Text 32

Sloka 32

Devanagari

Dévanágarí

यद्ययं क्रियते भक्ष्यस्तर्हि मां खाद पूर्वत: ।
न जीविष्ये विना येन क्षणं च मृतकं यथा ॥ ३२ ॥

Text

Verš

yady ayaṁ kriyate bhakṣyas
tarhi māṁ khāda pūrvataḥ
na jīviṣye vinā yena
kṣaṇaṁ ca mṛtakaṁ yathā

Synonyms

Synonyma

yadi — if; ayam — this brāhmaṇa; kriyate — is accepted; bhakṣyaḥ — as eatable; tarhi — then; mām — me; khāda — eat; pūrvataḥ — before that; na — not; jīviṣye — I shall live; vinā — without; yena — whom (my husband); kṣaṇam ca — even for a moment; mṛtakam — a dead body; yathā — like.

yadi — jestliže; ayam — tento brāhmaṇa; kriyate — je přijat; bhakṣyaḥ — jako jídlo; tarhi — potom; mām — mě; khāda — sněz; pūrvataḥ — dříve; na — ne; jīviṣye — budu žít; vinā — bez; yena — něhož (mého manžela); kṣaṇam ca — ani na okamžik; mṛtakam — mrtvé tělo; yathā — jako.

Translation

Překlad

Without my husband, I cannot live for a moment. If you want to eat my husband, it would be better to eat me first, for without my husband I am as good as a dead body.

“Bez svého manžela nemůžu žít ani na okamžik. Jestliže ho chceš sníst, sněz raději nejprve mě, protože bez něho nejsem o nic lepší než mrtvé tělo.”

Purport

Význam

In the Vedic culture there is a system known as satī or saha-maraṇa, in which a woman dies with her husband. According to this system, if the husband dies, the wife will voluntarily die by falling in the blazing funeral pyre of her husband. Here, in this verse, the feelings inherent in this culture are expressed by the wife of the brāhmaṇa. A woman without a husband is like a dead body. Therefore according to Vedic culture a girl must be married. This is the responsibility of her father. A girl may be given in charity, and a husband may have more than one wife, but a girl must be married. This is Vedic culture. A woman is supposed to be always dependent — in her childhood she is dependent on her father, in youth on her husband, and in old age on her elderly sons. According to Manu-saṁhitā, she is never independent. Independence for a woman means miserable life. In this age, so many girls are unmarried and falsely imagining themselves free, but their life is miserable. Here is an instance in which a woman felt that without her husband she was nothing but a dead body.

Ve védské kultuře existuje zvyklost zvaná satī či saha-maraṇa, kdy žena umírá se svým manželem. Po smrti muže vstoupí jeho manželka dobrovolně na pohřební hranici spalující jeho tělo. V tomto verši vyjadřuje manželka brāhmaṇy pocity přirozené pro tuto kulturu. Žena bez manžela je jako mrtvé tělo. Proto musí být každá dívka ve védské kultuře vdaná. Za to je zodpovědný otec. Je možné dát dívku darem a manžel může mít více než jednu ženu, ale každá dívka musí být vdaná. To je védská kultura. Žena vždy na někom závisí-v dětství na otci, v mládí na manželovi a ve stáří na svých dospělých synech. Podle Manu-saṁhity nemá být nikdy nezávislá. Nezávislost pro ženu znamená život plný utrpení. Mnoho dívek dnešní doby není vdaných a myslejí si o sobě, že jsou úplně svobodné, ale jejich život je nešťastný. Zde vidíme příklad, kdy žena cítila, že bez svého manžela není nic jiného než mrtvé tělo.