat
kiñcid asti dhanañ-jaya
mayi sarvam idaṁ protaṁ
sūtre maṇi-gaṇā iva
mattaḥ parataraṁ nānyat
kiñcid asti dhanañ-jaya
mayi sarvam idaṁ protaṁ
sūtre maṇi-gaṇā iva

“O conqueror of wealth [Arjuna], there is no truth superior to Me. Everything rests upon Me, as pearls are strung on a thread.”

„Ó Dhanaňdžajo, nic vyššího nade Mne není. Vše na Mnĕ spočívá jako perly navlečené na šňůře.“

The purpose of this Kṛṣṇa consciousness movement is to inform everyone that no one is superior to Kṛṣṇa, God. Because many young Americans and Europeans are fortunate and know nothing of any hodgepodge god, they have taken this bona fide Kṛṣṇa consciousness movement seriously. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam: Bhagavān, God, means Śrī Kṛṣṇa. We have simply presented this information, saying, “Here is God. Śrī Kṛṣṇa.” Because they have taken this seriously, many young Americans and Europeans are advancing in Kṛṣṇa consciousness. Consequently many people are surprised to see how Americans and Europeans have become such great devotees and are dancing in ecstasy. How is it they are so advanced? They have taken the information seriously: kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Whether one touches fire blindly or knowingly, fire will burn. It is not that because the fire is touched by a child, fire will not burn. These young Westerners have touched fire, and consequently it is acting as fire.

Smyslem hnutí pro vĕdomí Kršny je informovat všechny, že nikdo není vyšší než Kršna, Bůh. Jelikož mnoho mladých Američanů a Evropanů naštĕstí neví nic o samozvaných bozích, zapojili se do tohoto autorizovaného hnutí pro vĕdomí Kršny s velkou upřímností. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam    —    Šrí Kršna znamená Bůh, Bhagaván. My pouze říkáme: „Zde je Bůh, Šrí Kršna.“ Mnoho mladých Američanů a Evropanů to vzalo dostatečnĕ vážnĕ a dĕlají pokroky ve vĕdomí Kršny. Mnozí lidé byli velmi překvapeni, když se z Američanů a Evropanů stali velcí oddaní, kteří tančí v extázi. Jak je možné, že udĕlali tak velký pokrok? Přijali s dostatečnou vážností pokyn kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Dotkneme-li se ohnĕ vĕdomĕ nebo nevĕdomĕ, bude pokaždé pálit. Oheň nepřestane pálit jen proto, že se ho dotklo dítĕ. Tito lidé ze Západu se dotkli ohnĕ a ten jako oheň také působí.

Ācāryopāsanam: this information (kṛṣṇas tu bhagavān svayam) is not concocted, but is accepted by the ācāryas in the disciplic succession. Although an impersonalist, Śaṅkarācārya has accepted Kṛṣṇa as the Supreme Personality of Godhead. So have Rāmānujācārya, Madhvācārya, Viṣṇu Svāmī, Nimbārka and Śrī Caitanya Mahāprabhu and His followers. They all accept Kṛṣṇa as the Supreme, just as Arjuna himself did. This is the simplest method. There is no need to speculate, “What is God? Where is God?” Why foolishly go on searching? Here is God – Kṛṣṇa. We may think that Kṛṣṇa cannot be seen, but Kṛṣṇa can appear in the form of His energy. Of course, a stone is not God, but a stone is another one of God’s energies. Heat and light are not fire, but without fire there cannot be heat or light. In that sense, heat and light are nondifferent from fire. This material world is like the heat and light of the supreme fire.

Ācāryopāsanam    —    tento výrok (kṛṣṇas tu bhagavān svayam) není vymyšlený. Přijali ho všichni áčárjové v učednické posloupnosti. Dokonce i Šankaráčárja, který je impersonalista, přijal Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Stejnĕ Kršnu přijali také Rámánudžáčárja, Madhváčárja, Višnusvámí, Nimbárka, Šrí Čaitanja Maháprabhu a Jeho následovníci. Všichni přijali Kršnu jako Nejvyššího, tak jako Ardžuna. To je nejjednodušší metoda. Není třeba spekulovat: „Kdo je Bůh? Kde je Bůh?“ Proč to hloupé hledání? Zde je Bůh    —    Kršna. Může nás napadnout, že Kršnu nemůžeme vidĕt. Kršna se však může zjevit v podobĕ Své energie. Kámen samozřejmĕ není Bůh, ale je jen dalším projevem Boží energie. Svĕtlo a teplo nejsou oheň, ale bez ohnĕ nemůže být ani svĕtlo, ani teplo. V tomto smyslu se svĕtlo a teplo neliší od ohnĕ. Tento hmotný svĕt je jako svĕtlo a teplo nejvyššího ohnĕ.

eka-deśa-sthitasyāgner
jyotsnā vistāriṇī yathā
parasya brahmaṇaḥ śaktis
tathedam akhilaṁ jagat
eka-deśa-sthitasyāgner
jyotsnā vistāriṇī yathā
parasya brahmaṇaḥ śaktis
tathedam akhilaṁ jagat

“Just as a fire is situated in one place, but spreads illumination all around, the Supreme Personality of Godhead, Para-brahman, spreads His energies throughout this universe.” (Viṣṇu Purāṇa 1.22.53)

„Stejnĕ jako oheň šíří svoji záři všude, i když hoří na jednom místĕ, tak Nejvyšší Osobnost Božství, Parabrahman, šíří Své energie po celém vesmíru.“ (Višnu Purána 1.22.53)

The sun is situated in one place, and its light and heat expand throughout the entire solar system. As soon as we perceive light and heat, we can understand that the sun is there. Since light and heat can be perceived by everyone, Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (7.8), prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ: “I am the light of the sun and the moon.” People are saying, “Can you show me God?” while not realizing that they are seeing God daily at every moment. Because people are foolish in this age, they cannot understand that when we perceive the energy of the Lord, we can feel the presence of the Lord.

Slunce je na jednom místĕ a jeho svĕtlo a teplo se šíří po celé sluneční soustavĕ. Kdykoliv vnímáme svĕtlo a teplo, uvĕdomujeme si přítomnost slunce. Jelikož svĕtlo a teplo může vnímat každý, Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.8): prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ     —    „Jsem svĕtlo slunce a mĕsíce.“ Lidé říkají: „Můžete mi ukázat Boha?“, ale nechápou, že vlastnĕ Boha vidí neustále. Lidé v tomto vĕku jsou hloupí a nedokážou pochopit, že mohou vnímat přítomnost Boha, když vidí Jeho energii.

The young devotees in the Kṛṣṇa consciousness movement are presently worshiping Kṛṣṇa. What are the signs of a devotee? The actual sign of a devotee is that he is no longer interested in material enjoyment: bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Śrīmad-Bhāgavatam 11.2.42). The disciples of this Kṛṣṇa consciousness movement do not go to cinemas, restaurants or clubs, and they do not smoke or drink. In European and American countries all these things are available and are very cheap, but these young people are not interested in them. They are simply interested in sitting on the floor and learning about Kṛṣṇa consciousness. Why is this? They have actually rejected the material world. When one comes to detest material enjoyment, one can understand that he has advanced spiritually. Spiritual life does not mean taking sannyāsa and then smoking or drinking tea. One must actually come to detest material life. One comes to lose interest in material activities and becomes interested only in the understanding of God, the Supreme Being, and His service. As enjoined in Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.1):

Oddaní v hnutí pro vĕdomí Kršny uctívají Kršnu. Jak se pozná oddaný? Oddaný se pozná podle toho, že se přestal zajímat o hmotný požitek: bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Šrímad-Bhágavatam 11.2.42). Studenti v Haré Kršna hnutí nechodí do kin, restaurací a klubů, nekouří ani nepijí. V Evropĕ a v Americe jsou všechny tyto vĕci velice levné a snadno dostupné, ale tito mladí lidé se o nĕ nezajímají. Radĕji sedí třeba i na holé podlaze a učí se o Kršnovi. Proč? Protože se skutečnĕ vzdali hmotného svĕta. Když se človĕku začne protivit hmotný požitek, je to známkou pokroku v duchovním životĕ. Duchovní život neznamená přijmout sannjás a pak kouřit a pít čaj. Človĕk se musí přestat zajímat o hmotný život a hmotné činnosti. Musí se vĕnovat pouze poznání o Bohu, Nejvyšší Bytosti, a sloužit Mu. Ve Šrímad-Bhágavatamu (5.5.1) stojí:

nāyaṁ deho deha-bhājāṁ nṛloke
kaṣṭān kāmān arhate vid-bhujāṁ ye
nāyaṁ deho deha-bhājāṁ nṛloke
kaṣṭān kāmān arhate vid-bhujāṁ ye

“Of all the living entities who have accepted material bodies in this world, one who has been awarded this human form should not work hard day and night simply for sense gratification, which is available even for the dogs and hogs that eat stool.” The word vid-bhujām means “stooleaters.” Hogs work hard day and night simply eating stool, and because stool contains chemicals, hydrophosphates, the hog gets strength, becomes very fat and enjoys sex. In any case, human life is meant not for imitating the life of a hog but for tapasya, austerity:

„Z mnoha živých bytostí, jež přijaly hmotná tĕla v tomto svĕtĕ, by ty šťastné duše, které byly obdařeny lidskou životní podobou, nemĕly dnem a nocí pracovat pouze pro smyslový požitek, jenž je dostupný dokonce i psům a prasatům pojídajícím výkaly.“ Slovo viḍ-bhujām znamená „pojídači výkalů“. Prasata dnem a nocí tvrdĕ pracují, aby se mohla najíst výkalů, a jelikož výkaly obsahují chemikálie, hydrofosfáty, prase zesílí, ztloustne a začne si užívat sexu. Lidský život není určen pro napodobování života prasat, ale pro tapasju, odříkání:

tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam
tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam

“Rather, my dear boys, one should engage in penance and austerity to attain the divine position of devotional service. By such activity, one’s heart is purified, and when one attains this position, he attains eternal, blissful life, which is transcendental to material happiness and which continues forever.” (Śrīmad-Bhāgavatam 5.5.1)

„Moji drazí chlapci, človĕk by se mĕl radĕji vĕnovat pokání a odříkání, aby dosáhl duchovní úrovnĕ oddané služby. Tím se jeho srdce očistí, a když dospĕje do tohoto postavení, získá vĕčný, blažený život, který je transcendentální hmotnému štĕstí a nikdy nekončí.“ (Šrímad-Bhágavatam 5.5.1)

This is the meaning of Vedic civilization. The society of varṇāśrama-dharma – composed of brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas, śūdras, gṛhasthas, vānaprasthas, brahmacārīs and sannyāsīs – is meant to elevate people gradually to the perfect stage of understanding God. The whole aim of the different varṇas and āśramas is the worship of the Supreme Lord. One can attain this understanding through this social system, which admits of gradations. When one goes to school, he begins with the first grade, then progresses to the second, third and so forth. In this way one makes progress.

To je smysl védské civilizace. Společenský systém varnášrama-dharmy, který tvoří bráhmani, kšatrijové, vaišjové, šúdrové, grhasthové, vánaprasthové, brahmačáríni a sannjásíni, je určený k postupnému rozvíjení poznání o Bohu. Cílem různých varen a ášramů je uctívat Nejvyššího Pána. Človĕk může získat toto poznání prostřednictvím varnášramského systému, který připouští rozdĕlení společnosti na různé třídy. Když jde malé dítĕ do školy, začne v první třídĕ, pak půjde do druhé, do třetí, do čtvrté a tak dále. Tímto způsobem bude dĕlat postupný pokrok.

When human society accepts varṇāśrama-dharma, it can gradually come to the understanding of Brahman. By birth, everyone is a śūdra; therefore everyone has to be educated. The word dvija means “twiceborn.” One is first born through the womb of a mother, and one’s next birth is given by the spiritual master and Vedic knowledge. Vedic knowledge is the mother, and the spiritual master is the father. When one is twice-born (dvija), he receives a sacred thread from the spiritual master and begins to learn about spiritual life. He is then allowed to read the Vedic literatures. In this way one becomes a son of Vedic literature. Nigama-kalpa-taror galitaṁ phalam: Śrīmad-Bhāgavatam is the essence of Vedic culture. It is a wish-fulfilling tree, and we can take whatever we want from it. Vedic knowledge is perfect, and if we want to come to know it, we must take shelter of a bona fide guru (tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet).

Přijme-li lidská společnost varnášrama-dharmu, může se postupnĕ přiblížit k realizaci Brahmanu. Každý se narodí jako šúdra, a všichni se proto musí podrobit náležité výchovĕ. Slovo dvija znamená „dvojzrozený“. Poprvé se človĕk narodí z lůna své matky a druhé zrození mu umožní jeho duchovní mistr a védské poznání. Védské poznání je matkou a duchovní mistr je otcem. Když je človĕk dvojzrozený (dvija), dostane od svého duchovního mistra posvátnou šňůru a začne se učit o duchovním životĕ. Pak je mu dovoleno číst védskou literaturu. Stane se tedy synem védských písem. Nigama-kalpa-taror galitaṁ phalam     —    Šrímad-Bhágavatam je jádrem védské kultury. Je jako strom přání a my si z nĕho můžeme utrhnout, cokoliv chceme. Védské poznání je dokonalé a chceme-li ho získat, musíme se odevzdat pravému guruovi (tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet).

Unfortunately, in this age everything is mismanaged. People forget the aim of life, and at such a time the Supreme Lord Himself comes. The Supreme Lord descends out of compassion because He is more anxious to have us return home, back to Godhead, than we are to go. Because we are in ignorance, we do not know anything about the kingdom of God. We know nothing about how to get there or how to become happy. We have forgotten all this. Therefore Kṛṣṇa comes at intervals or sends His representative, the pure devotee. Sometimes He comes personally, and sometimes He sends His incarnation.

V tomto vĕku je naneštĕstí všechno převráceno naruby. Lidé zapomínají na cíl života a v takových dobách přichází Nejvyšší Pán Osobnĕ. Nejvyšší Pán sestupuje ze soucitu k nám, protože si přeje více než my sami, abychom se vrátili zpátky domů, zpátky k Bohu. Jsme naprosto nevĕdomí a o království Boha nemáme ani ponĕtí. Nevíme, jak se tam dostat a jak být šťastní. To jsme zapomnĕli. Proto Kršna čas od času přichází nebo posílá čisté oddané jako Své zástupce. Nĕkdy přichází Osobnĕ a nĕkdy posílá Svou inkarnaci.

Kapiladeva is an incarnation of the Supreme Person, Kṛṣṇa. Therefore it is stated: kapilas tattva-saṅkhyātā bhagavān ātma-māyayā. The word māyā means not only “illusion,” but also “affection” and “energy.” When Kṛṣṇa comes, all His energies also come. It is not that He is forced to come. We have to accept a certain type of body because we are forced to do so, but this is not the case with Śrī Kṛṣṇa. Presently I may have a human form, but in the future I cannot demand a human form. We receive bodies in the next life according to karma, not will. One cannot demand to be a high-court judge unless one has been educated for the job. First of all, one must become qualified. If one qualifies himself, one may become a devatā, a demigod like Indra or Candra, or one can become a dog or a cat. That depends on one’s karma, or activities (karmaṇā daiva-netreṇa). When Kṛṣṇa or His incarnation come, they do not depend on karma for their bodies. The Supreme Lord is above karma and is fully independent. It is therefore said, ātma-māyayā. The Supreme Lord comes by His own energy, not by the external energy or by force. When the governor visits the prison, he is not forced to do so. He is not to be considered a condemned person; rather, he goes by his own good will just to see how things are going on. However, it is understood that when an ordinary person is placed in jail, he is sent there by force because he has been proven a criminal. A criminal may think that he and the governor are one, just as rascals and fools think that Kṛṣṇa is one of them. Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam. A knowledgeable person knows that when Kṛṣṇa or His incarnation descends upon the material world, the Supreme Lord maintains His transcendental position. He is not an ordinary man, nor is He forced into the material world due to karma. The Supreme Lord comes by His own good will. Paraṁ bhāvam ajānantaḥ. Rascals cannot understand what Kṛṣṇa is; therefore they think that Kṛṣṇa is a human being. As Kṛṣṇa Himself states in Bhagavad-gītā (7.3):

Kapiladéva je inkarnací Nejvyšší Osobnosti, Kršny. Kapilas tattva-saṅkhyātā bhagavān ātma-māyayā. Slovo māyā neznamená jen „iluze“, ale také „náklonnost“ a „energie“. Když Kršna přichází, všechny Jeho energie přicházejí s Ním. Nemusí sestupovat. My musíme přijmout určitý druh tĕla, protože jsme k tomu donuceni, ale na Kršnu se to nevztahuje. V současnosti mám lidské tĕlo, ale nemohu si na nĕj dĕlat nárok i v budoucnosti. V příštím životĕ obdržíme tĕlo podle své karmy, nikoliv podle své vůle. Človĕk si nemůže dĕlat nároky na místo nejvyššího soudce, pokud pro to nemá dostatečné vzdĕlání. Nejprve se musí kvalifikovat. Když se kvalifikuje, může se stát polobohem (devatā) jako Indra nebo Čandra, nebo se může stát kočkou nebo prasetem. To vše závisí na naší karmĕ neboli činnostech (karmaṇā daiva-netreṇa). Když však sestupuje Kršna nebo Jeho inkarnace, nezískávají tĕla podle zákonů karmy. Nejvyšší Pán je nad tĕmito zákony a je zcela nezávislý. Ātma-māyayā. Nejvyšší Pán přichází prostřednictvím Své vlastní energie    —    není donucen vnĕjší energií. Když vladař navštíví vĕzení, nikdo ho k tomu nenutí. Není považován za odsouzence, ale jde se z vlastní vůle podívat, jak se vĕci mají. Je-li však obyčejný človĕk poslán do vĕzení, jde tam z donucení, protože mu byl dokázán nĕjaký přečin. Zločinec si může myslet, že je na stejné úrovni jako vladař a právĕ tak si hlupáci a blázni nĕkdy myslí, že Kršna je jedním z nich. Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam. Moudrý človĕk ví, že když Kršna nebo Jeho inkarnace sestupuje do hmotného svĕta, uchovává si Své transcendentální postavení Nejvyššího Pána. Není obyčejným človĕkem a není nucen karmou sestoupit do hmotného svĕta. Nejvyšší Pán přichází ze Své vlastní vůle. Paraṁ bhāvam ajānantaḥ. Darebáci nechápou, kdo je Kršna, a proto si myslí, že je obyčejný človĕk. Kršna Samotný říká v Bhagavad-gítĕ (7.3):

manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ
manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

“Out of many thousands among men, one may endeavor for perfection, and of those who have achieved perfection, hardly one knows Me in truth.”

„Z mnoha tisíců lidí snad jen jeden usiluje o dokonalost a z tĕch, kdo dokonalosti dosáhli, Mne stĕží jeden zná pravdivĕ.“

Understanding Kṛṣṇa is therefore not so easy. As stated by Kṛṣṇa, out of many thousands one person may become a siddha, a self-realized being. And out of many siddhas, one may be able to understand Kṛṣṇa. It is our great fortune that Śrī Caitanya Mahāprabhu, Kṛṣṇa Himself, has appeared and given us a very easy process by which we can understand Kṛṣṇa. What is that process? We need only hear about Kṛṣṇa. That’s all. We have therefore opened all these centers of Kṛṣṇa consciousness throughout the world.

Porozumĕt Kršnovi tedy není tak jednoduché. Kršna říká, že z mnoha tisíců lidí se jeden může stát siddha, seberealizovaný, a pouze jeden z mnoha seberealizovaných Mu může porozumĕt. Je to pro nás velká milost, že se Kršna Samotný zjevil jako Šrí Čaitanja Maháprabhu a dal nám tak jednoduchou metodu, prostřednictvím které můžeme Kršnovi porozumĕt. Jakou? Musíme o Kršnovi jednoduše naslouchat. To je vše. Proto jsme otevřeli tolik středisek po celém svĕtĕ.

śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām
śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām

“Śrī Kṛṣṇa, the Personality of Godhead, who is the Paramātmā [Supersoul] in everyone’s heart and the benefactor of the truthful devotee, cleanses desire for material enjoyment from the heart of the devotee who has developed the urge to hear His messages, which are in themselves virtuous when properly heard and chanted.” (Śrīmad-Bhāgavatam 1.2.17)

„Šrí Kršna, Osobnost Božství, sídlící jako Paramátmá v srdci každého, je dobrodincem pravdomluvných oddaných a zprošťuje srdce oddaného, dychtícího naslouchat Jeho poselství, všech tužeb po hmotném požitku. Jsou-li poselství Pána správnĕ vyslyšena a přednesena, jsou sama o sobĕ příznivá.“

If we hear about Kṛṣṇa, we become purified. Hearing about Kṛṣṇa means associating with Kṛṣṇa. In this way we may perfect our lives.

Nasloucháním o Kršnovi se očistíme. Naslouchat slovům o Kršnovi znamená stýkat se s Kršnou. Tímto způsobem můžeme dovést svůj život k dokonalosti.